232

Zařehotání, n. = zařehtání, das Wie-
hern, Lachen.

Zařehotati, hotám a hoci, zařehtati, za-
řehtám, řehtám a řehci; zařehotávati, za-
řehtávati, wiehern, anfangen zu wiehern;
schreien wie der Frosch. — abs. Ten kůň
zařehtává. Kos. Zařehtal můj mladý kůň.
Čes. mor. ps. 228. Zařehce on, komoň každý.
Hdk. C. 238. Štyry vrané koně zařehtaly,
jako by ťa, Janko, litovaly. Sš. P. 794.
Hrom zařechotal (= zarachotil). Na mor.
Val. Vck. Nějaká žába tu zařehotala. Ros.
On již zařehtává (počíná se chechtati). Ros.
— po kom. Kůň po klisně zařehtal. V. —
kde. Před někým z. Haj. Jak žaby v louži
zařehotají, už jsme v máji. Mor. Tč. Za-
řehtej, koníčku vraný, na těch panských
lukách. Čes. mor. ps. 95. — jak. Koníček
zařehoce po třetí. Kld. II. 143. — se. Ten
se zařehtal (hlasitě zasmál). Us. Šd.

Zařehotávati, vz Zařehotati.

Zařehtati, vz Zařehotati.

Zařehtávati, vz Zařehtati.

Zařechotati = zařehotati. Us. Vck.

Zářej = září, zastar.

Zarejditi, il, ěn, ění, zarejdovati, ein-
lenken. — co: vůz. Ros. — kam: do cesty.
D. Kam ten kluk už zase zarejdoval (odešel,
utekl)? Us. Šd. — čím kam: vojí na stranu
z. Ros. On tím vozem ani nezarejduje (ani
nehne). Ros. Zarejdovati saněmi do dvora. Us.
Kšt. — jak kam. Na vozíčku k otci z-val
(přijel). Kká. Td. — si s kým kde: v ho-
spodě (= zatančiti). Us. Tč.

Zarejdovati, vz Zarejditi.

Zarejsovati, aufzeichnen. — co. Us. Vz
Rýsovati.

Zářek, řku a řeku, m. = zařeknutí, za-
říkání, die Verredung, Gelobung, der Schwur.
Ros., Sš. V. 10. Jemu pod zářkem těžkým
pohrůžku činil. Osv.

Zarékání, n. = zaříkání. Na Nlov.

Zarékati = zaříkati. Na Slov.

Zarékávati = zaříkávati. Na Slov.

Zařeklý, der etwas verschworen hat. Lpř.
Sl. I. 86.

Zařeknouti, ul, utí; zaříci (zařeku, zastr.),
řekl, řečen, ení; zaříkati, zaříkávati = jme-
novati, benennen; zaklíti, zažehnati, ver-
wünschen, besprechen, bezaubern mit Ver-
wünschungen, verbannen; se = slíbiti ně-
čeho nedělati, verreden, geloben etwas nicht
zu thun; odpolu přisáhati, tak i jinak ne-
vinu svou dosvědčovoti, schwören, betheuern.
— co: zažehnati. D. Z. stříle, souchotiny,
ústřely. Vz tato slova. Hned zaříkali (cito-
vali) ďábla; ďábel přišel. Kld. II. 75. Něčí
svědomí (= svědectví) zaříkati = zamí-
tati. Bdž. 131. — se, že. Zařekl jsem se,
že tam už do smrti nepůjdu. Ros. Zařekl
jsem se, že to jak živ neudělám. Us.
Šd. Navždy se zařekli, že nebudou nikdy
více mužů svých šidiť a klamať. Kld. II.
114. — se čeho: hry. D., Tč. Takových
pak jejich zaslíbení drželi jako pes, který
se puostu zariekol. Sl. let. VI. 170. Lži a
klamu sä zarieka. Zátur. Vinš. I. 49. Neza-
riekaj sa ničoho, iba nosa si odhryznúť (i ty
chybiti můžeš). Zátur. — s inft. Zařekl
jsem se s ním obcovati, Sych., za nevděč-

ného se přimlouvati. Dch. — se od čeho.
Zariekol sa od toho. Mt. S. I. 112. — se
komu. Zaříkal se mu, že to neudělal. Us.
Tč. — se jak: strašnými slovy. Us. — Br.

— se kde. Zařekl se u všech bohů. Zlob.

— se k čemu: k hněvu. Seneca. Jg.
Zařeknutí, n. = zařečení. Bern.
Zařeknutý; -ut, a, o, verschworen. Lpř.

Sl. I. 86.

Zařekotati = zařehotati. Ve Slez. Tč.

Zarembek, bku, m. Chotar a v něm vše-
liké užitky na pet i dvacet z-bků rozděleny.
Sl. let. IV. 249.

Zařemeniti, il, ěn, ění = řemením uvá-
zati, mit einem Riemen befestigen. Us.

Zařeménkovati = zařemeniti. Šd.

Zarémovaný = zarýmovaný, voll Strau-
chen. Jsem celý zarémovaný. Na již. Mor. Šd.

Záření, n., das Strahlen, Glänzen, die
Strahlung; das Ausstrahlen. Nz. Vz Zářiti.
Z. tepla, vz Sálání. Z. sluneční. Sté. Z. 674.

Zarepetiti, il, ěn, ění = zažvatlati, ein
wenig schwatzen. — co komu kam: do
uší. Div. z ochot.

Zařepiti, il, en, ení = zamásti, verwirren.
Ros.

Zarepositi, il, en, ení, ein wenig spre-
chen. U Brušp. Mtl.

Zarepotání, n., vz Repotati. Bern.

Zarepotati, vz Repotati.

Zareptání, n , vz Zareptati.

Zareptati, reptám a repci; zareptávati,
ein wenig murren, brummen. — kde. Kdo
tu zareptal? Us. — proti komu. Us. Z.
proti Bohu. Us. Tč.

Zaretaziti, il, en, ení = řetězem zavříti,
na řetěz zavříti, zastrčiti, durch Anlegung
einer Kette schliessen, sperren. Na Slov.
Sl. let, IV. 204. — co: brány. Sldk. 554. —
co kdy kde: při svatbě na konci dědiny
cestu z. Dbš. Obyč. 21.

Zářev, řvu, m. = zařvání, das Gebrülle.
Šd.

Zarevati = zařvati, aufbrüllen. Na Slov.

— jak. Zareval, že sa zem ztriasla. Mt. S.
I. 98.

Zarévati se, il, en, ení = révami ob-
růsti, Zweige bekommen. Mor. Tč.

Zařevniti, il, ění, eifersüchtig werden. —
na koho. Praotcové, synové Jakobovi, z-li
na Josefa. Sš. Sk. 77.

Zářevný = záhřevný. Us.

Zařevu, vz Zařvati.

Zářez, u, m. = zaříznutí, vroubek, der
Einschnitt, Anschnitt, die Kimme, Kerbe. Jg.,
Čsk., Šp., D. Zářezy = vroubky nařezané
do vodorovných větví, do kterých vějičky
se nastrkují. Škd. exc. Z-zy šroubové. ZČ.
I. 28. Z. zubní, der Zahneinschnitt. Šp. Z.
polohy, der Terraineinschnitt. Dch. Z. do
stromu udělati. Tč. Z. trámu. NA. IV. 237.
Z. (v hradbách) pilovitý či zubovatý. S. N.
XI. 363. Z. čepovnice, der Schildpfannen-
einschnitt. Čsk. Z. na dveřích, který učinil
komorník ohlašuje půhon jakožto znamení,
že půhon skutečně opověděl. Us. — Z. =
zařezání dobytka, das Schlachten, zastar.,
ale posud ve Slez. a na Slov. Šd. Pomaly
pomíňaly sa všetky ovce na zárez. Dbš. Sl.
pov. V. 66.