Předchozí (225)  Strana:226  Další (227) |
|
|||
226
|
|||
|
|||
Zapuchlivý = zapuchlý. Bern.
Zapuchlý = opuchlý, an-, aufgeschwollen.
Oči z. L. Zapuchnouti, chnul a chl, utí; zapuchati,
zapuchovati = puchu nabyti, anfangen zu stinken. Ros. — Z. = opuchnouti, auf-, verschwellen. Tvář zapuchla. Us. Ukúsil otec psa, zapuchla stupka ako noha, abyste dali orech ako smoly. (Tak pytal syn u sú- sedov ve strachu a náhlosti smoly veliké jako orech na ukúsanú a zapuchnutú nohu otcovu.) Mt. S. I. 135. — komu. Noha mi zapuchla. Us. Tč. Zapuchnutí, n., die Anschwellung. Bern.
Zapuchnutý; -ut, a, o, angeschwollen.
Z. nohy. Us. Šd. Zapuchovati, vz Zapuchnouti.
Zapůjčení, n., das Leihen. Z. knih. Vz
Zapůjčiti. Zapůjčený; -en, a, o, geliehen. V. Z.
knihy, peníze. D. Vz Zapůjčiti. Zapůjčiti, půjč, il, en, ení; zapůjčovati
= půjčiti na chvíli, na úvěrek, na půjčku dáti, leihen, borgen, vorschiessen, vorstrek- ken, darlehnen. V. — co komu: peníze, knihy, obilí. Us. — čeho. Vz Půjčiti, Km. IX. 260. — co komu jak proč. Dle toho způsobu vrchnosť poddaným svým obilí na setí zapůjčovala. Tč. exc. Pro tu zdvořilosť chci tolik peněz vám teď z. Shakesp. Tč. Z. někomu něco na čas. Us. Tč. Zápůjčka, y, f. = půjčka, das Darlehen,
die Anleihe. Jg., Dch. Z-kami se živiti. Ros. Došlo povolení k zápůjčce 460 hř. na statky biskupské. Ddk. V. 254. Zápůjčna, y, f., die Leihanstalt. Rk.
Zápůjční, -čný. Z. knihovna, die Leih-
bibliothek. Us. Pdl. Zapůjčovati, vz Zapůjčiti.
Zapukati, zapuknouti, kl, utí = dáti
pukanec, ránu z pukače. Mor. Šd. — si = zabafati, zakouřiti si, ein wenig rauchen. Šd. — odkud. Zapukal několikráte z vy- haslé dýmky a usnul hned zase. Kmk. Zapumpovati, ein wenig pumpen, zu
pumpen anfangen. Zapumpuj trochu, aby voda vyšla. Us. Tč. Zapupiti se, il, en, ení, sich verpuppen.
Hodbábný chrobák je húsenica z vajca jednej lepky. Prú ako sä zapupí, zaviňuje sä do vlákna. Hdž. Čít. 189. (Husenica) keď jej príde čas, tu sä zakrúti sama do svojho vlákna, potom sä zapupí; tak zapupená leží alebo visí dakde. 1b. 188. Zápůrce, e, m., der Leugner. Šm.
Zápust, u, m. = zapuštění i co zapuštěno,
die Dahinterlassung. — Kráľu! Bitka krvavá riešená. Nemci prchnú poražení v zápust. Zbr. Hry. 250. Všetko pobil tak v zápust. Mt. S. I. 98. — Z. = vojsko, das Heer, zastr: Jir. Z. jeho zavrhl u moře. ŽK1. Zapustatění, n., die Verderbung, Ver-
wüstung. Na Slov. Bern. Zapustatěný, verdorben, verwüstet. Na
Slov. Bern. Zapustatiti, il, ěn, ění = zpustošiti, ver-
derben, verwüsten. Na Slov. Bern. Zápustek, stku, m., das Gesenke. Z.
dřeva, skla atd. (do něčeho), der Holz-, Glaseinsatz. Dch. — Z. u zámečníka = ra- |
zidlo, kterým se vypukliny za žhava vy-
tloukají, das Gesenke. Z. na dráze kovadliny, das Gesenke. Vz Včř. Z. I 14.—16., II. 11. Zapustenosť, i, f. = zanedbalosť, die
Verwahrlosung. Na Slov. Zle národu, kde sa o jeho vyučovanie málo dbá, horšie ale storáz národu tomu, který sa ve školách svojich v jemu neznámej reči vyučuje, bo sa tu z predsevzatia národ do hlúposti, mravnej a telesnej zapustenosti pohružuje. Phld. III. 3. 174. Vz Zapustěti. Zapustený; -en, a, o, verwahrlost, za-
nedbalý. Raz prišlo mu tak nevdojak po- zrieť na kvetné hriadky. Všetky prekvitaly, len tri boly cele zapustené. Na Slov. Dbš. Sl. pov. VII. 44. Vz Zapustěti. Zapustěti, ěl, ění, zapustnouti, verwil-
dern. D. Stanek zapusti. Sš. Sk. 180. Zapustiti, pusť, pustě (íc), il, štěn, ění;
zapouštěti, ěl, ěn, ění = pustiti za něco, bis wohinein lassen; zle hospodařiti, ab-, veröden, verwildern lassen; navlažiti, an- feuchten ; se = zahloubiti se, sich tief wohin lassen. Jg. — co: lopatky, trám (začepo- vati), cévy, čep, Vys., bradu (dáti růsti), Plk.; vinici, Ros., Br., popluží, dědinu, Jel., hory (zanedbati) Háj. Z. barvu, einlassen, Dch., zámek, einstecken Nz. — čeho. Rost- lina zapustila tří kořenův, šp. m.: tři ko- řeny. Brt. — co, koho kam (kde, jak): trámy vazební, krovy ve zdi komínů z. za- kazuje se. Řád. stav. Vyžly v chrastí na zajíce z. L. Se v hluboké lesy z. (zahlou- biti se). Puch. Psy na zajíce (štváti). Ros. Řečí na někoho z. Ros. Z. co na zub, na kříž (u tesařů). Šp. Z. dobytek do škody, Ros., trám do čepů. Něco do hrdla, V., cevy do dlabů. Vys. Sloup do země z. Us. Šd. Něco dolů zapouštěti. Osv. I. 86. Nástroj do těla z. Dch. Prkno na otvor dobře z. Dch. Strom kořeny do země zapouští. Us. Zapusťte na pravo lodě síť. Sš. J. 303. Se do čeho (zahloubiti se). Kom. — co čím. Ocet pérkem do chřípí z. V. Z. ránu voskem. Db., Dch. Z. louku vodou. Pref. 134. — co proč. Pro lenosť zapouštěli svá role (za- nedbávali). V. Zapusťte sítě svoje k lovbě. Sš. L. 65. Aby dolové a hory k veliké nám i vší koruně škodě zapuštěny nebyly. Pal. Děj. V. 2. 11. — jak. Kořeny hluboko z. Hrts. Těžce zapouštěl nohy v sníh. Us. — co kdy. Tedy sto let po založení praž- ského biskupství nezapustil tento obřad řádně kořenů, živořil. Km. 1884. Zápustka, y, f. = palouk, který dle li-
bosti vodou zapuštěn býti může, eine mit Wasser anfüllbare Aue. Koubl. — Z. = zá- pustek, u tesařů, der Abstich. Nz. Schodce pilířové se z-mi. Ekert. Z u závěsu oken- ního (v zámečn.). Hk. Zapustlý = poněkud pustý, zanedbaný,
einigerinassen öde, verödet, vernachlässigt, verwildert. Ros. — Z., versenkt. Dch. Vz Zapuštěný. Zapustnouti, vz Zapustěti.
Zapustný. Vodca chytrý, rozjatrený,
v ťažkej zbrani zadumený, cvalom jachá na zapustnej púti. Syt. Táb. 44. Zapuštění, n., die Einkämmung. Bc. Z.
mříže. Šand. II. 66. |
||
|
|||
Předchozí (225)  Strana:226  Další (227) |