212

die pán Ježíš; Mnoho rozkazují a sami při-
kázanie božieho neplnie; Otec dobrý nedal
by synu za chléb kamene; Což jest Bóh
svázal neb spojil, toho člověk neluč rózno;
Příčiny křiku jejie neotázal, volajície ne-
utěšil ani zkrotil křiku; Ba běda nám kně-
žím, nevedeme-li lidu k spasení; Ktož nejie
dóstojně těla božieho, nebude živ; Nedá
svobody svým lidem, aby mohli své pro-
dati. Hus 1. 6., 41., 289., 308., II. 39., 97.,
301., III. 174., 192. Ja si mu ručiček špiniť
nedám. Er. P. 228. a. Nedá sobě s hlavy
sdělať svého věnečka; Koníček nechce žrát
travěnky. Brt. P. 119., 135. Co pak, ty ko-
níčku, co pak tak těžko jdeš? Zdaliž mého
těla unésti nemůžeš; Volek nechce vody
píti; Nechtěla jísti chleba režného. Sš. P.
87., 624., 682. Toho ale dětem a přátelům
svým k hanbě že učiniti nechce, aby se
měl vyplacovati. Pal. Děj. V. 1. 155. Té
vůně nikdo snésti a číti nemůže. Ler. Když
uzřechu, jenž nemóže kříže nésti. Ans. A že
potom nechtela trhu držeti; Toto vám ozna-
mujem, že jsme jich o to sami srovnati ne-
chtěli. NB. Té. 196., 232. Nechtě tu života
ztratiti. Hr. rk. 241. Nemohu na ten čas své
sestry v jejím zármutku navštíviti. Břez.
206. Nechtěli tu přerušiti zákona božího.
BO. Bůh nevelí žádnému statku všeho roz-
dati, ale praménky toliko jinam z něho vy-
pouštěti. BR. II. 609. b. Nedejtež falešným
apoštolům lásky v sobě ke mně uhasiti.
BR. II. 636. a. Přes to ona nemá svého
véna ztratiti. Půh. I. 259. Nesměje hniezda
klásti. AlxV. v. 875. (HP. 22.). Prosili, aby
nedali jich tisknuti v ten hřiech. Hus I. 461.
Kdo sv. neděle nesvěří, ten ukazuje . . . .;
Ďábel zavalil jest vešken svět v zlosť, jakož
die písmo, a já nezavalil sem všeho světa
v zlosť. Hus I. 113., III. 245. — S akkusa-
tivem. Dokud mu děvčina koníčky ne-
chytne. Brt. P. Nevyplatímy to jedniem
vlasem. Dal. Jir. 9. V kroniku něco nepra-
vého psáti nemá. Kuthen. Držel mne na
řeči a konec mi o to neučinil. Půh. Olom.
1412. Což sobě nechceš, nečiň jinému. Št.
Měščené nemají právo staviti pána. Kn. rož.
Jir. uvádí v Mus. 1878. 144. tyto příklady
(z Mkl. IV. dílu str. 500.): 1. staroslovanské
(z Clozova homiláře, z Ostromirova evan-
gelia): Nepridochb pravedniky prizvatB. Ženą
junosti tvoeję da neostaviši. Ne prěljuby
SBtvori; 2. srbské (z národ. písně): Nemoj,
Mirko, drugo učiniti. Nevodi mi lijepu
djevojku. Neprodaji majku; 3. maloruské
(z nár. písní): Otcevskuju słavu nevterjaty.
Biłyj śvit nevydiły. Neroskravaj serce moje;
4. ruské: Ja ščastie tvoje nemog ustroitB.
Nepokinu věru christianskuju; polské: Do
czegož nieprzyvodzisz serca śmertelnych;
lužické: Ta koza mľoko nedáva; Z češtiny
samé mimo jiné Mkl. srovnává dvě výpo-
vědi, totiž: Tu sílu David neměl a Síly
David neměl a takto se o nich pronáší:
Wenn man (diese beiden Sätze) gegenüber-
stellt, so wird man geneigt sein einen Un-
terschied anzunehmen wie etwa: er hat nicht
die Kraft und: er hat keine Kraft, il n'a
pas la force a il n'a pas de force. Im er-
ateren Falle ist die Negation nur relativ,

daher der Akkusativ. Bdl. v Obraně Libuš
soudu (v Brně 1879.) na str. 146. uvádí tyto
věty: Kteréž také obyčeje neměli. Tov. k.
219. Neomočiv nikde nohu; Člověk nejmě-
ješe známku brady. Anth. I. 91., 94. Bóh
nevzývali sú. Ž. Klim. Rozmarýn netrháte.
Sš. P. 390. Proč mé srdečko netěšíte? Er.
P. 22. Bílé ovce a chaloupku nikdy víc
nenašel; Zdali vy mou lásku neznáte ?; Jak
živ jsem žádnému škodu neudělal; Jak živ
jsem žádnému oves nespás. Er. P. II. 14.,
73., III 81. Bdl. tam končí takto. Konstrukce
akkusativu při záporném (přechodném) slo-
vese není chybná, ač připouštím, že genitiv
se častěji klade než akkusativ, anoť že jsou
spisy, kde na sto takových genitivů přijdou
sotva dva akkusativy. — Z. = podpěrací,
Stütz-. Z. pilíř, der Strebepfeiler. Nz.

Záporolibec, bce, m., wer gern alles
leugnet. Nejzarytější z-bci neodvážili se ně-
jakého útoku na list ten. Sš. II. 5.

Zaporoučeti, vz Zaporučiti.

Zaporožec, žce, m. Co Ukrajina? hned
poviem. Je to čarovný kraj, Z-žcov rodinná
zem. Ppk. II. 141. (Zbr. Lžd. VIII.).

Zaporučiti, ruč, ruče (íc), il, en, ení;
zaporoučeti = zapověděti, verbieten. — co
komu. On mu to již zaporučil. Us. —
s inft. Zaporučil mu tam choditi. Us. —
aby — ne. Zaporučil mu, aby tam necho-
dil. Vz Zápor, 1. — se = zaručiti se, bür-
gen. Na Slov. — se kým. Má dvoma zá-
možnými muži se z. Sl. let. III. 167.

Zaposel = zapotel, zaposud, zapotud,
bis dahin, bis zu dem Punkte, bis zu der
Zeit. Na Ostrav. Tč.

Zaposteliti, il, en, ení = do postele ulo-
žiti, zu Bett bringen. Na Slov. Němc. --
koho: dítě.

Zapošáhnouti, hnul a hl, ut, utí, hin-
reichen. — co. Kde bech to moh zapošáh-
nouť = kdybych k té práci stačil. V Krkonš.
Kb.

Zapoščati = zapůjčiti. — co komu,
vorschiessen, leihen. U Uher. Hrad. Tč.

Zápošev, švu, m., die Uibernath. Kšá.,
Šp.

Zápoševek, vku, m. = zápošev. U Po-
ličky. Kšá.

Zapošiti, vz Šíti; zapošívati = zašiti,
ver-, ein-, übernähen, einschlagen. Zapoší-
vaný šev, die Uibernath. Us. — co komu
kde čím: sukni po kraji třepením. Kram.
— co kam: zadek do vesty. Us.

Zapošívaný, vz Zapošiti.

Zapošívati, vz Zapošiti.

Zapošťaný = zapůjčený. Cf. Zapoščati.
Na již. Mor. a na Slov. — komu. Aby
peníze sobě z-né cechu navrátil. Sl. let. V.
145.

Zapota, y, f., achras, der Breuapfel. Z.
obecná, a. sapota, manilská, a. dissecta. Vz
Rstp. 1022.

Zapotáceti se, el, ení, ein wenig wan-
ken. Můj pán se zapotácel. Kká. Td. 57.

Zapotec, tce, m. Otec zapotec, mať ko-
strbatá, děti vyškulata. (Hádanka). Vz Vy-
škule. Dbš. Sl. pov. I. 485.

Zapotel, vz Zaposel.

Zapotiti, il, cen, ení; zapocovati = potem