271

403., 406., dědictví, statek. Vz Vš. Jir. 48.,
215., 239. Dávaje tu ves s lidmi, s platem
z nich, na niž výše jmenovaný list z. zní
a svědčí. Faukn. 45. Ale že užitečnější zboží
z-ná a zapsaná vyplatiti a vysvoboditi chtíce
ty peníze jsme chovali. Tov. 162. — Z.,
dem etwas verpfändet wurde. Z. pán. Půh.
ol. 1480. f. 143. (Gl. 382.).

Zástavnice, e, f. = zastavená ženská,
eine Geissei. — Z. = zástavy držitelkyně,
die Pfandinhaberin. — Z. = praporečnice,
die Fähnrichin. Na Slov. Vz Zástavnička.

Zástavnictvo, a, n., die Führerschaft.
Slov. Bábele pak dal (čert) z. Sl. let. I. 94.

Zástavnička, y, f., die Fahnenträgerin.
Na Slov. Bábela bola medzi nami z-kou a
hajtmankou. Sl. let. I. 94.

Zástavník, a, m., vz Zástavce, der Geissel.
V. — Z. = zástavu mající, Pfandnehmer,
Pfandinhaber, Pfandherr, m. — Z. = pra-
porečník, der Fähnrich. Slov. Vz Zástava.
Sl. let. 1. 33. Náhrobný kameň z-ka Martina
Tanty. Ppk. I. 236.

Zástavnosť, i, f. = základnosť, zástava,
základ, die Pfandschaft. D.

Zástavný, vz Zástavní.

Zastavovací, Einstellungs-, einstellend.
Z. nařízení, Šp., stroj. Techn.

Zástavôčka, y, f. = zástavečka, malá
zástava, ein Fähnlein. Pod hradom biela z.
vlaje. Sldk. 130.

Zastavovaná, é, f., čes. tanec. Škd. exc.

Zastavování, n., die Einstellung. Z. stroje.

Hrm. 111. — Z. pramene = sestavování

jednotlivých vorů, až je jich tolik, že je

jich dost, die Zusammenstellung der Prahme.

Špd. — Vz Zastaviti.

Zastavovati, vz Zastaviti.

Zástavový, Hemmungs-, Retentions-. Z.
nádor, die Retentionsgeschwulst, boubel,
-cyste, tvoření, die Hemmungsbildung. Nz.
lk. — Z. = zástavní, Pfand-, Versatz-. L.

Zastěbnouti = zastehnouti. Na Slov.
Bern.

Zásteh, zástěh, u, m., der Hinterstich, die
Naht. Sal.

Zastehati, vz Zastehnouti.

Zastehnouti, hnul a hl, ut, utí; zaste-
hati, zastehovati = zašiti, zaroubiti, ver-,
zunähen, ein-, zu-, verheften, zuhäfteln, zu-
nesteln. — co komu: košili. D. — co kde:
díru na kabátě. Us.

Zastehovati, vz Zastehnouti.

Zastěhovati = přestěhovati, übersiedeln,
transportiren. — koho. Ros., Br. — se (pryč
se odstěhovati), überziehen, irgendwohin
ausziehen, übersiedeln. Ros., Tč. Kde se on
tam (tak daleko) zastěhoval. Mor. Šd.

Zastélati, vz Zastlati.

Zástěn, u, m., das Schirmdach. Vz Zá-
stěna. Čsk.

Zástěna, y, f. = zásłona, die Blende. Z.
ke kamnům, die Ofenblende. Dch., Pdl.,
Čsk. Vyšívaná z. Zkr. — Z., die Koulisse.
Za z-ny se podívati. Jalový rámec divadelní
z-ny, der Blindrahmen der Koulisse. Dch.
-- Z. = záštita, das Schirmdach, der Schirm.
Čsk., NA. III. 89. Z. boční, die Seitenwehr.
Čsk.

Zastenati, vz Zastonati.

Zástěnek, nku, m. = čím se něco zastě-
ňuje, was Schatten macht. — Z. = téz místo
zastíněné, ein Schattenort. Jg. — Z. = místo
za stěnou, der Platz hinter der Wand. L.

Zástění, n, = zástěnek. Jád.

Zastěniti = zastíniti.

Zastěňovati, vz Zastíniti.

Zástěr, u, m., das Deckwerk, ve stavit.
Čsk.

Zástěra, zástěrka, zástěrenka, y, f. =
vše, čím se něco zastírá, od str v stříti, r se
stupňovalo v ěr, vz R. Die Decke, der Vor-
rang. — Z. hl. ženská s předu = pasnice,
kasanka, předák, pasna, páseň, pásinka,
přepasek, předstěra, přípaska; na Slov. rúbek,
zrúbek, šata, zápona, záponka; na Mor. také
zápaska, zapasnice, zapasnička, die Schürze,
das Für-, Vortuch; z hrubé vlny: huňačka,
V., Jg., Šp. Z., do které se dává natrhaná
tráva: trhačka. Cf. Loktuše. Šp. Z. lepší
v obecné mluvě: fěrtuch, z něm. Fürtuch.
Z. lněná, bavlněná, hedvábná, plátěná. Šp.
Z. mužská (kožená u kovářů, tesařů). Jg.,
Šm. Z. dehtovaná, Wld., lázeňská, Bade-
schürze, z. usněná, das Schurzfell, z. lapací,
die Fangschürze, Šp., náprsní, das Latzel-
schürzchen. Dch. Cíp z-ry, der Schürzezipfel.
Šp. Z-ru zavázati, přivázati, D., ohrnouti.
Sych. Krade rád děvčatům zástěry; Platí
děvčatům za zástěry. Us. TJ. Ta druhá
bude plakať, až í budú slzy ja po zástěrce
kapať. Brt. P. 10. Meškala, stála, vrávorala
stierajúc slzy do zásterky. Phld. IV. 19.
Z-ku v ruce mrviti (= ostýchati se). Němc.
Deti pokryly sa za pec, do kúta, materi
pod zásteru. Dbš. Sl. pov. VIII. 10. Zďaleka
já poznám moju frajerenku : nosí ona vždycky
zástěrenku tenkú. Sš. ps. 52. U nás pánu
Bohu, keď zem sial (sel), roztrhla se zá-
stera (a z nej vysypala sa samé skalie;
proto na Slov. mnoho skal). Na Slov. Vz
Sbt. Výkl. 63. Krása tělesná nic jiného nenie
než z. ohavnosti. Hus III. 145. Pod zástěrou
to urobili (tajně); Pod z-rou si to skryli;
Přikryli si oni to z-rou. Mt. S. 94. Proto máme
z-ry, abychom muže přikrývali = poklesky
jejich zakrývali, tajily, jich nevyjevovaly,
nevynášely. Na Roudn. Prk. Zavoněla mu
zástěrka (zamiloval se). Us. TJ. Zmáčí-li
si děvče perouc zástěru, dostane opilce. Us.
Chtěl by i kozu, kdyby zástěru měla. Us.
Co muž čtyrmi koňmi do domu doveze,
žena nehospodyně v zástěře snadno ven vy-
nese. Us. Šd. Více hospodyň v zástěrce
roznese, než hospodář na voze přiveze.
Us. Tč. Každá zástěrka ho plete. Vz Ne-
stálý. Lb. Strašiti koho kovářskou zástěrou,
vz Strach. Nebáti se. Č. Na každé zástěře
uvázne (ženkyl, vz Fěrtoušek). Č. — Z. také
= ženkyl. Rk. — Z. na oči, na hlavu, der
Schleier. Jel. Mojžíš kladl zástěru na tvář
svou. Br. Trhá šalbě s tváře z-ru. Puch. —
Z. lodní = plachta, das Segel. — Z. = ne-
duh oční, das Augenfell. Ms. bib., Ja. Vz
Povlaka. — Z. = štětka, rodidlo samičí je-
lení, dančí a srnčí zvěři, das Fruchtblatt,
Feigenblatt, die Schürze. Šp. — Z. = zá-
mysl, barva, plášť, der Vorwand, Anstrich,
Deckmantel. Pod zástěrou, za zástěrou (na



	271

	403., 406., dědictví, statek. Vz Vš. Jir. 48., 215., 239. Dávaje tu ves s lidmi, s platem z nich, na niž výše jmenovaný list z. zní a svědčí. Faukn. 45. Ale že užitečnější zboží z-ná a zapsaná vyplatiti a vysvoboditi chtíce ty peníze jsme chovali. Tov. 162. — Z., dem etwas verpfändet wurde. Z. pán. Půh. ol. 1480. f. 143. (Gl. 382.). Zástavnice, e, f. = zastavená ženská, eine Geissei. — Z. = zástavy držitelkyně, die Pfandinhaberin. — Z. = praporečnice, die Fähnrichin. Na Slov. Vz Zástavnička. Zástavnictvo, a, n., die Führerschaft. Slov. Bábele pak dal (čert) z. Sl. let. I. 94. Zástavnička, y, f., die Fahnenträgerin. Na Slov. Bábela bola medzi nami z-kou a hajtmankou. Sl. let. I. 94. Zástavník, a, m., vz Zástavce, der Geissel. V. — Z. = zástavu mající, Pfandnehmer, Pfandinhaber, Pfandherr, m. — Z. = pra- porečník, der Fähnrich. Slov. Vz Zástava. Sl. let. 1. 33. Náhrobný kameň z-ka Martina Tanty. Ppk. I. 236. Zástavnosť, i, f. = základnosť, zástava, základ, die Pfandschaft. D. Zástavný, vz Zástavní. Zastavovací, Einstellungs-, einstellend. Z. nařízení, Šp., stroj. Techn. Zástavôčka, y, f. = zástavečka, malá zástava, ein Fähnlein. Pod hradom biela z. vlaje. Sldk. 130. Zastavovaná, é, f., čes. tanec. Škd. exc. Zastavování, n., die Einstellung. Z. stroje. Hrm. 111. — Z. pramene = sestavování jednotlivých vorů, až je jich tolik, že je jich dost, die Zusammenstellung der Prahme. Špd. — Vz Zastaviti. Zastavovati, vz Zastaviti. Zástavový, Hemmungs-, Retentions-. Z. nádor, die Retentionsgeschwulst, boubel, -cyste, tvoření, die Hemmungsbildung. Nz. lk. — Z. = zástavní, Pfand-, Versatz-. L. Zastěbnouti = zastehnouti. Na Slov. Bern. Zásteh, zástěh, u, m., der Hinterstich, die Naht. Sal. Zastehati, vz Zastehnouti. Zastehnouti, hnul a hl, ut, utí; zaste- hati, zastehovati = zašiti, zaroubiti, ver-, zunähen, ein-, zu-, verheften, zuhäfteln, zu- nesteln. — co komu: košili. D. — co kde: díru na kabátě. Us. Zastehovati, vz Zastehnouti. Zastěhovati = přestěhovati, übersiedeln, transportiren. — koho. Ros., Br. — se (pryč se odstěhovati), überziehen, irgendwohin ausziehen, übersiedeln. Ros., Tč. Kde se on tam (tak daleko) zastěhoval. Mor. Šd. Zastélati, vz Zastlati. Zástěn, u, m., das Schirmdach. Vz Zá- stěna. Čsk. Zástěna, y, f. = zásłona, die Blende. Z. ke kamnům, die Ofenblende. Dch., Pdl., Čsk. Vyšívaná z. Zkr. — Z., die Koulisse. Za z-ny se podívati. Jalový rámec divadelní z-ny, der Blindrahmen der Koulisse. Dch. -- Z. = záštita, das Schirmdach, der Schirm. Čsk., NA. III. 89. Z. boční, die Seitenwehr. Čsk.	Zastenati, vz Zastonati. Zástěnek, nku, m. = čím se něco zastě- ňuje, was Schatten macht. — Z. = téz místo zastíněné, ein Schattenort. Jg. — Z. = místo za stěnou, der Platz hinter der Wand. L. Zástění, n, = zástěnek. Jád. Zastěniti = zastíniti. Zastěňovati, vz Zastíniti. Zástěr, u, m., das Deckwerk, ve stavit. Čsk. Zástěra, zástěrka, zástěrenka, y, f. = vše, čím se něco zastírá, od str v stříti, r se stupňovalo v ěr, vz R. Die Decke, der Vor- rang. — Z. hl. ženská s předu = pasnice, kasanka, předák, pasna, páseň, pásinka, přepasek, předstěra, přípaska; na Slov. rúbek, zrúbek, šata, zápona, záponka; na Mor. také zápaska, zapasnice, zapasnička, die Schürze, das Für-, Vortuch; z hrubé vlny: huňačka, V., Jg., Šp. Z., do které se dává natrhaná tráva: trhačka. Cf. Loktuše. Šp. Z. lepší v obecné mluvě: fěrtuch, z něm. Fürtuch. Z. lněná, bavlněná, hedvábná, plátěná. Šp. Z. mužská (kožená u kovářů, tesařů). Jg., Šm. Z. dehtovaná, Wld., lázeňská, Bade- schürze, z. usněná, das Schurzfell, z. lapací, die Fangschürze, Šp., náprsní, das Latzel- schürzchen. Dch. Cíp z-ry, der Schürzezipfel. Šp. Z-ru zavázati, přivázati, D., ohrnouti. Sych. Krade rád děvčatům zástěry; Platí děvčatům za zástěry. Us. TJ. Ta druhá bude plakať, až í budú slzy ja po zástěrce kapať. Brt. P. 10. Meškala, stála, vrávorala stierajúc slzy do zásterky. Phld. IV. 19. Z-ku v ruce mrviti (= ostýchati se). Němc. Deti pokryly sa za pec, do kúta, materi pod zásteru. Dbš. Sl. pov. VIII. 10. Zďaleka já poznám moju frajerenku : nosí ona vždycky zástěrenku tenkú. Sš. ps. 52. U nás pánu Bohu, keď zem sial (sel), roztrhla se zá- stera (a z nej vysypala sa samé skalie; proto na Slov. mnoho skal). Na Slov. Vz Sbt. Výkl. 63. Krása tělesná nic jiného nenie než z. ohavnosti. Hus III. 145. Pod zástěrou to urobili (tajně); Pod z-rou si to skryli; Přikryli si oni to z-rou. Mt. S. 94. Proto máme z-ry, abychom muže přikrývali = poklesky jejich zakrývali, tajily, jich nevyjevovaly, nevynášely. Na Roudn. Prk. Zavoněla mu zástěrka (zamiloval se). Us. TJ. Zmáčí-li si děvče perouc zástěru, dostane opilce. Us. Chtěl by i kozu, kdyby zástěru měla. Us. Co muž čtyrmi koňmi do domu doveze, žena nehospodyně v zástěře snadno ven vy- nese. Us. Šd. Více hospodyň v zástěrce roznese, než hospodář na voze přiveze. Us. Tč. Každá zástěrka ho plete. Vz Ne- stálý. Lb. Strašiti koho kovářskou zástěrou, vz Strach. Nebáti se. Č. Na každé zástěře uvázne (ženkyl, vz Fěrtoušek). Č. — Z. také = ženkyl. Rk. — Z. na oči, na hlavu, der Schleier. Jel. Mojžíš kladl zástěru na tvář svou. Br. Trhá šalbě s tváře z-ru. Puch. — Z. lodní = plachta, das Segel. — Z. = ne- duh oční, das Augenfell. Ms. bib., Ja. Vz Povlaka. — Z. = štětka, rodidlo samičí je- lení, dančí a srnčí zvěři, das Fruchtblatt, Feigenblatt, die Schürze. Šp. — Z. = zá- mysl, barva, plášť, der Vorwand, Anstrich, Deckmantel. Pod zástěrou, za zástěrou (na