257

od sebe zaslúžiti. Hus. I. 60. — proč. Ti
pro své nešlechetnosti smrti z-li. V. — si
čeho za koho. On si toho za nás zasloužil
(= od nás). Sá. — aby. Zasloužil toho, aby
byl trestán. V. — s inft. Tato zšelmilosť
zasloužila by býti do pamětní knihy zapsána.
Sych. Člověk taký nezaslúži na svete žíť.
Hdž. Čít. 116. A má se báti, aby nezaslúžil
slyšeti. Št. Kn. š. 5.

Zaslovenčiti si, il, ení = slovensky po-
rozprávěti, slovenisch sprechen.

Zásloví, n. = konec slova, der Wortaus-
laut. Hlásku v zásloví zoveme zásuvkou.
Bž. 35. V z. i» pravidelně jest odsuto: syn,
chlap (synB., chlapB); b v z. buď zaniklo aneb
bytně obsaženo je v předcházející souhlásce,
s níž splynulo: mol (molB.). Bž. 8. Kdy po
obojetných souhláskách v z. píšeme y neb i,
ukáže tvarosloví. Bž. 14. — Z. = přísloví,
das Sprichwort, zastr. Rozk.

Zasľúbiti = zaslíbiti. Na Slov.

Zaslučkovati = zakličkovati, zuknüpfen,
durchs Knüpfen verschliessen. Bern.

Zásluha, y, f. = zasloužení, der Ver-
dienst. V. Z. doměrná, meritum de congruo.
Sš. L. 102. Bez z-hy = darmo; kromě z-hy.
V. Z. o vlasť. Z-hy sobě získati, míti o koho,
o zem. D. Pro jeho mnohé z-hy. D. Zásluh
na vlasti dobyl. Berg. Žádných zásluh do
něčého neměti. Ráj. Dle zásluh. Z. za něco,
z čeho. Rk. Z. nesmrtelná, neocenitelná. Us.
Pdl. Z. uvěčniti, verewigen; z-hy něčí od-
strkovati, hintansetzen; přičtenou z-hu ně-
komu zase odečísti. Dch. Z. není dar náhody,
ale pěkné ovoce namáhání šlechetného. Tč.
exc. Z-hy Grimmovy na svícen postavil (ob-
jevil, ukázal). Bdl. Rač pokuty, hriechy na-
šimi zaslúžené, pro svého syna milého drahú
zásluhu od nás odvrátiť. Sl. let. I. 314. Kříž
pro z-hy (záslužný). J. tr. Toho z. náležela
asi nejvíce králi Ladislavu; Kníže Břetislav
přičetl mu to schválně v z-hu, poněvadž ...;
A to bylo nepopiratelnou jich z-hou; Také
privátníci byli pro zvláštní zásluhy půdou
odměňováni; Jakýsi Albert získal si tou
dobou veliké zásluhy o biskupa. Ddk. II.
296., 365., 407 , IV. 201., VI. 49. Z-hy do-
byté smrtí Pána našeho; Zásluze patří od-
měna; Pro jich zděděné z-hy; Z-hy potra-
tili; Aniž pak se domníval, že z-hami svými
jich (milostí) dobývá; Podlé míry zásluh;
Tak ty štědrotou svou sobě z-hy boholi-
bých lidí osvojiti můžeš; Kristus smrtí svou
také sobě zásluh dobyl; Tedy Bůh v nás
své vlastní z-hy takořka korunuje; Z-hy si
získati; Z-hy ty zakládají se na nekonečné
z-ze Kristově; Poněvadž o církev solunskou
z-hy si dobyli; Člověk z-hy osobné sobě
shromažďuje; Z. hodnosti, meritum de con-
digno = odměna dokona se srovnává s pří-
rodnou povahou dobrého skutku; z. sluš-
nosti, meritum de congruo; Pro přesažité
své z-hy o získání pohanů k církvi boží.
Sš. I. 58., 114., 119., II. 32„ 39., 113., 154.,
166., 168, 177., 204., 238., J. 159., Sk. 122.,
179. (Hý.). Lidé mnohé z-hy pro nás činili.
List z r. 1536. Cožť já jemu činím, toť se
děje pro jeho dobrovolnú ke mně zásluhu.
Arch III. 278. To jemu ne z jeho z-hy, ale
z milosti boží jest učiněno. BR. II. 39. b.

Kottův česko-něm. slovník. V.

Napřed nejde nebe, ale zásluha. Hkš., Šd.,
Pk. Jaká zásluha, taková odplata (záplata,
výplata. Vz Služba, Mzda). V., Č., Lb. Podlé
z-hy se plaťó (platí) dluhy. Na Ostrav. Tč.
Z-hy se chválou solí, mnohem se přesolí a
málem nedosolí; Z. dobývá chvály lidí roz-
šafných, náhoda pochvaly světa; Vtipy a
z-hy jestli výkladu potřebují, jsou mdlé.
Sbor. uč.

Zasluhování, n., das Verdienen, Ver-
dienst. My ne skutky, ne z-ním, ale smilo-
váním božím k nesmrtelnosti přicháziemy.
Vš. Jir. 537. Věrné znajíce z., kteréž nám
svrchupsaný Václav činil. Arch. IV. 183.

Zasluhovati, vz Zasloužiti.

Zaslúchnúti = zaslechnouti. Slov. Bern.

Záslunečný, hinter der Sonne gelegen.Dch.

Zásluní, n. = místo za sluncem, kam
slunce nesvítí, ein Ort ohne Sonnenlicht. Se-
díme v z. Mor. Tč., Knrz.

Zasluniti se, il, ěn, ění, sonnig werden.
Čekáme, až se z-ní, až déšť přendě. Na
Ostrav. Tč.

Záslušný = slušný, gehörig. Zlob.

Zaslužebník, a, m., der etwas verdient
hat. Ms.

Záslužek, žku, m. = výdělek, der Er-
werb. Us.

Zaslužitel, e, m., vz Zasloužitel. Sš. I. 57.

Záslužník, a, m., ein verdienstvoller
Mensch. Rk.

Záslužnosť, i, f., die Verdienstlichkeit.
D., Dch. Z. mladých tehdáž poetů. Nitra VI.
195. Menší nebezpečí s rovnou z-stí přijměly
biskupa k tomu: Obecnému přesvědčení
o z-sti takovýchto skutků děkujeme naše
kláštery. Ddk. III. 160., IV. Nauka o z-sti
dobrých skutků. Sš. L. 119.

Záslužný = zásluhu v sobě zavírající,
verdienstlich, verdienstvoll. D. Z. čin. Us.
Z. kříž (za zásluhy daný) Rk., J. tr. Z. dílo,
Tč., peníz, J. tr.. skutek. Šd. Z. příčina čeho:
Smrť Páně z-ná. Sš. I. 57., Sk. 163.

Zaslýchati, vz Zaslechnouti.

Zaslynouti, nul, utí, bekannt werden.
— kam o čem. Až k nám to z-lo o něm,
že se dobře učí. Na Ostrav. Tč.

Zaslyšeti, vz Zaslechnouti.

Zaslzavěný, thränenfeucht. Lud se z-ma
očima vracel sa domov. Lipa 343.

Zaslzavěti, ěl, ění, thränenfeucht werden.
Vz Zaslzeti.

Zaslzaviti, il, en, ení, bethränen, thränen-
feucht machen. — co komu: oči. Us. Tč.
Vz Zaslziti.

Zaslzený;-en, a, o = zaslzavěný. Z. tvář,
Vlč., zraky, Šml., oči. Sá. Pohledl se z-ným
zrakem do mé tváře. Nitra VI. 308.

Zaslzeti, el, ení, zu thränen anfangen.
Ani nezaslzel. Ros. V oblacích se rozsvítilo,
až oči z-ly. Tbz. — Šml. I. 41., Němc. I, 257.

Zaslziti, il, en, ení = zaslzaviti. — co
komu. Rozpomienka zaslzila mu oko. Klčk.
V. 28. — se. Oko se zaslzilo. Sb. vel. III. 29.
Až se oči zaslzují. Kká. Td. 121.

Zaslznouti, znul a zl, utí, thränen. Jád.
rkp.

Zasmädlý = žíznivý, durstig. Na Slov.
A keď sme prešli skoro bez oddychu z dlí,
hladní. Phld. III. 1. 28.

306