Předchozí (253)  Strana:254  Další (255) |
|
|||
254
|
|||
|
|||
měnu přijme, kdo jej uklidí. Shakesp. Tč.
— co kde: v hospodě, na ulici a p. —
s infinit. Z-chli ho mluviti. Us. Dch. Ihneď jak chraplavým zaslychnete trúby jačaním k vojně mužov zbúdzať, rozbesnite ľudstvo. Hol. 50. Zaslechnutí, n., das Hören. Vz Zaslech-
nouti. Zaslemeniti, il, ěn, ění = slemenem opa-
třiti, verfirsten. — co: střechu. Us. Zaslepeně, blindlings, ohne Uiberlegung.
— Z., frevelhaft, freventlich. Bern.
Zaslepenec, nce, m. = zaslepený člověk, der Verblendete. Puch.
Zaslepení, n., das Verblenden, die Ver-
blendung. Kejklíř činů obratností zrak di- váků mámí; ale mámení (zaslepení) jest, ne divové. Kom. — Z. = zaslepenosť, die Blind- heit. Jg. Zaslepenost, i, f., die Verblendung; Blind-
heit. Z. toho lidu jest hrozná. Kram. Na- říkal si na jeho z. Ddk. II. 391. Zaslepený; -en, a, o = nevidoucí, ver-
blendet. Lid z-ný zvolal na znamení radosti: krleš. Ddk. II. 412. — čím: láskou, vášněmi, Us., zuřivostí. Čch. Dg. 695. — jak. Pouze v ohledu na stav věcí v říši zdáš se býti z-ným. Ddk. V. 15. — Z. = proklatý, ver- flucht. Na Hané. Bkř. Zaslepěti, ěl, ění, zaslepnouti, pl, utí,
blind werden. — jak. Na jedno oko. Us. Tč. — Vz Zaslepněti. Zaslepiti, il, en, ení, zaslepovati = zrak
otupiti, odníti, blenden, verblenden; učiniti, aby neviděl, verblenden ; zamazati, verschmie- ren. Jg., V. — koho, co. Blesk oči zaslepuje. Štelc. Dary zaslepujú i dobrých rychtárov. Na Slov. Tč. Marnosť lidi zaslepuje a života pozba- vuje. Na Ostrav. Tč. Láska otca zaslepuje, mnoho dítkam povoluje. Na Ostrav. Tč. Z. rudu (zamazati z podvodu, aby jí nebylo viděti). Pam. kut., Am. — co komu: oči, D., rozum. Chmel. — čím. Někomu oči dary z. Ros., Br., Ojíř. Žádnou radou klamnou se nezaslepte. Kká. Td. 327. Císař Fridrich hleděl svět z. svou okázalou úctou ke Kar- lovi Velikému. Ddk. III. 263. Vyjednávám zaslepilo krále Vladislava zvláště slibem o sňatku Heleny. Ib. III. 255. Zakrytě k nim mluvili zaslepujíce jim oči listy. Bart. Zasleplý, ein wenig blind.
Zaslepněti, ěl, ění = zaslepěti. Slov. Líce
zbľadlo a oči jakby zaslepnely. Phld. IV. 10. Zaslepnouti, vz Zaslepěti, Zaslepněti.
Zaslepnutí, n., das Blindwerden.
Zaslepovati, vz Zaslepiti.
Záslib, u, m. = zaslíbení, přípověď, das
Versprechen, die Verheissung. Pl., Dch., Hlk. Dědic z-bů (žid); Z. Abrahamovi učiněný; Koho za držitele a nositele nových z-bů vyvoliti; Zmaření záslibu; Abrahamovi ale z-bem ho uštědřil Bůh; I my křesťané stá- váme se syny záslibu; Jak se přibližoval čas z-bu, jejž připověděl Bůh Abrahamovi; Naděje z-bu našim otcům daného. Sš. I. 14., 54., 99., II. 36., 53., Sk. 77., 275. (Hý.). — Vz Zásliba, Záslibek. Zásliba, y, f. = záslib. Potomkům Abra-
hamovým měla se dle z-by boží nejprve spása nabídnouti. MP. Děj. bibl. II. 38. |
Záslibek, bku, m. = záslib. Šd. Z-ky
(Weihgeschenke) tu s hromničkami na oboze visí spolu. Vm. Sl. poes. III. 343. Vz Záslib, Připomenouti čeho komu. Zaslíbenec, nce, m. = obětovanec, obla-
tus, donatus, budoucí mnich, der Geweihte. Mus. 1880. 466., Dch. — Z. = milenec, že- nich, der Bräutigam. Videl som aj Milenu, lež v náručí zaslúbenca svojho. Lipa 334. Zaslíbení, n., das Versprechen, die Ver-
heissung, Gelobung, das Angelobniss. Z. = slib. D. Z. o vysvobození. Br. Z. mezi Bohem a zemí. Kom. Z. se vdovou. Sá. Z. manžel- ské. Dch. Abychom hodni učiněni byli z. Kristových. Mž. 15. Z. to vyzdviženo, vy- prázněno a shlazeno; Abrahamovi povědína jsou z.; Vás zajisté týká se z. Sš. I. 54., II. 36., Sk. 28. A teď slyšíš mnohá z., pro která má člověk plniti božie přikázánie; Jáť jsem cesta, pravda a život: cesta v příkladě, pravda v z., a život v odplacení. Hus. I. 55., 473. Zaslíbenosť, i, f., verheissenes Gut. Šm.
Zaslíbený; -en, a, o = přislíbený, ver-
sprochen, verheissen, gelobt. Z. země = Pa- laestina. Har., Rk. Obraz z-ho vykupitele. MP. Děj. bibl. I. 123. Obrať se ot něho z-ho věčného života čekající. Hus III. 80. — jak. Messiáš z dávna z-ný. BR. II. 209. b. — s kým, verlobt. Dch. Zaslíbiti, slib, slíbě (íc), il, en, ení; za-
slibovati = přislíbiti, versprechen, verheissen, geloben. — co. Jest neposlušen v tom, coj' zaslíbil. Hus. 102. — co, se komu: Bohu. Kom., Br. Jakž sobě sám zaslibuji. V. Vy- svoboditel, kterému jsem se z-bila. Kld. I. 108. Srdce svoje sláve z. Sldk. 347. Zaspievaj slávičok v zelenej brezine, čô ti zasľúbim, veď ti to nezhynie. Mt. S. I. 169. Kristus pán byl předně židům zaslibován. BR. II. 43. b. Zaslibme sobě mír. BO. Slib mi z-bil. Bibl. — co jak: slovem, rukou dáním. Us. Onať jest to, již se mu znova z-la. Us. Tč. Bůh již v starém zákoně vylití ducha sv. zaslíbil skrze proroky. Sš. Ducha sv. skrze pro- roky i skrze svého syna zaslibovati ráčil. BR. II. 393. b. — koho, se kam: do Marie Celle. D Z. se někomu v manželství. Ddk. II. 198. Z. se do kláštera. Us. Tč.— se
k čemu: k sňatku. Us. Dch. — se s kým. Us. Tč. — koho za koho. Ovšem ktož Bohu čistotu slíbí, jižť jest sobě jeho za svého manžela a za choti svého osobil a z-bil. Hus III. 205. — co čím. Nemá býti zachována přísaha, jíž co zlého jest z-beno. Hus I. 105. Cf. Z. jak. — koho, se komu v čem. Jedno to, či sa v devu zaľúbiš, či srdce svoje sláve zasľúbiš, či viad ťa zajme obloha, či sa národu svojmu zasvätíš, či v objem šíry ľudstva zaletíš, len zaľub vo všetkom Boha! Sldk. 347. Totoť jest syn mój milý, v němž mi sě dobře zalíbilo. Hus III. 65. — že. Z-bil jsem se (učinil jsem
slib), že nebudu pijávať kořalky. Mor. Šd. — s inft. Zaslíbili se býti věčně služebníky. Solf. Bůh ten věčný život netoliko dáti z-bil, ale ten slib přísahou stvrdil. BR. II. 754. Záslibní, vz Záslibný.
Záslibnosť, i, f., die Gelobsamkeit. Se- trvati v z-sti. Dch. |
||
|
|||
Předchozí (253)  Strana:254  Další (255) |