231

Zaražovati, vz Zaraziti.

Zarčení, n. = přípověď, die Zusage. Pís.
br.

Zarčený, vz Zařeknouti.

Zarděle oči sklopiti, erröthend die Augen
zu Boden wenden.

Zardělosť, i, f. = červenosť, die Röthe,
Schamröthe. Z. očí. D., Čjk., na oblacích.
Sych. Z , nejkrásněji barva dítek. Sbor. uč.

Zardělý = začervenalý, červený, roth
Z. oko, Ja., barva. V. Nemocný je celý za-
rdělý. Dch. Z. jako planý mák. Osv. 1884.
10. Z. obličej. Čch. Mch. 48. — čím. Oči
plamenem z. Troj. Studem z., schamroth,
V., zdravím. Osv. 1884. 5. Obloha požárem
zardělá. Osy. I. 377. Je pitím už celý za-
rdělý. Us. Šd. — kde. V líci zardělá jest
čerstvá trešně. Čch. L. k. 17.

Zarděnec, nce, m., eriogorum. Rostl. I.
241. a.

Zardění, n., die Erröthung. Z. tváře,
studem, V., se hanbou a bolestí. Br. Mi-
lostné z. Mus. 1880. 157. Z. = hněv, roz-
hořčení, die Entrüstung. Povstane vám z.
Hospodinovo (furor); Otvrátí se ot vás hněv
jeho zarděnie (furoris ira, hněv prchlivosti);
Vyvrhl je ze země jich v hněvě i v rydání
i v zardění velikém (indignatio). BO.

Zarděnice, e, f., erythrina, der Korallen-
baum. Z. bylinná, e. herbacea, korálová, e.
corallodendron, indijská, e. indica. Vz Rstp.
413.

Zarděný, roth, erröthet. Z. tvář, líce.
Sych. — čím: horkem, studem.

Zarděti se (zastr.), nyní: zardíti se, dím,
zardi se, zardě (íc), děl, ění; zardívati se =
začervenati se, roth werden, erröthen. — abs.
,Po čem barva,' říkávají, když se někdo zardí.
Prov. Všechen se zarděl. Ros. — se proč
(čím). Z. se nevolí. Šml. I. 50. Z. se ra-
dostí, Tč., studem, hanbou, krví, V., hněvem.
Br. — se čím od čeho. Moře se krví za-
rdievá od sbití mnohých. Troj. — koho,
co (akt.). Jasná záře tvář rybáře žhoucně
zardívá. MM. — jak (kdy). Nebe zardělo
se nachem. Mühl. Panna se růží (jako růže)
zarděla. Květy V. 75. Zarděl se jako pi-
voňka, Us. Dch., Vlč., jako planý mák. Jrsk.
Zardíval se při tom do krve. Sá. Do duše
ať se zardí takový nepoctivec Dch. Z. se
po uši. Osv. I. 262. Jako poupě z růže za-
rděla se. Kká. Td. 81. Z. se v milostném
vděku. Čch. Mch. 44. Z. se sám před sebou.
Hrts. Raději se jednou zardím, nežli stokrát
zblednu. Tč. Z. se do temna. Vlč. Do krve
se z. (jako krev). Us. Frch. — (kde)
komu. A to se z-lo mé panence v tváři.
Er. P. 109. Dívce se zarděly tváře. Mcha. —
proti komu. Zardie se proti nim voda
mořská, excandescet. BO.

Zardíti se. Vz Zarděti se.

Zardívati se, vz Zarděti se.

Zardivina, y, f. = prvek ve žluči na
žloutenici zemřelého člověka nalezený, das
Erythrogen. Chym. II. 307.

Zardousiti, zartousiti, zahrdousiti, za-
hrtousiti, il, šen, ení; zardusovati, zardu-
šovati, zartušovati, zahrdušovati atd. = za-
škrtiti, zadáviti, zadusiti, erwürgen, er-
drosseln. — abs. Tu striga do neho: len

zahrdúsiť a zahrdúsiť (vší mocí ho chtěla
z.). Dbš. Sl. pov. I. 11 — koho čím: pro-
vazem. V. — kde. Zardousil se v konopi
(= byl oběšen). D. Mladšího bratra v lázni
pokoušel se z. Ddk. II. 59. — se. Jestliby
tento byl sa zahrdusil, byliby zas povedali
ľudia, že čert ho sviedol. Zbr. Báj. (dod. 47.).

Zardoušení, n., die Erdrosselung.

Zardoušený; -en, a, o, erdrosselt.

Zardusovati, vz Zardousiti.

Zardusovati, vz Zardousiti.

Zardza, y, f. = res. Na Slov. Bern.

Zardzavina, y, f. = zrdzavina. Na Slov.
Ssk.

Zardzavosť, i, f. = rezavosť, die Rostig-
keit. Slov. Bern.

Zardzavý = rezavý, rostig. Na Slov.
Bern.

Záře, e, zář, e, f., zoře, zora. Nz. Lépe
záře než zář. Jg. Od zr (záře i zrak). Gb.
Hl. 146. Z. = blesk, světlo, svit, der Strahl,
Glanz, Schein, Widerschein, Schimmer. Z.
od ohně, jitřní, ranní, V.; z. na nebi, D.,
měsíčná, slunečná, večerní, západní, Us, S. N.,
jižní a severní (půlnoční), das Südlicht, Nord-
licht, Nz. (vz KP. II. 192., 193.), od plamene.
Bs. Svíce osvěcuje svou září. Štelc. Východ
slunce předchází z. jitřní a svítání. Kom.
Když ranní z. se vyskytá. V. Záři od sebe
dáti. V. V záři státi. Chmel. — Z. = světlý
věnec okolo hlav svatých, aureola. Rudá z.
(při ohni), rother Lichtschein; z. od požáru,
die Brandröthe, Feuerröthe. Dch. Rozlévala
se zář hynoucího dne (zapadajícího slunce).
Jrsk. Z. hvězdná. Kká. (Osv. V. 35.), Mus.
1880. 261. Očí zář. Hdk., Osv. VI. 872., Čch.
Bs. 150. Z. kruhová (koruna) zatměné slunce
objímající; zodiakalní či zvířetníková, toč-
nová či polarní. Stč. Zmp. 188., 198., 659.,
664. Vz Zářa. — Z. bílá, rostlina, antheri-
cum, das Erdspinnenkraut.

Zářebí, n., jm. místní. Sdl. III. 132., 172.

Zařebrovaťi, etwas abschüssig fahren.
Na Slov.

Zářecký, jenseits des Flusses gelegen.

— Z, samota u Soběslavi.
Zarecť = zaříci. Na Slov. Bern.
Zařeč = Zářičí.

Zářečák, zářečan, a, m. = kdo za řekou
bydlí, jenseits des Flusses wohnend. Us.

Zarečení, n., das Verreden, Geloben etwas
nicht zu thun. Na Slov.

Zářečí, n., das Land jenseits des Flusses.

— Z. (Záředeč). n., Zařetsch, ves u Horažďovic.
PL. Vz Sdl. I. 125., 126., 128., II. 260.

Zařečniti, il, ěn, ění, zařečňovati = za-
číti řečniti, anfangen zu reden. — si kde.
Košuth takto zarečnil v okolitej sednici.
Phld. III. 365. — s kým o čem: o svých
starostech. Us. Tč. — se s kým, sich ver-
plauschen. Us. Tč.

Záředba, y, f. = zařízení. K z-bě plnosti
časů. Sš. II. 83.

Záředeč, dče, m. = Zářečí.

Zářehled, u, m., astroblepus, ryba. Krok.
II. 157.

Zařehniti se, il, ění = zařehtati se, za-
smáti se, zu lachen anfangen, ins Lachen
ausbrechen. — jak. Surově se z-hnil. Stňkv.
O sl. her. 272.



	231

	Zaražovati, vz Zaraziti. Zarčení, n. = přípověď, die Zusage. Pís. br. Zarčený, vz Zařeknouti. Zarděle oči sklopiti, erröthend die Augen zu Boden wenden. Zardělosť, i, f. = červenosť, die Röthe, Schamröthe. Z. očí. D., Čjk., na oblacích. Sych. Z , nejkrásněji barva dítek. Sbor. uč. Zardělý = začervenalý, červený, roth Z. oko, Ja., barva. V. Nemocný je celý za- rdělý. Dch. Z. jako planý mák. Osv. 1884. 10. Z. obličej. Čch. Mch. 48. — čím. Oči plamenem z. Troj. Studem z., schamroth, V., zdravím. Osv. 1884. 5. Obloha požárem zardělá. Osy. I. 377. Je pitím už celý za- rdělý. Us. Šd. — kde. V líci zardělá jest čerstvá trešně. Čch. L. k. 17. Zarděnec, nce, m., eriogorum. Rostl. I. 241. a. Zardění, n., die Erröthung. Z. tváře, studem, V., se hanbou a bolestí. Br. Mi- lostné z. Mus. 1880. 157. Z. = hněv, roz- hořčení, die Entrüstung. Povstane vám z. Hospodinovo (furor); Otvrátí se ot vás hněv jeho zarděnie (furoris ira, hněv prchlivosti); Vyvrhl je ze země jich v hněvě i v rydání i v zardění velikém (indignatio). BO. Zarděnice, e, f., erythrina, der Korallen- baum. Z. bylinná, e. herbacea, korálová, e. corallodendron, indijská, e. indica. Vz Rstp. 413. Zarděný, roth, erröthet. Z. tvář, líce. Sych. — čím: horkem, studem. Zarděti se (zastr.), nyní: zardíti se, dím, zardi se, zardě (íc), děl, ění; zardívati se = začervenati se, roth werden, erröthen. — abs. ,Po čem barva,' říkávají, když se někdo zardí. Prov. Všechen se zarděl. Ros. — se proč (čím). Z. se nevolí. Šml. I. 50. Z. se ra- dostí, Tč., studem, hanbou, krví, V., hněvem. Br. — se čím od čeho. Moře se krví za- rdievá od sbití mnohých. Troj. — koho, co (akt.). Jasná záře tvář rybáře žhoucně zardívá. MM. — jak (kdy). Nebe zardělo se nachem. Mühl. Panna se růží (jako růže) zarděla. Květy V. 75. Zarděl se jako pi- voňka, Us. Dch., Vlč., jako planý mák. Jrsk. Zardíval se při tom do krve. Sá. Do duše ať se zardí takový nepoctivec Dch. Z. se po uši. Osv. I. 262. Jako poupě z růže za- rděla se. Kká. Td. 81. Z. se v milostném vděku. Čch. Mch. 44. Z. se sám před sebou. Hrts. Raději se jednou zardím, nežli stokrát zblednu. Tč. Z. se do temna. Vlč. Do krve se z. (jako krev). Us. Frch. — (kde) komu. A to se z-lo mé panence v tváři. Er. P. 109. Dívce se zarděly tváře. Mcha. — proti komu. Zardie se proti nim voda mořská, excandescet. BO. Zardíti se. Vz Zarděti se. Zardívati se, vz Zarděti se. Zardivina, y, f. = prvek ve žluči na žloutenici zemřelého člověka nalezený, das Erythrogen. Chym. II. 307. Zardousiti, zartousiti, zahrdousiti, za- hrtousiti, il, šen, ení; zardusovati, zardu- šovati, zartušovati, zahrdušovati atd. = za- škrtiti, zadáviti, zadusiti, erwürgen, er- drosseln. — abs. Tu striga do neho: len	zahrdúsiť a zahrdúsiť (vší mocí ho chtěla z.). Dbš. Sl. pov. I. 11 — koho čím: pro- vazem. V. — kde. Zardousil se v konopi (= byl oběšen). D. Mladšího bratra v lázni pokoušel se z. Ddk. II. 59. — se. Jestliby tento byl sa zahrdusil, byliby zas povedali ľudia, že čert ho sviedol. Zbr. Báj. (dod. 47.). Zardoušení, n., die Erdrosselung. Zardoušený; -en, a, o, erdrosselt. Zardusovati, vz Zardousiti. Zardusovati, vz Zardousiti. Zardza, y, f. = res. Na Slov. Bern. Zardzavina, y, f. = zrdzavina. Na Slov. Ssk. Zardzavosť, i, f. = rezavosť, die Rostig- keit. Slov. Bern. Zardzavý = rezavý, rostig. Na Slov. Bern. Záře, e, zář, e, f., zoře, zora. Nz. Lépe záře než zář. Jg. Od zr (záře i zrak). Gb. Hl. 146. Z. = blesk, světlo, svit, der Strahl, Glanz, Schein, Widerschein, Schimmer. Z. od ohně, jitřní, ranní, V.; z. na nebi, D., měsíčná, slunečná, večerní, západní, Us, S. N., jižní a severní (půlnoční), das Südlicht, Nord- licht, Nz. (vz KP. II. 192., 193.), od plamene. Bs. Svíce osvěcuje svou září. Štelc. Východ slunce předchází z. jitřní a svítání. Kom. Když ranní z. se vyskytá. V. Záři od sebe dáti. V. V záři státi. Chmel. — Z. = světlý věnec okolo hlav svatých, aureola. Rudá z. (při ohni), rother Lichtschein; z. od požáru, die Brandröthe, Feuerröthe. Dch. Rozlévala se zář hynoucího dne (zapadajícího slunce). Jrsk. Z. hvězdná. Kká. (Osv. V. 35.), Mus. 1880. 261. Očí zář. Hdk., Osv. VI. 872., Čch. Bs. 150. Z. kruhová (koruna) zatměné slunce objímající; zodiakalní či zvířetníková, toč- nová či polarní. Stč. Zmp. 188., 198., 659., 664. Vz Zářa. — Z. bílá, rostlina, antheri- cum, das Erdspinnenkraut. Zářebí, n., jm. místní. Sdl. III. 132., 172. Zařebrovaťi, etwas abschüssig fahren. Na Slov. Zářecký, jenseits des Flusses gelegen. — Z, samota u Soběslavi. Zarecť = zaříci. Na Slov. Bern. Zařeč = Zářičí. Zářečák, zářečan, a, m. = kdo za řekou bydlí, jenseits des Flusses wohnend. Us. Zarečení, n., das Verreden, Geloben etwas nicht zu thun. Na Slov. Zářečí, n., das Land jenseits des Flusses. — Z. (Záředeč). n., Zařetsch, ves u Horažďovic. PL. Vz Sdl. I. 125., 126., 128., II. 260. Zařečniti, il, ěn, ění, zařečňovati = za- číti řečniti, anfangen zu reden. — si kde. Košuth takto zarečnil v okolitej sednici. Phld. III. 365. — s kým o čem: o svých starostech. Us. Tč. — se s kým, sich ver- plauschen. Us. Tč. Záředba, y, f. = zařízení. K z-bě plnosti časů. Sš. II. 83. Záředeč, dče, m. = Zářečí. Zářehled, u, m., astroblepus, ryba. Krok. II. 157. Zařehniti se, il, ění = zařehtati se, za- smáti se, zu lachen anfangen, ins Lachen ausbrechen. — jak. Surově se z-hnil. Stňkv. O sl. her. 272.