Předchozí (256)  Strana:257  Další (258) |
|
|||
257
|
|||
|
|||
od sebe zaslúžiti. Hus. I. 60. — proč. Ti
pro své nešlechetnosti smrti z-li. V. — si čeho za koho. On si toho za nás zasloužil (= od nás). Sá. — aby. Zasloužil toho, aby byl trestán. V. — s inft. Tato zšelmilosť zasloužila by býti do pamětní knihy zapsána. Sych. Člověk taký nezaslúži na svete žíť. Hdž. Čít. 116. A má se báti, aby nezaslúžil slyšeti. Št. Kn. š. 5. Zaslovenčiti si, il, ení = slovensky po-
rozprávěti, slovenisch sprechen. Zásloví, n. = konec slova, der Wortaus-
laut. Hlásku v zásloví zoveme zásuvkou. Bž. 35. V z. i» pravidelně jest odsuto: syn, chlap (synB., chlapB); b v z. buď zaniklo aneb bytně obsaženo je v předcházející souhlásce, s níž splynulo: mol (molB.). Bž. 8. Kdy po obojetných souhláskách v z. píšeme y neb i, ukáže tvarosloví. Bž. 14. — Z. = přísloví, das Sprichwort, zastr. Rozk. Zasľúbiti = zaslíbiti. Na Slov.
Zaslučkovati = zakličkovati, zuknüpfen,
durchs Knüpfen verschliessen. Bern. Zásluha, y, f. = zasloužení, der Ver-
dienst. V. Z. doměrná, meritum de congruo. Sš. L. 102. Bez z-hy = darmo; kromě z-hy. V. Z. o vlasť. Z-hy sobě získati, míti o koho, o zem. D. Pro jeho mnohé z-hy. D. Zásluh na vlasti dobyl. Berg. Žádných zásluh do něčého neměti. Ráj. Dle zásluh. Z. za něco, z čeho. Rk. Z. nesmrtelná, neocenitelná. Us. Pdl. Z. uvěčniti, verewigen; z-hy něčí od- strkovati, hintansetzen; přičtenou z-hu ně- komu zase odečísti. Dch. Z. není dar náhody, ale pěkné ovoce namáhání šlechetného. Tč. exc. Z-hy Grimmovy na svícen postavil (ob- jevil, ukázal). Bdl. Rač pokuty, hriechy na- šimi zaslúžené, pro svého syna milého drahú zásluhu od nás odvrátiť. Sl. let. I. 314. Kříž pro z-hy (záslužný). J. tr. Toho z. náležela asi nejvíce králi Ladislavu; Kníže Břetislav přičetl mu to schválně v z-hu, poněvadž ...; A to bylo nepopiratelnou jich z-hou; Také privátníci byli pro zvláštní zásluhy půdou odměňováni; Jakýsi Albert získal si tou dobou veliké zásluhy o biskupa. Ddk. II. 296., 365., 407 , IV. 201., VI. 49. Z-hy do- byté smrtí Pána našeho; Zásluze patří od- měna; Pro jich zděděné z-hy; Z-hy potra- tili; Aniž pak se domníval, že z-hami svými jich (milostí) dobývá; Podlé míry zásluh; Tak ty štědrotou svou sobě z-hy boholi- bých lidí osvojiti můžeš; Kristus smrtí svou také sobě zásluh dobyl; Tedy Bůh v nás své vlastní z-hy takořka korunuje; Z-hy si získati; Z-hy ty zakládají se na nekonečné z-ze Kristově; Poněvadž o církev solunskou z-hy si dobyli; Člověk z-hy osobné sobě shromažďuje; Z. hodnosti, meritum de con- digno = odměna dokona se srovnává s pří- rodnou povahou dobrého skutku; z. sluš- nosti, meritum de congruo; Pro přesažité své z-hy o získání pohanů k církvi boží. Sš. I. 58., 114., 119., II. 32„ 39., 113., 154., 166., 168, 177., 204., 238., J. 159., Sk. 122., 179. (Hý.). Lidé mnohé z-hy pro nás činili. List z r. 1536. Cožť já jemu činím, toť se děje pro jeho dobrovolnú ke mně zásluhu. Arch III. 278. To jemu ne z jeho z-hy, ale z milosti boží jest učiněno. BR. II. 39. b. Kottův česko-něm. slovník. V.
|
Napřed nejde nebe, ale zásluha. Hkš., Šd.,
Pk. Jaká zásluha, taková odplata (záplata, výplata. Vz Služba, Mzda). V., Č., Lb. Podlé z-hy se plaťó (platí) dluhy. Na Ostrav. Tč. Z-hy se chválou solí, mnohem se přesolí a málem nedosolí; Z. dobývá chvály lidí roz- šafných, náhoda pochvaly světa; Vtipy a z-hy jestli výkladu potřebují, jsou mdlé. Sbor. uč. Zasluhování, n., das Verdienen, Ver-
dienst. My ne skutky, ne z-ním, ale smilo- váním božím k nesmrtelnosti přicháziemy. Vš. Jir. 537. Věrné znajíce z., kteréž nám svrchupsaný Václav činil. Arch. IV. 183. Zasluhovati, vz Zasloužiti.
Zaslúchnúti = zaslechnouti. Slov. Bern.
Záslunečný, hinter der Sonne gelegen.Dch.
Zásluní, n. = místo za sluncem, kam
slunce nesvítí, ein Ort ohne Sonnenlicht. Se- díme v z. Mor. Tč., Knrz. Zasluniti se, il, ěn, ění, sonnig werden.
Čekáme, až se z-ní, až déšť přendě. Na Ostrav. Tč. Záslušný = slušný, gehörig. Zlob.
Zaslužebník, a, m., der etwas verdient
hat. Ms. Záslužek, žku, m. = výdělek, der Er-
werb. Us. Zaslužitel, e, m., vz Zasloužitel. Sš. I. 57.
Záslužník, a, m., ein verdienstvoller
Mensch. Rk. Záslužnosť, i, f., die Verdienstlichkeit.
D., Dch. Z. mladých tehdáž poetů. Nitra VI. 195. Menší nebezpečí s rovnou z-stí přijměly biskupa k tomu: Obecnému přesvědčení o z-sti takovýchto skutků děkujeme naše kláštery. Ddk. III. 160., IV. Nauka o z-sti dobrých skutků. Sš. L. 119. Záslužný = zásluhu v sobě zavírající,
verdienstlich, verdienstvoll. D. Z. čin. Us. Z. kříž (za zásluhy daný) Rk., J. tr. Z. dílo, Tč., peníz, J. tr.. skutek. Šd. Z. příčina čeho: Smrť Páně z-ná. Sš. I. 57., Sk. 163. Zaslýchati, vz Zaslechnouti.
Zaslynouti, nul, utí, bekannt werden.
— kam o čem. Až k nám to z-lo o něm, že se dobře učí. Na Ostrav. Tč. Zaslyšeti, vz Zaslechnouti.
Zaslzavěný, thränenfeucht. Lud se z-ma
očima vracel sa domov. Lipa 343. Zaslzavěti, ěl, ění, thränenfeucht werden.
Vz Zaslzeti. Zaslzaviti, il, en, ení, bethränen, thränen-
feucht machen. — co komu: oči. Us. Tč. Vz Zaslziti. Zaslzený;-en, a, o = zaslzavěný. Z. tvář,
Vlč., zraky, Šml., oči. Sá. Pohledl se z-ným zrakem do mé tváře. Nitra VI. 308. Zaslzeti, el, ení, zu thränen anfangen.
Ani nezaslzel. Ros. V oblacích se rozsvítilo, až oči z-ly. Tbz. — Šml. I. 41., Němc. I, 257. Zaslziti, il, en, ení = zaslzaviti. — co
komu. Rozpomienka zaslzila mu oko. Klčk. V. 28. — se. Oko se zaslzilo. Sb. vel. III. 29. Až se oči zaslzují. Kká. Td. 121. Zaslznouti, znul a zl, utí, thränen. Jád.
rkp. Zasmädlý = žíznivý, durstig. Na Slov.
A keď sme prešli skoro bez oddychu z dlí, hladní. Phld. III. 1. 28. 306
|
||
|
|||
Předchozí (256)  Strana:257  Další (258) |