204

hodinu. Anth. Brt 56., 61. Zapoměť nemože
na tebe, děvečko. Čes. mor. ps. 114. A ješče
žádnej něměl a už na mne zapomněl; Už
sem zapomněla, na koho sem chtěla, na
tebe, synečku, leda bych musela; Nemožu,
synečku, sivý holubečku, na tebe zapomněť;
Ty kojetské batě na vodě na blatě, nemožu
zapomnět, můj synečku, na tě; Už sem za-
pomněla na červenó růžo, na tebe, synečko,
zapomnět nemůžo; A i na ťa, synku, zapo-
menu, půjdu podle, na tě nepohlednu; Ty
můžeš mět hinó (jinou), já také hiného, za-
pomenem na sebe; Počkaj, Janku, za rok
za dva zapomeneš na muziku. Sš. P. 211.,
225., 236., 256., 305., 628., 667. Všichni na
nás zapomenuli. Vrat. 161. Nezapomienajte
na dřevnie. BO. Přátelské služby si, připo-
mínej, na křivdy zapomínej. Us. Šd. Za-
pomněl jsem na to jako na smrť. Us. Dch.,
Šd., Lb., Ros., Pešín. — se nač, na koho
čím. Nezapomínej se na přítele myslí. Br.
Přátelé se na tebe zapomenou. V. Na svou
vlasť se z. Br. — J. tr. — se nad čím,
nad kým. Panny, ježto se nade cti a sluš-
ností zapomínaly. Jel. Nad svou poctivostí
se z. V. Z. se nad ctí a věrou. Er. Aby
nad císařem se nezapomínal; Zapomenuvše
se nad oním božským přikázáním. Skl. I.
319., 337. Nad kartami na celý svět zapo-
míná. Osv. 1884. 543. Sám nad sebou se
zapomíná. Dch. Ta lehká mysl tvá nad
Bohem se zapomíná. Sš. Bs 63. Bezmála
zapomínali se Galaté nad svými učiteli. Sš.
II. 67. Dcery se zapomněly v hněvu nad
otcem svým a jej zde zavřely pro jeho pře-
stupek. Tč. exc. Z-nuv se nad posvátným
stavem svým. Ddk. II. 230. Vzteklý povyk
učinili nade vším studem a bázní a Hade
vším dobrým řádem se zapomenuvše. Bart.
63. I nevím, jak jste se nad tím zapomněli.
Anth. Jir. II. 127. Směli ste se nad ní z.
Žer. 321. Nad synem i manželkou se za-
pomněl. Vrat, 111. Ale nenieť div, žeť se
on nad svú ctí a věrú tak lehce zapomanul
jest; Ale VM. velice se nad ním zapomněla;
Žaluji na ty bezectníky, kterak sú se nad
svú ctí zapomněli; Proti těm, ježto se k nám
nepravě mají, zapomněvše se nad svými pří-
sahami a povinnostmi. Arch. II. 40., III. 11.,
IV. 82., V. 300. Bratří moji zapomanuli sú
sě nade mnú. BO. — Br , Plac, Koc., J. tr. j
— co, čeho kde: knihu ve škole. Us. Ne-
zapomene hrušky v popele (chytrý jest).
Prov. Zapoměl syneček u milej klobúka.
Čes. mor. ps. 249. Zapomene-li hospodyně
v peci bochník chleba, zemře ještě v témž
roce. U N. Bydž. Kšť Zapomněla jsem vě-
nečka zeleného na stole. Sš. P. 450. — St.
skl., Ctib. — v čem. Však nechtě, by se
kto domněl, by v čem své moci zapomněl.
Výb. I. 144. (Alx.). Z. se v úloze, aus der
Rolle fallen. Dch. Posléze zapomněl se Ja-
romír v tomto počínání a mstivosti své do
té míry, že . . . Ddk. II. 257. Jestli to tak
a srozumíme-li, očby se to jednalo a nás
se v tom tu dotýkalo, neračte nás v tom
zapomínati a nám to oznámiti a věděti dáti.
Arch. III. 306. — kdy. Jednú zapomenu,
po druhé zpomenu, po třetí má milá za tebú
poběhnu. Sš. P. 571. Ktož v dobrém bydle

jeho (Boha) zapomanú. Št. K. š. 35. I ještě
po jeho smrti té jeho ženy nezapomínaj.
Arch. II. 72. V hojnosti zapomínáme na
Boha. Kld. II. 130. — koho na čem. Na-
zapomínej přítele svého na mysli své. Ben.
— se. Zapomenul se. Us., Tkad. Vz na-
hoře. — čeho jak dlouho. Nezapomene
toho do nejdelší smrti. Us. (Brt.). Nemohl
ani chvilinku z. Sá. — koho proč. By
kdy zapomanul tebe pro chudobu. Výb. II.
13. 26. Pakli že pro jiné hosti nás kuchaři
zapomenú. Žk. 151. — jak. Na čisto jsem na
to zapomněl. Us. Šd. — co komu. Horní-
kům nezapomněl služeb, jež mu byli pro-
kázali. Mus. 1880. 495. Počkej, to ti nikdy
nezapomenu. Us. Šd. Strana národní ne-
zapomenula knížeti nadsazování Němcům.
Ddk. II. 390. — na koho při čem. Pana
Šmilaura prosím, aby na mne nezapomínal
při věci jemu vědomé. Žer. L. III. 150. —
se s kým (= chybiti, klesnouti, o děvčeti,
fehlen, fallen). Ona se s ním zapomněla. Us.
Vck. — Vz Zabudnouti, Zabyti.

Zapomenulosť, i, f. = zapomenutí, die
Vergessenheit.

Zapomenulý = kdo zapomenul, verges-
sen, vergessend. — na koho, nač: na
Boha, na svou povinnosť. D. — proč:
láskou. Zlatoh. — koho, čeho: sebe z.
Ryt. křesť. — nad čím: nad ctí, ehrver-
gessen. J. tr. Nad svú ctí zapomenulý. Arch,
V. 416. Nad svú ctí a duší z-lá. NB. Tč.
248. — Vz Zapomnělý, Zapomenouti.

Zapomenutelnosť, i, f, die Vergesslich-
keit. D.

Zapomenutelný = co zapomenuto býti
může, vergesslich, D ; 2. zapomnělý, verges-
send, vergesslich. Z posluchač. V. Starci jsou
bez paměti a z-ní. Žal. Vz Zabudlivý.

Zapomenutí (zastr. zapomanutí, Ž. wit.
9. 19.), n. = puštění z paměti, z mysli, das
Vergessen, die Vergessenheit. V z. uvésti,
Dáti, přijíti. V. V z. něco dáti. Syr. Ta věc v z.
přišla. Mus. 1880. 161., Ddk. II. 419., Ros.
Vešlo mu to v z. Sych., Dch. Zasloužené z.;
v z. upadnouti. Šmb. Stř. II. 147., 148. Bůh
tak památku Jorámovu v tom trojím koleně
jako v z. uvedl. BR. II. 6. A. Co by mělo
jimi hnúti k myšlení o nebeských věcech,
to jim bude k z.; Sláva otcova nebude v z.
(Eccl. 3.); A budúcí časové všichni z-tím
budú spolu přikryti; Byla v něm paměť bez
z., rozum bez blúzenie. Hus 1. 71., 147., 283.,
II. 431). Z čeho: povinností, D., sebe samého,
chudých. Ps. ms. Avšakť jemu o tom jeho
cti a viery z. smlčáno nebude. Arch. II. 40.
Z. na koho: na Boha. Kram. Z. v dobrém
škodné jest. Bern.

Zapomenutka, y, f. = květ polní, sedmi-
krása ozimá, matečník menší, chudobka, úpo-
říček, cikánka, kakuška, bellis perennis, die
Maasliebe. V z Rstp. 868.

Zapomenutosť, i, f., das Vergessen, die
Vergessenheit.

Zapomenutý; -ut, a, o = v zapomenuti
daný, vergessen, in Vergessenheit gerathen.
Z. věc, D., stráž, Dch., hrob. Mch. V zemi
z-té, in terra oblivionis. Ž. wit. 87. 13. —
Z. = zapomenutelný, vergesslich. Ctib. —
Z. = zapomenulý, vergessend, vergessen,