275

IV. 273., 274. A v Petru moc cirkevná,
v Janu láska zastoupena byla; Kdo místo
otcovo u dědice zastoupá. Sš. Sk. 35., II. 44.
Jiřík manželku svú zastúpil jest před právem
na třech rocích a před čtvrtým právem
tu ji opustil jest. NB. TČ. 214. Z. koho
v smlouvě, v dluhu u práva, u hospodského
(ručiti zaň), Plk.; v jistbě (najíti). Dal. 97.
Ty, kteréž soudný den na světě živy za-
stoupí (zastihne). Št. Kn. š. 23. — co, koho
čím (kdy). Někoho v půtce vlastním tělem
z. (chrániti). Pr. m. předm. Nohama kvítí
zastoupati. Us. Tč. Císař zastupovati se tam
dal dvěma syny svými; Dal se zastupovati
strahovským mnichem. Ddk. IV. 51., 64.
Něco svým hrdlem z. (za to ručiti). Br. Z.
někoho svou přímluvou (chrániti). Štelc.
Své svědomí odvodem, sein Gewissen mit
dem Gegenbeweise. J. tr. — co, koho kdy :
v nebezpečenství, v rozepři (hájiti), Ros.,
v práci (za něho pracovati). Us. V neděli ho
zastupuj« žena. Us — koho stran čeho:
stran statku N . . . Žer, — jak dlouho. Po
dva měsíce zastupoval kaplan faráře. Ml. —
(co) jak. Zastoupil jsem tu summu ze svých
peněz (vydal, založil). L. Slibujeme ho z.
svým nákladem a prací. Tov. 151. Ta věc
tam byla málo, špatně zastoupena, war ver-
treten, lépe: málo se vzdělává, pěstuje, bylo
jí tam málo a p. Vz Brs. 2. vyd. 270. Zastup
s zadu i z přiedu. BO. Otce Nemocna z-pil
(nalezl, zastal). Dal. Jir. 121. Zastúpi úval
na vzchod na pól. Rkk. 23.-- oč. Aby jich
zastoupili před Bohem o jich dobré. Chč.
378. Jej páni jeho zastúpili o ty věci. Půh.
II. 145. — odkud. Z. hříšně od hněvu bo-
žího. Chč. 378. — koho v čem: v záleži-
tostech zemských. Us. Z. někoho v něčem
= ručiti za něho. Bart. II. 22., J, tr. Že on
je v této věci z strany člověka svého za-
stupuje. Mus. 1880. 142. A jestliže by jeho
kto z toho rukojemstvie za ten mlýn na-
řekl, že jeho v tom z. chce. NB. Tč. 28.
Václav zastupuje Martina v tom póhonu.
Půh. I. 307. Potom místo jeho v spravování
lidu zastoupil. BR. JI. 7. a. — proti komu.
Chceme tebe proti Hanušovi z NB. Tč. 53.
V tom Jindřicha zastupuje proti Filippovi;
Zastupuje svú ženu proti Jakúbkovi. Půh.
I. 391. — proč. Zastoupil jej panským
nálezem. Půh. I. 211. (II. 254., 344.). —
s kým kam. Vinař s čeládkou do rázu
zastoupí (do rázu se postaví, počne praco-
vati). Art. vin. 1759. — se. On sám před
soudem se zastupuje (hájí). Us. Kůň se za-
stoupil (zastoupil za prostraňky). Plk.

Zastoupnutý = zastoupený. Kůň, vůl
má z-té (zastoupené, zastoupl nohou za
provaz, za prostraněk). Mor. Šd.

Zastouzeti, vz Zastuditi.

Zastrabiti, il, en, ení = zahojiti, heilen.
Na Slov. Plk. — co komu. Ak ty mne to
krídlo nedáš zastrabiť. Dbš. Sl. pov. VII. 84.

Zastrájati, vz Zastrojiti.

Zastrájeti, vz Zastrojiti.

Zastrakatěti, ěl, ění, scheckig, bunt
werden. Us.

Zastrakatiti, il, cen, ení = strakatým
učiniti, scheckig, bunt machen. Jg. — se =
zastrakatěti. Až se louky zastrakatí. Č. —

co: desku. Us. Tč. — se kde. Ve vrbí
se to zastrakatilo jako modrá šněrovačka a
cíp bílého fěrtochu. Sá.

Zástraní, n., ves u Chotěboře, b) na Slov.
nad Žilinou.

Zastřapalec, lce, m. = zastřapaný, kdo
má střapaté vlasy, der Strobelkopf. U Uh.
Hrad. Tč.

Zastřapaný, vz Zastřapalec.

Zastrašení, n., das Erschrecken, die
Schreckung. Us.

Zastrašenosť, i, f., das Geschrecktsein.

Zastrašený; en, a, o = polekaný, er-
schrekt, in Schrecken gesetzt. — čím: po-
hrůžkou.

Zastrašiti, il, en, ení; zastrašovati, schrek-
ken, in Schrecken setzen, einschüchtern. Us.,
V. — abs. Však nezastrášíte! Bange machen
gilt nicht. Us. Dch. — koho: Ros., po-
cestné. Sych. — koho, se čím. Napřed po-
jatým domněním sám sebe zastrašíš. Kom.
Z. Někoho přísností, ukrutností. Us. Pdl. —
koho odkud: od ženění (odstrašiti). Us.
Vz Postrašiti. — jak. Nedám se tak snadno
zastrašiti. Us. Dch. — se. On ale zastrašiv
se řekl. Sš. Sk. 120. — se čeho. Řeči té
z-šiv se Felix pravil. Sš. Sk. 269.

Zastrašovati, vz Zastrašiti.

Zastražení, n., die Beschützung, Be-
setzung.

Zastražený; -en, a, o, geschützt, be-
schirmt.

Zastražiti, il, en, ení = ostříhati, be-
wachen. — co. Zastražil všecky cesty, stezky
mé. BO.

Zástražník, u, m. = hřebík na nápravě,
der Hutnagel. Dch., Pdl.

Zástražný hřebík, vz Zástražník. Dch.

Zástrček, čku, m. = zástavek.

Zastrčení, n., die Versteckung. — Z. =
schování, die Versteckung, Verbergung. —
Z = vstrčení, die Hineinfügung, Hinein-
steckung. — Z. = zavření, die Ver-, Zu-
riegelung.

Zastrčený; -en, a, o = zandaný, ver-
steckt. — Z. = schovaný, ukrytý, versteckt,
verborgen. — co kde. Za pasem měl z-ný
obuch. Us. Šd. — Z. = vstrčený, hineinge-
fügt, hineingesteckt. — kam: do sena. —
Z. = zavřený, zugeriegelt, verriegelt. Z. dvéře.
— čím: závorkou. Vrata stýblem z-ná. Er.
P. 255.

Zastrčiti, strč, strče (íc), il, en, ení; za-
strkati, zastrkovati; zastrknouti, knul a kl,
ut, utí; zastrkovati, zastrkovávati = za něco,
někam, v něco strčiti, dahinter, hineinstecken
o. schieben, stossen, einstecken, einschieben,
aufstecken; založiti, zandati, schovati, ta-
jiti, verstecken, verlegen, verbergen; za-
vříti, vorschieben, vorstecken, zuschieben,
zuthun, vorthun. Jg. — abs. Zastrč! Za-
strčila's? Us. — co: peníze (schovati), zá-
voru (dvéře závorou zavříti). V., Kom. Z.
šavli, meč, bodák, dvéře. Us. Dch. — co
kam: psaní za obraz, Us., meč do pošvy,
prut do země, Us., něco do kouta. Ros. Z.
vonici (kytku) za klobouk. Us. na Mor. Šd.
Z. péro na klobouk, fajfku za pás. Us. Dch.
Jestli gazděna na boží tělo z oltáře halouzkn
ulomí a ji do lnu zastrčí, dobře se jí leu

307*