243

ořeším; Zarostaj, chodníčku, k milej pod
hořičkú šípinú, vrbinú, drobím dětelinú;
Zarostaj, chodníčku, zarostaj ty bučím, věrná
frajerečko, juž sa s tebú lúčim; A ta naše
zahrádečka zarostla trním. Čes. mor. ps. 87.,
158., 185.. 189. — kde (= vrůsti, einwachsen).
Jméno v stromě zarostlo. D. Kulka v ráně
zarostla. Us. Ve světě celý zarostl (zvousa-
těl). Us. Šd.

Zaruš = pryskyřník. U Opavy. Pk. Vz
Zaruž.

Zarúšaný = zarosený, urousaný, vom
Thau nass, durchnässt. Na Mor. a Slov. Z.
boty, kalhoty, sukně. Vck. Jsem celý z-ný.
Šd. Vz Zarúšati.

Zarúšati = zarousati, rosou zamokřiti,
vom Thau nass machen. — co: šaty. Na
Zlínsku. Brt. Obuv z. Vck. A hnedkaj ry-
baře čluny zarušali, mileho Jašanka na břeh
vyrušali. Sš. P. 186. — Vz Rúšati.

Záruška, y, f. Kristof ze Z-ky. Tov. 5.

Zarútění, n. = zařícení, die Verschüt-
tung, Bedeckung. Slov.

Zarútěný; -ěn, a, o, verschüttet, bedeckt.
Perly vynášaš z temných hôr, zo zarútených
zlatobáň. Čjk. 104. A jako víchor rozraže-
nou horou, keď krydla jeho cestu si pre-
ťaly: tak zarútenou padlými priestorou (pro-
storou) mečov našinských pohroma sa valí,
Sldk. 146. Vz Zanítiti.

Zarútiti, il, cen, ení = zařítiti, zasypati,
pochovati, verschütten, bedecken, begraben.
Na mor. Val. a Slov. Vck., Bern. — co.
Hned tam jich zarútilo. Dbš. Obyč. 114. —
čím. Väžou Bábel jich zarúti. Phld. III. 472.
— se za kým jak. Ale tu zápola praskom
zanítila sa za ním. Dbš. Sl. pov. III. 71.

Zarůzniti, il, ěn, ění = po různu sem
tam zahnati, hin und her vertreiben, zer-
sprengen. Ros.

Zaruž, i, zaružel, e, f., zarouš, e, m.
= pryskyřník lezavý či plazivý, ranunculus
repens, der Hahnenfuss. Vz Rstp. 13., 10.
Z. polní = pryskyřník prudký, ranunculus
acris. U Rožnova. Bayer.

Zaružditi se, zarožditi se = zbrchati se,
sich belauben, zum Gestrüpp heranwachsen.
Vrba, volše z-la se. Na Ostrav. Tč.

Záružek, žku, m. = záruží. U Uher.
Brodu. Mtl.

Zaružel, vz Zaruž.

Záruží, n., caltha, die Schmalzblume. Z.
bahní, c. palustris. Vz Slb. 668., Záružek,
Záružík, Záružka.

Záružík, u, m. = záruží. Na mor. Val.
Vck.

Záružka, y, f. = záruží. Na Slov. Let.
Mtc. Sl. X. 1. 49., VIII. 1. 35.

Zaružný, jm. polností v Ústí u Vsetína.
Vek.

Zarůžovatělý, rosenröthlich. Šm.

Zarůžovělý, rosenfärbig. Bradičku měla
z-lou. Němc. Dr. pov. 108. Od jasné tváře
splývaly zlaté paprsky přes z-lé oblakové
roucho až k zlatému lemování. Němc. I. 41.

Zarva, y, f., der Einriss. Voda zrobiła
zárvy do pola, do břeha. Na Ostrav. Tč.

Zarvání, n., vz Zarvati.

Zařvání, n., das Aufbrüllen.

Zarvaný; -án, a, o, vz Zarvati.

Zarvati, zarývati, an-, hin-, aufreissen.
Na Slov. a Mor. — co (komu): kabát, ko-
šili, aufreissen; koně (koňmi), zurückreissen
Na Ostrav. Tč. — koho k čemu. Okolnosti
ma k tomu zarvaly. Zbr. Hry. 102. — se =
zasypati se, verschüttet werden. — s kým.
Jak jim kněz ručičky svozal, s Jasenkem
sě grubek zarval. Brt. P. 151.

Zařvati, řvu (zastr. zařevu), řva (ouc), al,
ání = zakřiknouti řva, los-, aufbrüllen, an-
fangen zu brüllen; velice zakřiknouti, heftig
aufschreien. Jg. — abs. Lev zařval. Kráva
zařvala. Us. Jdi pryč, zařval zeman. Puch.
Zařva pohan. Výb. II. 20. Zařvaly trouby,
bubny zarachotily. Nitra VI. 140. — jak
(kde). Když v lese hrozným zvukem za-
řevu. Rad. zv. Zařval hromovým hlasem Lu-
cifer. Solf. Chrudoš zařve jarým turem (jako
tur). Lib. s. v. 94. (Lev) lútym zarve ručá-
nim. Hol. 47. Zařval v duchu. BR. II. 346.
a. Když v lese zařevu, všecky je rozženu.
R. zv. — na koho. On na ni tak zařval,
až celá strachem trnula. Us. Šd., Tč. —
proč: žalostí. Dal. Divou zařval mukou.
Vrch.

Zařvěti, ěl, ení = zrezavěti. Zařví-li
strana nože, kde byla houska, je nouze od
pšenice. (Pověra.) V Krkonš. Kšf.

Zarybařiti si, il, ení, ein wenig Fischerei
treiben, fischen. Šd. — kde: v potoce.

Zarybnice, Zaribnitz, dvůr u Soběslavi.

Zarybníci, samota u Votic.

Zárybnický, hinter dem Teich gelegen.
Dch., Šd. — Z., ého, m. Z Jan. Vz Jg. H.
1. 656., Jir. H. 1. II. 349. Z. Jan a Samuel.
Vz Blk. Kfsk. 1458.

Zárybníček, čku, m. Byli jsme na z-čku
= za rybníčkem. Us. Šd.

Zárybničí, n., jm. lesíku u Přerova. Pk.
— Z. = jm. trávníku, pastviska u Pusté
Polomi ve Slez. Šd.

Zárybník, a, m. Ze z-ka = z krajiny za
rybníkem. Na Mor. a ve Slez. Šd.

Zarybníky, Zaribnik, ves u Kouřimi.

Záryby, dle Dolany. Zarib, ves u Ko-
stelce n. Lab. Vz Tk. III. 54., IV. 172., Tf.
Odp. 266.

Zaryčati = zaryčeti. Na Slov.

Zaryčení, n., das Aufbrüllen. Vz Zary
četi.

Zaryčeti, el, ení; zaryknouti, kl, utí =
zařičeti, zařvati, aufbrüllen. — koho = ry-
kem zahlušiti, brüllend betäuben. — jak.
Osel jekem zaryčí. Koll. — na koho. Osel
na oslici zaryčel.

Zaryhotati sa. — komu odkud. Kukal
na ňu a zaryhotal sa jej zpoza oltára. Dbš.
Sl. pov. I. 88.

Zaryknouti, vz Zaryčeti.

Zarymovauý = plný rýmy, voll Schnup-
fen. Jsem celý z ný. Mor. Šd.

Zarynouti, ul, utí, hinströmen. — kam.
Krev z-la až do síně. Na Ostrav. Tč.

Zarýnský, hinter dem Rhein gelegen,
transrhenanus. Šd.

Záryp, u, m. = stopa zvěři v měkké půdě,
die Spur des Wildes im weichen Boden.
Us.

Zarýpati, vz Zarýpnouti,

Zárypek, pku, m. = záryp. Šd.

305*