Předchozí (242)  Strana:243  Další (244) |
|
|||
243
|
|||
|
|||
ořeším; Zarostaj, chodníčku, k milej pod
hořičkú šípinú, vrbinú, drobím dětelinú; Zarostaj, chodníčku, zarostaj ty bučím, věrná frajerečko, juž sa s tebú lúčim; A ta naše zahrádečka zarostla trním. Čes. mor. ps. 87., 158., 185.. 189. — kde (= vrůsti, einwachsen). Jméno v stromě zarostlo. D. Kulka v ráně zarostla. Us. Ve světě celý zarostl (zvousa- těl). Us. Šd. Zaruš = pryskyřník. U Opavy. Pk. Vz
Zaruž. Zarúšaný = zarosený, urousaný, vom
Thau nass, durchnässt. Na Mor. a Slov. Z. boty, kalhoty, sukně. Vck. Jsem celý z-ný. Šd. Vz Zarúšati. Zarúšati = zarousati, rosou zamokřiti,
vom Thau nass machen. — co: šaty. Na Zlínsku. Brt. Obuv z. Vck. A hnedkaj ry- baře čluny zarušali, mileho Jašanka na břeh vyrušali. Sš. P. 186. — Vz Rúšati. Záruška, y, f. Kristof ze Z-ky. Tov. 5.
Zarútění, n. = zařícení, die Verschüt-
tung, Bedeckung. Slov. Zarútěný; -ěn, a, o, verschüttet, bedeckt.
Perly vynášaš z temných hôr, zo zarútených zlatobáň. Čjk. 104. A jako víchor rozraže- nou horou, keď krydla jeho cestu si pre- ťaly: tak zarútenou padlými priestorou (pro- storou) mečov našinských pohroma sa valí, Sldk. 146. Vz Zanítiti. Zarútiti, il, cen, ení = zařítiti, zasypati,
pochovati, verschütten, bedecken, begraben. Na mor. Val. a Slov. Vck., Bern. — co. Hned tam jich zarútilo. Dbš. Obyč. 114. — čím. Väžou Bábel jich zarúti. Phld. III. 472. — se za kým jak. Ale tu zápola praskom zanítila sa za ním. Dbš. Sl. pov. III. 71. Zarůzniti, il, ěn, ění = po různu sem
tam zahnati, hin und her vertreiben, zer- sprengen. Ros. Zaruž, i, zaružel, e, f., zarouš, e, m.
= pryskyřník lezavý či plazivý, ranunculus repens, der Hahnenfuss. Vz Rstp. 13., 10. Z. polní = pryskyřník prudký, ranunculus acris. U Rožnova. Bayer. Zaružditi se, zarožditi se = zbrchati se,
sich belauben, zum Gestrüpp heranwachsen. Vrba, volše z-la se. Na Ostrav. Tč. Záružek, žku, m. = záruží. U Uher.
Brodu. Mtl. Zaružel, vz Zaruž.
Záruží, n., caltha, die Schmalzblume. Z.
bahní, c. palustris. Vz Slb. 668., Záružek, Záružík, Záružka. Záružík, u, m. = záruží. Na mor. Val.
Vck. Záružka, y, f. = záruží. Na Slov. Let.
Mtc. Sl. X. 1. 49., VIII. 1. 35. Zaružný, jm. polností v Ústí u Vsetína.
Vek. Zarůžovatělý, rosenröthlich. Šm.
Zarůžovělý, rosenfärbig. Bradičku měla
z-lou. Němc. Dr. pov. 108. Od jasné tváře splývaly zlaté paprsky přes z-lé oblakové roucho až k zlatému lemování. Němc. I. 41. Zarva, y, f., der Einriss. Voda zrobiła
zárvy do pola, do břeha. Na Ostrav. Tč. Zarvání, n., vz Zarvati.
Zařvání, n., das Aufbrüllen.
Zarvaný; -án, a, o, vz Zarvati.
|
Zarvati, zarývati, an-, hin-, aufreissen.
Na Slov. a Mor. — co (komu): kabát, ko- šili, aufreissen; koně (koňmi), zurückreissen Na Ostrav. Tč. — koho k čemu. Okolnosti ma k tomu zarvaly. Zbr. Hry. 102. — se = zasypati se, verschüttet werden. — s kým. Jak jim kněz ručičky svozal, s Jasenkem sě grubek zarval. Brt. P. 151. Zařvati, řvu (zastr. zařevu), řva (ouc), al,
ání = zakřiknouti řva, los-, aufbrüllen, an- fangen zu brüllen; velice zakřiknouti, heftig aufschreien. Jg. — abs. Lev zařval. Kráva zařvala. Us. Jdi pryč, zařval zeman. Puch. Zařva pohan. Výb. II. 20. Zařvaly trouby, bubny zarachotily. Nitra VI. 140. — jak (kde). Když v lese hrozným zvukem za- řevu. Rad. zv. Zařval hromovým hlasem Lu- cifer. Solf. Chrudoš zařve jarým turem (jako tur). Lib. s. v. 94. (Lev) lútym zarve ručá- nim. Hol. 47. Zařval v duchu. BR. II. 346. a. Když v lese zařevu, všecky je rozženu. R. zv. — na koho. On na ni tak zařval, až celá strachem trnula. Us. Šd., Tč. — proč: žalostí. Dal. Divou zařval mukou. Vrch. Zařvěti, ěl, ení = zrezavěti. Zařví-li
strana nože, kde byla houska, je nouze od pšenice. (Pověra.) V Krkonš. Kšf. Zarybařiti si, il, ení, ein wenig Fischerei
treiben, fischen. Šd. — kde: v potoce. Zarybnice, Zaribnitz, dvůr u Soběslavi.
Zarybníci, samota u Votic.
Zárybnický, hinter dem Teich gelegen.
Dch., Šd. — Z., ého, m. Z Jan. Vz Jg. H. 1. 656., Jir. H. 1. II. 349. Z. Jan a Samuel. Vz Blk. Kfsk. 1458. Zárybníček, čku, m. Byli jsme na z-čku
= za rybníčkem. Us. Šd. Zárybničí, n., jm. lesíku u Přerova. Pk.
— Z. = jm. trávníku, pastviska u Pusté Polomi ve Slez. Šd. Zárybník, a, m. Ze z-ka = z krajiny za
rybníkem. Na Mor. a ve Slez. Šd. Zarybníky, Zaribnik, ves u Kouřimi.
Záryby, dle Dolany. Zarib, ves u Ko-
stelce n. Lab. Vz Tk. III. 54., IV. 172., Tf. Odp. 266. Zaryčati = zaryčeti. Na Slov.
Zaryčení, n., das Aufbrüllen. Vz Zary
četi. Zaryčeti, el, ení; zaryknouti, kl, utí =
zařičeti, zařvati, aufbrüllen. — koho = ry- kem zahlušiti, brüllend betäuben. — jak. Osel jekem zaryčí. Koll. — na koho. Osel na oslici zaryčel. Zaryhotati sa. — komu odkud. Kukal
na ňu a zaryhotal sa jej zpoza oltára. Dbš. Sl. pov. I. 88. Zaryknouti, vz Zaryčeti.
Zarymovauý = plný rýmy, voll Schnup-
fen. Jsem celý z ný. Mor. Šd. Zarynouti, ul, utí, hinströmen. — kam.
Krev z-la až do síně. Na Ostrav. Tč. Zarýnský, hinter dem Rhein gelegen,
transrhenanus. Šd. Záryp, u, m. = stopa zvěři v měkké půdě,
die Spur des Wildes im weichen Boden. Us. Zarýpati, vz Zarýpnouti,
Zárypek, pku, m. = záryp. Šd.
305*
|
||
|
|||
Předchozí (242)  Strana:243  Další (244) |