260

kde. Poď so mnou, neplaz sa zemou, poď
z týchto večných bolestí snemov ta, kde
duše nezasmúťa. Sldk. 324. — od koho.
Jich život pokojný a domácí od takových
zlostníkóv ukrutně zasmucován býval. Arch.
III. 71. — nad čím. Devu nevinnú jaksi
zmútily slova tajného zlosyna, ťahy jej tvári
tiež zasmútily nad tým, čo satan zpomína.
Sldk. 289.

Zasmutniti, il, ěn, ění, betrüben. — se.
Sbn., Dch.

Zasmuzovati, vz Zasmuditi.

Zasmyčiti, il, en, ení, hin-, verschleppen.
— co kam: haluze do dvora, mrtvého do
lesa. Na Ostrav. Tč. Vz Zasmeknouti.

Zásmyk, u, m., der Hemmschuh (u vozu).
Na Slov. Hdž. Šlb. 85.

Zasmykati, vz Zasmeknouti.

Zásmyslný, metaphysisch. Z. pravdy.
Exc.

Zasnědlý = násnědlý, drobet snědý, ein
wenig schwarzbraun.

Zasnědnouti, dnul a dl, utí, braun wer-
den. — kde: na slunci. Us. Tč.

Zasnění, n., das Einschlafen. Mus. V. a. 4.

Zásněť, i, f, zásnět, u, m., zásněta, y,
f. = porod potvorné tvářnosti, snětlivosť, zá-
stava v ženě, nezdárný porod, břemeno zlé,
koule, zvrhlina, mola, das Muttergewächs,
Mondkalb, die Mole. Která žena zásnětou
počala. Volk. Žena má zásnětu. Jad. Z. pu-
chýřkovitá. Vz Čs. lk. IX. 337., Křk. Por.
340., 400. Z. měchýřkový či boubelatý, mola
vesicularis. Křk. Por. 400., Nz lk. Z. hroz-
novitý, die Traubenmole, masitý, die Fleisch-
mole, krevný, die Blutmole. Nz. lk.

Zasnětění, n., vz Zasnětiti.

Zasnětěný; -ěn, a, o, vz Zasnětiti.

Zasnětiti, il, ěn, ění = zaneřáditi, brandig
machen. — co: pšenici. — se, brandig wer-
den. Zasnětila se pšenice, brandig werden.
Us. — se kde. Prázdný ořech, v němž by
sě jádro zasnětilo, neb zlý črv vyjedl je.
Št.

Zásnětový, Molen-. Z. těhotenství, die
Molenschwangerschaft. Nz. lk.

Zasněžení, n., die Verschneiung.

Zasněžený; -en, a, o, verschneiet. Dch.
Z. cesta, krajina, Us. Pdl., silnice. Hrts. Z.
pole, D., hory.

Zásněží, n., faux, zastr. Bhm.

Zasněžily, verschneiet.

Zasněžiti, il, en, ení, zasněžívati = sně-
hem zasypati, verschneien. — co. Zima po-
travy země zasněžila. Zlob. — se = sněhem
zapadnouti, verschneien. D. — se komu.
Nechť si duben sebe lepší bývá, ovčákovi
hůl jen přec se zasněžívá. Pran. Tč.

Zasněžívati, vz Zasněžiti.

Zasnídanek, nku, m., das Nachfrühstück.
Máslo se sýrem a kořalku na z. Na Ostrav.
Tč.

Zasnídati = posnídati, ein kleines Früh-
stück nehmen. Mariško, dej něco z. si šu-
hajkovi. Nitra VI. 353.

Zásník, u, m. = hřeb u kola, Nagel am
Rade. Vz Záosník. Koll.

Zasníti, íl, ín, ění, zasnívati, träumen. —
O čem: o nových časoch. Č. Čt. II. 154. —

se komu. Zasnilo se mu cosi (zdálo se mu).
Ros. Oj, či sa mi zasnívalo! Sldk. 15. Čosi
sa mi zasnívalo, keď som spal. Sl. ps. 55. —
jak. Do hrúzy sa z. (snivě zahleděti). Sldk.
311.

Zasnívati se, vz Zasníti se.

Zasnoubenec, nce, m. = zasnoubený, der
Verlobte. J. tr., Šd., Kká. Td. 322., Mus.
1880. 242. Opat v zámockej kapličke zaso-
bášil ščastlivých zasnúbencov. Tóth. Trenč.
M. 112.

Zasnoubení, n., zasnubování = zámluva
manželství, die Eheverlobung, das Verlob-
niss. V. Z. veřejně oznámiti. Dch. Z. řecké
a římské. Vz Vlšk. 221., 237.

Zasnoubenice, zasnúbenice, e, f. = za-
snoubená, snoubenka, die Verlobte. Na Slov.
Šd , Baiz.

Zasnoubenka, y, f. = zasnoubenice. Na
Slov. Šd.

Zasnoubenkyně, ě, f. = zasnoubenka.
Sš. Mt. 24.

Zasnoubenosť, i, f., das Verlobtsein.
Zlob.

Zasnoubený; -en, a, o = k manželství
namluvená, verlobt, vertraut. Písma jmenují
manželkami i panny z-né. BR. II. 8. a. Tu
riastol Bela pod menom Alexeja, majúc spolu
zasnúbenú Mariu, jedinú dceru Emanuelovu.
Let. Mt. S. VIII. 1. 55. — komu. Panna
mládenci z na. V., BR. II. 8. a.

Zasuoubiti (ze zaslíbiti, l se změnilo v n.
Gb. Hl. 96., Bž. 52.), snub, snoubě (íc), il,
en, ení; zasnubovati = k manželství připo-
věděti, vertrauen, versprechen, verloben. —
koho, se komu (si). Z. se muži, sich mit
einem Manne vet loben. J. tr. Z. si ženu, mit
einem Weibe sich verloben. J. tr. Z. někomu
dceru. Lpř. Děj. I. 35., Lpř. Slov. I. 93.
Přijmiž tedy hůl i prsten, buda zasnouben
církvi pražské ; Jemu z-bil král jedinou svou
dceru Gertrudu. Ddk. II. 223., III 22. Vla-
dislav sám žádal byl zasnouben býti vnu-
kyni její, starší Albrechtově dceři. Pal. Děj.
III. 3. 261. Když pozván budeš na svatbu
t. Kristovu, jenž jest choť cierkvi svaté,
sobě ji zasnúbi v a vyvoliv, nesedaj na prv-
niem miestě. Hus II. 364. Z. svou dceru
někomu, D., Sych., Lom., si pannu, Břez.,
ženu. Háj. — koho k čemu: pannu k man-
želství. V. Anna byla k manželství z-na.
Dač. 1.176. Z-na jest k manželství Filippovi.
Ib. I. 194. — se za koho. Háj. — koho,
se s kým, vazba novější a méně správna.
Jv. Ota svinibrodský se s Mathildou z-bil.
Ddk. II. 117. (II. 160., III. 203). Z. dceru
svou s někým. J. Lpř., Rk., Ml. — kdy.
Heřman r. 1083. s Jutou se z-bil. Ddk. II.
279. — si koho jak. Kristus vtělením svo-
jím z-bil si lidstvo co choť svou. Sš. J. 60.
— se komu čím jak. Vezmi ode mne
tento prsten, kterým se tobě na věky z-ji.
Němc. I. 155.

1. Zasnouti, ul, utí = usnouti, einschla-
fen. — abs. Keď znovaný už i ľud zasnul.
Hol. 43. Bedlí vždy a nikdy nezasne. Ib.
84. — jak. On v tom dokoná a divého
z ukrutných úst ducha ven pustí i na večnú
drímotu zasne. Hol. 305. V Pánu z. = umříti.
Jg.