256

jest z. nesmilně v čistotě se zdržeti nežli
v manželský stav vstúpiti; Má-li hriešník
pravú, plnú žalosť na své hřiechy, že jest
jimi pána Boha rozhhěval, tehdy pán Bóh
z-ním Ježíše Krista odpustil jest jemu ty
hřiechy. Hus I. 86., II. 26., 272., III. 221.,
220. — Z., das Verdienen. Z. trestu. D.

Zasloužený; -en, a, o, verdient. Z. pe-
níze. Us. Nežádej nikdo se skvíti v slávě
nezasloužené. Shakesp. Kup. b. II. 9. Z. za-
pomenutí, Šmb. S. II. 147., trest, J. tr., po-
koj, odpočinek, Us. Pdl, díky, Mus. 1880.
174., pokuta. Ej veď srne už aj dosť prestáli,
veru nám je zaslúžený ten slncový kôň. Dbš.
Sl. pov. V. 78. — Z. učitel, šp. m.: zaslou-
žilý. Brs. 201.

Zasloužile = zaslouženě. Ředitel, rada
z. bývalý, emeritirt. Dch. Ale jestliže z.
plačie, tehdy pokánie činie. Hus III. 149.

Zasloužilec, lce, m. = zasloužilý, ein
verdienter Mann. Slovanský z. Phld. 1. 2. 18.

Zasloužilosť, i, f. = zasloužení, das Ver-
dienen, Verdienst. Pokuty dle z-sti vymě-
řuje. Har. Z-stí Kristovou spaseni jsme. Plk.
Lidská z. Kanc. Z. tvých ran. Nitra VI. 177.

Zasloužilý = který si něco zasloužil,
verdient, verdienstvoll. Z. učitel, Us., před-
kové. Sych. Z. člověk, muž, dílo. Tč. Ze-
mřel velezasloužilý paedagog. Us. Z-lým se
laskavým okazuj. Kmp. Ć. 117. Chvála lidí
z-lých je zlým k obtížení. Mor. Tč. Ale tam
ani skutek z-lý bude, ani múdrosť, ani uměnie.
Hus III. 149. — oč. Utiskovatel nemůže býti
o národ z-lý. Vlč. Vladislav o nás z-lý. Ddk.
111. 291. Byly to dvě o víru křesťanskou
z-lé ženy. Sš. II. 182. O otčinu svou vysoce
z-lý muž. Mus. 1880. 357. O archaeologii
naší v nové době z. Km. 1884.— jak. Nad
vše svaté z-lá. Hr. rk. 169. — kde. Muž
v obci dobře z. Ros. — Z. = zasloužený
(pass.), verdient. Z. mzda, Har., Cyr., po-
kuta. Pr. m.

Zasloužitel, e, m., wer etwas verdient,
erworben hat, der Erwerber. Z. pokoje;
V Kristu z-li té milosti; Kristus spásy z.
Sš.I. 57., II. 198., 238 Vz Zaslužitel.

Zasloužitelný = k zásluze sloužící, ver-
dienstlich. Z. díky. Pam. kut.

Zasloužiti, sloužím, služ, slouže (íc), il, en,
ení; zasluhovati, zasloužívati = službou, zá-
sluhou sobě zjednati, získati, dobyti, dienend
o. durch seine Verdienste erlangen, erwerben,
er-, verdienen ; učiniti se hodna něčeho, etwas
verdienen, sich dessen werth o. würdig ma-
chen; odplatiti, vergelten, Einem abdienen,
durch Dienste abzahlen. Jg. — abs. Zaslúžils
nezaslúžila, to už je na obúch stranách (říká
se tornu, kdo si stěžuje, že toho nebo onoho
nezasloužil). Na Zlínsku. Brt. Milá duša moja,
nedaj sa mi trápiť, keď som neni hoden,abys ma ľubila, však som nezaslúžil, abys
ma trápila. Slov. spv. II. 74. — co (sobě).
Z. si něco, V., 100 zl., Us., česť, díky, trest.
D. Posměch velký zasluhuje, když žebrák
žebráka sužuje. Na Mor. Tč. Kdo se ženami
obcuje, zlé jméno si zasluhuje. Na Mor. Tč.
Každý by rád chlieb mať, ale si ho nevie
zaslúžiť. Dbš. Sl. pov. I. 39. Skorej stě vy
zaslúžili šibenicu ako já. Pokr. Pot. 19. Pekné
cnosti, dobré mravy, vždycky zvitezujú a

od Boha i od ludí milosť zasluhujú. Slov.
Tč. Neželte mě, panny, paní, zaslóžila sem
trestaní. Sš. P. 158. — čeho (sobě): pocty,
trestu, Kom., milosti, lásky a přízně, pokuty
a trestám, chvály, V., pomsty, Br., nějakého
úřadu, Ros., pochvaly. J. tr. Z. komu čeho
= odplatiti. Krab., St. skl. A tak dobří
urburéři božího i lidského pochválení za-
slúžíce. CJB 277. Zasloužiti toho jména.
Eus. Zaslúžils prinajmenej večného väzenia.
Zbr. Lžd. 175. V čem jsem se provinil, nebo
čeho já jsem zasloužil?; Proto zajisté zaslu-
huje úplné víry zpráva dějepisce Pešiny.
Ddk. II. 234., III. 254. Toho že město Vra-
tislav jeho knížecí milosti zasluhovati chce.
Pal. Děj. V. 1. 65. Abych ničeho nenašel,
co by káry a kázně zasluhovalo; Galaté ra-
ději poroku než pochvalného uznaní zaslou-
žili. Sš. I. 403., II. 7. Toť chci učiniti, bu-
deliť mi toho zasluhovati. Arch. I. 166.
Vrchnosti sobě toho zasluhují, když věrnou
práci vedou. BR. II. 520. Ponět by zaslúžil
ne dieky, ale pokuty. Št. Kn. š. 5. Z. od-
platy. Št. Proto smrti z-žil. Žvt. otc. 50. a.
Bóh daj i pekla nezaslúžil. Hus I. 153. Přišli
jsú k němu rytieři tiežíce, kterak by činili,
aby královstvie nebeského zaslúžili? Ib. I.
165. Zřídka odměňnjí se lidé učitelům tou
měrou, jak toho zasluhují. Us. Tč. — co,
čeho, sobě čím: posty (postěním-se). Dvě
kron. Skutky těmi z-žil si vyššího stupně
víry. Sš. Sk. 122. Dlouhou prací něco z.,
Chč. 302., dluhu placením. Hus III. 200. Tím
milosti boží zasloužil. Br. Z. si něco tělom
(prací tělesnou). Tr. Zasloužil tím božího
hněvu Št. — čeho kde: v boji. Us. Co
sem u tebe zaslóžil, tym mě obdaruj. Sš.
P. 194. V Jerusalemě Kristus smrtí svou
ducha svatého lidstvu zasloužil. Sš. Sk. 7.
Jakož jest zde každý zaslúžil, tak tam každý
i na duše i na těle odplatu vezme. Št. Kn.
Š. 28. — čeho (sobě) na kom. Zdali jsem
si toho na tobě zasloužil? D., Ml. Dobře,
zle na někom si z. Chmel., D. Ze dobře si
na JMti zasloužil a zvláště v tom. Skl. II.
85, Ros., Br. Ač si to paní na nich (služeb-
nících) z-la, přece by ji byli nenechali za-
hynouť. Němc. I. 203. Ale já, pane, neviem,
kudy sem toho na vás zaslúžil, že mi vždy
úštipné listy píšete. Arch. I. 241. Usilujíce
svými skutky a snažnostmi života věčného
na Bohu sobě z. BR. II. 507 b. Nic sám od
sebe nemóž člověk na Bohu z. Hus II. 69.
— se oč, o koho, sich um etwas verdient
machen, germanismus m.: získati, zjednati
si zásluhy oč, dobyti si zásluh oč, zavázati
si koho zásluhami a p. Brs. 2. v. 269. —
co, čeho komu jak. Já jsem si to peprně
z-žil. Us. Šd. V plné míře zasluhoval její
úcty. Hrts. Kristus nám synovství smrtí svou
zasloužil. Sš. II. 45. Kristus nám skrze
kříž svůj veškerých dober z-žil. Sš. II. 145.
Dobrého a chvalitebného jména s prospě-
chem sobě zasluhovali. Dač. I. 126. A toho
prosíme vaší psané dobrotivé odpovědi a
chceme Vaš. Urozenostem s pokornú pilností
po vše časy zasluhovati. Arch. III. 306. Ktož
jest jé (smrti) s právem z-žil. Alx. BM. v.
346. (HP. 89.). Předcházie sluhy své, dávaje
jim věci, a prve než by mohli hodně sami