Zasvěcený; -cen, a, o, geweiht, geheiligt,
geboten (zu feiern), Feier-. Z. svátek, Us.,
den, V., slavnosť. Br. Včera byl z-ný den,
kaj sa můj milý poděl? Sš. P. 604. — komu.
Čas práci z-ný. Us. Chrám z-ný službě boží.
NI. Z-ní bohům živočichové. Lpř. Děj. I.
29. Oltář sv. Vojtěchu z ný. Ddk III. 47. —
jak: tajemně z. Dch. Místo na chrám z-né.
Dch. Kaple na jméno sv. Klimenta z ná.
Anth. Jir. I. 3. vyd. IV.

Zasvěcování, n., die Heiligung U Říma-
nův a Řeků vz Vlšk. 518.

Zasvěcovati, vz 1. Zasvětiti, 2. Zasvítiti.

Zasvědčiti, il, en, ení; zasvědčovati =
svědectvím zatvrditi, mit Zeugniss erhärten,
bezeugen, bekräftigen. — co. — sobě (ně-
čího svědectví se dokládati, Jem. zum Zeu-
gen nehmen). Puch. — si co kým. Herakles
zasvědčil si slib (Augiův) synem Augiovým.
Cimrhl. Myth. 241.

Zasvědčovati, vz Zasvědčiti.

Zasvěděti, ěl, ění = začíti svěděti, an-
fangen zu jucken. — koho kde. Něco mne
zasvědělo na ruce.

Zásvět, u, m. = zasvícení, das Erleuch-
ten, Licht, der Schein. Div. z ochot. —
Z. = dračka, der Lichtspan. D.

Zásvěta, y, f. = zasvícení. Z. budouc-
nosti. Phld. I. 1. 11.

Zásvětí, n., das Jenseits. Ó světice tam
v z.! Sš. Sm. bs. 23.

Zasvětiti, svět, tě (íc), il, cen, ení; za-
svěcovati = svatým učiniti, heilig erklären
heiligen, zum Fest machen; slaviti, ein Fest
feiern. Jg. — co : svátek, D., sňatek, Ddk.
III. 78., den, slavnosť, Br., šichtu (jí nedě-
lati, nepracovati), Vys., školu. Us. — co,
se komu: svátek Bálovi. Br. Někomu
chrám. Ml. Z. se Bohu, Lpř. J., se studiu,
život svůj vědám, práci. Us. Pdl. Nevěděl,
komu kostel z. Ddk. II. 245. Slušná teda
vec, aby sme tento pamätný deň z-li Bohu.
Zbr. Lžd. 57. Ale nám zasvätilo (keď pre
dažď polniu prácu nemôžu konať a tak tedy
musejú akoby svätiť). Na Slov. Zátur. Dceru
zasvětíte hoři. Čch. L. k. 35. Žije rodu v pa-
měti, kdo se rodu zasvětí. Nitra VI. 65. —
čím. Svátky zvoněním z. (slaviti). Kos.
Patriarcha zasvätí svätými bohumilý sľub
obriadami. Zbr. Lžd. 50. Obětováním se
žertva Bohu zasvěcuje. Sš. H. 170. — se
kam. Z. se do něčeho, Lpř. Děj. I. 133.,
někoho do hospodářství. Šml. I. 56. — kdy.
Vidí se tu, že den nedělní hned za apo-
štolů jest zasvěcen. BR. II. 453. a. — Z. =
oheň rozdělati tam, kudy by zvěř vyraziti
mohla, verfeuern. Šp.

Zasvětiti = zasvítiti. Na Slov. Bern.

Zasvětliti se, licht werden. — kde. Za-
světlilo se na horách. Ostrav. Tč.

Zásvetní = zásvětový. Šm.

Zásvětový = za světem jsoucí, hinter der
Welt befindlich, jenseits gelegen. Z. kon-
činy. Ráj.

Zasvévoliti, il, ení, ein wenig Muthwillen
treiben. Drobet si z. Us. Ten si zasvévolil!
Kká. Td. 275. Vz Zasvávoliti.

Zasvícení, n., vz Zasvítiti.

Zasvícený, vz Zasvítiti.

Zasvidřiti, il, en, ení, eindrillen. Šm.

Zasvinění, n. = znečištění, die Beschmut-
zung.

Zasviněný; -ěn, a, o = znečištěný, be-
schmutzt, besudelt, verunreinigt. Z. ruce,
papír. Us.

Zasviniti, il, ěn, ění = znečistiti, zama-
zati, beschmutzen, besudeln, verunreinigen.
í D. — co čím: papír inkoustem. — kde:
ve škole, se v kaluži. Us.
Zásvist, u, m. = zasvistnutí, zahvízdnutí,
záhvizd. Us. Šd. Vz Zasvistěti.

Zasvistěti, zasvištěti, 3. os. pl. -stí, ěl,
ěn, ění; zasvistnouti, stnul a stl, utí = za-
hvízdati, lospfeifen, zu pfeifen anfangen. —
na koho. L. — komu čím kde. Střela
zasvistěla okolo ucha. Č. — odkud (kam).
Naň to z vlastních šiků střely zasvištěly.
Kká K sl. j. 204 Z hlavní černých 300
kulek zasvištělo. Kká. Td. 269. — kudy
jak. Svist (das Murmelthier) zasvistne no-
som z hlboka, zasvistnú i ostatní a už tí
tam. Na Slov. Šd.

Zasvistnouti, vz Zasvistěti.

Zasvištěti, vz Zasvistěti.

Zásvit, u, zásvitek, tku, m. = zasví-
tání, die Dämmerung, das Aufleuchten, der
Schimmer, der Lichtblick, Strahl. Mus. 1880.
261., Dch., Kká. Š. 77., Td. 100. Z slunce.
Č. Z. blesků, Kká. K sl. j 160., naděje,
štěstí. Šml. I. 101. Poslední z. zapadajícího
slunce. Šmb. Nad dvermi luny zásvitok sa
jakby v nápis krúži, valí. Phld. IV. 23. Ani
zhasiť jejich zásvit nezná chmúra, ani búra;
jejich zásvit: láska k rodu, k ľudstvu atd.
Phld. IV. 574.

Zasvítání, n. = svítání, dnění. Vz Zá-
svit.

Zasvítati, vz Zasvitnouti.

Zasvítávání, n., das allmählige, wieder-
holte Dämmern. BR. II. 290. b.

Zasvítávati, vz Zasvitnouti.

Zasvítění, n. = zasvícení. Na Slov. Bern.

Zasvítiti, svítím, svěť, svitě (íc), il, cen,
ení; zasvěcovati = počíti svítiti, zu leuchten
anfangen, erglänzen ; světlem oblesknouti,
rozsvítiti (Kat. 680.), beleuchten, licht ma-
chen, erhellen. — abs. Zasvítilo slunéčko.
Ros. Kolik blesků zasvítilo a zarazilo. Nitra
VI. 306. Když slnko jistoty zasvieti? Kyt.
1876. 15. — kde. Duše krásná v krásné
tváři zasvítí. Krok. Zasvěť tvář nad sva-
tyní svou spuštěnou. Br. Mor ho! Krikla
družina slovänská od razu, a meč zasvietil
v pästi každému vítäzu! Chlpk. Sp. 8. Jasně
se zasvítí (prstýnek), krásně se zatřpytí
před oltářem. Čch. L. k. 46 A v kostele
zasvítilo se. Dbš. Sl. pov. VIII. 6. — čím.
Zasvěcuje očima mysli mé paprslek s hůry.
V. Z. někomu štípou. Na Ostrav. Tč. - -
komu (co). Lucernu nám sám zasvěcuješ
(rozsvěcuješ). Žalm. Někomu z., Einem heim-
leuchten. — se, licht werden, zu leuchten
anfangen. Divný kometa zasvítil se. V. Když
jsi se mi zasvítila. Kom. Oko její se zasví-
tilo. Plk. — se kudy. Zasvěcuje se blý-
skání po nebi. Ps. — se komu. Len teraz
sa mu zasvietilo, erst jetzt sah ers ein, be-
griff er's Mt. S. I. 107. — komu kudy kam.
Zasvieť mi, mesiačku, štítom do komory.
Ht. Sl. ml. 230. — kde jak. Zasvieť že