Předchozí (272)  Strana:273  Další (274) |
|
|||
273
|
|||
|
|||
haube. Šp. Z-nu smeknouti. NA. IV. 114. —
Z. půdy = ochrana, záclona, die Bodenbe- schirmung. Sl. les. Zastinavý = stinný, schattig. Reš.
Zástinek, nku, m. = zástěnek ? Zapraží
jest částka z-nku přede dveřmi. Krolmus. Zastínění, n. = zaslonění, die Beschat-
tung. Z. půdy, die Bodenbeschattung. Šp. Z. zraku lidského. Kap. Post. I. 102. V němž (rozumění) mnoho je z. z hlúposti i jiných přiekaz. Hus II. 432. Zastíněný; -ěn, a, o, beschattet, im Schat-
ten stehend, schattig. — čím: klenbou stromů z-ný. Kká. Td. 88. Zastíniti, stěn, íně (íc), il, ěn, ění; za-
stěňovati, zastiňovati = stínem zakryti, za- sloniti, zatemniti, ver-, über-, beschatten; chrániti, beschirmen, beschützen; prvními čarami obraz počíti malovati, Schattenrisse machen ; předestříti, vorwenden ; se = za- temniti se, beschattet werden, sich verfin- stern. Jg. — abs. Utírej svíci, aby knot nezastěňoval. Kom. Bůh zastiň = Bůh ucho- vej, zachraň. Us. — co. Měsíc slunce zastínil. Us. Les jej z-nil. Vrch. Aby je (neduživce) alespoň stín Petrův zastínil. Sš. Sk. 58 Oblaky slunce zastiňují. Us. Bůh té zastiň (chraň). Us. Vk. Kobylky veliké letěly jako vrabci, tak že slunce z-ly. Dač. I. 101. To zastíní (zabere) málo místa. Us. Vk. Z. něčí slávu. Lpř. Děj. I. 156. Země z-la měsíc. Jd. Mnoho tu dříví bylo, kteréž jej (potok Cedron) zastěňovalo; Jiskřička známosti boží, již temnosti přirozené dokonce nemohou za- stíniti. BR. II. 372. a., 298. a. — V., Br., Kom., Jel. — komu. Zastěňoval-li jsem komu. Kom. — co komu. Bůh mi vtip (zrak) zastínil. Aesop. Věci vezdejší krásu věčnou mi zastiňují. Kom. — co, koho se čím. Zastěňují smysly své psaním hloupým. Jel. Zastínilo se slunce měsícem. V. I ty se mi tu zastiňuj nějakou smlouvou. Wtr. exc. On svým rozumem všecko zastínil. Us. Tč. Lakomstvo pravdu grošem zastiení. Smil v. 672. Braň se, synečku, obuškem, já tě zastínu (z-ním) fěrtuškem. Sš. P. 586. Za8těůovachu křídloma milosrdie. ZN. Co do velkoleposti nedá se z. velehradská slav- nosť žádnou posud vídanou slavností cír- kevní. Sb. vel. I. 83. Moudrosť vínem se zastiňuje. V. Z. někoho tělem = chrániti. Berg., Kom. — kde kdy. Hospodine, sílo spasenie mého, z-nil jsi nad mú hlavú v den bojový. Ž. wit. 139. 8. — aby. Lupiny za- zastiňují zrak tvůj, aby toho neznamenal (vz Brániti). Kom. — jak. Mhly zastínio v spůsobě oblakův naše pole. Na Ostrav. Tč. — se. Pramen rudy se zastínil (přestal, zmizel). Vys. Jak se sám ku chvále zbli- žuješ, více se z-níš. Mor. Tč. Zastiňování, n., die Beschattung. Vz Za-
stíniti. Zastiňovati, vz Zastíniti.
Zastíradlo, vz Zastěradlo.
Zastírání, n., vz Zastření, Zastříti.
Zastírati, vz Zastříti.
Zastižení, n.. die Erreichung, Ertappung
usw., vz Zastihnouti. Zastižený; -en, a, o, erreicht, ertappt
usw., vz Zastihnouti. — čím kde. Z. puo- Kottův : Česko-něm. slovník. V.
|
honem v statky nebo na statku. Vz Zř. zem.
Jir. E. 1. Deštěm někde z-ný. Us. Dch. Z strany lidí pobožných v tomto životě dnem soudným z-ných. BR. II. 582. — jak kdy. Vyvolení dnem páně živí z-ní s jinými vzkříšenými do oblaků jako na vůz slavný vzati budou. BR. II. 695. Zastkměti, ěl, ění. Neb (ženy) těžce zast-
kmiec i almužny zapomniec a druhdy ci- zieho zadrúc, vše na rúcha nakládají. Št. Cf. Zatkměti. Zastkvění (se), n., vz Zastkvěti.
Zastkvěti se, vz Zastkvíti se.
Zastkvíti se, zastkvěti se, stkvěji a
stkvím se, stkvěj se, stkvěl se, stkvění; zastkvívati se = světle se vyskytnouti, er- glänzen, glänzend erscheinen. V., Br., Kom. — se komu. Zastkvěla se sláva všemu
světu. Opsim. —jak. Zastkvěla se tvář jeho jako slunce. Br. Vyndal svadlou růži a přál, by se mu svěží barvou zaskvěla. Němc. I. 135. Blankyt se zastkví letem vlasatic. Vrch. Ve vší svojí kráse pánu zastkvívá se. Sš. Bs. 1. Krása tvoje zaskvívá se nad sličnotu panny. Sš. Bs. 37. Ve slávě se zaskvíti. Čch. Mch. 61. Zaskvěl se v nevídané kráse.
Šml. I. 40. -- kde. Zaskví se nad ním roje hvězd. Nitra VI. 76. By před nimi se za- skvěl velkoměstským brusem Kká. Td. (Osv. V. 541.). První zlatý pruh vycházejí- cího slunce zaskvěl se nad temenem nej- vyšší hory. Šml. Slunce na východě se z-lo. Us. Tč. Ejhla naráz božský sa posel mne pred očma ukázal, i spanilý mnoho zaskvíval sa ve tvári. Hol. 10. Bílé roucho zaskví se na údech. Msn. Or. 132. Na čele bílém za- skvívá se stříbrný srp luny. Vrch. Jako při Addě, tak zaskvěla se i zde udatnosť česko- moravská. Ddk. III. 235. A světlo se za- skvělo v žaláři. Sš. Sk. 140. — čím: zlato- hlavem. Čch. Bs. 67. Zem se novým zaskví květem. Osv. VI. 55. Oltář zaskvívá se zlatem. Čch. Mch. 146. Zaskvej nad mým steskem milosti se leskem. Sš. Bs. 9. Z. se slávou. Šmb. Stř. II. 195. — kdy. Za jeho pano- vání zastkvěla se hvězda blahobytu aegypt- ského naposledy. Lpř. Děj. I. 28. Zasílati, steli, stel, stela (ouc), stlal, án,
ání; zastélati (zastílati) = stlaním zandati, verstreuen, mit der Streu verdecken. — co čím. On to slamou a plevami zastlal. Ros. — komu : dobytku (podstlati, streuen, unter-
streuen). Hlas., Us. Kravám slámy z. Us. Tč. Zástlona, y, f. = záslona. Na Slov. Bern.
Zastloniti = zasloniti. Na Slov. Bern.
Zástmivka, y, f., die Abenddämmerung.
Přijdu k tobu na z-ku. Na Ostrav. Tč. Zástodolí, n. = místo za stodolou, der
Platz hinter der Scheuer. D. Zástodůlek, lku, m. = zástodolí. Mor. Šd. Zástoj, e, m. = místo, kde státi lze, der
Standort. Us. — Z., špatně m.: předmět, D., Jg, věc, der Gegenstand. Kmp. Jednati přes zástoj, šp. m.: j. o předmětě (o věci). Sr. — Z. = vysvědčení, das Zeugniss, Attest. U Jižné. Vrů. — Z., die Rolle. Slov. Loos. Zástojky, pl., m., funa, zast. Rozk.
Zastoknúť = zastrčiti (zašťouchnouti?),
307
|
||
|
|||
Předchozí (272)  Strana:273  Další (274) |