Předchozí (280)  Strana:281  Další (282) |
|
|||
Zasvěcený; -cen, a, o, geweiht, geheiligt,
geboten (zu feiern), Feier-. Z. svátek, Us., den, V., slavnosť. Br. Včera byl z-ný den, kaj sa můj milý poděl? Sš. P. 604. — komu. Čas práci z-ný. Us. Chrám z-ný službě boží. NI. Z-ní bohům živočichové. Lpř. Děj. I. 29. Oltář sv. Vojtěchu z ný. Ddk III. 47. — jak: tajemně z. Dch. Místo na chrám z-né. Dch. Kaple na jméno sv. Klimenta z ná. Anth. Jir. I. 3. vyd. IV. Zasvěcování, n., die Heiligung U Říma-
nův a Řeků vz Vlšk. 518. Zasvěcovati, vz 1. Zasvětiti, 2. Zasvítiti.
Zasvědčiti, il, en, ení; zasvědčovati =
svědectvím zatvrditi, mit Zeugniss erhärten, bezeugen, bekräftigen. — co. — sobě (ně- čího svědectví se dokládati, Jem. zum Zeu- gen nehmen). Puch. — si co kým. Herakles zasvědčil si slib (Augiův) synem Augiovým. Cimrhl. Myth. 241. Zasvědčovati, vz Zasvědčiti.
Zasvěděti, ěl, ění = začíti svěděti, an-
fangen zu jucken. — koho kde. Něco mne zasvědělo na ruce. Zásvět, u, m. = zasvícení, das Erleuch-
ten, Licht, der Schein. Div. z ochot. — Z. = dračka, der Lichtspan. D. Zásvěta, y, f. = zasvícení. Z. budouc-
nosti. Phld. I. 1. 11. Zásvětí, n., das Jenseits. Ó světice tam
v z.! Sš. Sm. bs. 23. Zasvětiti, svět, tě (íc), il, cen, ení; za-
svěcovati = svatým učiniti, heilig erklären heiligen, zum Fest machen; slaviti, ein Fest feiern. Jg. — co : svátek, D., sňatek, Ddk. III. 78., den, slavnosť, Br., šichtu (jí nedě- lati, nepracovati), Vys., školu. Us. — co, se komu: svátek Bálovi. Br. Někomu chrám. Ml. Z. se Bohu, Lpř. J., se studiu, život svůj vědám, práci. Us. Pdl. Nevěděl, komu kostel z. Ddk. II. 245. Slušná teda vec, aby sme tento pamätný deň z-li Bohu. Zbr. Lžd. 57. Ale nám zasvätilo (keď pre dažď polniu prácu nemôžu konať a tak tedy musejú akoby svätiť). Na Slov. Zátur. Dceru zasvětíte hoři. Čch. L. k. 35. Žije rodu v pa- měti, kdo se rodu zasvětí. Nitra VI. 65. — čím. Svátky zvoněním z. (slaviti). Kos. Patriarcha zasvätí svätými bohumilý sľub obriadami. Zbr. Lžd. 50. Obětováním se žertva Bohu zasvěcuje. Sš. H. 170. — se kam. Z. se do něčeho, Lpř. Děj. I. 133., někoho do hospodářství. Šml. I. 56. — kdy. Vidí se tu, že den nedělní hned za apo- štolů jest zasvěcen. BR. II. 453. a. — Z. = oheň rozdělati tam, kudy by zvěř vyraziti mohla, verfeuern. Šp. Zasvětiti = zasvítiti. Na Slov. Bern.
Zasvětliti se, licht werden. — kde. Za-
světlilo se na horách. Ostrav. Tč. Zásvetní = zásvětový. Šm.
Zásvětový = za světem jsoucí, hinter der
Welt befindlich, jenseits gelegen. Z. kon- činy. Ráj. Zasvévoliti, il, ení, ein wenig Muthwillen
treiben. Drobet si z. Us. Ten si zasvévolil! Kká. Td. 275. Vz Zasvávoliti. Zasvícení, n., vz Zasvítiti.
Zasvícený, vz Zasvítiti.
Zasvidřiti, il, en, ení, eindrillen. Šm.
|
Zasvinění, n. = znečištění, die Beschmut-
zung. Zasviněný; -ěn, a, o = znečištěný, be-
schmutzt, besudelt, verunreinigt. Z. ruce, papír. Us. Zasviniti, il, ěn, ění = znečistiti, zama-
zati, beschmutzen, besudeln, verunreinigen. í D. — co čím: papír inkoustem. — kde: ve škole, se v kaluži. Us. Zásvist, u, m. = zasvistnutí, zahvízdnutí, záhvizd. Us. Šd. Vz Zasvistěti. Zasvistěti, zasvištěti, 3. os. pl. -stí, ěl,
ěn, ění; zasvistnouti, stnul a stl, utí = za- hvízdati, lospfeifen, zu pfeifen anfangen. — na koho. L. — komu čím kde. Střela zasvistěla okolo ucha. Č. — odkud (kam). Naň to z vlastních šiků střely zasvištěly. Kká K sl. j. 204 Z hlavní černých 300 kulek zasvištělo. Kká. Td. 269. — kudy jak. Svist (das Murmelthier) zasvistne no- som z hlboka, zasvistnú i ostatní a už tí tam. Na Slov. Šd. Zasvistnouti, vz Zasvistěti.
Zasvištěti, vz Zasvistěti.
Zásvit, u, zásvitek, tku, m. = zasví-
tání, die Dämmerung, das Aufleuchten, der Schimmer, der Lichtblick, Strahl. Mus. 1880. 261., Dch., Kká. Š. 77., Td. 100. Z slunce. Č. Z. blesků, Kká. K sl. j 160., naděje, štěstí. Šml. I. 101. Poslední z. zapadajícího slunce. Šmb. Nad dvermi luny zásvitok sa jakby v nápis krúži, valí. Phld. IV. 23. Ani zhasiť jejich zásvit nezná chmúra, ani búra; jejich zásvit: láska k rodu, k ľudstvu atd. Phld. IV. 574. Zasvítání, n. = svítání, dnění. Vz Zá-
svit. Zasvítati, vz Zasvitnouti.
Zasvítávání, n., das allmählige, wieder-
holte Dämmern. BR. II. 290. b. Zasvítávati, vz Zasvitnouti.
Zasvítění, n. = zasvícení. Na Slov. Bern.
Zasvítiti, svítím, svěť, svitě (íc), il, cen,
ení; zasvěcovati = počíti svítiti, zu leuchten anfangen, erglänzen ; světlem oblesknouti, rozsvítiti (Kat. 680.), beleuchten, licht ma- chen, erhellen. — abs. Zasvítilo slunéčko. Ros. Kolik blesků zasvítilo a zarazilo. Nitra VI. 306. Když slnko jistoty zasvieti? Kyt. 1876. 15. — kde. Duše krásná v krásné tváři zasvítí. Krok. Zasvěť tvář nad sva- tyní svou spuštěnou. Br. Mor ho! Krikla družina slovänská od razu, a meč zasvietil v pästi každému vítäzu! Chlpk. Sp. 8. Jasně se zasvítí (prstýnek), krásně se zatřpytí před oltářem. Čch. L. k. 46 A v kostele zasvítilo se. Dbš. Sl. pov. VIII. 6. — čím. Zasvěcuje očima mysli mé paprslek s hůry. V. Z. někomu štípou. Na Ostrav. Tč. - - komu (co). Lucernu nám sám zasvěcuješ (rozsvěcuješ). Žalm. Někomu z., Einem heim- leuchten. — se, licht werden, zu leuchten anfangen. Divný kometa zasvítil se. V. Když jsi se mi zasvítila. Kom. Oko její se zasví- tilo. Plk. — se kudy. Zasvěcuje se blý- skání po nebi. Ps. — se komu. Len teraz sa mu zasvietilo, erst jetzt sah ers ein, be- griff er's Mt. S. I. 107. — komu kudy kam. Zasvieť mi, mesiačku, štítom do komory. Ht. Sl. ml. 230. — kde jak. Zasvieť že |
||
|
|||
Předchozí (280)  Strana:281  Další (282) |