Předchozí (285)  Strana:286  Další (287) |
|
|||
286
|
|||
|
|||
dere in Schaden bringt, vom Raube, von
Erpressung aller Art lebt, Br., Flav. Aby najali pojezdné, kteříby silnice okolo Prahy projížděli a z-né chase loupežnictví zasta- vovali. Skl. V. 164. — Z. lid u vojska = zadní chasa, Tross, m. Br., Kom., D. — Z. list = úpis náhrady za škody neb ná- klady, eine Urkunde, in welcher der Ersatz aller Schäden und Auslagen versprochen wird, die Vergütungsurkunde, Verscbrei- bung zur Schadloshaltung. Gl. 382 , Arch. I. 214., Č. Dod., Sdl. Hr. III. 238. List jeho
z. mám a toť jsú škody bohdá spravedlivé. Záp. měst. 1448. Z. list. Listina z r. 1486. Mus. 1880. 411. — Z. peníze. Ze z. peněz skrze pohony zemské nechtí súditi. Půh. II. 619. Záškodnice, e, f. = škodařka, Schaden-
macherin; ein Weib aus dem Trosse, die Räuberin, Br. Trávnice, trávnice, v poli z-ce, ale ste do domu dobré robotnice. Koll. Zpiev. I. 293. — Z. = klenutá konírna, V z-ci jsou koně záškodní anebo jak by- chom řekli: vybrakovaní. Sdl. Hrd. III. 9. Záškodník, a, m = záškodní člověk, der
Schädiger, Schadenstifter, Rauber. Osopí se na zahradníka: Co to tu máš za z-kóv, čo mi takýto nečin robia? Dbš. Sl. pov. VI. 84. — Z. = zahaleč, der Müssigganger. Ros. — Z. vojenský, pakostník, zaškodní chasa, der Trossbube. D. — Vz Záškodní. Záškodnosť, i, f. = škodnosť, die Schäd-
lichkeit. Ros. Záškodný, vz Záškodní.
Záškolský = za školou bydlící, hinter
dem Schulgebäude wohnend. Us. Msk. Zaškortati, zaškortávati, zu gurren an-
fangen. — kde. Myš v díře zaškortala Zaškořupiti = zaškořepiti, mit einer
Rinde oder Kruste überziehen. Na Ostrav. Tč. — se, überkrusten. Jak neumyješ ren- dlíka, zůstane skorupa a on se zaškořupí. Na Ostrav. Tč. Zaškoudlosť, zaškudlosť, i, f.= hubenosť,
die Magerkeit. Jg. Neměl on ani touchy o zlobě a duchové z-sti nepřátel Kristo- vých ; Více ještě ta mravná z. a ztyřelosť jeví se v tom, že již Nyní na Krista číhají ti, jenž lid k němu vésti měli. Sš. J. 85., Mr. 31. Zaškoudlý, zaškudlý = hubený, mager.
Z. dobytek. Kom. Nejedni od církve od- štěpení vykladači to na podání církve kato- lické obracují, starodávné, z-dlé šípy na ni vychrlujíce. Sš. Mr. 32. — jak. Filosofie celá z-dlá nad míru v ošumělém rouše scholastickém Pal. Děj. IV. 1. 376. Zaškoudnouti, dl, utí = zhubeněti, ma-
ger werden. Us., Št. Zaškouliti, il, ení = zašilhati, zahleděti,
ein wenig schielen, schief ansehen — na koho. Oko jeho zlostně na nás zaškoulilo. Koll. Zn. 143. Ešte raz naň zaškúli. Lipa II. 265. Kňahiňa milo pozrela na Popelvára;
ale Železný Mních len zaškúlil naňho a po- viedal. Dbš. Sl. pov. VI. 49. — čím. Okom zaškúlil, ako z polovice šialený. Klčk. Zb. III. 111. — jak. A kedy nekedy na to, ako
jastrab na holuba, krivým okom zaškúli. |
Klčk. VI. 49. Bratova zle, nedobre zaškú-
lila naň. Dbš. Sl. pov. III. 69. Záškraba, y, f. = poskvrna dobré po-
věsti, befleckter Ruf. Us. — Z. = záškleba. To je dnes z.! U Bydž. Kšť. Zaškrabání, n., das Verkratzen. Vz Za-
škrabati. Zaškrabaný; -án, a, o, verkratzt. Vz
Zaškrabati. Zaškrábati; zaškrábnouti, bnul a bl, ut,
utí; zaškrabovati, zu kratzen anfangen, ein wenig kratzen; verkratzen. — abs. Někdo tu zaškrábal. Us. — co čím: nožem. Z. ně- koho pazourem. Us. Tč. Na kraji štít pre- pichá i ľavý pod rebrami ostrým bok za- škrábne hrotom. Hol. 145. — koho, se kde. Z-bal se za uchem, na noze atd. Us. Šd. Zaškrabkati = zaškrábnouti. Na Slov.
Bern. Záškrabek, bku, m. = zaškrábnutí, der
Kratzer, Ritz. Z. nožem učiniti. Berg. Zaškrábnouti, vz Zaškrábati.
Zaškrábnutí, n., der Ritz.
Zaškrábnutý; -ut, a, o, geritzt.
Zaškrabovati, vz Zaškrábati.
Zaskřabovati = kdo v řeči r. zadrhuje.
Cf. Škrhati. Na mor. Val. Vck. Zaskrátati = zanečistiti. Na Slov. Bern.
Zaškrcení, n., die Erdrosselung. Br.
Zaškrcený; -en, a, o, erdrosselt. Vz Za-
škrtiti. Zaškrcovati, vz Zaškrtiti.
Zaškrečání, vz Zaškrečati.
Zaškrečati, vz Zaškřečeti.
Zaškřečeti, el, ení, zaškřekati, zaškřek-
nouti, vz Zaškřečeti. Skřečeti. — abs. Drů- bež zaškřečala. Us. Šd. — kde. Jak žáby na stromech zaškřekajú, déšť přivolajú. Na Ostrav. Tč. Keď domov dochádzala, zaškre- čal kohút na pante. Dbš. Sl. pov. VI. 14. Len čo ukázala sa vo dverách, starý kohút zaškrečal na smetisku a celý kŕdel sliepek hnal sa útokom na Annu. HVaj. BD. II. 31. Zaškřehotati, anfangen zu quacken, ein
wenig quacken. — abs. Zaškřehotala žába. — kde: v rybníce a p. Zaškřeknouti, vz Zaškřečeti.
Zaškretý; -et, a, o. Vidiac v Pohorskom
srdce nie z-té, odporné a neprístupné. Zátur. Nápr. 68. Darmo's prúdy slz a krve znoja na nevďaku lieval z-tú. Phld. IV. 155. Zaškrhotati = zacinkati, erklingen, schep-
pern. — komu kde. Jí však v opasku pe- níze z-ly. Kld. II. 164. Zaškriataný; -án, a, o = zaškřítaný. Na
Slov. Zaškřípati, vz Zaskřípati.
Zaškřipcovati, einkneipen. — komu co
kdy. Před r. 1848. ještě místy zlodějovi prsty z-li, aby se přiznal. Na Ostrav. Tč. Zaškřipění, n , vz Zaškřipěti.
Zaškřipěti, ěl, ění, zu knarren anfangen,
ein wenig knarren. — abs. Nemazané kolo z-lo. Us. Tč. — čím: zuby. Us. Tč. — kde. Cosi mi mezi zuby z-lo. Us. Tč. — jak. Z očí mu blisly dve strely, zuby divo za- škripely. Btt. Sp. 82. Zaškřipiti, il, en, ení, einquetschen. —
co komu kde: prsty mezi dveřmi. Na Ostrav. Tč. |
||
|
|||
Předchozí (285)  Strana:286  Další (287) |