Zaškvařovati, vz Zaškvařiti.

Zaškvrčati = zaškvrčeti. Na Slov.

Zaškvrčeti, vz Zaškvrknouti.

Zaškvrknouti; zaškvrčeti, el, ení, anfan-
gen zu kreischen, quicken; prasseln, schwir-
ren. Chlapec primknul sä hlavou ku svieci
a tu mu vlasy oškvrkly, že len tak zaškvr-
čalo, skvŕk, skvŕk urobilo. Hdž. Šlb. 40.

Zaškvrniti = zaskvrniti.

Zaškytati; zaškytnouti, tnul a tl, utí,
losschluchzen, den Schlucken haben. Ros.

Zaškytnouti, vz Zaškytati.

Zašlahati = zašlehati. Vz Zašlehnouti.

Zašlahnouti = zašlehnouti.

Zášlap, u, zášlapek, pku, m., zášlapa,
y, f. = zatknutí, záskoka, úraz koruny ko-
pyta, když si kůň sám, nebo když mu jiný
nu ni šlápne, der Kronentritt, Nageltritt,
Huttritt. Čsk. Ten kůň má z. Kos.. Ja. Z
jednoduchý, hluboký. Vz více v S. N. —
Z. = ranění spodku nohy zabodnutím ně-
jaké věci, der Nageltritt. Ja. — Z., když
jelenu táhnoucímu místy travou zarostlými
špičky trávy, které mu mezi spáry uvázly,
do jeho stopy na otevřené půdě spadnou,
der Einschlag. Šp.

Zašlapání, n., die Ver-, Niedertretung.

Zašlapaný; -án, a, o, ver-, niedergetreten,
durchs Treten verdorben. Z tráva. — kam:
do bláta. lis. — čím: nohama.

Zašlapati, vz Zašlapnouti.

Zašlapiti, vz Zašlapnouti.

Zašlapnouti, pnul a pl, ut, utí; zašla-
piti, il, en, ení; zašlapati, zašlapovati, za-
šlapávati = šlapáním zandati, nieder-, zu-,
eintreten; zatajiti, unterdrücken; zabiti, todt
treten. Jg. — co: semeno, věc nějakou. Us.
Z. něco = zatutlati, zatajiti. V. — koho
(šlapáním usmrtiti). Us. Zašlapilo (místy
v obec. mluvě: zašloupilo) mne to (nemoc
mne jala). Us. Pozor, abychom jeden dru-
hého nezašlapli (pravil kohout mezi koňmi).
Us. Bayer. — koho kde : v tlačenici, v trávě
atd. — jak: nemilosrdně. Us. — co kam:
do bláta, Kos., D., semeno do země. D. =
komu co: ptáka (usmrtiti), Ros., oči (dary
oslepiti), Plk., Šm., Č. M. 578., si nohu. D.
— co čím: nohama. — si co kam: trn
v nohu. Ja. — se. Kůň se zašlapuje (za-
sekává se). Kos., Šm.

Zašlářiti, il, en, ení, verschleiern. Koll.
Zněl. 109.

Zašleh, u, m., vz Zášmig.

Zašlehati, vz Zašlehnouti.

Zašlehávati, vz Zašlehnouti.

Zašlehnouti, hnul a hl, ut, utí; zašle-
hati, zašlehávati, zašlehovati = zašvihnouti,
einen Knall wie die Peitsche geben; zasá-
hnouti šlehaje, peitschend treffen, erreichen;
zahnati šleháním, wegpeitschen. — abs. Bič
zašlehl. Ros. Oheň zašlehl. Us. — koho:
slepici (šlehnutím usmrtiti). Tak som bledol
od tej doby, jako ma zašlahly blesky krá-
sných očí Mileny mojej. Lipa 320. — koho
čím kam. bičem do oka. Us. — koho od-
kud: husy s pole (zahnati). Us. — (co)
kam. Déšť obili do země zašlehal (zatloukl).
Us. Oheň zašlehoval až nad střechu, až na
zahradu k stodole. Us. Tč. Keď zašlahaly
v duši jeho plameny pomsty. Phld. III. 2.

203. — se komu. Zašlehl se mu bič (za-
mátl, zadrhl se). Ros. — kudy. Zábřesk
myšlénky zašlehl mým mozkem. Hrts.

Zašlehovati, vz Zašlehnouti.

Zašlejch, u, m. Má n nás pět dní za-
šlejch (= jsme mu dlužni za 5 dní práce).
V Kunval. Msk.

Zašlemovati = zahleniti, zalepiti, ver-
schleimen, verschleminen. — si co čím:
žaludek. Ros. — se. Trouby se zašlemovaly.

Zašli, vz Zaslati.

Zašlichtovati = šlichtou zamazati, schlich-
ten. — co: osnovu Us. Tč.

Zašlosť, i, f. = minulosť, die Vergangen-
heit. Řeči mistrovy v z-sti lidu křesťanského.
Pal. Děj. IV. 1. 424. Z-sti jsem neznal, bu-
doucnosti netušil. Slov. Tč. Zdravím vás
zašlosti, přišlosti. Nrd. Kosm. bs. 37. Útrpně
z. někomu skrývati. Čch. Mch. 70. — Z. =
zvetšelosť, časem pokaženosť, die Verkommen-
heit. Bůh vida stvoření svého pro hřích
těžký zašlosť; Však Bůh nesmírné milosti
lituje lidské zaslosti. Kanc. A věru máte
Boha z čeho chváliti, že se Vám ještě v ta-
kové z sti milosť okázala. Pal. Děj. V. 2.
Stav pohanské z-sti; Mravná z. pohanstva;
An ale Pavel líčil z, zamřelosť a zkázu.
Sš. 1. 131., 153., II 93. (Hý.). — Z. = ne-
pravost, das Vergehen. Hříchy i nepravosti
i mnohé zlé z-sti. Pís. br. 300. V z-stech
našich. Kom. Kšaft 15. — Z. = zadlužilosť,
znuzilosť, die Verschuldung, der Nothstand.
1552., Zlob., Jg.

Zašlundrati, nass machen. — co kde:
šaty v rose, ve vodě. — se. Us. Tč.

Zašlý = který zašel, vergangen, verlau-
fen. Z. bludice. Mcha. — kam: do lesa.
Us. Slunce za horu z. V hřiechy zašlý. Hus
I. 436.— odkud: od své dokonalosti z.V.
— Z. — přestalý, minulý, vergangen, vor-
übergegangen, verwichen. Z. láska. D. Z.
děje, Kká., čas, Čch. Petrk. 58., sláva, Kká.,
mladosť. Btt. Sp. 31. Kdo mi vrátí zašlé
doby, co jich mladosť zmárnila? Na Slov.
Tč. Z. doba, Osv. V. 760, věk. Mcha., Mus.
1880 154. Kdo by je chtěl znova obžalovati
pro tyto zašlé věci svrchupsané? Arch. I.
196. — Z. = zvetšelý, časem pokažený, ver-
altet, verblichen, abgerieben, entfärbt, ab-
genützt, verfallen. Z. hory, ein in Verfall
gekommenes Bergwerk. Hř. Z. strom, Sl.
les., oko. Db. Vidouce zemi tak zašlou. Pal.
Děj. III. 3. 231. Pro uspokojenie krále již
dosti z-ho. Arch. LV. 470. To okno je celé
zašlé (naběhlé). Us. Šd. Leč pomni, že malby
zašlé se obnovují. Sš. Srn. bs. 198. Z. barva,
slova (zastaralá), Us., malba, peníz, Sych.,
řád vojenský. Zlob. — čím: měď rzi zašlá.
Br. Konvice špínou zašlá. Oči mdlobou za-
šlé. St. skl. II. 30. — Z. = počatý, začatý,
vzešlý, zavedený, zběhlý, stalý, angefangen,
vorgefallen. Zlob. Z. pře, rozepře. Apol. Věc
zašlá (trvající, nedokonaná), hangende An-
gelegenheit. J. tr. Aby zmatky zašlé opra-
voval. Let. 172. — kdy. Různice za předků
našich z. Zlob. Ana mu smrť Tiberia mezi
tím zašlá závadu zavalila. Sš. Sk. 114. —
proti komu. Potahové proti zločinci zašlí
(vyskytlí). — s kým. Z té pak veliké
s Pavlem zašlé proměny. Sš. II. 16.



	Zaškvařovati, vz Zaškvařiti. Zaškvrčati = zaškvrčeti. Na Slov. Zaškvrčeti, vz Zaškvrknouti. Zaškvrknouti; zaškvrčeti, el, ení, anfan- gen zu kreischen, quicken; prasseln, schwir- ren. Chlapec primknul sä hlavou ku svieci a tu mu vlasy oškvrkly, že len tak zaškvr- čalo, skvŕk, skvŕk urobilo. Hdž. Šlb. 40. Zaškvrniti = zaskvrniti. Zaškytati; zaškytnouti, tnul a tl, utí, losschluchzen, den Schlucken haben. Ros. Zaškytnouti, vz Zaškytati. Zašlahati = zašlehati. Vz Zašlehnouti. Zašlahnouti = zašlehnouti. Zášlap, u, zášlapek, pku, m., zášlapa, y, f. = zatknutí, záskoka, úraz koruny ko- pyta, když si kůň sám, nebo když mu jiný nu ni šlápne, der Kronentritt, Nageltritt, Huttritt. Čsk. Ten kůň má z. Kos.. Ja. Z jednoduchý, hluboký. Vz více v S. N. — Z. = ranění spodku nohy zabodnutím ně- jaké věci, der Nageltritt. Ja. — Z., když jelenu táhnoucímu místy travou zarostlými špičky trávy, které mu mezi spáry uvázly, do jeho stopy na otevřené půdě spadnou, der Einschlag. Šp. Zašlapání, n., die Ver-, Niedertretung. Zašlapaný; -án, a, o, ver-, niedergetreten, durchs Treten verdorben. Z tráva. — kam: do bláta. lis. — čím: nohama. Zašlapati, vz Zašlapnouti. Zašlapiti, vz Zašlapnouti. Zašlapnouti, pnul a pl, ut, utí; zašla- piti, il, en, ení; zašlapati, zašlapovati, za- šlapávati = šlapáním zandati, nieder-, zu-, eintreten; zatajiti, unterdrücken; zabiti, todt treten. Jg. — co: semeno, věc nějakou. Us. Z. něco = zatutlati, zatajiti. V. — koho (šlapáním usmrtiti). Us. Zašlapilo (místy v obec. mluvě: zašloupilo) mne to (nemoc mne jala). Us. Pozor, abychom jeden dru- hého nezašlapli (pravil kohout mezi koňmi). Us. Bayer. — koho kde : v tlačenici, v trávě atd. — jak: nemilosrdně. Us. — co kam: do bláta, Kos., D., semeno do země. D. = komu co: ptáka (usmrtiti), Ros., oči (dary oslepiti), Plk., Šm., Č. M. 578., si nohu. D. — co čím: nohama. — si co kam: trn v nohu. Ja. — se. Kůň se zašlapuje (za- sekává se). Kos., Šm. Zašlářiti, il, en, ení, verschleiern. Koll. Zněl. 109. Zašleh, u, m., vz Zášmig. Zašlehati, vz Zašlehnouti. Zašlehávati, vz Zašlehnouti. Zašlehnouti, hnul a hl, ut, utí; zašle- hati, zašlehávati, zašlehovati = zašvihnouti, einen Knall wie die Peitsche geben; zasá- hnouti šlehaje, peitschend treffen, erreichen; zahnati šleháním, wegpeitschen. — abs. Bič zašlehl. Ros. Oheň zašlehl. Us. — koho: slepici (šlehnutím usmrtiti). Tak som bledol od tej doby, jako ma zašlahly blesky krá- sných očí Mileny mojej. Lipa 320. — koho čím kam. bičem do oka. Us. — koho od- kud: husy s pole (zahnati). Us. — (co) kam. Déšť obili do země zašlehal (zatloukl). Us. Oheň zašlehoval až nad střechu, až na zahradu k stodole. Us. Tč. Keď zašlahaly v duši jeho plameny pomsty. Phld. III. 2.	203. — se komu. Zašlehl se mu bič (za- mátl, zadrhl se). Ros. — kudy. Zábřesk myšlénky zašlehl mým mozkem. Hrts. Zašlehovati, vz Zašlehnouti. Zašlejch, u, m. Má n nás pět dní za- šlejch (= jsme mu dlužni za 5 dní práce). V Kunval. Msk. Zašlemovati = zahleniti, zalepiti, ver- schleimen, verschleminen. — si co čím: žaludek. Ros. — se. Trouby se zašlemovaly. Zašli, vz Zaslati. Zašlichtovati = šlichtou zamazati, schlich- ten. — co: osnovu Us. Tč. Zašlosť, i, f. = minulosť, die Vergangen- heit. Řeči mistrovy v z-sti lidu křesťanského. Pal. Děj. IV. 1. 424. Z-sti jsem neznal, bu- doucnosti netušil. Slov. Tč. Zdravím vás zašlosti, přišlosti. Nrd. Kosm. bs. 37. Útrpně z. někomu skrývati. Čch. Mch. 70. — Z. = zvetšelosť, časem pokaženosť, die Verkommen- heit. Bůh vida stvoření svého pro hřích těžký zašlosť; Však Bůh nesmírné milosti lituje lidské zaslosti. Kanc. A věru máte Boha z čeho chváliti, že se Vám ještě v ta- kové z sti milosť okázala. Pal. Děj. V. 2. Stav pohanské z-sti; Mravná z. pohanstva; An ale Pavel líčil z, zamřelosť a zkázu. Sš. 1. 131., 153., II 93. (Hý.). — Z. = ne- pravost, das Vergehen. Hříchy i nepravosti i mnohé zlé z-sti. Pís. br. 300. V z-stech našich. Kom. Kšaft 15. — Z. = zadlužilosť, znuzilosť, die Verschuldung, der Nothstand. 1552., Zlob., Jg. Zašlundrati, nass machen. — co kde: šaty v rose, ve vodě. — se. Us. Tč. Zašlý = který zašel, vergangen, verlau- fen. Z. bludice. Mcha. — kam: do lesa. Us. Slunce za horu z. V hřiechy zašlý. Hus I. 436.— odkud: od své dokonalosti z.V. — Z. — přestalý, minulý, vergangen, vor- übergegangen, verwichen. Z. láska. D. Z. děje, Kká., čas, Čch. Petrk. 58., sláva, Kká., mladosť. Btt. Sp. 31. Kdo mi vrátí zašlé doby, co jich mladosť zmárnila? Na Slov. Tč. Z. doba, Osv. V. 760, věk. Mcha., Mus. 1880 154. Kdo by je chtěl znova obžalovati pro tyto zašlé věci svrchupsané? Arch. I. 196. — Z. = zvetšelý, časem pokažený, ver- altet, verblichen, abgerieben, entfärbt, ab- genützt, verfallen. Z. hory, ein in Verfall gekommenes Bergwerk. Hř. Z. strom, Sl. les., oko. Db. Vidouce zemi tak zašlou. Pal. Děj. III. 3. 231. Pro uspokojenie krále již dosti z-ho. Arch. LV. 470. To okno je celé zašlé (naběhlé). Us. Šd. Leč pomni, že malby zašlé se obnovují. Sš. Srn. bs. 198. Z. barva, slova (zastaralá), Us., malba, peníz, Sych., řád vojenský. Zlob. — čím: měď rzi zašlá. Br. Konvice špínou zašlá. Oči mdlobou za- šlé. St. skl. II. 30. — Z. = počatý, začatý, vzešlý, zavedený, zběhlý, stalý, angefangen, vorgefallen. Zlob. Z. pře, rozepře. Apol. Věc zašlá (trvající, nedokonaná), hangende An- gelegenheit. J. tr. Aby zmatky zašlé opra- voval. Let. 172. — kdy. Různice za předků našich z. Zlob. Ana mu smrť Tiberia mezi tím zašlá závadu zavalila. Sš. Sk. 114. — proti komu. Potahové proti zločinci zašlí (vyskytlí). — s kým. Z té pak veliké s Pavlem zašlé proměny. Sš. II. 16.