273

haube. Šp. Z-nu smeknouti. NA. IV. 114. —
Z. půdy = ochrana, záclona, die Bodenbe-
schirmung. Sl. les.

Zastinavý = stinný, schattig. Reš.

Zástinek, nku, m. = zástěnek ? Zapraží
jest částka z-nku přede dveřmi. Krolmus.

Zastínění, n. = zaslonění, die Beschat-
tung. Z. půdy, die Bodenbeschattung. Šp.
Z. zraku lidského. Kap. Post. I. 102. V němž
(rozumění) mnoho je z. z hlúposti i jiných
přiekaz. Hus II. 432.

Zastíněný; -ěn, a, o, beschattet, im Schat-
ten stehend, schattig. — čím: klenbou stromů
z-ný. Kká. Td. 88.

Zastíniti, stěn, íně (íc), il, ěn, ění; za-
stěňovati, zastiňovati = stínem zakryti, za-
sloniti, zatemniti, ver-, über-, beschatten;
chrániti, beschirmen, beschützen; prvními
čarami obraz počíti malovati, Schattenrisse
machen ; předestříti, vorwenden ; se = za-
temniti se, beschattet werden, sich verfin-
stern. Jg. — abs. Utírej svíci, aby knot
nezastěňoval. Kom. Bůh zastiň = Bůh ucho-
vej, zachraň. Us. — co. Měsíc slunce zastínil.
Us. Les jej z-nil. Vrch. Aby je (neduživce)
alespoň stín Petrův zastínil. Sš. Sk. 58
Oblaky slunce zastiňují. Us. Bůh té zastiň
(chraň). Us. Vk. Kobylky veliké letěly jako
vrabci, tak že slunce z-ly. Dač. I. 101. To
zastíní (zabere) málo místa. Us. Vk. Z. něčí
slávu. Lpř. Děj. I. 156. Země z-la měsíc.
Jd. Mnoho tu dříví bylo, kteréž jej (potok
Cedron) zastěňovalo; Jiskřička známosti boží,
již temnosti přirozené dokonce nemohou za-
stíniti. BR. II. 372. a., 298. a. — V., Br.,
Kom., Jel. — komu. Zastěňoval-li jsem
komu. Kom. — co komu. Bůh mi vtip
(zrak) zastínil. Aesop. Věci vezdejší krásu
věčnou mi zastiňují. Kom. — co, koho se
čím. Zastěňují smysly své psaním hloupým.
Jel. Zastínilo se slunce měsícem. V. I ty
se mi tu zastiňuj nějakou smlouvou. Wtr.
exc. On svým rozumem všecko zastínil. Us.
Tč. Lakomstvo pravdu grošem zastiení.
Smil v. 672. Braň se, synečku, obuškem,
já tě zastínu (z-ním) fěrtuškem. Sš. P. 586.
Za8těůovachu křídloma milosrdie. ZN. Co
do velkoleposti nedá se z. velehradská slav-
nosť žádnou posud vídanou slavností cír-
kevní. Sb. vel. I. 83. Moudrosť vínem se
zastiňuje. V. Z. někoho tělem = chrániti.
Berg., Kom. — kde kdy. Hospodine, sílo
spasenie mého, z-nil jsi nad mú hlavú v den
bojový. Ž. wit. 139. 8. — aby. Lupiny za-
zastiňují zrak tvůj, aby toho neznamenal
(vz Brániti). Kom. — jak. Mhly zastínio
v spůsobě oblakův naše pole. Na Ostrav.
Tč. — se. Pramen rudy se zastínil (přestal,
zmizel). Vys. Jak se sám ku chvále zbli-
žuješ, více se z-níš. Mor. Tč.

Zastiňování, n., die Beschattung. Vz Za-
stíniti.

Zastiňovati, vz Zastíniti.

Zastíradlo, vz Zastěradlo.

Zastírání, n., vz Zastření, Zastříti.

Zastírati, vz Zastříti.

Zastižení, n.. die Erreichung, Ertappung
usw., vz Zastihnouti.

Zastižený; -en, a, o, erreicht, ertappt
usw., vz Zastihnouti. — čím kde. Z. puo-

Kottův : Česko-něm. slovník. V.

honem v statky nebo na statku. Vz Zř. zem.
Jir. E. 1. Deštěm někde z-ný. Us. Dch.
Z strany lidí pobožných v tomto životě dnem
soudným z-ných. BR. II. 582. — jak kdy.
Vyvolení dnem páně živí z-ní s jinými
vzkříšenými do oblaků jako na vůz slavný
vzati budou. BR. II. 695.

Zastkměti, ěl, ění. Neb (ženy) těžce zast-
kmiec i almužny zapomniec a druhdy ci-
zieho zadrúc, vše na rúcha nakládají. Št.
Cf. Zatkměti.

Zastkvění (se), n., vz Zastkvěti.

Zastkvěti se, vz Zastkvíti se.

Zastkvíti se, zastkvěti se, stkvěji a
stkvím se, stkvěj se, stkvěl se, stkvění;
zastkvívati se = světle se vyskytnouti, er-
glänzen, glänzend erscheinen. V., Br., Kom.

— se komu. Zastkvěla se sláva všemu
světu. Opsim. —jak. Zastkvěla se tvář jeho
jako slunce. Br. Vyndal svadlou růži a přál,
by se mu svěží barvou zaskvěla. Němc. I.
135. Blankyt se zastkví letem vlasatic. Vrch.
Ve vší svojí kráse pánu zastkvívá se. Sš.
Bs. 1. Krása tvoje zaskvívá se nad sličnotu
panny. Sš. Bs. 37. Ve slávě se zaskvíti.

Čch. Mch. 61. Zaskvěl se v nevídané kráse.
Šml. I. 40. -- kde. Zaskví se nad ním roje
hvězd. Nitra VI. 76. By před nimi se za-
skvěl velkoměstským brusem Kká. Td.
(Osv. V. 541.). První zlatý pruh vycházejí-
cího slunce zaskvěl se nad temenem nej-
vyšší hory. Šml. Slunce na východě se z-lo.
Us. Tč. Ejhla naráz božský sa posel mne
pred očma ukázal, i spanilý mnoho zaskvíval
sa ve tvári. Hol. 10. Bílé roucho zaskví se
na údech. Msn. Or. 132. Na čele bílém za-
skvívá se stříbrný srp luny. Vrch. Jako při
Addě, tak zaskvěla se i zde udatnosť česko-
moravská. Ddk. III. 235. A světlo se za-
skvělo v žaláři. Sš. Sk. 140. — čím: zlato-
hlavem. Čch. Bs. 67. Zem se novým zaskví
květem. Osv. VI. 55. Oltář zaskvívá se zlatem.
Čch. Mch. 146. Zaskvej nad mým steskem
milosti se leskem. Sš. Bs. 9. Z. se slávou.
Šmb. Stř. II. 195. — kdy. Za jeho pano-
vání zastkvěla se hvězda blahobytu aegypt-
ského naposledy. Lpř. Děj. I. 28.

Zasílati, steli, stel, stela (ouc), stlal, án,
ání; zastélati (zastílati) = stlaním zandati,
verstreuen, mit der Streu verdecken. — co
čím. On to slamou a plevami zastlal. Ros.

— komu : dobytku (podstlati, streuen, unter-
streuen). Hlas., Us. Kravám slámy z. Us.
Tč.

Zástlona, y, f. = záslona. Na Slov. Bern.

Zastloniti = zasloniti. Na Slov. Bern.

Zástmivka, y, f., die Abenddämmerung.
Přijdu k tobu na z-ku. Na Ostrav. Tč.

Zástodolí, n. = místo za stodolou, der
Platz hinter der Scheuer. D.
Zástodůlek, lku, m. = zástodolí. Mor.
Šd.

Zástoj, e, m. = místo, kde státi lze, der
Standort. Us. — Z., špatně m.: předmět,
D., Jg, věc, der Gegenstand. Kmp. Jednati
přes zástoj, šp. m.: j. o předmětě (o věci).
Sr. — Z. = vysvědčení, das Zeugniss, Attest.
U Jižné. Vrů. — Z., die Rolle. Slov. Loos.

Zástojky, pl., m., funa, zast. Rozk.

Zastoknúť = zastrčiti (zašťouchnouti?),

307