245

věta, která žádného důkazu nepotřebuje vy-
slovujíc pravdu samu sobě platnou, jež ze
žádné jiné jako následek nevyplývá, princi-
pium, axioma, die Grundwahrheit, der Grund-
satz, das Grundprincip. S. N., Nz., Šf. Z.
svrchovaná, der oberste Grundsatz. Nz., Hš.
Z. samozřejmá, položení samozřejmé, axioma.
Nz. Zásady v logice = věty (soudy) patrné.
DJ. 88. Tré zásad logických (principia lo-
gica) : 1. z. jednostejnosti a souhlasu (p.
identitatis et convenientiae), 2. z. protikladu
(p. contradictionis), 3. z. o vyloučeném tře-
tím (p. exclusi tertii). Z. dostatečného dů-
vodu (p. rationis sufficientis). DJ. 34. Z-dy
zednářské, Freimaurergrundsätze. Dch. První
neb přední z., das Princip. J. tr. Z. o sub-
sistenci a inhaerenci či o podstatnosti a pří-
vlastnosti; z. příčinnosti. Dd.P. 73. Z. stejno-
pisná, princip isografický. Stč. Z. 407. Z.
hospodárnosti, trvalosti díla. Kaizl 6., 123.
Tato nejvyšší z. všeliké spravedlnosti ne-
zvratný průchod měla ve státním životě na
Moravě. Ddk. IV. 242. Tato z. platí; zá-
sadou se spravovati. Mus. 1880. 505. Věc tu
co věčnou a mimočasovou z-du považuje,
Z. ta tisíckráte od mučeníkův osvědčena
byla; Epikur principem a z-dou filosofie
svojí položil rozkoš; A nyní ze z-dy po-
všechně uznané dovodí. Sš. II. 33., Sk. 62.,
204., J. 165. Z. pověkých oprav a pokroků.
Pal. Rdh. I. 194. Jest národu něco milej-
šího než řeč otců jeho? V ní jest jeho ve-
škeré bohatství myšlének, ústních podání
dějepisu, náboženství a zásad pro živobytí,
v ní jest jeho srdce a duše. (Herder.) Kmp.
Č. 152. Ve smyslu mravním = ředidlo, jaké
kdo přijal pro své jednání, princip. V z S. N.
a Pravidlo. Ty nesmíš se svými vysoko-
letými zásadami hned táhnouti do pole.
Nitra VI. 245. Seznámili se konečně s ital-
skými právníky a se zásadami od nich há-
jenými. Ddk. III. 238. Udri (udeři) v skalu
lebo v hrudu, ižiadne zvuky nezahudú; kde
je hlucho ako v stene, darmo čakáš po
ozvene! Tak je s ľudom, brat môj mladý,
bez známosti, bez zásady; tam zazpievaj,
jak chceš, jemne, len zvuky ťa zajdú temné.
Hruď osvetou v zvuk sa mení, národ múdry
dá ozveny. Čjk. 21. Moja zásada, verte mi:
dajte, čo patrí, každému. Čjk. 78. Aby tím
spíše se židovatelé z-dám jeho poddali. Sš.
II. 26.

2. Zásada, y, f., předměstí v Litoměři-
cích ; vsi u Železného Brodu, u Hodkovic;
něm. Sosau, vsi u Kadaně a u Kralup. PL.
Vz Blk. Kfsk. 1458, Sdl. II. 102. Čúch mar-
šálek ze Z-dy. Arch. 1399., Tk. III. 663.,
V. 264. Z. = jm. pastvin a rolí v Pozlovi-
cích u Luhačovic na Mor. Sk.

Zasadění, n. = zasazení. Na Slov. Bern.

Zasaděný = zasazený. Na Slov. Bern.

Zásadí, n. = místo za sady, eine Gegend
hinter den Gärten. Šel z-dím. Us. — Z., jm.
místní. Kněz Petr v Z. Br., Jir. II. 1. II. 349.,
Blk. Kfrk 1458., Sdl. I. 85 , 222., 207. —
Z., der Nachsatz, apodosis.

Zásadičný, Basen-. Z. radikaly. Mj. 53.
Vz Zásada, 1.

Zásaditě. Látky které ku kyselinám z.
se chovají. Mj. 26.

Zasaditelný = co zasaditi lze, pflanzbar,
ansetzbar, versetzbar. Z. páky. Čermák.

Zasaditi, saď, sadě (íc), il, zen, ení; za-
sázeti, ejí, ej, eje (íc), el, en, ení; zasazovati
= za něco posaditi, hinter etwas setzen ; po ji-
ném, za jiného posaditi, nachsetzen ; někam po-
saditi, umístiti, wohin setzen, einsetzen; na-
saditi, an-, einsetzen; na jiné místo posaditi,
dáti, versetzen; osaditi, besetzen ; sázením
| zandati, zastaviti, zavříti, durchs Setzen ver-
bergen, verstecken; smísiti, versetzen, mi-
schen ; se = posaditi se zač, kam, kde, sich
hinter etwas setzen; ujmouti se čeho, sich
annehmen, vertheidigen; snažiti se, oč státi,
sich angelegen sein lassen, nach etwas streben,
worauf beharren; saditi se, wetten; pomá-
hati, helfen, beistehen; spoléhati, zakládati
se, sich gründen, worauf beruhen; opírati
se čemu, widerstreiten, widerstreben, sich
entgegen setzen; zastaviti se, usaditi se,
zacpati se, neodcházeti, sich versetzen, sich
lagern, nicht abgehen. Jg. — co, koho:
okna, dvéře (zavěsiti), záplatu, stromy, husy,
kachny, zuby, pluh, nohu, patu (opříti), dělo
(postaviti), stromy, Us., dělníky (někam dáti,
aby tam pracovali), spodek cévy, palce z.
Vys. Z. všecky páky, alle Hebel ansetzen.
Dch. Z. ránu, střelbu, Čsk., buben. NA. IV.
218. Šindelář už tak zasadí sekeru (do dřeva),
že dva šindely rozštípne. Us. Šd. Z-dil som
fialenku, nezešla, zavolal som na milenku,
nevyšla. Sl. spv. III. 88. Duba nenabudeme,
ak žalude nezasadíme. Hdž. Šlb. 25. Z. koho
(po jiném, za jiného posaditi). Jg. — co, koho
kam (zač, več, do čeho, nač, k čemu):
za stůl. Ros. Za stůl vás s sebou na sva-
činu zasadili. Har. Z. se za stůl. Jg. Někoho
do kouta z. Ros. Do šrámu klín zasaditi.
NA. IV. 133. Někomu ránu do hlavy z. Us.
Z-dil mu ránu přímo k srdci. Osv. I. 43.
Horník z-dil želízko na skálu. NA. IV. 131.
Zasadil si veš do kožichu. Pros. Kámen do
zlata, sklo (tabuli) do okna, Jg., Šp., Ml.,
pecku do země, Us., někoho do počtu sva-
tých. D. Z. (prase) na krmník. V. — co, se
čemu, komu. Vše jsme Bohu zasadili (po
něm posadili). D. Z. se právu, fojtu, rych-
táři = protiviti se, sich widersetzen. NB.
Tč. 7., 102. Jakú si kto palicu zasadil, takou
bude bit. Plh. III. 437. Z-val drakovi ránu
za ranou. Cimrh. 234. Z. někomu pohlavek,
ránu (dáti), zuby. Zasadil mu jednu. Ros.,
Dch. — čeho kam: kvítků v pole, v za-
hradu, šp. m.: kvítky (co). Vz Za. Brt.
— co čím: zahradu stromy, místo někým,
L., místo vojskem, Us., křoví rýčem, dvéře
armarou (zandati), Us., šachtu perky (jalo-
vou skalou zavaliti). Vys. Zdělané prostory
zasazují se hned při postupování kamením.
NA. IV. 145. — co komu čím kam. Za-
sadil mu kyjem ránu do hlavy. Ml. Ještě
před uplynutím roku počaly se zacelovati
rány, které byli zemi vpádem nepřátelským
zasazeny. Ddk. VII. 11. — co, se kde.
Vojsko na některém místě zasaditi. Jg.
Zasazují se větry ve střevách, když ne-
odcházejí. Us. Jestliže by král koho chtěl
věziti, aby se všichni při tom zasadili a
toho nedopouštěli. Pal. Děj. V. 1. 221. Na
těch věcech zasadil se lidských bíd kořen.