Předchozí (214)  Strana:215  Další (216) |
|
|||
215
|
|||
|
|||
system. J. tr., Šp., Nz. — Z. sněm (mimo-
řádný), der durch königlichen Befehl (zá- pověď) berufene Landtag. Kn. rožm. čl. 203., 206., Mus. Z. sněm t. j. rozepsaný od krále ku kterékoli době (kromě sněmů obyčej- ných v suchých dnech). Pal. Děj. II. 2. 388. Rozdíl mezi sněmy obecnými a zápověd- nými: obecní sněmové odbývali se spolu co dnové soudní v určité doby na určitých místech, aniž potřebí bylo svolávati k nim národ, zápovědnými pak nazývali se sně- mové mimořádní, které rozpisoval panovník ke dni a místu, jak se jemu kdy potřebné aneb vhodné býti zdálo. Pal. Děj. I. 2. 236. Nechodívali na sněmy zemské obyčejné, alebrž jen na z-né sněmy. Ib. Děj. II. 2. 386. — Z. = zapověděný, verboten. Z. louka; Z-dnými slovy zjevně mezi lidmi domlúvali. NB. Tč. 108., 102. Chceš-li vě- děti, kterým se zapověděl pán Bóh pojí- mati a kterak váží smilstvie ta zápovědná; Třetí obyčej v čas z-dný, čtvrtý v míestě z-dném. Hus I. 198., 200. Z-dné věci (illi- cita); z. skutek učinil, rem illicitam; z. krmě (interdicta). BO. Zapovězení, n., odchylkou m.: zapově-
děni. Vz Zapověděti, Zapověděni. Zapovězený, odchylkou m.: zapověděný.
Vz toto a Zapověděti. Z. hry, vz Hazardní. Zapovídací, Untersagungs-. Z. právo.
J. tr. Zapovídati, vz Zapověděti.
Zapovídka, y, f. = přípověď, das Ver-
sprechen, die Verlobung. To já (s ním) nemám žádné z-dky. Slez. Šd. — Z. = jm. lesa a vrchu na Hrabském u Bilovce ve Slezsku. Šd. Zapovrci, vz Zapovrhnouti.
Zapovrhati, vz Zapovrhnouti.
Zapovrhnouti, ul, ut, utí; zapovrci, vrhu,
vrz, vrhl, vržen, ení; zapovrhati, zapovrho- vati, verachten, verwerfen. — koho. Vču- lek teda ma obchádzaš, na všecko zabývaš, se mnú shovárať sa nechceš a mňa zapo- vŕhaš. Sl. spv. III. 117., Sl. ps. 149. Včil zapovrhajú ty jména: Pavel, Jura, Běta a j. Na mor. Val. Vck. Veľkú po predkoch došlú zapovrhne majetnosť Hol. 385. — koho kdy. Koho nechceš v štěstí míti za přítele, ten tě zapovrhne v neštěstí tvém cele. Na Slov. Tč.— čím, kým. On už mnú zapovrhl. Us. Šd. — Vz Opovrhnouti. Zapovrhnutí, n. = zapovržení.
Zapovrhnutý; -ut, a, o = zapovržený.
Zapovrhování, n., die Verachtung.
Zapovrhovaný; -án, a, o, verachtet.
Zapovrhovati, vz Zapovrhnouti.
Zapovržení, n., die Verachtung.
Zapovržený; -en, a, o, verachtet.
Zapozďalý = opozděný, verspätet. Z. =
který se omeškal, hl. o obilí, které pozdě dozrálo a které kromě toho špatné jest. U Žamb. Dbv. Zapozdění, n. = opozdění, die Verspä-
tung Us. Šd. Zapozděný: -ěn, a, o = opozděný, etwas
verspätet. Zapozditi, il, ěn, ění, sich mit etwas
verspäten, zu spät anfangen, vergessen. Kněz Václav zapozdi pohřiechu. Dal. 49. |
— s inft. O radu přijíti zapozdil. Leg.
Desátky tvé nezapozdíš obětovati. BO. Sv. Václav rozličně se trudě v radě přijíti za- pozdil. Pass. 852. -- se = opozditi se, sich verspäten. Mt. S. I. 191. — se kde. Z. se na cestě, u souseda, Us. Tč., na priadkách. Dbš. Obyč. 116. — se čím. Tou řečí jsem se zapozdil, že pošta beze mne odjela. Us. Tč. Zapožičání, n. = zapůjčení. Na Slov.
Bern. Zapožičaný; -án, a, o = zapůjčený. Na
Slov. Bern. Zapožičati = zapůjčiti. Na Slov. Bern.
Zapožičávati = zapůjčovati. Na Slov.
Bern. Zapřaboh (zapřiboh), a, m. = zapírající
Boha, der Gottesleugner. Zlob. Zaprackaný; -án, a, o = prackami za-
matlaný. Šd. — Z. = zapiatý. Vz Zaprac- kati. Zaprąckati = prackami zamatlati. Šd. —
koho. Šd. — Z. = zapnouti, anschnallen. Na Slov. Bern. Doktor si opasok opáše a mocne zapracká. Dbš. Sl. pov. I. 405. Zapracovati, ein wenig arbeiten. Nie len
zapracovať než i zavarovať (zachovati) to, čo je zapracované a nadobodnuté, má ve- det dobre vychovaný človek. Pr. šk. ev. I. 25. — za koho. Zapracuj trochu za mne. Us. Tč. — co sobě. Smilujte se nad slepým žebrákem, který sobě (chleba) nemůže z. = prací dobyti, sich verdienen, erwerben. Mor. Brt., Šd. Záprad, u, m. = zápřed. Na Slov. Loos.
Zápřada, y, f. = zapřádání. Šd.
Zapřádati, vz Zapřísti.
Zapřádávati, vz Zapřísti.
Zapřadení, n., das Anspinnen, der An-
fang des Spinnens; das Einspinnen, die Ein- spinnung. Bern. Zapřadený; -en, a, o, angesponnen, ein-
gesponnen. Bern. Zápradok, dku, m. = zápředek. Na Slov.
Loos. Záprah, u, m. = zápraží. Šd.
Zápřah, u, m. = potah, spřež, das Ge-
spann. Šd., Koll. Ale keď vrátili se k zá- prahu, dobre od divu nezkapali: tie zadní voli zjedli (snědli) prední z. Dbš. Sl. pov. IV. 81. Zapřaha, y, f. = zápřah, das Gespann.
Mosí mať štveru z-hu. Sl. let. III 250. Zapřáhání, n,, das Einspannen. Časné
z. peníze shání. Vz Pracovitosť. Lb. Zapřáhaný; -án, a, o, eingespannt. Koně
často z-né musíme dobře krmiti. Zapřáhati, vz Zapřáhnouti.
Zapřáhávati, vz Zapřáhnouti.
Zapřáhlý = zapřáhnutý, eingespannt.
Pod cudzím z-hlí dýchali jarmom. Hol. 55. Brvno, čo z-hlých dvakrát šest ledva do- táhlo z hája volov. Hol. 118. Zapřáhnouti, hnul a hl, utí = zatoužiti,
sehr begehren, wornach entbrennen. — s inft. Zaprahnul viděti svého otce. Č. Zapřáhnouti (v již. Čech. zapřahnout,
Kts.), ul, ut, utí; zapříci, zapřehu (zastr. za- přahu), přez (zaprež, V.), přeha (ouc), přáhl, přažen a přežen, ení; zapřahati, zapřáhati |
||
|
|||
Předchozí (214)  Strana:215  Další (216) |