Předchozí (271)  Strana:272  Další (273) |
|
|||
272
|
|||
|
|||
oko, na pohled, pod barvou, s obmyslem;
tajemně). V. Pod zástěrou náboženství. Kom. Nenávisť k náboženství politických zástěr hledala. Kram. Z-rou býti něčí nešlechet- nosti. Plk. Pod zástěrou práva svůj hněv nad nimi provozuje. V. Jednaní pod zástě- rou. J. tr. Pod z-rou upřímnosti. Nz. Děje se to jako pod z-rou. Š. a Ž. Tak blbý není hřích, aby neuměl své údy zdobiť ctnosti z-rou. Shakesp. Tč. Filipp uměl kořistiti i za doby míru pod rozličnými z-rami. Lpř. Děj. I. 144. Jenž (zlolidé) pod zástěrou slibnou a tajemnou usilují. Sš. II. 117. Zá- stěrka a výmluva. Koule. Pod rozličnými z-rami a barvami ten povyk učinil. Bart. Což jsou za zástěru mívali. Bart. Ďábel vie, že ono (zrádné pokrytstvie) mnoho muože a sprostní lidé pro z-ru, kterú přikryto jest, nevelmi dobře ho spatřiti a poznati mohú. Hus III. 303. Vz Barva, Fěrtoch, Způsoba, Pří krov, Přikrytí. Zastěrač, e, m., der Verdecker.
Zastěračka, y, f., die Verdeckerin.
Zastěračný, Deck-. Budeš museti z-čným
pláštěm v zlých věcech bývati. Reš. Zastěradlo, a, n. = zástěra, die Decke,
der Vorhang. Orb. p.. Krok. Zasťérati, vz Zastříti. Na Slov.
Zástěrek, rku, m. = zástěra, die Schürze.
Tkadl. Zástěrenka, y, f., vz Zástěra.
Zástěrka, y, f., vz Zástěra.
Zástěrkář, e, m., der Schürzenjäger.
HVaj. BD. I. 116. Zástěrkovitý, schürzenartig. Šm.
Zástěrkový, Schürzen-. Z. ples (do něhož
se berou zástěry). U Rychn. Gth. Zástěrný = zastírající, Deck-, deckend.
Tkad. — Z. = skrytý, tajný, verdeckt, my- stisch. Karyon. Zasteskávati, vz Zastesknouti.
Zastesklosť, i, f. = těžkomyslnosť, die
Schwermüthigkeit, Schwermuth, Melancholie, Trübsinnigkeit, Niedergeschlagenheit, der Trübsinn. Jg. Zastesklý = těžkomyslný, schwermüthig,
trübsinnig, gemüthskrank, melancholisch, niedergeschlagen. D. Zastesknouti sobě n. si, sknul a skl,
utí; zasteskovati sobě, zasteskávati (zastý- skávati), zasteskovávati, vor Uiberdruss o. vor Verlangen sich etwas zu Herzen nehmen. Ben., Troj., Ros., Sych. Zasteskl si a umřel. Us. Teď nesmíš více od ní odejít, sice by si z-skla. Tyl. — si po kom: po věrném tovaryši. Plk. My po vás nezasteskli jsme si. Kká. Td. 206. Když se ti zaleskne (pr- stýnek), srdce si zasteskne po děvčátku. Čch. L. k. 44. — se komu kde, proč. Z-klo se mu po domovu. Ml. Z slo se mu po něm a hned umínil si, že musí otce svého navštíviť. Kld. I. 94. Princovi se brzo po sestrách z-klo. Němc. I. 20. Z-sklo se mu po vlasti. Us. Pdl. (Staral se o zábavu), aby se jim (princeznám) nezastesklo. Němc. I. 175. Pohané ti, jimžto se zastesklo při uky- daných bozích po věčném Bohu a po pravé službě jeho; Že se mu z-sklo pro obtíže a nesnáze s cestou spojené. Sš. J. 201., Sk. 156. — si proč, kde. Z-skl sobě na mysli. |
BO. Král Václav z-skl si proto. Dač. I. 32.
— si s čím. Z-skli si s útratami a zmešká- ním. Čr. — kdy. Starý Vít často si při očekávání zasteskl. Us. Tč. — s inft. Za- stesklo se mi té nekonečné bídě poddánu býti. Sych. Zastesknutí, n., das Sichzuherzennehmen,
die Beängstigung. Zastesknutý, beängstigt. Z. srdce = za-
stesklé. Reš. Zasteskovati, zasteskovávati, vz Zastesk-
nouti. Zastěžovati si nad něčím, ein wenig
klagen. Us. Tč. Zastibiti, il, en, ení, zastibovati = za-
strčiti, hinstecken. — co kam kdy: nůž na štědrý večer za poval z. Na Ostrav. Tč. Zastihati, vz Zastihnouti.
Zastihnouti (zastihnouti, V.), hnul a hl,
ut, utí a tižen, ení; zastihati, zastihovati = postihnouti, najíti, nalézti, napadnouti, an- treffen, finden; dohoniti, einholen ; zaskočiti, in den Weg treten, eingreifen. Jg. — abs. Něčeho nechati tak, jak bylo zastiženo, etwas in statu quo belassen. J. tr. —koho. Z-hlo ho neštěstí. Dch. Odjeďme odtud dříve, než nás pomsta boží zastihne. Us. Tč. Podź, synečku, podž, zastihla mě noc. Na Ostrav. Tč. Už ho nezastihne (nedohoní). Us. — koho kde: doma. D., Ros., Jestliže by kto na statku byl půhonem zastižen. Zříz. Ferd. Z-hl ho u souseda. Us. Z. koho na řepě (při skutku). Mus., Bl. 297. Z. ně- koho ve hrachu. Us. Zloděje při krádeži, Us. Tč., někoho při přechovávání něčeho. Dch. Nedrž mi posla dlúho, aby mě ještě doma zastihl. Arch. IV. 9. Jestliže by koho půhon doma nezastihl a on ze země byl. Vl. zř. 94. Noc zastihla ho v pustých ho- rách. Dbš. Sl. pov. II. 50. — koho v čem: v hříších, Štelc., v krádeži, D., ve lži. Us. Ženu v skutku cizoložném z., Er., v cizo- ložství s někým. Dač. I. 48. — koho od- kud. Čechové Lipníky od hradu zastihli (zaskočili). Háj. — kdy: při skutku. Smrť jej zastihla v Italii r. 1183. Ddk. IV. 42.— jak. Kohož spravedlnosť božie zastihne bez pokánie, tam věčný pláč očima bude. Hus III. 149. — koho s kým. Z-hl svou ženu s Zdenkem. Dač. I. 66. — čím. Že někteří živí mají dnem soudným zastiženi býti. BR. II. 762. b. Někoho smrtí zastihnouti, Einen zu Tode quälen. Dch. Tížná kletba tvá z-hla žalem bídnou hlavu mou. Shakesp. Tč. Pů- honem někoho z. Vš. Jir. 194. Vz Z. kde. — čeho odkud. Idu, idu k jednom' klášteru, abych z-hla s nebe nesporů. Sš. P. 6. Zastihnutí, n., die Erwischung, Ertap-
pung, das Antreffen. Vz Zastižený, Zastih- nouti. Zastihnutý; -ut, a o, erwischt, ertappt,
angetroffen, gefunden. Bern. Vz Zastižený. Zastihovati, vz Zastihnouti.
Zastílati, vz Zastlati.
Zástin, u, m. = stinné místo, eine schat-
tige Stätte. — Z., die Beschattung, der Schutz. Pod z-nem jeho osoby. Měst. bož. Zástina, y, f. = kožená čapka, která se
dává na hlavu vycvičeným dravým ptákům, aby nic neviděli, die Falkenkappe, Falken- |
||
|
|||
Předchozí (271)  Strana:272  Další (273) |