264

vstáti, ale kteříž se zastarají, nebrzy. Hus
II. 359. — se čím (počíti se starati). Ni-
čímž se nezastarajíce. Apol. — se nad čím,
traurig, besorgt werden. Us. Tč. — se kam.
Je to věc domácí, do níž se zastarati žáden
oprávněn není (= se míchati). Na Slov.
Nitra VI. 230. S Bohem, sestrice moje, jak
nerada vás opúšťam! No aspoň sa už nikdy
nezastanete do mňa (nebudete výčitek či-
niť). Phld. IV. 197. To keď zazre môj muž,
hneď zastarie se do vás a vynadá vám do
oslov. Dbš. Sl. pov. VI. 59. Hneď po ,do-
brom ráne' takto do oblakov sa zastareť,
to by veru hockomu neušlo. Zátur. Priat.
II. 39. — koho jak. Královnu bez jejího
provinění zastaral (vyplísnil). BN.

Zastarávati, vz Zastarati.

Zastárlý = zastaralý. Z. maso, sádlo,
dluh. Us. Šd.

Zastárnouti, nul, utí, alt werden, ver-
alten, verjähren. Us. Rk.

Zastarodávna, lépe: za starodávna = za
starých dob, vor Alters, ehedem. Jg. Slov.
Za s. bývaly vodní hodinky. V. — Kom.
Vz Za stara.

Zastarodávní = od starodávna jsoucí,
starý, alt. Z, právo. Brikc.

Zastati (zastanouti, Ros.; posud na Slov.),
zastanu (zastr. zastaju), staň, na (ouc), stal,
án, ání; zastávati = najíti, nalézti, napad-
nouti, zastihnouti, antreffen, erwischen, fin-
den, ertappen; viděti, u koho býti, dožiti se,
zu gleicher Zeit leben, in der Zeit erreichen
o. noch antreffen, erleben; vztahovati se.
reichen, gehen; zakusiti, ausstehen, erleiden ;
konati, spravovati, vésti, plniti, versehen,
verwesen, verrichten, tragen, bekleiden, vor-
stehen, handhaben, verwalten, führen, be-
dienen , brániti, hájiti, vertheidigen, schüt-
zen, verfechten, beschirmen; zastoupiti, den
Weg vertreten; stanouti, zastaviti se, stehen
bleiben. Jg. — abs. Pokavadž jeho jistba
zastává (hinreicht). Záp. měst. 1446. No,
provoď vás pán Bůh, ale zastanete (zkusíte)!
Kmk. Kuk. II. 185. Počkaj, zastaň, můj
milý formánku, až já sa rozlúčim s mú milú
maměnkú! Pck. Ps. 86. Čo krok zrobí, za-
stane a hlavou pokrúti; čo dial' ide, tu mu
viac dačo srdce sviera. Lipa II. 272. Martin
zastane. Srdce mu buchne; Zastalo ticho.
Sldk. 38., 41. Keď už boli neďaleko diery,
kázal mu zastať; Lomidrevo ale dupnul raz
nohou a hneď zámok zastal; Len po jednom
schodíku hore pozerej, až jej uvidíš nohy
po kolena, potom zastaň a ďalej nepozri;
Postrelil aj dňovi nohu, hneď deň zastal.
Dbš. Sl. pov. I. 4., 100., 192., VI. 67. —
co, koho. Smrtelné úzkosti jsme zastali
(zakusili). Sych. Z. nějakou práci, Us., Kts.,
stranu, při, pravdu, víru, svůj úmysl (v něm
trvati), něčí místo, V., úřad, Us., Jg., Rk.,
sebe (hájiti). Kom. Zastává službu kostel-
níka. Berg. Když komorníku stravu na pů-
honě dáváš, daj jmu jeden groš, neb což
móž groš zastati (vertreten). Kn. rožm. 9.
A když takový půhon koho tak pohnaného
zastane, ten... . Tov. 39. A kdožby tako-
vého zastávati chtěl, ten aby v touž po-
kutu upadl. Zř F. I. B. 6. Zastati hospodu
(zjednati, objednati, bestellen). Arch. III.

56. Zastávám zásadu, že ... . chybně prý
m.: řídím se pravidlem, hájím pravidla,
že . . .; ale ona vazba jest dobra, srovnej
předcházející příklady. Z. svou zásadu; Jak
to mám vše sám zastati? Dch. Tam se dám
j do služby, vždyť kus práce zastanu. Němc.
I. 161. Ó, miluj ten ubiedený a ujarmený ľud !
Zastaň jeho práva. Phld. III. 3. 222. Já mám
ženu (šavli) na straně, ta kerá mňa zastane.
Čes. mor. ps. 266. Tak ešte pojdeš za svo-
jich do boja a zastaneš tam miesto Sväto-
boja. Č. Čt. II. 95 Pravotí a zastáva každý
svojho. Dbš. Obyč. 80. Z. úřad, něčí poli-
tiku, hodnosť probošta vyšehradského. Ddk.
III. 138., IV. 15., 41. A zastává božský pů-
vod apoštolství svého. Sš. II. 12. A ten
kuoň ona zastala a k němu se přípověděla.
NB. Tč. 146. Však nebol aj menší zastávať
pravdu a múdru svým dávať krajanom,
kedykoľvek žádali radu. Hol. 1S. Má vše-
chen nedostatek, kterýž pro nejmění ruky
máš, zastati, tě s ženú i s dětmi krmiti
i odievati; Kteří měli pravdu zastávati, jsú
první . . . Hus I. 336., III. 315. Kdo pravdu
zastává, vítězem ostává. Us. Šd. — co, koho
kde (na čem, pod čím, v čem, u čeho,
při čem, nad čím, před čím). Keď som
sa obliekol, hviezdičky sa smialy, slnko
i mesiačik nado mnou zastaly. Phld. IV.
465. Na hostinci zastal. Dbš. Sl. pov. I.
113. Tymotea na těch místech nezastali
(nenalezli). Br. Z. někoho na hruškách (po-
stihnouti). Chmel. Zastati koho na sněmě.
Zastati někoho pod stromem (zastihnouti).
Br. Zastati v hříších, Kanc.; zastávati koho
ve sněmě. Us. Poručníci zemrou-li prve,
nežli sirotkům z poručenství počet učinili,
tehdy držitelé statků jich povinni budou
v tom je zastati. Kol. 51. Řečník má býti
muž dobrý, tak aby upřímně lidi v jich spra-
vedlnostech zastával. Kol., 19. Já ho v tom
ve všem mám zastati a zastoupiti. Faukn.
Nemohlo-liby to v dědinách stačiti k od-
hadu a dobytci jací ve dvořích byli zastáni,
ti mohou v summě slušné položeni býti.
Tov. 71. Na to sobě již někteří hospody
v Plzni zastávají (objednávají). Arch. III.
58. Zastal nevěstu u kolíbky sirotka. Sá.
Zastal jsem ho ještě doma. Us. Šd. Dy sem
já šel do zahrádky z rána, zastal sem tam
na kadlátkách drába. Sš. P. 642. Krále Vra-
tislava zastali již v hrobě. Ddk. II. 337.
I ponoril sa docela do vidma, díva sa a
díva, i zdá sa mu, že sníva, sníva — že
rája zastal na prahu. Phld. IV. 12. Ty mně
chodíš za mú milú a já za tvú nechodím,
jak ťa u ní zastanu, dám klobúček na stranu
a ty mosíš pryč odejít' a já u ní ostanu.
Pck. Ps. 12. Ručej v hlubině šept zastavil
svých vln. Vrch. Na pol ceste snad neza-
staneme? Zbr. Hry 65. Keď Turci dobehli,
pod brezou zastali, prvému hlavičku zrubali.
Sl. spv. III. 111. A tu zastanú si pri sklepe
a prezerajú milú kožu medvediu; Zastal
ho na dvore. Mt. S. I. 58., 75. Já tebe ne-
opustím, ale všady zastanu. Kmp. Č. 157.
Pod jednym dubom zastal a že bol lačný,
nakládol si ohňa a začal si slaninku piecť;
Koníček zaviezol truhlu na krížne cesty a
tam zastal, akoby ho bol prikoval; Zastal