Předchozí (259)  Strana:260  Další (261) |
|
|||
260
|
|||
|
|||
kde. Poď so mnou, neplaz sa zemou, poď
z týchto večných bolestí snemov ta, kde duše nezasmúťa. Sldk. 324. — od koho. Jich život pokojný a domácí od takových zlostníkóv ukrutně zasmucován býval. Arch. III. 71. — nad čím. Devu nevinnú jaksi zmútily slova tajného zlosyna, ťahy jej tvári tiež zasmútily nad tým, čo satan zpomína. Sldk. 289. Zasmutniti, il, ěn, ění, betrüben. — se.
Sbn., Dch. Zasmuzovati, vz Zasmuditi.
Zasmyčiti, il, en, ení, hin-, verschleppen.
— co kam: haluze do dvora, mrtvého do lesa. Na Ostrav. Tč. Vz Zasmeknouti. Zásmyk, u, m., der Hemmschuh (u vozu).
Na Slov. Hdž. Šlb. 85. Zasmykati, vz Zasmeknouti.
Zásmyslný, metaphysisch. Z. pravdy.
Exc. Zasnědlý = násnědlý, drobet snědý, ein
wenig schwarzbraun. Zasnědnouti, dnul a dl, utí, braun wer-
den. — kde: na slunci. Us. Tč. Zasnění, n., das Einschlafen. Mus. V. a. 4.
Zásněť, i, f, zásnět, u, m., zásněta, y,
f. = porod potvorné tvářnosti, snětlivosť, zá- stava v ženě, nezdárný porod, břemeno zlé, koule, zvrhlina, mola, das Muttergewächs, Mondkalb, die Mole. Která žena zásnětou počala. Volk. Žena má zásnětu. Jad. Z. pu- chýřkovitá. Vz Čs. lk. IX. 337., Křk. Por. 340., 400. Z. měchýřkový či boubelatý, mola vesicularis. Křk. Por. 400., Nz lk. Z. hroz- novitý, die Traubenmole, masitý, die Fleisch- mole, krevný, die Blutmole. Nz. lk. Zasnětění, n., vz Zasnětiti.
Zasnětěný; -ěn, a, o, vz Zasnětiti.
Zasnětiti, il, ěn, ění = zaneřáditi, brandig
machen. — co: pšenici. — se, brandig wer- den. Zasnětila se pšenice, brandig werden. Us. — se kde. Prázdný ořech, v němž by sě jádro zasnětilo, neb zlý črv vyjedl je. Št. Zásnětový, Molen-. Z. těhotenství, die
Molenschwangerschaft. Nz. lk. Zasněžení, n., die Verschneiung.
Zasněžený; -en, a, o, verschneiet. Dch.
Z. cesta, krajina, Us. Pdl., silnice. Hrts. Z. pole, D., hory. Zásněží, n., faux, zastr. Bhm.
Zasněžily, verschneiet.
Zasněžiti, il, en, ení, zasněžívati = sně-
hem zasypati, verschneien. — co. Zima po- travy země zasněžila. Zlob. — se = sněhem zapadnouti, verschneien. D. — se komu. Nechť si duben sebe lepší bývá, ovčákovi hůl jen přec se zasněžívá. Pran. Tč. Zasněžívati, vz Zasněžiti.
Zasnídanek, nku, m., das Nachfrühstück.
Máslo se sýrem a kořalku na z. Na Ostrav. Tč. Zasnídati = posnídati, ein kleines Früh-
stück nehmen. Mariško, dej něco z. si šu- hajkovi. Nitra VI. 353. Zásník, u, m. = hřeb u kola, Nagel am
Rade. Vz Záosník. Koll. Zasníti, íl, ín, ění, zasnívati, träumen. —
O čem: o nových časoch. Č. Čt. II. 154. — |
se komu. Zasnilo se mu cosi (zdálo se mu).
Ros. Oj, či sa mi zasnívalo! Sldk. 15. Čosi sa mi zasnívalo, keď som spal. Sl. ps. 55. — jak. Do hrúzy sa z. (snivě zahleděti). Sldk. 311. Zasnívati se, vz Zasníti se.
Zasnoubenec, nce, m. = zasnoubený, der
Verlobte. J. tr., Šd., Kká. Td. 322., Mus. 1880. 242. Opat v zámockej kapličke zaso- bášil ščastlivých zasnúbencov. Tóth. Trenč. M. 112. Zasnoubení, n., zasnubování = zámluva
manželství, die Eheverlobung, das Verlob- niss. V. Z. veřejně oznámiti. Dch. Z. řecké a římské. Vz Vlšk. 221., 237. Zasnoubenice, zasnúbenice, e, f. = za-
snoubená, snoubenka, die Verlobte. Na Slov. Šd , Baiz. Zasnoubenka, y, f. = zasnoubenice. Na
Slov. Šd. Zasnoubenkyně, ě, f. = zasnoubenka.
Sš. Mt. 24. Zasnoubenosť, i, f., das Verlobtsein.
Zlob. Zasnoubený; -en, a, o = k manželství
namluvená, verlobt, vertraut. Písma jmenují manželkami i panny z-né. BR. II. 8. a. Tu riastol Bela pod menom Alexeja, majúc spolu zasnúbenú Mariu, jedinú dceru Emanuelovu. Let. Mt. S. VIII. 1. 55. — komu. Panna mládenci z na. V., BR. II. 8. a. Zasuoubiti (ze zaslíbiti, l se změnilo v n.
Gb. Hl. 96., Bž. 52.), snub, snoubě (íc), il, en, ení; zasnubovati = k manželství připo- věděti, vertrauen, versprechen, verloben. — koho, se komu (si). Z. se muži, sich mit einem Manne vet loben. J. tr. Z. si ženu, mit einem Weibe sich verloben. J. tr. Z. někomu dceru. Lpř. Děj. I. 35., Lpř. Slov. I. 93. Přijmiž tedy hůl i prsten, buda zasnouben církvi pražské ; Jemu z-bil král jedinou svou dceru Gertrudu. Ddk. II. 223., III 22. Vla- dislav sám žádal byl zasnouben býti vnu- kyni její, starší Albrechtově dceři. Pal. Děj. III. 3. 261. Když pozván budeš na svatbu t. Kristovu, jenž jest choť cierkvi svaté, sobě ji zasnúbi v a vyvoliv, nesedaj na prv- niem miestě. Hus II. 364. Z. svou dceru někomu, D., Sych., Lom., si pannu, Břez., ženu. Háj. — koho k čemu: pannu k man- želství. V. Anna byla k manželství z-na. Dač. 1.176. Z-na jest k manželství Filippovi. Ib. I. 194. — se za koho. Háj. — koho, se s kým, vazba novější a méně správna. Jv. Ota svinibrodský se s Mathildou z-bil. Ddk. II. 117. (II. 160., III. 203). Z. dceru svou s někým. J. Lpř., Rk., Ml. — kdy. Heřman r. 1083. s Jutou se z-bil. Ddk. II. 279. — si koho jak. Kristus vtělením svo- jím z-bil si lidstvo co choť svou. Sš. J. 60. — se komu čím jak. Vezmi ode mne tento prsten, kterým se tobě na věky z-ji. Němc. I. 155. 1. Zasnouti, ul, utí = usnouti, einschla-
fen. — abs. Keď znovaný už i ľud zasnul. Hol. 43. Bedlí vždy a nikdy nezasne. Ib. 84. — jak. On v tom dokoná a divého z ukrutných úst ducha ven pustí i na večnú drímotu zasne. Hol. 305. V Pánu z. = umříti. Jg. |
||
|
|||
Předchozí (259)  Strana:260  Další (261) |