236

z-ku; z. míti; v z ku býti; z. odníti (těšiti),
udělati, V., učiniti komu; z-kem chřadnouti.
Chmel. Rok z-ku. D. Těšitel v zármutcích.
Vrat. Z-kem obtížení. Čern. Povídá, že mu
přišlo tak něco v z., že neví, co se mu to
stalo. Poh. II. 79. Se z-tky se potkáváme.
Dač. Mnohé z-ky a záhuby činili. Bls. 13.
Z. hlodal kořen zdraví jeho. Dch. Učinili
jim to na vzdoru a k z-tku. Skl. I. 309.
Tak skončil první markrabě k velikému
zajisté z-tku svých poddaných. Ddk. IV. 79.
Leká sa duša má velkého zármutku; Ne-
dzělaj svej milej většího zarmutku; jo (já)
ji ho nězdélom, dzělo si ho sama. Sš. P.
62., 389. Ale veru jeho veliká radosť obrá-
tila se na veliký zármutok. Dbš. Sl. pov. I.
14. Nezdárná dcera jest z. matčin; Za krát-
kou rozkoš dlouhého dojíti z-tku největší
bláznovství. Kmp. Č. 85., 141. Abych z-tku
nad z. neměl; Druhý z. byl by ho stihl ze
smrti Epafroditovy. Sš. II. 171. Ty si smutná
a já jsem smutný, oba dva jsme v z-tku.
Brt. P. 71. Měli na tom hrubě veliký z.
Slez Šd. Z. nad hříchy svými; Ten jeho z.
byl tak na bílo. BIÍ. II. 18., 64. a. Byl
z toho králi a královně veliký z. Jir. exc.
Každý radnej k veselosti než k z-tku idě;
Z znikuje z velkého súžení; Z. v kříži
snadno ublíží; Z jazyka zlořečeného z. se
plodí. Na Slov. Té. Žádného potěšení bez
z-tku není; Z. v súžení k užitku není: Zby-
tečný zármutek z bídy nic ti nezpomůže; Z.
nás usmrcuje a náš život ukracuje; Kdo
v z-tku chodí, na zdraví si škodí. Na Mor.
Tč. Z-tkem pole neoseješ a slzami nepřítele
nerozesměješ. Hkš. V z-tcích svých rozumu
užívej a k Bohu se obracej. Hkš. Po z-tku
bývá radosť a po radosti z. Us. Tč. — Vz
Zámutek.

Zarmútění, n. = zarmoucení. Na Slov.
Bern.

Zarmúteno = zarmouceně. Slov.

Zarmútěnosť, i, f. = zarmoucenosť. Na
Slov. Bern., Klčk. Zb. III. 48.

Zarmútěný = zarmoucený. Na Slov.
Beru.

Zarmutitel, e, m., der Betrüber, Ur-
heber des Kummers. Rk.

Zarmutitelný = zarmucující, traurig,
Trauer erregend. Z. podívání. Hlas II. a.

Zarmútiti = zarmoutiti. Na Slov.

Zármutivý, betrübend, traurig machend,
Trauer erregend. Z. slavík. Sš. P. 211.

Zármutlivý, traurig stimmend, betrübend.
Dch. Vz Zármutivý. Dch.

Zarnek, u, m. = obecné jméno siřičníku
sitaničitého, das Realgar. Jg. Vz Schd. II.
29., Bř. N. 227.

Zarnivec, vce, m., der Schaalstein. Miner.
S62.

Zarno, a, n. = zrno, obilí. Na Slov. Dbš.
Sl. pov. I. 280.

Zařnouti = zaříznouti, Einschnitt ma-
chen, einschneiden. — co: péro, die Feder
schneiden. — se kam. Zařnul sem se do
kůže. Na Ostrav. Tč. — kde. Kabát zaříná
pod paží. Ib Tč.

Zářný, strahlend. Z. nach. Vrch. Nov.
bs. ep. 7., sloup, Msn. Or. 21., meteor, Vrch.
0 víně 166., obličej, slunce, lesk trůnu. Vrch.

Tím vám osvítíme jizbičku do kola jako
zářným okem bílého sokola. Hdk. C. 12.
Z. čelo, Hdk. C. 15., maják. Čch. L. k. 79.

Zarob, u, m., odtud: zárobek. Šd.

Zárobeček, čku, m. = malý zárob, zá-
robek, výděleček, kleiner Gewinn, Verdienst.
A už ani núdzu nemaly pri tom peknom
zárobečku. Dbš. Sl. pov. III. 91. Nuž kde
že čo vezme hřiešny človek, keď sa ti na
poli nič neurodí, zárobečku žiadného, len
vždy plať a plať. Klčk. VI. 70.

Zárobečok, čku, m. = zárobeček. Na
Slov.

Zárobek, bku, m. = výdělek, der Ver-
dienst, Gewinn, Erwerb. Us. na Mor. a Slov.
Šli do světa na zárobky (na nádeňku, ná-
dennickou práci). Na jihových. Mor. Brt.
Na zárobky svetom za novým letom. Pokr.
Pot. 163. Zaniesli Lomidrevovým rodičům
čiastku ze zárobku; Raz tu ešte padol tvrdý
rok na ľudi, málo se urodilo, zárobky boly
veľmi plané, tak že nemali ani do seba ani
na seba. Dbš. Sl. pov. I. 93., 334. Letos
není žádného z-bku. Mor. Tč. Z. prepije a
potom hlady mrie. Hdž. Šlb. 37. Ale čuo
sa pri tom prekliatom zavlačovanyi nahrdlu-
ješ, žeby si račej pod dakou vatrou hlady
mreu, ako na taký zárobok hľadel. Slov.
(nář. černohron.). Šd. Chcel by teraz si
všetko zaužrať? Prečo nešol si na zárobky
sám? Zbr. Lžd. 229.

Zarobení, n. = podělání, udělání, zadě-
lání. Vz Zarobiti. Phld. III. 3. 289. — Z.=
zahrazení, die Vermachung. — Z. = zaboso-
rování. Na Slov. Bern. — Z. = vydělání,
der Verdienst, Bern.

Zarobený; -en, a, o = zadělaný, podě-
laný, udělaný, fertig gearbeitet, eingemacht.
Z. těsto, Bern. Posud nemáme nic z-ho (= za-
setého). Slez. Šd. — Z. = zahrazený, ver-
macht. Bern. — Z. = vydělaný, verdient.
Máme z-né tři zl., ale ještě nám je nevy-
platili. Slez. Šd. — Z. = zabosorovaný.
Na Slov. Bern.

Zarobiti, il, en, ení, zarobívati, zaráběti,
ěl, ění = zadělati, zahraditi, vermachen;
zadělati, einmachen; vyrobiti, udělati, er-
werben, gewinnen, verdienen ; zabosorovati,
začarovati, verzaubern. Bern., Koll., Plk. —
abs. Starala se, kdo bude vyrábiať, jestli
Josefa přijmou (na vojnu). Slez. Šd. — co.
Modli sa a pracuj a čo zarobíš, zavaruj. Frsc.
I. 16. Zarobil deset zl. (vydělal). Slez. Šd.
A peniaze zarábät, nadobývať je ťažko. Hdž.
Čít. 115. Ak dačo (jak něco) zarobíš, hned
prožerješ. Sl. ps. Tč. — komu. Najprv si
zarobte a potom placu pýtajte. Dbš. Sl. pov.
58. Viete, že mi už nemá kto zarábät (vy-
dělávati) ? Frsc. Zor. I. 29. A že jak sa
domov navrátil, už vôl prežúval a tak predsa
len Ščedroňka bola mu musela zarobiť (za-
čarovati), keď mu vedela odrobiť (odčaro-
vati). Phld. III. 3. 297. — (si) nač, na
koho (odkud) = vydělávati. Prečo si ty
na čižmičky nezarobíš ? Sl. ps. 46. Nebudú
naňho zo tvojho remesla zarábať. Dbš. Sl.
pov. II. 71. Poznať, že nevie zarobiť naň
(z pecna do rovna chleba zakrojiti), keď si
nevie odkrojiť. Zátur. On ím dáva um,
rozum a silu tela, aby si z-li na sebä i na