Předchozí (210)  Strana:211  Další (212) |
|
|||
z-rou zavírají. NA. IV. 182. — Z. = vodo- |
rovný trám, na nějž zavřená křídla vrat stavidlových nahoře přiléhají. NA. IV. 255. — Z. = překážka, das Hinderniss. Dostal se tam přes všecky zápory. Us. — Z. = sekvestrace, die Sequestration. Už je na to z. U Rychn. Črk. — Z. = podpěra, die Stütze, Strebe. Nz., Šp. Z. = dřevo, jímž se něco podpírá. Us. Vck. V tom závory a hever vzali, obratně pritkli ku uhlom a zakrútili, podvážili — zvrt jeden — dva i zfrungal dom. Phld. IV. 2. Vz Zápor. 2. Záporčivý, negativ. Z. smysl. Jir. Záporka, y, f. = malá zápora, der Rie- gel. Něskoro dělať z-ku, když koňa ukradli. Slez. Šd. — Z. = částice záporná: ne, ni. Brt. S. 3. v. 121., Ndr. Vz Zápor, 1. Záporně, verneinend, negativ. Z. odpo-
věděti, Us., se prohlásiti. J. tr. Kývá z. hlavou. Hrts. Zápornice, e, f., die Schleusse. Cf. Zá-
pora. — Z. = signum negationis, v měři- ctví. Phld. II. 4. 121. Záporník, u, m. = zápora, zapěradlo,
die Stütze, Strebe. Z. = kůl záporný, der Strebepfeiler zum Abwehren der Eisschol- len. Nz. V arch. podpěrka, mečík, das Strebe- band. Nz. Z-ky u jezu zatlouci, aby ho voda nestrhla. Us. Zdělali z-ky a štemfle u těch zdí (aby nespadly). Bart. 310. 21.— Z-kem dělati (zapírati). Ros., č. Na z. se spoléhati (na zapírání). D., Th. Když jim z. stačiti nemohl. Skl. II. 139. Zápornosť, i, f., die Negation. Přechod
z kladnosti nulou do zápornosti, der Uiber- gang aus dem Positiven durch Null ins Negative. Nz. Záporný = k záporu náležející, vernei-
nend, negativ. Z. veličina. Nz., Sedl. Z. do- ložka. J. tr. Log. o jest nekonečně z-ný. Šim. 158. Z. odpověď. Ddk. IV. 172. — Z. = zapřen býti mohoucí, was geleugnet werden kann. To nezáporné jest, že ... . Šť. — Z. = negativní, kontradiktorický, popírací, zapírací. Z. představy; úsudek. Marek. Z. slovesa. Neporušená řeč lidu všude na Moravě genitivu záporného užívá důsledně a bez výjimky; kde ve starší řeči spisovné akkusativ se vyskytá, jest to jen výjimkou, sice i tu genitiv záporný pravi- delný jest. Líto mi tudíž, že jsem ve své antigenitivné horlivosti přebrousil (Mtc. 1873. 36.) a jsem nyní všecek těch, jenž učí, že záporná slovesa přechodná vždy pojiti jest s genitivem, ješto by jakýmkoli mudrováním o věci té nastaly nekonečné zmatky. Brt. v Mtc. Vz Akkus. 3. (str. 18. a. ř. shr. 21.), kde se přece připouštějí výjimky; Akkusa- tiv. 5. (str. 19. a. ř. sh. 9.); Genitiv E. (str. 387. a. ř. zd. 8. atd.); Věta záporná (IV. str. 650. b. ř. zd. 21.); Ne, 10. (II. str. 100. a. ř. sh. 33.); Časoslovo záporné (I. 163. b. str. zd. 14.); Ani (I. str. 27.); Ni (II. str. 168.); I. (str. 564. b. ř. zd. 24.); Gt. v Brs. 2. vyd. str. 115.; Mkl. S. 170. Brt. ve své Skl. 3. vyd. 42. opakuje: Genitiv při zá- porných slovesech přechodných jest pra- vidlem i ve starším jazyce spisovném i v ne- porušené řeči lidu i v ostatních jazycích slovanských. V Brs. 2. vyd. str. 115. praví |
též: vyjmouc akkusativ u náměstek co, nic,
něco, to, ono a p. jest (při záporných slo- vesech přechodných) genitiv záporný ode dávna pravidlem. Vz tam více a i příklady. — Poznam. Ale i uvedená zájmena bývají dosti zhusta v genit.; vz násl. příklady. — Pk. ve svém Bruse (v Praze 1874.) praví na str. 14.: Genitiv záporný hradí akkusa- tiv předmětu jinojazyčný. Vz tam příklady na str. 14. a 15. Vm. v Nauce o větě praví na str. 20.: Po záporných slovesech pře- shodných klademe záporný genitiv za ak- kusativ věty kladné. Vz tam příklady. V programu brněnské realky 1884. 3. píše Neoral: v dialektu bohuslavském na Mor. jest u záporných přechodných sloves veskrz genitiv. Ku příkladům ve slovníku hl. při akkusativu a genitivu přidej ještě tyto: Neb dievky mužóv na hradě nejmiechu. Dal. Jir. 22. Aby životóv neztratili. Dal. Jir. 22. Jak za humny vyjeli, nikde cesty neměli. Sš. P. 22. Keď nemám sklenice, napijem se z kopky. Zpěv. 224. Jmá jedno dědinu a statku nejmá. Arch. I. 467. Toho žádný v moci nemá. Chč. 383. Že nechová jazyka přirozeného; Nebudú-li svých milovati. Dal. Jir. 152., 122. Chudoba lichvy nezná. Mudr. 171. Já jsem svátků nesvětila ani pátků ne- postila. Sš. P. 27. Otče milý, nečiň mi té křivdy. Pass. 32. Muž nemá zastírati hlavy. BR. II. 563. a. Hej husičky, nekalte tej vo- dičky. Sš. P. 265. Co se mi nelíbí, toho nechci. Er. P. Nesuď jiných, najprv vyhoď brvno z oka tvého. Na Slov. Tč. No ja vám len istotnú pravdu hovorím, pane, ja som vám dosiaľ ani jednu lež nepovedal, ani ďalej nevypustím z úst pustého slova. Phld. III. 3. 144. Neukazujte mi tej brněn- skej věže; Aby nešidil děvčete hodného; A včilej nepozná panenky od ženy. Mor. ps. Brt. Nedělaj chodníčka přes našu zahrádku; Říčice vody nepřijímá, syneček pravdy ne- povídá; Můj kůň něchce této travěnky. Brt. P. 22., 84., 154. Krávy veděnky nemajú; A ona se ulekla, slovečka neřekla; Zkazuju mu ješče více, by mu tekly bokem plíce, bo- kem plíce,játra, srdce, by nešidil panen více; Už nemáš k nám chodívat', sloveček o lásce mluvívať; Nesvádé toho na mne, sveď to na jinýho; Aby si nešidil děvčete švarného; A co mně dáš, to mně dáš, pane Bože věčný, edem mně nedávej staré baby s dětmi; Já krav nevyženu; Všecí lidé povídajó, že já se v noci tólám, a já hledám potěšení, kte- rého doma nemám; Aby nerušila lásky mezi náma; Kuchařka sa bojí, škopíček ju honí, putenky ju pomúvajú, že nenosí vody. Sš. P. 102., 111., 114., 311., 379., 386., 420., 497., 636., 662., 704. Bodaj si, šuhajko, toľko ráz umierau, koľko si mi razy pravdy nepovedau. Sl. ps. 73. Po západu slunce neber vody z potoku. Kld. Toho ja neviem, obě-li kúpil, čili jednu, neb jsem já při trhu nebyl. NB. Tč. 42. Lakomství a ohně, při- kládaje, neuhasíš. Č. M. 52. Zdá se, že toho neučinil; Toho trhu jemu nezdržela. Půh. I. 211., II. 164. Však své síly neposlabi. Alx. V. v. 1641. (HP. 40.). Protož apoštolé neučili jiného, než což Kristus učil; Ale zlý nebude mieti toho života věčného, o němž 303*
|
||
|
|||
Předchozí (210)  Strana:211  Další (212) |