235

althergebrachte Institutionen, z. (opatření)
proti něčemu. Dch. Z. bytu, Us., ložnice,
jídelny; z. vřetenové (u soustruhu), der
Spindelstock. Pdl. Z. plynové, Gaseinrich-
tung, Krost, dopravní, Kaizl 138. Úplné z.
a postavení čerpadel, vodovodů. Wld. Z.
společenské, samovlády. Lpř. Děj. I. 16.,
82. Z. rozličných organů. Mus. 1880. 424.
Zařízený; -en, a, o, eingerichtet, arran-
girt, hergestellt, hergerichtet, veranstaltet,
vorgekehrt. — jak. Obydlí nynějšku pří-
slušně zařízené; závod, sklad dobře z-ný;
pivovár úplně z ný. Us. Dch. Byt skvěle
z-ný. Šml. I. 54. Naše loď je zařízena co
nejpohodlněji. Osv. 1. 83. — nač. On není
na hosty z-řen. Us. Dch. — Z. = zaopa-
třený, versorgt. Bože, dopraj mi ešte chvílu
života! Potrebná som ešte! Tu je moje
vnúča, Janko! Veď musela by som ho za-
nechať opuštenú, nezariadenú sirotu. Phld

III. 392.

Zařízeti, vz Zaříditi.

Zaříznouti, vz Zařezati, Zařnouti.

Zaříznutí, n., der Einschnitt. — Z. =
zabití, das Abstechen. Z. kuřete. Vz Za-
řezati.

Zaříznutý; -ut, a, o, ein-, zugeschnitten.

— kde jak. Kůl nahoře rovně z-tý. NA.

IV. 118. — Z. = řezem zabitý, abgestochen.

— čím: kuře, kachna nožem z-tá. Us. Vz
Zařezati.

Zařízný, einschneidend. Z. vtip. Dch.

Zařizovací = který zařizuje, einrich-
tend. Z. výbor. Us.

Zařizování, n., die Installation usw., vz
Zařízení. Z. plynovodů. Šp.

Zařizovaný; -án, a, o, eingerichtet, in-
stallirt. Vz Zařízený. Z. plynovod.

Zařizovatel, e, m. = kdo něco zařizuje,
der Errichter, Hersteller, Installateur usw.,
vz Zaříditi, Zařízení. Šp.

Zařizovatelka, y, zařizovatelkyně. ě,
f., die Errichterin, Herstellerin usw., vz Za-
řizovatel.

Zařizovati, vz Zaříditi.

Zarklet, u, m., šp. m.: květový list, pe-
talum, das Blumenblatt. Jg.

Zarmadovati, vz Armadovati.

Zarmótiti = zarmoutiti. Na Hané. Tč.

Zařmotiti = zahřmotiti. Na Ostrav. Tč.

Zarmouceně, betrübt. Z. vyhlížeti. D.

Zarmoucení, n. = zármutek. Us.

Zarmoucenosť, i, f. = zarmoucení. Jg.,
Klčk. Zb. III. 48.

Zarmoucený; -en, a, o= smutný, zkor-
moucený, betrübt, traurig. Na Slov. zarmú-
tený. Z-na jest duše má. Ros. Zarmútená
vlasť. Č. Čt. II. 141. V časích těchto za-
rmoucených. V. Z. píseň. V. Z. tvář. Us.
Dľho, dľho potom ešte poplakala si na lúke
a vrátila sa domov zarmútená. Mt. S. I. 57.
Ach, ja smutná, zarmútená vdova! Zbr. Lžd.
198. Čo si, šohaj, robíš muky? jaký si za-
rmútený! Ppk. I. 100. Kamže ty už, môj,
najmilší, chodievaš, že ty na mňa zarmú-
tenú zabúdaš? či ty mňa už zarmútenú tak
necháš? Sl. sp. I. 9. Poteš srdce zarmútené;
Nemám žiadne potešení, ach já smutný za-
rmútený. Sl. ps. 66., 91. Z-ná chodím, tru-
chlivá jsem. Er. P. 142. Tvár jeho zarmú-

tená, ale odhodlaná. Hlčk. Zb. III. 27. Mé
srdečko zarmoucené potěšte. Ps. slez. Šd.
Poteš zarmúteného, keď sa ti žaluje. Na
Slov.Tč. Co jej z-ho potkalo? BR. II.41. —
kde. Já na světě zarmócená, ode všech sem
opuštěná, nemám v světě žádného, kromě
Jana svatého. Sš. P. 56. -- čím : něčí smrtí.
Troj. 357. — jak: hluboce z-ný. Dch. —
čeho. Dávámeť vám věděti, že jsme toho
nemálo zarmouceni. Arch. I. 35. — Z. =
nešťastný, zatrolený, proklatý, leidig, ver-
wettert, vertracht. Z. peníze, bohactví. D. —
komu. Když někdo bývá do vězení dán,
nemůž jemu to než z-né býti. BR. II. 81. a.
Bože môj, Bože môj, zarmútený svet môj !
všetkým je veselý, len mne zarmútený. Sl.
spv. I. 17.

Zarmoutiti, muť, moutě (íc), il, cen, ení;
zarmucovati = zamoutiti, pomíchati, trüben,
verwirren; zkormoutiti, betrüben, nieder-
schlagen. — abs. Kdo mé srdenko potěší?
Potěšil by ho, nemá kdo, zarmútiť umí leda
kdo. Brt. P. 14., Sš. P. 278. — koho, se.
Kom., Kram. Z. ducha sv. Sš. II. 123. Za-
rmúti svój duch; Voda sě zarmúti. ZN. —
co, koho, se čím. Dům svůj pokojný ma-
cešinými nenávistmi zbouřiti a zarmoutiti.
Jel. Z. se bázní. V. Zarmúti se tiem král.
Výb. II. 45. Přišla tam k němu jeho milá,
jedním slovečkem ho zarmútila. Sš. P. 121.
Z. se zármutkem velikým. Bibl. Z. někoho
listem. Arch. I. 49. — koho, se z čeho.
Zarmoutil se z toho náramně. Ben. V. Z.
se z neštěstí bližního. V. Někoho z úmysla.
Kom. Z neščestí svých dítek zarmucuje
otec své srdce. Na Mor. Tč. Jediný král
zarmoutil se z toho a plakal. Ddk. II. 328.
— se kde: v čem, Ctib.. na srdci. Koc.
Zarmútilo sa ve mně srdečko, nemá ho kdo
potěšiť. Tč. exc. — se proč: pro trpké
slovo. Br. A pro takovú prosbu jsme jeho
z. nechtěli. NB. Tč. 209. Nebo pro pokrm-li
se bratr tvůj zarmucuje. Sš. I. 135. — co
komu. Té jeho maměnce srdce zarmútili.
Sš. P. 589. Z-la srdce Hektorovi řeč. Lpř.
Slov. I. 136. Snad sem já tej nocí galána
propásla! Propásla, propásla, ale si ho kó-
pím, svojí tovaryšce srdečko zarmútím. Sš.
P. 308. — jak. Zpráva ta ho hluboce z-la.
Ddk. IV. 49. Takového neobyčejného po-
selství náramně sme se ulekli a jím se
s ošklivostí zarmútili. Arch. IV. 306. Ječ-
meň hospodáře devětkrát zarmoutí, než ho
sklidí. Us., Tč., Šd. Jakoby nic dobrého
netušila, jen zarmucovala sa deň po deň.
Dbš. Sl. pov. I. 14. Lazar stolu odstoupil,
převelice se zarmoutil. Sš. P. 20. — se nad
čím. Nad něčím na své mysli se z. Lpř.
Slov. I. 97. Cf. Zármutek nad čím. — že.
Z-til se, že jeho strýc umřel. Us.

Zarmucování, n., das Betrüben.

Zarmucovaný; -án, a, o, betrübt.

Zarmucovati, vz Zarmoutiti.

Zármut, u, m. = zármutek. Koll.

Zármutek, tku, m. = zarmoucení, smu-
tek, žalost, die Betrübniss, Trauer, Traurig-
keit, der Kummer, das Leidwesen. V. Z.
m. : zámutek z za-mútiti, vz Rmoutiti; r se
vsulo. Ht. Z. nad mrtvým; z. z cizího
štěstí; z-kem obklíčený a zbědovaný; plný