215

system. J. tr., Šp., Nz. — Z. sněm (mimo-
řádný), der durch königlichen Befehl (zá-
pověď) berufene Landtag. Kn. rožm. čl. 203.,
206., Mus. Z. sněm t. j. rozepsaný od krále
ku kterékoli době (kromě sněmů obyčej-
ných v suchých dnech). Pal. Děj. II. 2. 388.
Rozdíl mezi sněmy obecnými a zápověd-
nými: obecní sněmové odbývali se spolu
co dnové soudní v určité doby na určitých
místech, aniž potřebí bylo svolávati k nim
národ, zápovědnými pak nazývali se sně-
mové mimořádní, které rozpisoval panovník
ke dni a místu, jak se jemu kdy potřebné
aneb vhodné býti zdálo. Pal. Děj. I. 2. 236.
Nechodívali na sněmy zemské obyčejné,
alebrž jen na z-né sněmy. Ib. Děj. II. 2.
386. — Z. = zapověděný, verboten. Z.
louka; Z-dnými slovy zjevně mezi lidmi
domlúvali. NB. Tč. 108., 102. Chceš-li vě-
děti, kterým se zapověděl pán Bóh pojí-
mati a kterak váží smilstvie ta zápovědná;
Třetí obyčej v čas z-dný, čtvrtý v míestě
z-dném. Hus I. 198., 200. Z-dné věci (illi-
cita); z. skutek učinil, rem illicitam; z.
krmě (interdicta). BO.

Zapovězení, n., odchylkou m.: zapově-
děni. Vz Zapověděti, Zapověděni.

Zapovězený, odchylkou m.: zapověděný.
Vz toto a Zapověděti. Z. hry, vz Hazardní.

Zapovídací, Untersagungs-. Z. právo.
J. tr.

Zapovídati, vz Zapověděti.

Zapovídka, y, f. = přípověď, das Ver-
sprechen, die Verlobung. To já (s ním)
nemám žádné z-dky. Slez. Šd. — Z. = jm.
lesa a vrchu na Hrabském u Bilovce ve
Slezsku. Šd.

Zapovrci, vz Zapovrhnouti.

Zapovrhati, vz Zapovrhnouti.

Zapovrhnouti, ul, ut, utí; zapovrci, vrhu,
vrz, vrhl, vržen, ení; zapovrhati, zapovrho-
vati, verachten, verwerfen. — koho. Vču-
lek teda ma obchádzaš, na všecko zabývaš,
se mnú shovárať sa nechceš a mňa zapo-
vŕhaš. Sl. spv. III. 117., Sl. ps. 149. Včil
zapovrhajú ty jména: Pavel, Jura, Běta a j.
Na mor. Val. Vck. Veľkú po predkoch
došlú zapovrhne majetnosť Hol. 385. —
koho kdy. Koho nechceš v štěstí míti za
přítele, ten tě zapovrhne v neštěstí tvém
cele. Na Slov. Tč.— čím, kým. On už
mnú zapovrhl. Us. Šd. — Vz Opovrhnouti.

Zapovrhnutí, n. = zapovržení.

Zapovrhnutý; -ut, a, o = zapovržený.

Zapovrhování, n., die Verachtung.

Zapovrhovaný; -án, a, o, verachtet.

Zapovrhovati, vz Zapovrhnouti.

Zapovržení, n., die Verachtung.

Zapovržený; -en, a, o, verachtet.

Zapozďalý = opozděný, verspätet. Z. =
který se omeškal, hl. o obilí, které pozdě
dozrálo a které kromě toho špatné jest.
U Žamb. Dbv.

Zapozdění, n. = opozdění, die Verspä-
tung Us. Šd.

Zapozděný: -ěn, a, o = opozděný, etwas
verspätet.

Zapozditi, il, ěn, ění, sich mit etwas
verspäten, zu spät anfangen, vergessen.
Kněz Václav zapozdi pohřiechu. Dal. 49.

— s inft. O radu přijíti zapozdil. Leg.
Desátky tvé nezapozdíš obětovati. BO. Sv.
Václav rozličně se trudě v radě přijíti za-
pozdil. Pass. 852. -- se = opozditi se, sich
verspäten. Mt. S. I. 191. — se kde. Z. se
na cestě, u souseda, Us. Tč., na priadkách.
Dbš. Obyč. 116. — se čím. Tou řečí jsem
se zapozdil, že pošta beze mne odjela. Us.
Tč.

Zapožičání, n. = zapůjčení. Na Slov.
Bern.

Zapožičaný; -án, a, o = zapůjčený. Na
Slov. Bern.

Zapožičati = zapůjčiti. Na Slov. Bern.

Zapožičávati = zapůjčovati. Na Slov.
Bern.

Zapřaboh (zapřiboh), a, m. = zapírající
Boha, der Gottesleugner. Zlob.

Zaprackaný; -án, a, o = prackami za-
matlaný. Šd. — Z. = zapiatý. Vz Zaprac-
kati.

Zaprąckati = prackami zamatlati. Šd. —
koho. Šd. — Z. = zapnouti, anschnallen.
Na Slov. Bern. Doktor si opasok opáše a
mocne zapracká. Dbš. Sl. pov. I. 405.

Zapracovati, ein wenig arbeiten. Nie len
zapracovať než i zavarovať (zachovati) to,
čo je zapracované a nadobodnuté, má ve-
det dobre vychovaný človek. Pr. šk. ev. I.
25. — za koho. Zapracuj trochu za mne.
Us. Tč. — co sobě. Smilujte se nad slepým
žebrákem, který sobě (chleba) nemůže z. =
prací dobyti, sich verdienen, erwerben. Mor.
Brt., Šd.

Záprad, u, m. = zápřed. Na Slov. Loos.

Zápřada, y, f. = zapřádání. Šd.

Zapřádati, vz Zapřísti.

Zapřádávati, vz Zapřísti.

Zapřadení, n., das Anspinnen, der An-
fang des Spinnens; das Einspinnen, die Ein-
spinnung. Bern.

Zapřadený; -en, a, o, angesponnen, ein-
gesponnen. Bern.

Zápradok, dku, m. = zápředek. Na Slov.
Loos.

Záprah, u, m. = zápraží. Šd.

Zápřah, u, m. = potah, spřež, das Ge-
spann. Šd., Koll. Ale keď vrátili se k zá-
prahu, dobre od divu nezkapali: tie zadní
voli zjedli (snědli) prední z. Dbš. Sl. pov.
IV. 81.

Zapřaha, y, f. = zápřah, das Gespann.
Mosí mať štveru z-hu. Sl. let. III 250.

Zapřáhání, n,, das Einspannen. Časné
z. peníze shání. Vz Pracovitosť. Lb.

Zapřáhaný; -án, a, o, eingespannt. Koně
často z-né musíme dobře krmiti.

Zapřáhati, vz Zapřáhnouti.

Zapřáhávati, vz Zapřáhnouti.

Zapřáhlý = zapřáhnutý, eingespannt.
Pod cudzím z-hlí dýchali jarmom. Hol. 55.
Brvno, čo z-hlých dvakrát šest ledva do-
táhlo z hája volov. Hol. 118.

Zapřáhnouti, hnul a hl, utí = zatoužiti,
sehr begehren, wornach entbrennen. — s inft.
Zaprahnul viděti svého otce. Č.

Zapřáhnouti (v již. Čech. zapřahnout,
Kts.), ul, ut, utí; zapříci, zapřehu (zastr. za-
přahu), přez (zaprež, V.), přeha (ouc), přáhl,
přažen a přežen, ení; zapřahati, zapřáhati