194

Zaplacený; -cen, a, o, bezahlt, berich-
tigt, eingelöst. Z. směnka, Us. Pdl., sazba.
Dch. — komu. Prodal sem za dva tisíce
kop gr. mně úplně zaplacených. Arch. I.
409. — Z. = zatracený, eufem. U Jižné.
Vrů.

Zaplácení, n., vz Zapláceti.

1. Zapláceti, vz Zaplatiti.

2. Zapláceti, 3. os. pl. -cí, el, en, ení;
zaplacovati = zalátati, záplaty vsaditi, spra-
viti, zašiti, zu-, verflicken. — co kde: na
sobě kabáty. Martim. — co čím: kabát
kusem sukna.

Zaplacovati, vz Zapláceti, 2., Zaplatiti.

Zapláči, vz Zaplakati.

Zapláděti, vz Červiti.

Zapláchnouti, chnul a chl, ut, utí, za-
plachovati, ein wenig abspülen. — co čím:
hrnec vodou. Us. — Z., ein wehig schmelzen.
Svíčka z-chla. — Z., ein-, hineinströmen.
— kudy kam. Otevřeným oknem, dveřmi
vítr do svědnice zapláchl. Mor. Šd. — Vz
Zapláknouti.

Záplachtí, n., epidromus, zastr. Jg.

Zaplakání, n , das Weinen, der Anfang
des Weinens. Us.

Zaplakaný; -án, a, o, mit Thränen be-
netzt. — kde. Pošlu Vám psaníčko, psaníčko
napsané, za každým slovečkem bude zapla-
kané. Sš. P. 595.

Zaplakati, pláči, plač, pláče (íc), al, ání;
zaplakávati, anfangen zu weinen, in Thränen
ausbrechen. — abs. Někdo zaplakal. Us ,
Ros., Háj. Co jest u nás, nezaplakal. Us.
A bylo děťátko, jen zaplakať. Er. Sl. čít.
22. Nitra milá, Nitra, ty slovenská máti, co
pozrem na tebä, musím zaplakati. Ty si
bola nekdy všetkých krajin hlava, v ktorých
tečie Dunaj, Visla i Morava. Sl. spv. II. 45.,
Mt. S. I. 7. Dyž já budu ležať v černém
lesi, zaplačeš, milá, zpomeňa si. Brt. P. 10.
Už mňa môj najmilejší zanechává, milovať
mňa už přestává a moje bystré oko zapla-
kává. Sl. spv. V. 174. Vídeňská kasárna
není hodná stati, nejedna matička musí za-
plakati. Čes mor. ps. 257. Hľadí po čerstvej
zelenej diale a na skalu sa usadí i v širokých
prsách posbieru paru a vydúchne si smutnú
fujaru, prsty na dierky položí: zaplače hora.
Sldk. 9. Tancovala, zaplakala: čože som ja,
milý Bože, dokázala! Sl. ps. Šf. I. 47. Vzal
lasečku (hůlčičku) a zaplakal, čeho sem se
ja dočakal!; Po druhé zaťali, dřevo zapla-
kalo, po třetí zaťali, dřevo promluvilo; Za-
plakala má panenka choďa po dvoře. Sš.
P. 118., 143., 403. — co, koho: svou bolesť
(pláčem si odlehčiti, seinen Schmerz ver-
weinen). D. Musíť tebe zaplakati máti tvá.
Výb. II. 45. 6. Aby (plačem) skonávajícího
nezaplakali (z klidu ho nevytrhovali). Na
Slov. Němc. III. 324. — nač proč. Člověk na
hříchy zapláče z milosti. Ctib. Zaplač každý
člověk za to. St. skl. Zapomeneš, zaplačeš
na mó věrnó lásko. Sš. P. 393. Žalem za-
plakala. Us. Tč. Pro někoho z. Dch., Kyt.
1876. 74. Nikdo proň nezapláče (oka nesmočí,
slzy neuroní, neukápne). Us. Tkč. Pro velikó
lásku voba zaplakali; Všeci ludé zaplakali,
že Janoška zverbovali. Sš. P. 360., 571. —
jak. Když to mluvil, v hojnosti zaplakal.

Flav. Bys krví zaplakal, nevyprosíš (o la-
komém). Č. Keď mu šablu podala, žalostně
zaplakala: Jaj, bodaj som ťa bola, jaj, nikdy
nepoznala; Horce zaplakala: Ej, jako si sa
kúpal, keď ťa voda vzala? Sl. spv. III. 109.,
113. Keď ju došívala, horko zaplakala. Sl.
ps. Šf. II. 133. Šila ona košulečku. Šila.
šila, vyšívala a prehorko zaplakala. Mt. S,
I. 27. Ja vzkríkla, vzlykom zaplakala, lež
darmo. Phld. IV. 25. Tak žalostně zaplakala,
že se brána otevřela. Sš. P. 358. — nad
čím. Br. Zaplakal nad ní. Šml. Ale nikdo
nezaplakal nad nima. Dbš. Sl. pov. IV. 53.
Vždycky nad ní (nad pentlí) z-la. Er. P. 149.
Z-lo dievče nad svojou svobodou. Sl. ps.
366. Z-lo dievče nad svojim šuhajom. Slov.
Tč. Milí moji rodičové, loučíme se s vami,
a jak více nepřiňdeme, zaplačte nad námi.
Na Ostrav. Tč. Ubohá vdova odišla. Ach,
ale by bol kameň zaplakal nad ňou. Frsc.
Zor. I. 89 Jedle v tmavý šat se obláči, nade
mnou časem zapláči. Nitra VI. 101. — kde.
Ja bych si sedla oj na jeho okénko, až by
zaplakalo v něm jeho srdénko. Pck. Ps. 12.

— oč. Spíšej by ze skály voděnka kapala, než
bych já, šohajku, o ťa zaplakala; Nezaplače
o něho žádnej; Zpomenú, zaplačú o mne
černé oči: Jak to uslyšela zaplakať musela
o věneček svůj. Sš. P. 326., 501., 631., 756.

— za kým. Kdo zaplače za ním. Msn. Or.
63. Čo raz spomenula muža, musela za ním
z. Phld. IV. 330. — kdy. A když svůj Ná-
rod viděl v mdlobě, na řeč a vlasť že kydá
kal a v duševní že dlí porobě, tu i on po-
prvé zaplakal. Čes. pís. — ke komu zač.
Zaplač každý k Bohu za to, rozpomena právě
na to. Hr. rk. 139. — si. Sá. — si jak.
Drobet si z-kal a potom byl zase vesel. Us.

Zaplákati, vz Zapláknouti.

Zaplakávati, vz Zaplakati.

Zapláknouti, knul a kl, ut, utí; zaplá-
kati, zaplakovati, weg-, verspülen. — co
kde: zlou chuť v hubě. L. — co kam:
do bláta. Kos. Vz Zaplácnouti.

Zaplakovati, vz Zapláknouti.

Zaplameniti, il, ěn, ění, zaplameňovati,
entflammen. — se. Nebe se z-lo. Na Ostrav.
Tč.

Záplan, u, m. = vzplanutí. Nech sa iní
k cieľom svojim ženú v bezosvätodušnom
zaplane. Hdž. Rkp.

Zaplání, n., das Aufflammen. Vz Zapláti..
Osv. VI. 54. Láska k lidstvu v plném z.
Kyt. 1876. 36.

Zaplaňkovati = plaňkami zahraditi,
verschränken. — co: zahradu.

Zaplanouti, ul, ut, utí = zapáliti, ent-
flammen ; zapáliti se, sich entflammen, sich
röthen, auflodern. — koho: nepřátely. Ps.
ms. — kde. V srdci jejím láska zaplanula.
Us. Z-nul mír boží nad dušemi. Kká. K si.
j. 138. V oku jejím zaplanula na okamžik
podivná záře. Hrts. V níž lidskosti znak
svorně zaplane. Čch. Mch. 7. — čím (proč
od čeho). Celý zaplanul vztekem od jedu
zlosti. Čes. vč. Láskou z., in Liebe auflodern.
Dch. Pochybností z-nul prudce. Kká. K sl.
j. 232. Velerit, jímž duch váš z-nul. Kká.
Nevolí zaplanul zrak jeho. Šbr. Z-nul po-
směchem ve tváři král. Hlk. S. 1. 83. —