254

měnu přijme, kdo jej uklidí. Shakesp. Tč.

— co kde: v hospodě, na ulici a p. —
s infinit. Z-chli ho mluviti. Us. Dch. Ihneď
jak chraplavým zaslychnete trúby jačaním
k vojně mužov zbúdzať, rozbesnite ľudstvo.
Hol. 50.

Zaslechnutí, n., das Hören. Vz Zaslech-
nouti.

Zaslemeniti, il, ěn, ění = slemenem opa-
třiti, verfirsten. — co: střechu. Us.

Zaslepeně, blindlings, ohne Uiberlegung.

— Z., frevelhaft, freventlich. Bern.
Zaslepenec, nce, m. = zaslepený člověk,

der Verblendete. Puch.

Zaslepení, n., das Verblenden, die Ver-
blendung. Kejklíř činů obratností zrak di-
váků mámí; ale mámení (zaslepení) jest, ne
divové. Kom. — Z. = zaslepenosť, die Blind-
heit. Jg.

Zaslepenost, i, f., die Verblendung; Blind-
heit. Z. toho lidu jest hrozná. Kram. Na-
říkal si na jeho z. Ddk. II. 391.

Zaslepený; -en, a, o = nevidoucí, ver-
blendet. Lid z-ný zvolal na znamení radosti:
krleš. Ddk. II. 412. — čím: láskou, vášněmi,
Us., zuřivostí. Čch. Dg. 695. — jak. Pouze
v ohledu na stav věcí v říši zdáš se býti
z-ným. Ddk. V. 15. — Z. = proklatý, ver-
flucht. Na Hané. Bkř.

Zaslepěti, ěl, ění, zaslepnouti, pl, utí,
blind werden. — jak. Na jedno oko. Us.
Tč. — Vz Zaslepněti.

Zaslepiti, il, en, ení, zaslepovati = zrak
otupiti, odníti, blenden, verblenden; učiniti,
aby neviděl, verblenden ; zamazati, verschmie-
ren. Jg., V. — koho, co. Blesk oči zaslepuje.
Štelc. Dary zaslepujú i dobrých rychtárov. Na
Slov. Tč. Marnosť lidi zaslepuje a života pozba-
vuje. Na Ostrav. Tč. Láska otca zaslepuje,
mnoho dítkam povoluje. Na Ostrav. Tč. Z.
rudu (zamazati z podvodu, aby jí nebylo
viděti). Pam. kut., Am. — co komu: oči,
D., rozum. Chmel. — čím. Někomu oči dary
z. Ros., Br., Ojíř. Žádnou radou klamnou
se nezaslepte. Kká. Td. 327. Císař Fridrich
hleděl svět z. svou okázalou úctou ke Kar-
lovi Velikému. Ddk. III. 263. Vyjednávám
zaslepilo krále Vladislava zvláště slibem
o sňatku Heleny. Ib. III. 255. Zakrytě k nim
mluvili zaslepujíce jim oči listy. Bart.

Zasleplý, ein wenig blind.

Zaslepněti, ěl, ění = zaslepěti. Slov. Líce
zbľadlo a oči jakby zaslepnely. Phld. IV. 10.

Zaslepnouti, vz Zaslepěti, Zaslepněti.

Zaslepnutí, n., das Blindwerden.

Zaslepovati, vz Zaslepiti.

Záslib, u, m. = zaslíbení, přípověď, das
Versprechen, die Verheissung. Pl., Dch., Hlk.
Dědic z-bů (žid); Z. Abrahamovi učiněný;
Koho za držitele a nositele nových z-bů
vyvoliti; Zmaření záslibu; Abrahamovi ale
z-bem ho uštědřil Bůh; I my křesťané stá-
váme se syny záslibu; Jak se přibližoval
čas z-bu, jejž připověděl Bůh Abrahamovi;
Naděje z-bu našim otcům daného. Sš. I. 14.,
54., 99., II. 36., 53., Sk. 77., 275. (Hý.). —
Vz Zásliba, Záslibek.

Zásliba, y, f. = záslib. Potomkům Abra-
hamovým měla se dle z-by boží nejprve
spása nabídnouti. MP. Děj. bibl. II. 38.

Záslibek, bku, m. = záslib. Šd. Z-ky
(Weihgeschenke) tu s hromničkami na oboze
visí spolu. Vm. Sl. poes. III. 343. Vz Záslib,
Připomenouti čeho komu.

Zaslíbenec, nce, m. = obětovanec, obla-
tus, donatus, budoucí mnich, der Geweihte.
Mus. 1880. 466., Dch. — Z. = milenec, že-
nich, der Bräutigam. Videl som aj Milenu,
lež v náručí zaslúbenca svojho. Lipa 334.

Zaslíbení, n., das Versprechen, die Ver-
heissung, Gelobung, das Angelobniss. Z. =
slib. D. Z. o vysvobození. Br. Z. mezi Bohem
a zemí. Kom. Z. se vdovou. Sá. Z. manžel-
ské. Dch. Abychom hodni učiněni byli z.
Kristových. Mž. 15. Z. to vyzdviženo, vy-
prázněno a shlazeno; Abrahamovi povědína
jsou z.; Vás zajisté týká se z. Sš. I. 54.,
II. 36., Sk. 28. A teď slyšíš mnohá z., pro
která má člověk plniti božie přikázánie; Jáť
jsem cesta, pravda a život: cesta v příkladě,
pravda v z., a život v odplacení. Hus. I. 55.,
473.

Zaslíbenosť, i, f., verheissenes Gut. Šm.

Zaslíbený; -en, a, o = přislíbený, ver-
sprochen, verheissen, gelobt. Z. země = Pa-
laestina. Har., Rk. Obraz z-ho vykupitele.
MP. Děj. bibl. I. 123. Obrať se ot něho z-ho
věčného života čekající. Hus III. 80. — jak.
Messiáš z dávna z-ný. BR. II. 209. b. —
s kým, verlobt. Dch.

Zaslíbiti, slib, slíbě (íc), il, en, ení; za-
slibovati = přislíbiti, versprechen, verheissen,
geloben. — co. Jest neposlušen v tom, coj'
zaslíbil. Hus. 102. — co, se komu: Bohu.
Kom., Br. Jakž sobě sám zaslibuji. V. Vy-
svoboditel, kterému jsem se z-bila. Kld. I.
108. Srdce svoje sláve z. Sldk. 347. Zaspievaj
slávičok v zelenej brezine, čô ti zasľúbim,
veď ti to nezhynie. Mt. S. I. 169. Kristus
pán byl předně židům zaslibován. BR. II.
43. b. Zaslibme sobě mír. BO. Slib mi z-bil.
Bibl. — co jak: slovem, rukou dáním. Us. Onať
jest to, již se mu znova z-la. Us. Tč. Bůh
již v starém zákoně vylití ducha sv. zaslíbil
skrze proroky. Sš. Ducha sv. skrze pro-
roky i skrze svého syna zaslibovati ráčil.
BR. II. 393. b. — koho, se kam: do Marie
Celle. D Z. se někomu v manželství. Ddk.

II. 198. Z. se do kláštera. Us. Tč.— se
k čemu: k sňatku. Us. Dch. — se s kým.
Us. Tč. — koho za koho. Ovšem ktož
Bohu čistotu slíbí, jižť jest sobě jeho za
svého manžela a za choti svého osobil a
z-bil. Hus III. 205. — co čím. Nemá býti
zachována přísaha, jíž co zlého jest z-beno.
Hus I. 105. Cf. Z. jak. — koho, se komu
v čem. Jedno to, či sa v devu zaľúbiš, či
srdce svoje sláve zasľúbiš, či viad ťa zajme
obloha, či sa národu svojmu zasvätíš, či
v objem šíry ľudstva zaletíš, len zaľub vo
všetkom Boha! Sldk. 347. Totoť jest syn
mój milý, v němž mi sě dobře zalíbilo. Hus

III. 65. — že. Z-bil jsem se (učinil jsem
slib), že nebudu pijávať kořalky. Mor. Šd.
— s inft. Zaslíbili se býti věčně služebníky.
Solf. Bůh ten věčný život netoliko dáti z-bil,
ale ten slib přísahou stvrdil. BR. II. 754.

Záslibní, vz Záslibný.
Záslibnosť, i, f., die Gelobsamkeit. Se-
trvati v z-sti. Dch.