Předchozí (244)  Strana:245  Další (246) |
|
|||
245
|
|||
|
|||
věta, která žádného důkazu nepotřebuje vy-
slovujíc pravdu samu sobě platnou, jež ze žádné jiné jako následek nevyplývá, princi- pium, axioma, die Grundwahrheit, der Grund- satz, das Grundprincip. S. N., Nz., Šf. Z. svrchovaná, der oberste Grundsatz. Nz., Hš. Z. samozřejmá, položení samozřejmé, axioma. Nz. Zásady v logice = věty (soudy) patrné. DJ. 88. Tré zásad logických (principia lo- gica) : 1. z. jednostejnosti a souhlasu (p. identitatis et convenientiae), 2. z. protikladu (p. contradictionis), 3. z. o vyloučeném tře- tím (p. exclusi tertii). Z. dostatečného dů- vodu (p. rationis sufficientis). DJ. 34. Z-dy zednářské, Freimaurergrundsätze. Dch. První neb přední z., das Princip. J. tr. Z. o sub- sistenci a inhaerenci či o podstatnosti a pří- vlastnosti; z. příčinnosti. Dd.P. 73. Z. stejno- pisná, princip isografický. Stč. Z. 407. Z. hospodárnosti, trvalosti díla. Kaizl 6., 123. Tato nejvyšší z. všeliké spravedlnosti ne- zvratný průchod měla ve státním životě na Moravě. Ddk. IV. 242. Tato z. platí; zá- sadou se spravovati. Mus. 1880. 505. Věc tu co věčnou a mimočasovou z-du považuje, Z. ta tisíckráte od mučeníkův osvědčena byla; Epikur principem a z-dou filosofie svojí položil rozkoš; A nyní ze z-dy po- všechně uznané dovodí. Sš. II. 33., Sk. 62., 204., J. 165. Z. pověkých oprav a pokroků. Pal. Rdh. I. 194. Jest národu něco milej- šího než řeč otců jeho? V ní jest jeho ve- škeré bohatství myšlének, ústních podání dějepisu, náboženství a zásad pro živobytí, v ní jest jeho srdce a duše. (Herder.) Kmp. Č. 152. Ve smyslu mravním = ředidlo, jaké kdo přijal pro své jednání, princip. V z S. N. a Pravidlo. Ty nesmíš se svými vysoko- letými zásadami hned táhnouti do pole. Nitra VI. 245. Seznámili se konečně s ital- skými právníky a se zásadami od nich há- jenými. Ddk. III. 238. Udri (udeři) v skalu lebo v hrudu, ižiadne zvuky nezahudú; kde je hlucho ako v stene, darmo čakáš po ozvene! Tak je s ľudom, brat môj mladý, bez známosti, bez zásady; tam zazpievaj, jak chceš, jemne, len zvuky ťa zajdú temné. Hruď osvetou v zvuk sa mení, národ múdry dá ozveny. Čjk. 21. Moja zásada, verte mi: dajte, čo patrí, každému. Čjk. 78. Aby tím spíše se židovatelé z-dám jeho poddali. Sš. II. 26. 2. Zásada, y, f., předměstí v Litoměři-
cích ; vsi u Železného Brodu, u Hodkovic; něm. Sosau, vsi u Kadaně a u Kralup. PL. Vz Blk. Kfsk. 1458, Sdl. II. 102. Čúch mar- šálek ze Z-dy. Arch. 1399., Tk. III. 663., V. 264. Z. = jm. pastvin a rolí v Pozlovi- cích u Luhačovic na Mor. Sk. Zasadění, n. = zasazení. Na Slov. Bern.
Zasaděný = zasazený. Na Slov. Bern.
Zásadí, n. = místo za sady, eine Gegend
hinter den Gärten. Šel z-dím. Us. — Z., jm. místní. Kněz Petr v Z. Br., Jir. II. 1. II. 349., Blk. Kfrk 1458., Sdl. I. 85 , 222., 207. — Z., der Nachsatz, apodosis. Zásadičný, Basen-. Z. radikaly. Mj. 53.
Vz Zásada, 1. Zásaditě. Látky které ku kyselinám z.
se chovají. Mj. 26. |
Zasaditelný = co zasaditi lze, pflanzbar,
ansetzbar, versetzbar. Z. páky. Čermák. Zasaditi, saď, sadě (íc), il, zen, ení; za-
sázeti, ejí, ej, eje (íc), el, en, ení; zasazovati = za něco posaditi, hinter etwas setzen ; po ji- ném, za jiného posaditi, nachsetzen ; někam po- saditi, umístiti, wohin setzen, einsetzen; na- saditi, an-, einsetzen; na jiné místo posaditi, dáti, versetzen; osaditi, besetzen ; sázením | zandati, zastaviti, zavříti, durchs Setzen ver- bergen, verstecken; smísiti, versetzen, mi- schen ; se = posaditi se zač, kam, kde, sich hinter etwas setzen; ujmouti se čeho, sich annehmen, vertheidigen; snažiti se, oč státi, sich angelegen sein lassen, nach etwas streben, worauf beharren; saditi se, wetten; pomá- hati, helfen, beistehen; spoléhati, zakládati se, sich gründen, worauf beruhen; opírati se čemu, widerstreiten, widerstreben, sich entgegen setzen; zastaviti se, usaditi se, zacpati se, neodcházeti, sich versetzen, sich lagern, nicht abgehen. Jg. — co, koho: okna, dvéře (zavěsiti), záplatu, stromy, husy, kachny, zuby, pluh, nohu, patu (opříti), dělo (postaviti), stromy, Us., dělníky (někam dáti, aby tam pracovali), spodek cévy, palce z. Vys. Z. všecky páky, alle Hebel ansetzen. Dch. Z. ránu, střelbu, Čsk., buben. NA. IV. 218. Šindelář už tak zasadí sekeru (do dřeva), že dva šindely rozštípne. Us. Šd. Z-dil som fialenku, nezešla, zavolal som na milenku, nevyšla. Sl. spv. III. 88. Duba nenabudeme, ak žalude nezasadíme. Hdž. Šlb. 25. Z. koho (po jiném, za jiného posaditi). Jg. — co, koho kam (zač, več, do čeho, nač, k čemu): za stůl. Ros. Za stůl vás s sebou na sva- činu zasadili. Har. Z. se za stůl. Jg. Někoho do kouta z. Ros. Do šrámu klín zasaditi. NA. IV. 133. Někomu ránu do hlavy z. Us. Z-dil mu ránu přímo k srdci. Osv. I. 43. Horník z-dil želízko na skálu. NA. IV. 131. Zasadil si veš do kožichu. Pros. Kámen do zlata, sklo (tabuli) do okna, Jg., Šp., Ml., pecku do země, Us., někoho do počtu sva- tých. D. Z. (prase) na krmník. V. — co, se čemu, komu. Vše jsme Bohu zasadili (po něm posadili). D. Z. se právu, fojtu, rych- táři = protiviti se, sich widersetzen. NB. Tč. 7., 102. Jakú si kto palicu zasadil, takou bude bit. Plh. III. 437. Z-val drakovi ránu za ranou. Cimrh. 234. Z. někomu pohlavek, ránu (dáti), zuby. Zasadil mu jednu. Ros., Dch. — čeho kam: kvítků v pole, v za- hradu, šp. m.: kvítky (co). Vz Za. Brt. — co čím: zahradu stromy, místo někým, L., místo vojskem, Us., křoví rýčem, dvéře armarou (zandati), Us., šachtu perky (jalo- vou skalou zavaliti). Vys. Zdělané prostory zasazují se hned při postupování kamením. NA. IV. 145. — co komu čím kam. Za- sadil mu kyjem ránu do hlavy. Ml. Ještě před uplynutím roku počaly se zacelovati rány, které byli zemi vpádem nepřátelským zasazeny. Ddk. VII. 11. — co, se kde. Vojsko na některém místě zasaditi. Jg. Zasazují se větry ve střevách, když ne- odcházejí. Us. Jestliže by král koho chtěl věziti, aby se všichni při tom zasadili a toho nedopouštěli. Pal. Děj. V. 1. 221. Na těch věcech zasadil se lidských bíd kořen. |
||
|
|||
Předchozí (244)  Strana:245  Další (246) |