193

schrieben ist. Pr. měst., Vš. 219. Z. (knihovní
vlastník), ein an die Gewähr Gebrachter.
J. tr. Z-ci tebe by z dědictvie kúpeného
právem vyvedli. Vš. Jir. 174. Urozený pane,
příteli a z-če náš; A Beneš odpieral, že
Hanuš z Kolovrat všechny z-ky přebyv
jemu Benešovi jest to právo zapsal. Arch.
IV. 134., I. 441. — Z. = komu co odkázáno,
der im Testamente Bedachte. Plk. Svědč
ten zápis nebo kšaft dětem a otci, bratřiem
nebo strýcóm jiným jakýmžkoli z-kóm. Vš.
Jir. 267. — Z. = kdo se komu v jednotu
zapsal, společník, der Alliirte, Verbündete.
Mus., Akt. m. Ferd., Pal. Rdh. I. 187. Ně-
kteří ze z-kův dostavili se dobrovolně. Pal.
Děj. V. 1. 408. Jestiť váš z., jakož jste se
v Strakonicích spolu zapsali. Arch. II. 35. —
Z. = kdo zapisuje, der Unterschreiber; kdo
podepsán jest, der Unterschriebene. Toms.
Radlinský Ignác, stoličný z. v D. Kubíne.
Syt. Táb. 387. — Z. = poručník, der Vor-
mund. Vinila z-ky, že měvše jí zachovati
dědictvie jejie, jsú to od nie odcizili a pro-
dali. Arch. IV. 319. — Z., u, m. = zápisní
kniha, protokol, Strazza, Strazzenbuch, das
Notizenbuch, Aufnahmsbüchel, das Proto-
koll Dch., Šp., Nz. lk. Papír v z-ku. Kká.
Td. 334. Z stráží, das Wachprotokoll, ta-
báku, Tabakjournal, mužstva, Mannschafts-
grundbuch, krámský, Ladenstrazza, z. do-
střelu, das Schiessbuch, z. poukazný, An-
weisungsprotokoll, z. zbraní, Armatursproto
koll, z. podavací, Exhibitenprotokoll, z.
posýlek, Ordonanzprotokoll, Čsk., z. o stavu
plynoměru, Gasmesserständeaufnahmsbüch-
lein. Šp.

Zapisovací, Einschreibe-, Einschreib-,
Vorsehreibungs-. Z. kniha (zápisník). J. tr.,
Nz.

Zapisovač, e, m. = zápisník.

Zapisovačka, y, f., vz Zápisnice.

Zapisování, n., das Einschreiben. Z. a
puntovaní proti králi. Vz Zř. zem. Jir. A. 8.

Zapisovatel, e, m., der Schriftführer,
Protokollist. Z. telegrafu Morseova. Vz
KP. II.257., 258. Z. dějin, Lpř. Děj. I. 17.,
protokollu, der Protokollist, Aktuar, Šd.,
knihovní, der Ingrossator. J. tr.

Zapisovati, vz Zapsati.

Zápisovka, y, f. = první zápisník, das
Schmierbuch. Šp.

Zapíščiti, vz Zapísčiti. Na Ostrav. Tč.

Zapištěti, vz Zapískati.

Zápitek, tku, m., der Nachtrunk. Dch.

Zapiti, piji a pím, pij a pí, il, it, ití, vz
Píti; zapíjeti, el, en, ení = po něčem, na
něco píti, nachtrinken; pije zahnati, ver-
trinken; se = opiti se, sich betrinken. —
abs. Často zapíjí. Ros. — co: hoře, hořkosť,
Ros , starosti, vrtochy, D., zámutek, Plk.,
rozum. Zapijme to, Petře (když se dva
udobřují). Č., Dch. Z. jídlo, auf die Speise
nachtrinken. Dch. Nemohl jsem paměť na
ní zapiti. Kká. Td. 302. Z. dušičku (po
pohřbu mají přátelé společnou hostinu, při
které se zapíjí dušička zemřelého). Us.,
Němc., Kšť. (Rechtoři) prach školní jen za-
píjejí. Slez. ps. Šd. Zapijme tu zlosť! Mor.
Sd. Zapily ho kury. Bl. 296. Kdo všem na

Kottův : Česko-něm. slovník. V.

zdraví připíjí, sám svoje zapíjí. Us. Šd. —
se = opiti se. St. skl., Jád. Lot jsa mezi
zlými nepoblúdil; a vyšed od nich zapil sě.
Št. Pili ste a zapili ste sě. BO., ZN. Zapil
sě a v tom zapití ubezumil sě s dcerama.
Št. N. 236. 21. Byl by dobrý hospodář,
jenom kdyby se tak nezapíjal. Mor. Šd. —
čeho. Nejprv jez a potom zapij vody. Us.
Tč. Mladého si sýra zjete a zapijete žinčice;
ten valašský stav bych nedal ani za tri
tisíce. Sl. spv. V. 187. — co, se čím. Prá-
šek (lék) vodou z. Us. Z. se vínem, pitím
(opiti se). Jád. Co tam budeš, můj synečku,
jídať? Chléb komisní, vodičkú zapíjať. Sš.
P. 590. Jímžto (vínem) se kto z. muože.
Pass. mus. 275. — se kam. Voda v zem,
do země se zapila. Us. Dch. — jak. Svo-
bodku chcem zapíjeti pohár po poháru.
Hdk. C. 131. — kdy Ořechy louskal a
v neděli pivel zapíjel. Sk. — kde. Z. tru-
chlivosť veřejně mezi přáteli, Sá., v ho-
spodě. Us.

Zapíti, vz Zapnouti.

Zapití, n., der Nachtrunk. V tom z. hořká
smrť jim sladka byla. Pravn. 2027. Vz Za-
pojiti, 1. — Z. = opití, die Berauschung,
der Rausch. Kšch., Št. — Vz Zapiti.

Zapitý; -it, a, o, nachgetrunken. Vz Za-
piti. Z. víno. Us. — Z. = pohlcený. Vzduch
v každé tekutině z. Kodym. Úv. do živ.

Zapizgřený; -en, a, o = uslintaný, ubryn-
daný, ušušněný, undelikat. Vz Pizgřiti. Na
Mor. a Slov. Šd.

Zapjantati, verfitzen. — co kam: nohy
do šatů ženských. — se, sich verfitzen.
Niti se z-ly. Na Ostrav. Tč.

Zapjati, vz Zapnouti.

Zapjatý; -at, a, o, zugeknöpft. — jak.
Byl z té stránky zapjat až po krk (nebyl
přístupný). Šml.

Zapjoť = zapjati. Na Ostrav. Tč.

Zapka, y, m., osob. jm. Mor. Šd.

Zaplacatělosť, i, f., die Flachheit, Platt-
heit.

Zaplacatělý, etwas flach, platt. Dch.

Zaplácání, n., vz Zaplácati.

Zaplácaný; -án, a, o, vz Zaplácati. Z.
buchta (špatně udělaná). Dch.

Zaplacatěti, ěl, ění, flach, platt werden.

Jg.

Zaplácati, anfangen zu patschen, klat-
schen. Vz Plácati. — co čím: zeď hlinou,
beschmutzen. — co komu: oči (= uplatiti
ho). Us. — komu kam. Z-cal mu na ra-
meno, klopfen. Us. Kšá., Šd.

Zaplacení, n., die Bezahlung, Berichti-
gung. J. tr., Nz., V. Vz Zaplatiti. Z. hoto-
vými, die Barzahlung. Když přišlo k z ,
utekl. Klat. To není penězi k z., lépe: to
nelze penězi zaplatiti. Dobrá žena není k z.,
lépe: dobré ženy není ceny. Km. I. 28.
Není hotových k z. Sych. Se z-ním pro-
dlévati. D. Z. dluhu, mzdy dělníkům. Jg.
Na z. pak toho lidu. Skl. II. 219. Z. výloh.
J. tr. Z. schopen, zahlungsfähig, zahlhaft.
Dch. Ma od ní zaplacenie hleděti; Fojt náš
Kličkoví povinen k z. býti nechce. NB. Tč.
145., 269. Škody, ješto před z-ním jistiny
vzal. Půh. I. 382.

302