241

Zarubovna, y, f., jm. ženské. Vz Blk.
Kfsk. 1458.

Zárubská, é, f. = jm. polí u Mikolůvce
na Vsacku. Vck.

Zárubský, ého, m. Z. Ctibor. Žer. Záp.
I. 58., 174.

Zarúcati, vz Zarútiti. Na Slov.

Zaručati = zařičeti. Na Slov. Bern. —
abs. Zaručal hneď ako byvol. Dbš. Sl. pov.
I. 105. — jak. Verné zveri zaručali boľast-
ným hlasom, že sa hory doly ozvaly. Dbš.
Sl. pov. I. 481. — nač. Krava veselo za-
ručala na zelenú chvoju. Mt. S. I. 70. —
kde. Kde tak zaručal osel, že ho počulo
celé pokolenie ludské (v arche Noemovej)?
Mt. S. I. 139. Celé stádo zaručalo zase před
krčmou. Dbš. Sl. pov. VI. 81.

Zaručení, n. Vz Zaručiti. Na z. někoho
pustiti. Ros. S hodným zaručením někoho
k stráži přijmouti. Ms. pr. hor., CJB. 307.
Z. ku právu. Jg. Dáti někomu z., že . . .,
Gewähr geben, dass . . .; Prodej se z ním,
Verkauf unter Garantie. Dch. Tehdy jest
otčím mój v tom z. utekl. NB. Tč. 142.

Zaručenosť, i, f. = zaručenství. Rk.

Zaručenství, n., die Bürgschaft. Potom
se vyručili všetci na postavenie a v tom z.
šenkýřka vykradla šaty z hospody v noci
a ve dne zítra ušla. NB. Tč. 148.

Zaručený; -en, a, o, verbürgt. Vz Za-
ručiti. Z. ochrana n. výsada, Rk., věc. Us.
Z. zprava. Mus. 1880. 537., Ddk. II. 355.
Vzal mi člověka mého závadného a z-ného
z mé dědiny; Odstěhovali na těch vozích
její člověka z-ho; Drží mi mého úředníka
z-ho. Půh. I. 236., II. 104., 376. Jakosť zboží
jest z-na. Us. Dch.

Zaručeti, vz Zařičeti, Zaručati.

Záručí, n. = zápěstí, die Handwurzel.
Krok, Ja., Čsk. V šermíř. der Poignet. Čsk.

Zaručitel, e, m., der Bürge. Šd.

Zaručiti, ruč, ruče (íc), il, en, ení; za-
ručovati, zarukovati = rukou dáním n. ru-
kojměmi, zápisem atd. slíbiti, ujistiti, ver-
bürgen, sicher stellen, feierlich versprechen,
Bürgen stellen, Kaution leisten. Jg. — abs.
Nechcel z. Půh. II. 383. Bezpečnosť osoby
i majetku byla zaručena. Ddk. IV. 331.
Řekl Matúšovi: Poď ven, Matúši! A Mi-
kuláš jest řekl konšel: Co ven? počkajte,
musíte z. NB. Tč. 96. Kdo zaručí, toho
mučí. U Přer. Kd. — co: příměří, Pal.
Děj. III. 3. 279., poslušenství. Půh. II. 264.

— co, se komu: pokoj. Háj. Bůh zaručil
se mu (Abrahamovi), že mu v potomstvu
požehná. Sš. Sk. 77. Co komu zaručíš, též
držeť musíš. Us. Tč. Řekl mu, aby jemu
zaručil; Kažme sobě z. ostatek. NB. Tč. 12.,
219. Z. peníze sirotkóm a někomu k věrné
ruce; Oldřich má mu ty peníze z.; Boček
má jí z. 7 hř. gr.; Jemu jej (list) tak do-
konal, jak jemu zaručil. Půh. I. 208., II. 349.,
444., 590. Bylo by dobré, aby kněžie jim
zaručili, když penieze dadie, že ihned budú
i hřiechóv všech i muk prázdni. Hus. I. 342.

— koho = dáti sobě od něho ručiti; jej
slibem, zápisem atd. k něčemu zavázati, Je-
manden durch Bürgschaft o. sonstige Sicher-
heit verbinden, verbindlich machen, zwingen.

Jg., Korn. Ja tě z-čím, poněvadž chceš od-
sad; I z čil jest jej fojt. NB. Tč. 163., 251.
Což markrabina milosť jej z-čil, to ho ne-
dotýčú. Půh. I. 187. — co komu, se čím.
Někomu summu půjčenou zápisem z. Žer.
Z. se rukojemstvím. Lpř. Zaručen ti život
carským slovem. Zbr. Lžd. 175. A těch 5 hř.
každý zvláště z-čil, Pondělek Máchem a
Vlkem; Nemámeť kým zde z. NB. Tč. 137.,
219. A to mám z. dobrými lidmi; Chtěl
také z. dobrými, urozenými lidmi. Arch.
II. 315., 425. A Vichna z-čil Martinem.
Půh. II. 516. — Br., Pr. měst., J. tr. —
proč (ke komu). K úřadu pro škodu za-
ručiti má. Panským kázáním ten žalobník
jest zaručen, aby purkrecht svoboden byl:
Neb jsme jej proto z-li v 32ti hř.; Pak sú
žalobníka z-li pro ten účinek. NB. Tč. 70.,
192., 244. Z. pro škody kdo byl povinen?
Vz Zř. zem. Jir. C. 24 Obžalovaného ku
právu z-li. NB. Tč. 250. Z. k stání (že k právu
se postaví). Ros. Z. koho k čemu. Lom. Pro
škody, Er., pro škody a náklady něčím z.
J. tr. — co kde. Aby ji u nás zarukovali.
NB. Tč. 148. Dluh na domě z. D. — jak
(kým). Každý, kdož koho pohoní z více,
nežli sám má, chceli půhon vésti před se,
má zaručiti tím, kdožby měl na svobodných
dědinách neb zápisných, do té summy, což
výš jest, nežli máš. Zř. F. I. C. 24., VI. zř.
44. Každý z nich 5 hř. vzal na svůj díl a
těch 5 hř. každý zvláště zaručil; Z-li pod
základem na tom svědomí obapolně přestati;
Ten před námi znal, že jest Húsaka pod
pěti kopami českých groši z-čil na posta-
venie; Proto jsme jej z-li ve 32 hř. NB.
Tč. 62., 107., 190., 192. Z-li nás pod tisícem
hř.; Ten člověk jest zaručen od 46 kop gr.;
Žádala, aby jí to zaručeno bylo podlé běhu
zemského. Půh. I. 190., 374., II. 119. Zaručil
(Bůh) sebou samým s přísahou. Br. Dosta-
tečně něco z. Lom. — koho nač. Ale i za-
ručují soudícího se na postavení (aby se
postavil). Kom. — oč. Dipl. 1412. — se
někomu na co, za co, za někoho = za-
vázati se, sich verbinden o. verbürgen. Plk.,
Ml. Z. za škody (nemaje dědin). Vz Zř. zem.
Jir. B. 47. Z-čil se za řádné placení summy
trhové; Kdo směl se z. za budoucnost? Z.
se za poplatek 6000 hř. Ddk. IV. 80., II.
394., IV. 83. — Dch., Tč., Lpř., Šd. — že.
Zaručuji se, že Vás na pokoji nechám. Sych.
- (jak, s kým) na koho. Osvědčuje Vše-
bor, že chtěl z. s ní na úřadníky; Za toho
jsme z-li obapolně pod ztracením pře; To jsú
sobě z-li pod stem hř. g. na p. Haranta, což
by ten mezi nimi vyřekl, aby na tom dosti
měli; Na starostu mají obapolně z., aby toho
dovedl. Půh. I. 170., 238., 331., II. 324.
Z čehož jsú vinili pana Koldu a on je zase,
jakož to na nás zarukovali s obú stranú.
Arch. II. 293 — na jak dlouho. By pří-
měří smluveno a zaručeno bylo do roka.
Arch. II. 270. Ty peníze má mu z. do pod-
sudku. Půh. II. 627.

Záručky, pl, m. a f., die Stützein. Rk.

Záručné, ého, n., die Kaution. Dch.

Záručnice, e, f. Svätoboj šabľu odpásal
širokú, oko hneď padá na priepasť hlbokú,
a hneď na šabli s bolesťou spočíva, bol to

305