202

1. Zápoj, e, m. = nápoj po jídle, der
Nachtrunk. Us. Protivnosť všakú čil lehcě
v tom zápoji. Pravn. 2094.

2. Zápoj, e, m. = zapojení, spojení, die
Schliesse. D. Z. lesa, der Schluss des Wal-
des. Šp.

Zapojati si = umíniti si, sich vorneh-
men Na mor. Val. Vck.

Zapojatý, eingenommen (vom Kopfe).
Rk.

Zapojčání, n. = zapůjčení. Na Mor. a
Slov. Bern.

Zapojčati = zapůjčiti. Na Mor. a Slov.
Tč., Bern.

Zapojčávati = zapůjčovati. Bern.

1. Zapojení, n., die Tränkung, Benetzung

2. Zapojení, n , die Verbindung.

1. Zapojený, getränkt, benetzt. — Z. =
opojený, trunken. Bern. — čím. Tím po-
vstalo, že tito nenávistí proti Slovanstvu
z mládí z-ní svědkové. Šf. III. 415.

2. Zapojený; -en, a, o, verbunden. —
čím.

1. Zapojiti, poj, poje (íc), il, en, ení;
zapájeti, ejí, ej, el, en, ení; zapojovati —
napojiti, navlažiti, tranken, benetzen; píti,
trinken; opiti, betrinken, berauschen. —
abs. Zapájí (= pije) jako hus (pomálu pije).
Ros. Vína a všeho, jenž z. móž, nepila jsem.
Bj. Ktož zapojuje, sám bude zapojen. Anth.
Jir. I. 3. vd. 67. 15. — co, koho. Navští-
vil jsi zemi i zapojil jsi ji. Ž wit. 64. 10.
Potoky jeho zapojí osenie jeho. Ib. 64. 11.
I bude se pak sám zapájeti zře a pomně
na to, že se jest někdy podpíjel otec jeho.
Kšch. 5. Kedy církev všekřesťanská rody
naše zapojí, srdce slávy zahojí? Hrbň. Jsk.
Netoliko od zapitie vínem mají střiezvi
býti, ale aby jich nezapojila ani milosť, ani
nenávisť, ani strach, ani naděje. Kšch. 30.
— co, koho, se čím. Vlahou se zapájí.
Kom. Vínem koho z. Jel., BO. Duši slad-
kostmi zapájeti. Kram. Když se již (bohové)
lahodným pitím zapojí, tehdy na té se straně
nebe, která jest nejvyšší, usadí. Jel. Enc.
m. 51. Město, ješto jest vínem vilnosti své
zapojilo všecky lidi. ZN. Jímž jest zapojila
všecky národy. Pal. Děj. IV. 1. 418. (Čch.). -
koho jak. Všecky v jednoho ducha z.
Ros., Br.

2. Zapojiti, il, en, ení; zapojovati — spo-
jiti, vereinigen. — co s čím.

Zapojívati = zapojovati. Bern.

Zapojovati, vz Zapojiti.

Zapokel = zakel, zapokud, zakud, so
lang als. Stalo se to, z. tam nebyl. Na
Ostrav. Tč.

Zapokojiti, il, en, ení; zapokojovati =
spokojiti, zufrieden stellen; zaplatiti, be-
zahlen, befriedigen. Kom. — koho. Us.,
Omyl.

Zapokojovati, vz Zapokojiti.

Zápol, u, m. = zápas, das Ringen, der
Ringkampf. Z. o cenu. Dch., Kka. K sl. j.
45.

Zápola, y, f. = křik, sváda. Vz Zápolé.
Na Slov. Bern. — Z. = převislý skalní bal-
van, ein überhängender Felsblock. Na Slov.
V Tatrách nejedna zápoľa či skalná stena.
Phld. IV. 259. Viesť kone a voly cez úzke

z-ly. Hrbň. Rkp. Sp. st. d. Stojí šuhaj na
zápole, na z-le rozpukanej, jako dáka pustá
bašta v zrúcanine rozsypanej. Phld. III.
473. Pod kterou z-lou zavalený je poklad?
Dbš. Obyč. 91. Na sedem míl do vôkola
posháňal som všetky pramene na jedno
miesto a prichlopil som veličiznou z-lou,
ktorú ani tisíc chlapov z miesta nepohne;
Hrom za hromom udieral do tých zápol;
Chcel už pod z-lu do jednej diery odskočiť:
v tom okamžení udrel hrom do tej z-ly;
Hnal neborku pred sebou, až ju priviedol
na vysokú z-lu; Taliga letela dolu z-lou.
Dbš. Sl. pov. I. 35., 168., 169., 205.

Zápolé, n. = zápolí. — Z. — mírná hádka.
Mieł s ním z. Na Zlínsku. Brt. — Z. = zá-
pola, převislý skalní balvan. Němc. VII. 73.
Zablúdili do jednej Hlbokej tesnej doliny.
Samé z. se vypínaly z jednej i z druhej
strany doliny. Dbš. Sl. pov. I. 21.

Zapoleďnovati, über die Mittagszeit
bleiben. — kde: v lese. Na Ostrav. Tč.—
si v lese. Mor. Šd.

Zápolení, n., das Ringen, der Ringkampf.
Vz Vlšk. 47., 366. Vz Zápoliti.

Zapolení, n., das Entbrennen. Z. pluc,
die Lungenentzündung. Ostrav. Tč. Vz Za-
poleti. — Z., das Erröthen. Vz Zapoliti se.

Zapolený; -en, a, o = zapálený, roz-
horlený, entbrannt, entzündet. Z. líca, glü-
hend roth, krankhaft roth. Na Ostrav. Tč.
Zře Záboj na Slavojeva zapolena zraky
i pěniem dále srdce jímáše. Rkk. 9. — čím:
zlobú. Rkk. 26.

Zapoletěti, ěl, ění = zaletěti, odletěti,
eine kurze Strecke weiter wegfliegen, sich
entfernen. Hlas II. 6.

Zapoleti, el, en, ení (koř. -pl, Gb. Hl.
146.), zastr. = zapáliti, anzünden, entbrennen
machen. Vz Opoleti. — se k čemu. I za-
polesta sě oba k ranám. Rkk. 12. — jak.
Z. se velmi rúče. Ž wit. 6. Tateré sě vele
zapolechu. Rkk. 48. — Z. se = erubescere,
začervenati se, erröthen. Zapolejí sě všickni
(erubescent); Obličej sě zapolé (erubescit);
Zapolé sě měsiec (erubescet); Čelo nechtělo
sě zapoleti (erubescere); Ale brž se neza-
hanbili a zapoleti sě neuměli. BO.

Zápolí (zastr. zápolé), n. = místo za po-
lem, der Ort, die Gegend hinter dem Felde.
D., Pl. Již nemám pokoje, bloudím po zá-
polí. Hdk. C. 334. — Z. — oklika, nepřímá
cesta, obcházení, der Umweg, Umschweif,
Schleichweg, die Schwenkung, Biegung.
Pocestný kam směřuje, přímo bez z. ať se
ubírá. Kom. Z. řeči = okliky. V. Z. činiti
řečí. Br. Přímo a bez z. na někoho dorá-
žeti. Kram. S barvou ven! k čemu to pro-
tivné z.? Sych. Z. hledati. D. Z. dělati =
(řečí okolkovati), Umschweife machen. Cyr.,
Nz., Pl. Řekové je (Bulhary) zápolími lsti-
vých úkladův i násilím od stolice římské
odtrhli. Šb. vel. III. 118. Tak se rozcházejí
na z. rozličná zoufalí vykladatelé; Jan se
opět po svém z. vrací do koleje k vypra-
vování o vojácích. Sš. J. 145., 288. Leda-
jakés z a závratí neužitečné dělal. Ler.
Evangelista začav psáti o sv. Petrovi a
pádu jeho z. učinil a od věci se poodnesl.
BR. II. 371. b.