203

Zapoliti se, poleji se, il, ití = začerve-
nati se, roth werden, sich röthen. — kde.
Zapolilo se na záchodě. Na Ostrav. Tč. —
Z. = zastyděti se, schamroth werden, er-
röthen. Ž. wit.

1. Zápoliti, il, ení = potýkati se (za půl
bráti), ringen; zacházeti, mit etwas ringen,
womit umgehen, sich zu thun machen. —
s něčím, s někým. Us. Neumím s koňmi
z. (zacházeti). Us. Vk. A s tím světským py-
chem zápolí hávy rozmanitých řeholí. Čch.
Mch. 11. Obě strany zápolily s sebou již
beze všeho pořádku. Ddk. VI. 201. — jak.
Tož lásku dýše ke mně mocně zápolil. Msn.
Or. 48. — oč. O vládu s ním zápolil. Msn.
Or. 64. S otcem svým již málem z-lil (o slávu).
Čch. Mch. 61. — kde. Naděje s bázní v jeho
nitru zápolila. Jrsk.

2. Zápoliti, il, en, ení, zapolovati, eine
Jagd anstellen. Vz Polovati, Polovačka. Na
Slov. — si (jak). Veď keby ste si takto
sami išli zapoľuvať, to by hádam bola naj-
lepšia pečenka. Dbš. Sl. pov. VI. 87. Bez
pušky si zapoľujem. Frsc. Jor. I. 96.

Zapolitisovati si, ein wenig politisiren.
Rada si z-la. Šd. — kde jak. Při sklenici
piva vlastenecky si z. Vlč. Tužb. 43.

Zápolný = těkavý, výskočný, scestný,
ausschweifend. Z. sloh.

Zápoľový. Od Izabelly, Zápoľovej vdovy
(vdovy Jana ze Zápole). Ssk. Sl. let. I. 24.

Zápolský = za Polskou ležící, hinter
Polen gelegen. Z. kraj, země. Us. Tč. —
Z., ého, m., osob. jm. Šd.

Zápolky, pl. Zápolky se dáti (v zápas
se dáti), ins Ringen sich einlassen. Zlob.

Zápolní, hinter dem Feld befindlich. Us.

Zápolník, a, m. = zápasník. D.

Zápolný = za polem jsoucí, hinter dem
Felde befindlich. — Z., ausschweifend, muth-
willig. Z. skoky činiti. Koll. Zn. 254.

Zapomanouti, vz Zapomenouti. Žvt. otc.
54. a.

Zapomělec, lce, m., der Vergessliche.
Us. Šd. Vz Zapomenlivec.

Zapomělka, y, f, vz Zapomělky. — Z.,
die Vergessliche. Us. Šd.

Zapomělky, pl., f. = pozdní ovoce, na
stromě nechané, zapomenuté. Ty jahody jsou
z., něsmí jich jísť, bo by všecko zapoměl.
Ve Slez. Šd. Vz Zapominalka.

Zapomenlivec, vce, m. = zabudlivec,
der Vergessliche. Vz Zapomělec.

Zapomenlivosť, i, f., die Vergesslichkeit.
Dk. P. 82. Z. znamení lenosti. Č. 134. Z.
dcerka lenosti. Vz Práce. Lb.

Zapomenlivý, vergesslich. Cf. Zapome-
nulý. Jsem dnes celý z. Mor. Šd. Na Slov.
Bern.

Zapomenouti (zastr. zapomanouti, vz
Gb. Hl. 64.; za-po-mbněti. Ht. Sl. ml. 123.),
pomeň, mena (ouc), ul, ut, utí; zapomněti,
zapomníti, pomni, mněl (v obecné mluvě:
zapoměl, vz N), mnění; zapomínati, zapo-
mínávati = vypustiti z paměti, vergessen ;
se = z nepaměti chybiti, sich vergessen,
fehlen; něčeho zapomenouti, nicht gedenken,
ausser Acht lassen, vergessen. Jg. Zapo-
menouti, Zapomněti. V. — abs. Zapomiél
sem jak by mne zamazál. Na Zlínsku. Brt.

Pán Bůh to tak již řídí, aby se, co víme,
nezapomnělo a co nevíme, se přizvědělo.
Bdl. Vzpom. 137. — s infinit. Z-nul čísti.
Us. Z-nul dýchať a pak do toho nemoh'
přijíť (žertem = umřel). Us. Kšť. Zapomiél
sem si vzíť provázka. Na Zlínsku. Brt. Já
sem, si z-mněl halenečku vzíti. Čes. mor.
ps. 209. Zapomenul ho obeslati. Arch. IV.
4 — co. Kom. Nemnoho zapomenul (poně-
vadž se nemnoho byl naučil). Ros. Více
zapomněl, než se jak živ naučil. Vz Mu-
dráček. Č. Choť si co zapamatuju, hned to
zapomim. Slez. Šd. A byl jeho (sen) zapo-
manul. Kšch. 3. Bóh sešli ránu na mne,
uč to zapomanu. Alx. Anth. I. 3. v. 36. —
čeho: zapomenuv života, prvního úmysla.
Št Nezapomeňte své řeči (říkají tomu, komu
se řeč přetrhuje). Us. Šd. Prvý mesiac čo
hodina žena muža pripomína; druhý mesiac
čo deň to deň a na tretí — raz za týž deň.
Už sa hrobček uľahýna, žena muže zapo-
mina ; sotva hrobček uľahnutý, už je Adam
zabudnutý. Btt. Sp. 91. Při čemž asi sotva
z-nul Moravy; Jaromír jal se zapomínati
slibu, papeži přísežně daného. Ddk. II. 149.,
257. Jel sedlák orati, zapomněl voprati. Er.
P. 417. Nemohl zapomnět' své švárné děv-
čice. Sš. P. 285. Stojmír byv v Němcích
13 let vší řeči české zapomenul. Háj. 62.
Zapomeň lkánie svého. Anth. II. 29. Mohl
jest zapomenúti onoho svého hoře. Star.
skl. IV. 175. Píše mi JM., že bych JMti
zapomenul. Arch. II. 443. Krála a pána svého
nezapomínaj. Pal. Děj. IV. 2. 400. Ludvík
zapomenul viery a slibuov svých. Výb. 556.
Vodnatelný haní toho, komu prst tloustne,
a sám svého břicha zapoměl. Mor. Zda sme
z-li sukně jeho? Výb. II. 31. Bóh sešli ránu
na mě, ač (= jestliže) toho zapomanu. Alx.
V. v. 453. (HP. 11.). Davida i jiných pro-
rokuov zapomněl; Matka všecka sebe za-
pomenuvši rúcho na sobě ztrhala. Pass. 256.,
501. Zapomenúc zlé milosti smilné aneb
klevet na besedě aneb sváróv; Že jeho spra-
vedlnosti zapomenú. Št. K. š. 3., 31. Když
jiní tebe zapomanú. Modl. 110. a. Toho
Buoh ząpomane. R. zv. 735. Zapomeň ľudu
svého. Ž. wit. 44. 11. O běda bláznivým
rnasopustníkóm,"jenž zapomenúce dobroděn-
stvie tak velikého dadie se k marnostem;
Ale jáť nikdy nezapomanu tebe; Aby toho
tak zapomenul, jakoby toho nikdy nebylo.
Hus II. 78., III. 97., 183. — V., Tkad.,
Biancof., Háj., J. tr. Zapomenuli jsú skutkóv
jeho. Ž. wit. 105. 13. Zdali zapomene Bóh
svého smilovánie. Krist. 1. b. — nač, na
koho (obyčejná vazba). Dolinu sem přešél
a vrška nemožu, na tebe cérečko zapoměť
nemožu. Pck. Ps. 16. Z. na zámluvu, V.,
na svou povinnosť, D., na jídlo. Br. Dávno na
nás zapomněl. Us. Šd. Z. na stud. Lpř. Slov.
I. 46. Už som zapomnela, ej na milých se-
dem, na teba nemôžem, šuhajko môj jeden.
Sl. sp. IV. 150. Zapoměla jsem již na mlá-
denců devět, na tebe desátý, Honzíčku můj
zlatý, zapomět nemožu; Vem sobě bohatú
a já chudobného a tak zapomíme jeden na
druhého. Slez. pís. Šd. Nemohu na tě, mé
zlaté dítě, zapomnět; Spíš bych zapomněla
na celou rodinu, na tebe, synečku, nemohu