240

Zárovský. Z. mlýny. Tk. II. 219. Z. Mi-
kuláš a jeho mlýny. Vz Tk. IV. 74., 170.,
366., V. 65., 66. Z. Hensl. Tk. V. 62, 63.
Cf. Arch. II. 456., Pal. Děj. III. 1. 380.

Zářový = od záře, auroreus. Z. barva.
Rostl.

Zaroz = hned, sofort, sogleich. Z. tu
byl. Na Ostrav. Tč.

Zarozdobnec, bence, m., das Phosphor-
blei, nerost. Miner. 309.

Zarození, n., vz Zaroditi.

Zarozený; -en, a, o, vz Zaroditi. A tu,
kde pred tým ani plánočky, zrazu prídu
ku krásnej zarodenej jabloni. Dbš. Sl. pov.
V. 47.

Zarozovati, vz Zaroditi.

Zarozprávěti, ěl, ění, mit Jem. ein we-
nig plauschen. — si s kým. Us. Šd., Vck.
Zarozpráviať. V již. Mor. Šd. Zaspievaj si,
zarozprávaj, zavýskaj i zahromuj. Phld. III.
3. 281.

Zarozsíti (vz Síti) = poseti, besäen. —
co: pole. Us.

Zarozující se bludy, entstehend, Wurzel
fassend, sich einnistend. Sš. I. 6.

Zarozumělosť, i, f. = mudráctví, mudr
lanství, domnělá moudrost, die Vernünftelei,
Afterweisheit, der Vernunftstolz. Hý. (Muž),
jenž kázání o Kristu v z-sti své ku pod-
vrácení pravé víry v Krista a úcty k církvi
zneužívá. Sš. J. 18. Odtrhli se od z-sti svojí.
Sš. Sk. 71. (L. 142.).

Zarozumělý = mudrlantský, afterweise,
vernünftelnd. Ale oni v z-lé samospravedl-
nosti svojí zůstávají v neospravedlnění bo-
žím. Sš. (Hk.).

Zarožditi se, vz Zaružditi se.

Zarožky, pl., m. = jm. polí u Luhačovic
na Mor. Šk.

Zárožné, ého, n. = parožné, zpropitné
od řezníka za dobytek rohatý děvečkám dá-
vané, das Horngeld. Us., Jg. — Z. = po-
kuta z každého kusu dobytka zajatého na
škodě. Er., Pam. arch. 1868. 520. — Z. =
plat z dobytka, byl-li pro nezaplacení daní
zabaven. Vz Tov. k. 29., Gl. 381., Poplatek.

Zárožný, -ní = hned za rohem jsoucí,
hinter der Ecke, Einbiegung. Z. dům. Us.
Šd.

Zarpucení, n., vz Zarputiti. Z , stoma-
chatio. Rozk.

Zarpucovati, vz Zarputiti.

Zarputěti, ěl, ěn, ění = urputným se
státi, halsstarrig werden. Ros.

Zarputile = tvrdošíjně, halsstarrig. Ne-
ústupně a z. Ler. Z. při něčem setrvati.
KB. IV. Z. odpírati, Kom., v něčem státi,
Lom., na svém státi. Us.

Zarputilec, lce, m. = zarputilý, zarytec,
der Starrkopf.

Zarputilosť, i, f. = zatvrzenosť, tvrdo-
šíjnosť, svémyslnosť, zpoura, die Halsstarrig-
keit, Eigensinnigkeit, Verstockung. V., Jel.,
Kram. V z-sti trvati. Solf. Nesmírná cti-
žádost a jakási z. Ddk. VI. 210. Židé v za-
rputilosti své neustávají vyroků prorockých
a tajností písma nedbati. Ddk. VIII. 155.

Zarputilý = zatvrzený, tvrdošíjný, své-
myslný, neústupný, starrig, stärrig, störrisch,
bockbeinig, erpicht, halsstarrig, eigensinnig,

trotzig, verstockt, starrköpfig. Z. mysl, V.,
srdce, Ojíř, pohan, Jel., zprotivení, Kram.,
lišej. Rostl. Z. boj, Dch., kuchta, Kká, Td.
193., nepřítel. Us. Pdl. Podobni jsou lidem
nevhodným a z-lým. BR. II. 50. a. — v čem:
v úmysle svém. Jel. — odkud. Srdce moje
ode předešlých skutků z-lé jest. Sš. Oa.
195.

Zarputiti, il, cen, cení; zarpucovati —
urputným učiniti, halsstarrig machen; se,
halsstarrig werden, sich verhärten. — se
v čem. Chmel. Nýbrž jste se ještě více
v úrupnosti a nekolnosti z-li. Sš. J. 107. —
se čím. Aby nějakou ostrou důtkou se ne-
zarputila. Sš. J. 69. — se proti komu.
Ros.

Zartousiti, vzZardousiti.

Zartušovati, vz Zardousiti.
Zárub, u, m., záruba, zárubičk, y,
f. = zaroubení, das Verhauen, der Verhau.
— Z. = násek, vrub, který tesaři na kládě
dělají, když tesati počínají, der Einschnitt,
Einhieb, die Kerbe. Tč., Škd. exc, Aqu. —
Z. = záseka (v lese), der Verhau, Verhack.
Berg. V horn. der Verhau, Verhieb, alte
Mann. V lese se dělají záruby, aby tam
nikdo nevnikl. Us. Tč. V horách zárub plno.
Pokr. Z hor 171. Z. kolový. Exc. A tam
hore výše mesta zarúbaná mocne cesta: bude
ti tam, Branko, beda, tá záruba diaľ ti nědá.
Chlp. Sp. 52. — Z. na střelnicích = zeď za
terčem, která koule zachycuje, der Kugelfang,
Kugellänger, die Schiessmauer, Schusswehre.
Novější: kulochyt. Jg., Čsk. Olovo za zá-
ruby (vybrané), das Schussblei. Čsk. — Z.,
mlýn u Mor. Ostravy. — Z. = jm. lesa a
pole u Týna na Mor. Pk. — Z., der Münzen-
rand. Slov. Loos.

Záruba, vz Zárub. — Z., y, m. Z. Kašpar.
Vz Jg. H. 1. 656., Jir. H. 1. II. 349. O Z-bech
vz Blk. Kfsk. 1458., Sdl. I. 259., II. 281.,
Pal. Děj. V. 2. 422.

Zarúbání, zarubání, n. = zaroubení.

Zarúbanisko, a, n. = zárub, der Verhau.
Na tomto hradovisku nebolo múry žiadne,
ale len vysoké násypy zo zeme a z-ska podlé
staroslovenského obyčaja. Let. Mt. S. IX.
1. 18.

Zarúbaný, zarubaný; -án, a, o, vz Za-
roubený, Zaroubiti, Zarubati.

Zarubati, vz Zaroubiti.

Zarubec, bce, m. = zídka na hrnce před
prskem n. před pecí, Vormauer beim Ofen-
loch. Us.

Zárubek, bku, m. = malý zárub. Sl. let.
V. 328.

Zárubeň, bně, f. Z. u dveří, das Thür-
futter, der Thürstock. Včř. Z. I. 29., Šp. Z.
kamenná. Šp.

Zarubice, Zarubitz, ves u Hrotovic. PL.

Zárubička, y, f., vz Zárub.

Zarubín, a, m., ves. Arch. III. 469.

Zarúbiti = zaroubiti. Mor. Knrz.

Zárubka, y, f. = zárub, die Kerbe. Nz.

Zarubnúti, vz Zaroubiti. Zarubne raz,
dvarazy, tu akoby do skaly zaťal, sekera
mu odskočí, drevó tvrdé ako hrom. Dbš.
Sl. pov. I. 77.

Zárubová, é, f. Vz Blk. Kfsk. 1458.

Zarubovati, vz Zaroubiti.