242

dar otca, jeho z-ca, jemu tak milá, jak v oku
zrenica. Č. Čt. II. 96.

Záručník, a, m. = rukojmě, ručitel, der
Bürge. Ve Slez. Šd.

Záručno, a, n. = kytky, které si posý-
lají na vzájem matky snoubenců. Na Slov.
Dalo nebe sličné zemi na z. kvítí. Hdk. C.
255. — Z. = záruka, zástava, das Unter-
pfand. Na Slov. A pěkné péro, což dá že-
nichovi jako z. Němc. Svad. Len sa mi pri-
snilo, že ma prišiel pýtať krásny mladý pán
a to na medenej kolimahe a na z. že mi
doniesol zlatý prsteň s drahými kameňmi,
čo sa ligotaly, jako tie hviezdy na nebi;
A Kovovlad daroval jej na z. zlatý prsteň;
Na z. vďačí sa mladý budúcej svojej šatkou
na hrdlo alebo i látkou na šaty sobášne.
Dbš Sl. pov. II. 28., 33., 39.

Zaručný, Garantie-. Z. listina, Garantie-
schein, známka, Garantiemarke, f. (při trän-
veji). Dch.

Zaručovací list, Garantirsehein, m. Šp.

Zaručovati, vz Zaručiti.

Zarudati, vz Zarudnouti.

Zaruditi, il, děn, ění = rudým, červeným
učiniti, röthen; se, roth werden, erröthen.
Č.

Zarudlosť, i, f., přičervenalosť, die Roth-
lichkeit, Röthe. Šp.

Zarudlý = přičervenalý, röthlich. Us. Z.
blesk, Us. Pdl., oči. Čch. Bs. 68. Z. paprsek
světla. Strpž. — čím. Tvář pitím lihovin
z-dlá. Us. Pdl. — jak. Jeden je z-dlý do
kulata, druhý do pleskata. Vk. exc.

Zarudnouti, nul a dl, utí, zarudati =
rudým se státi, röthlich, roth werden. —
čím: horkem, červeným světlem. — kde.
Zarudl ve tváři a pravil. Wtr. — kdy jak.
Jak kohout zarudnul. Osv. 1884. 911. Růže
ruměncem zarudá novotným. Sš. Sm. bs. 153.
Aj temný zarudá blankyt v zábřesku lahod-
ném. Ib. 113. Dobou noční zarudne nebe
ohnivou zaplavou. Šbr. Zaj. kr. Vac. 729.

Zaruchati, zaruchnouti = zapráskati,
knallen. Na Ostrav. Tč. Cf. Zaróchati.

Zářuj, e, m. = září. V MV. nepravá
glossa. Pa.

Záruk, u, m. (záruka, y, f., nové) = za-
ručení, rukojemství, das Vadium, Unterpfand,
die Garantie, Verbürgung, Haftung, Gewähr,
Bürgschaft. Jg., Dch., Šd., Bž. 20., Šp., Sš.
Záruk pro škody se děje. Schön. Záruka
úspěchu; Prodej se z-kou, Verkauf unter
Garantie; Z-ku složiti. Dch. Něco na záruk
vzíti. 1582. Exc. Z-ky někomu poskytnouti.
Mus. 1880. 368. Nezkažený život, jediná to
z. naší poesie. Nitra VI. 209. Jeť z-kou moc
tvoje, že mně vzejde tvar. Msn. Or. 122. To
ti bude na z-ku, že som tvoja. Dbš. Sl. pov.
IV. 70. Len čisté srdce, čisté slovo má vi-
denia Boha z-ku. Zátur. Vladislav záruk
těch nedosáhl; Toto povýšení bylo z-kou
míru; Povinnosť společné z-ky. Ddk. III.
204., 207., IV. 243.

Záruka, vz Záruk.

Zarúkati, vz Zaniknuti.

Zarukáví, n. = odění ramene, die Arm-
schiene, das Armblech. V.

Zarúknuti, knul a kl, utí, zarúkati =
zahřměti, zařouknouti, zařvati, aufbrüllen,

erdröhnen. — kdy. A o chvílu i dela (děla)
zarúkly, najprv jedno, potom dve a potom
veľa. Phld. III. 2. 143. Trúby zarúkly tedáž
a konec všem ukládaly ihrám. Hol. 31. —
Z. = zatíti, einhalten. Ponýprv zarukli,
dřevo zesinalo. Sš. P. 143. — Z. = zakřik-
nouti, anfahren. Aha, tu ste mi už, ledačiny,
čo mi naveky stenu lúpete, zarukla jich stará
Ježibaba. Dbš. Sl. pov. V. 77.

Zarukování, n., vz Zaručiti. Nemají těch
z-ním od toho odtisknúti. Arch. IV. 477.

Zarukovati, vz Zaručiti. — Z., z něm
einrücken. V. na vojnu. Na Ostrav. Tč.

Zarumeneti, el, ení, erröthen. Na Slov.
-- jak. Mne sa páči ľubovonná ruža, keď
sa rozvila, keď rosičkou pokropená zarumenie
do kola. Ppk. I. 161.

Zaruměniti se, il, ění, erröthen. Vz Za-
rumeneti. Osv. I. 263. Líce její se z-ly. Tč.
Tam zvädne tvoj tulipánik. Nezvädne ten,
moja drahá! Veď ho skropím krvou vraha,
krvou vraha, v okamžení aj zora sa zaru-
mení. Lipa III. 357.

1. Zarumiti, il, en, ení, zarumovati =
rumem zaházeti, verschütten. — co. Br.,
Lom., BR. II. 614. b. —- co čím: nečisto-
tami. Boč.

2. Zarumiti, il, en, ení = zarámiti, ein-
rahmen. — co: obraz. Na Ostrav. Tč.

Zařunditi se, il, ění, sich ins Gespräch
vertiefen, sich verplauschen. — s kým kde.
Na Ostrav. Tč.

Zaruniti se, il, ění = zazelenali se, grün
werden. Na Slov.

Zárůst, u, m. = to, co zarostlo. Ten z.
vytrhávajú. Na mor. Val. Vck.

Zarůsti, zarosti, rostu, rosti, rosta (ouc),
rostl, stení; zarostati, zarostávati= něčím po-
růsti, be-, verwachsen. — abs. Zaroste ce-
stečka přes ty Bílovice. Sš. P. 810. Důlky
od neštovic zarostly (zacelily se, ztratily se,
durchs Wachsen vergehen, verwachsen). Us.

— komu. Mějte se dobře tam, už mi za-
růstla cesta k vám. Slez. Šd. — kam. Ten
zlatý prstýnek do prsta zarůstá. Sš. P. 422.

— (komu) čím: travou, Us., hložím a trním.
Br. Brada zarostla vousy. Chmel. Hleď, aby
vinice duše tvé koukolem a buření neza-
rostla. Sš. II. 111. Řemeslo mu chmelem
zarostlo (vše propil). Jir. Ves. čt. 359. Za-
riastly chodníčky milej pod oblôčky, za-
riastly trninou, drobnou ďatelinou. Trninu
vytrhám, ďatelinu skosím, ale ťa, dievča,
predsa dostať mosím. Mt. S. I. 15., II. .73.
Zaroste nám štěstím každý chotárek. Hdk.
C. 43. Jdú roky zo sta do sta, zem cudzi-
nou nám zarostá; kdo slovenskej pravdě
žije, pekelná ho krivda bije. Chlpk. Sp. 49.
Zarostla mně cesta rákosím ; Zarostla k nám
travou cesta. Er. P. 133., 150. Kámen travou
nezaroste, pokud se jím postrkuje. Us. Šd.
Máť travou zarostá, dcérka je sirota. Mor.
Tč. Zarůstá (chodníček) drobno jetelinó, že
sem se podíval na děvečku jinó; Zarostl mi
chodník ořeším; Vandroval bych, nevím
kady, zarůstly mně cesty všady; zarostly
mně drobným gučím, už sa, milá, s tebú
lúčím. Sš. P. 256., 346., 515. Zarostla mně
cestička do vašeho dvorečka ořeším, ořeším,
ořeším; Zarostla mně k mojí milej cesta