233

Zařezání, n. = zářez, das Einschneiden,
der Einschnitt. — Z., das Abschlachten, die
Abschlachtung. Z. husy, kuřete. Us.

Zařezaný; -án, a, o = vřezaný, ein-,
hineingeschnitten. Ten je zařezaný (bohatý,
má peníze). Us. Šp. — kde. Tys v mojem
srdci cele z-ná. Mt. S. 55. — jak. Je z-ný
až po uši (dlužen. Vz Dluh). Č. — Z. = za-
bitý, abgestochen, abgeschlachtet. Z. slepice,
Háj., ovce. Us. Už je tá koza zarezaná, visí
u mäsiara a dievčatko sprisahané vedú od
oltára. Sl. spv. IV. 152., Sl. ps. 356. Spal
jako zarezaný. Dbš. Sl. pov. I. 495. Stál
jako Honza z boudy, jako zařezaný. Hnšk.

Zarezatělý, verrostet. Z. peníze = jichž
nelze dobyti. U Sadské. Kšť.

Zařezati, řezám a řeži, řezej a řež; za-
říznouti, zni, zna (ouc), znul a zl, ut, utí;
zařezávati, zařezovati = počíti řezati, an-
fangen zu schneiden, auf-, einschneiden,
Einschnitt thun; řezáním zkaziti, zahubiti,
abschlachten, abstechen, die Kehle abschnei-
den. Jg. — co, koho: prase, kuře, Ros.,
slepici, kachnu, ovci. Us. Řezník dobytek
zařezuje. Kom. Zařízněte ho, ať se netrápí
(při hře v kuželky = přeškrtněte jeho
jméno). U Bydž. Kšť. Po chvíli zaspali
(usnuli), akoby jich zarezal. Dbš. Sl. pov.
I. 366. Zůstal, jakoby ho zařezal (krve By se
v něm nebyl dořezal). Us. Bkř., Šd., Vck.
Z stromy, stutzen. — koho čím: nožem. —
kam zaříznouti: do dřeva. Us. — se kam.
Hedbávná šňůrečka velice tenúčká zařezala
se mně do mého srdečka. Sš. P. 220., Mt.
S. I. 112. Provaz se mi do kůže zařezal.
Us. Tč. Niť se mu zařezala do prstu, v prst.
Ros. Zařezal se do dluhů. Jd., Dch. — co
komu: hrdlo. V.

Zařezávati, vz Zařezati.

Zarezavělý, rostig. Z. zbraň. Hvls.

Zářezek, zku, m. = nářez, der Ein-
schnitt. Nz. lk.

Zářezníček, čku. m. = zářezný pilník,
die Einstreichfeile. Šp.

Zářezný, vz Zářezníček. — Z. dobytek,
das Stechvieh. Us.

Zarezovatěti, vz Zrezovatěti. Ros.

Zařezovati, vz Zařezati.

Zařežaviti, il, en, ení, zařežavovati, glü-
hend machen. Nebe se z-vilo, wurde glü-
hend roth. Us. Tč.

Září, m. (podlé znamení; vz Listy filo-
log. 1882. 124. a Bž. 107.), September, der
Obst-, Herbstmonat. V. Zastr.: zářij, e, zářej,
e, zářuj, e, m. Z. vzniklo ze zářij, zářuj:
zarny september v breviáři 14. stol.; zarzwy.
Boh.; zarzyg v kalendáři při ŽPod. a v Rozk.,
gt. zářie, zouž. -í atd. Gb. v Listech filolog.
1882. 124. Us. D. odvozuje slovo to od za-
řiji, zařuji. od řičení jelenů, které se toho
času od jelenů běhajících se po lesích roz-
léhá. Tuto etymologii podává také Mkl.
(Lex. rjuJTi"b, Gram. II. 5.) a Daničič (Osnove
174.). Erben praví: Ale tento výklad se ne-
hodí, poněvadž jest vzat od věci nepatrné,
které se mimo myslivce nikdo nevšímá.
Slovo září, původně záruj, složeno jest
z předložky za a z kmenového ruj jako:
zánět, zářez. Ruj pak není žádné jiné slovo
než kterým se znamená měsíc potom nej-

prve příští, říjen čili rujen = rujný měsíc.
Co znamená slovo toto? V srbském jazyku
znamená rujan, rujevan barvu do červena
žlutou. Rujen tedy znamená žlutý měsíc.
To dosvědčuje i malorus. jméno téhož mě-
síce: žovteň, žolteň = žluten od žoltyj =
žlutý, poněvadž toho času pole jsou žlutá
a i listy žloutnou. Znamenali tedy říjen =
žlutý měsíc, znamená září = zaruj, zařij a
zaříjen = zážluť, zažloutlý, malý žlutý měsíc
= malý říjen. Jako ku př. v Korutanech:
mali travan (duben) a velki travan (kvě-
ten); mali serpan (červenec) a velki serpan
(srpen). Jako u Čechů ještě v 15. stol. malý
červen (červen) a velký červen (červenec).
Mus. 1849. Cf. S. N. Tomu odporuje Gb.
shoduje se s D. a Mkl. Vz o tom Říjen,
Gl. Hl. 67. a Listy filol. IV. 296. Září víno
vaří. Šd. Bouřky v druhé polovici září při-
nášejí mnoho větrů. Us. Tč. Červenec, srpen
a září muka, ale potom bude mouka. Us.
Té. Čeho červenec a srpen nedovarí, toho
z. neusmaží. Us. Šd. Co srpen nedovařil, to
z. nedosmaží. Pran. Tč. Po hojných deštích
v z. osení zimní se podaří. Us. Šd., Tč.

Zářia, gloria, zastr. Jenž česť rozdává
v světlých zářiech = jenž oslavuje svaté
v nebesích skvělými zářemi. Jir.

Zariadiť = zaříditi. Na Slov.

Zariasť = zarůsti. Na Slov.

Zařícení, n , die Verschüttung. Vz Za-
řítiti.

Zařícený; -en, a, o, vz Zařítiti. Z. cesta,
via ruinae. BO. — čím. Život chlípnostmi
a obžerstvím z-ný. Proch. Naučení starosti
časóv zasutá a zařícená. Vš. Jir. 541. Z. ha-
nebnostmi. Jel. Vtip mnohými prácemi z-ný.
1b.

Zaříceti, vz Zařítiti.

Zaříci, vz Zařeknouti.

Zářicí mohutnosť, das Wärmestrahlungs-
vermögen. Šp.

Zářící, strahlend. Z. obličej, Osv. I. 274.,
tvář, Kká. Sl. j. 7., duch, Šml. I. 10., oči.
Pká. — čím. Oči radostí zářící. Dch. Kra-
jina veselostí z. Osv. I. 48.

Zařicovati, vz Zařítiti.

Zařičany, dle Dolany, Zařitschan, ves
u Čáslavi.

Zaričati = zařičeti. Na Slov. Bern.

Zařičeti (na Mor. a na Slov. zarúčeti),
el, ení, anfangen zu brüllen, zu wiehern.
Kůň zařičel. Er. P. 451. — proč. Roh
touhou zařičel po bojů víru. Čch. Dg. (Kv.
1884. 362.).

Záříčí, n. = krajina za řekou, die Ge-
gend Hinter dem Flusse. Šd.

Zářičí, n. = zářečí. — Z., Zařetsch, ves
u Vamberka, něm. Zařitz, ves u Soběslavi.
Vz Blk. Kfsk. 238.

Zářiční = za řekou jsoucí, jenseits des
Flusses seiend. Us. Nechodím pro světlo
k z-mu sousedu. U Rychn. Dbv.

Zářida, y, f. = zařízení, pořádek, Ord-
nung. V té obci není zářidy. Slez. Šd.

Zařidati se = zanečistiti se, sich verun-
reinigen. Na Slov. Koll.

Zaříditi, řiď, řídě (íc), il, zen, ení; za-
řízeti, ejí, el, en, ení; zařizovati, ver-, ein-
richten, verfügen. — co: práci (vykonati);