297

Zatažení, n., der Zug. Na jedno z. mnoho
ryb chytili. Us. Z. sítí. D. Vz Zatáhnouti.

Zatažený; -žen, a, o. Nebe zatažené
(mračny), verzogen. Chmel. Je kolem do
kola z-no, bude pršeti. Us. Šd., Bkř. Z. lov
(zvěř sítěmi a plachtami zatažená), einge-
stelltes Jagen. Šp. Z. v rostl. = díl mezi
jinými schovaný a jimi větším dílem krytý
ku př. kořínek klový mezi dělohami dubův
a kaštanův, zurückgezogen. Est. 522. — Z.
= stažený, zusammengezogen. Havéři vy-
táhli ženu mrtvou s hrdlem z-ným. Dač. II.
22. — Z. steh. Prošívať z-ným stehem, staf-
firen.

Záťaží, n. = závaží, das Gewicht. V roz-
hodnej dobe znamenité z. na vážkach dať
môžu. Lipa I. 52.

Zaťažiti = zatížiti, Last aufbürden, schwer
machen. — co. Nes aspoň moju flyntu. Od-
pověď: Mne to nezaťaží. Zbr. Hry. 7. —
komu. Baranovi rohy nezaťažia. Zátur.

Zátažka, y, f., der Glockenzug. Šm.

Zatčenec, nce, m., der Gefangene. Posp.

Zatčení, n. = zastaveni, zajetí, der Ver-
haft, die Arrestirung. Z. dlužníka. Jg. V z.
někoho držeti. J. tr. Z. pro ujištění se, der
Verwahrungsverhaft. J. tr. Z. učiniti. Us
V z. zůstati. Ros. Vz Zatknouti, Sdl. Hrad.
II. 59.

Zatčený, vz Zatknouti.

Zatčík, a, m., osob. jm. Slov. Šd.

Zatéci, vz Téci; zatékati, zatěkati, za-
tíkati, zatýkati = někam téci, zamokati,
wohin o. dahinter o. wegfliessen; za něco,
za něčím téci, hinter etwas laufen, tröpfeln;
otékati, opuchnouti, ver-, aufschwellen, unter-
laufen. Us. — abs. Hrubě tam zatéká (voda).
Us. On již zatéká (otéká). Zatékal již čas,
ještě než žena do Vídně odjela. Sk. — kde.
Kde v stavení zatéká, tu jistá škoda. Ros.
Zatýká za sudem, za bečkou. Puch. Na
hůře zatěká nám do sena. Us. Šd. — co
odkud. Ot pólnoci ji (Asii) zatieká řeka
Meotides. Alx. V. v. 608. (HP. 15.). — komu
(čím). Noha mu zatékla (otekla). Rk. Tvář
slzami mu zatíká. Vinař. — kam (proč).
Krev zatekla pod kůži. Us. Tč. Pro chatr-
nosť (za příčinou chatrnosti) žlabu zatéká
voda na půdu, za krov, do trámu atd. Za-
téká nám do sklepa, do pokoje. Us., Dch.,
Šd.

Záteč, tče, f. = Žatec, Saaz. Háj.

Zatečení, n., der Zufluss. Bern.

Zatečený; -en, a, o, zugeflossen, hinter
etwas geflossen, überflossen. — čím. Tu sú
oni cele krvou z-ní. Dbš. Sl. pov. I. 518.

Zátečný = k zátce príslušný. Z. šroub.
Hrm. 27.

Zateď = zatím, indessen. My ho z. opa-
tříme. U Frenšt. Kol. ván. 33.

Zatěhnouti, zastr. = zatáhnouti.

1. Zátek, tku, m. = zatčení. Jg. Slov. —
Z. = vrchňák, der Deckel. Na Slov. Koll.

2. Zátek, tka, m., Zattig, ves u Dešné
ve Slez. PL.

Zatěk, dem. slova zať. Na Slov.
Záteka, y, f. = zátoka. Zlob.
Zatékání, n., vz Zatečení, Zatéci.
Zatěkati, vz Zatéci.
Zatékati, vz Zatéci.

Zateklý = oteklý, opuchlý, naběhlý, ver-
schwollen. Z. krk, Sych., oči. Puch. Má za-
teklé nohy jako baně. Mor. Šd. — čím:
otok krví zateklý. Us.

Zateknouti, vz Zatknouti.

Zateku, vz Zatéci.

Zatel = zatím, indessen, für den Augen-
blick, für jetzt. Zůstaň tu zatel, až bratr
přinde. Na Ostrav. Tč. A ty voli takové
rohy měli, než vrána s roha na roh doletěla,
ta z. devatero mladých vyseděla. Na mor.
Val. Brt.

Za tela, za teli = za tolik. Jest ho za
tela (z tela), aby to zaplatil. Na Ostrav. Té.

Zateliti, il, en, ení = udeřiti. Na Ostrav.
Ssk.

Zatelouzditi, il, ěn, ění — koho = tuze
udeřiti, sehr schlagen. Na Slov. Koll. Cf.
Zateliti.

Zatemeniti, il, ěn, ění. — co jak. To
jste tu česlici zatemenil, jak patří. Humory
1883. 50. Cf. násl.

Zatemiti, il, en, ení, zatemovati, fest-
stemmen. — co: čep, Včř. Z. I. 24., spár.
Šmr. 69.

Zatemněle = temně, dunkel. V. Abychom
z. kázali, ani příčiny ani úmyslu nemáme.
BR. II. 596. b.

Zatemnělec, lce, m., der Obskurant, Fin-
sterling. Mš., Kos. Ol. I. 275., Dch., Osv.

I. 290.

Zátemnělosť, i, f., die Dunkelheit. Z. ně-
kterého místa v zákoně, die D. einer Ge-
setzesstelle. J. tr.

Zatemnělý = temný, verfinstert, verdun-
kelt, dunkel. V. Z. věc, mluvení, Kom.,
kont. Kká. K sl. j. 238. — proč: rozum
skrze hřích z. Žalm. — čím. Síň soumrakem
z-lá. Sá.

Zatemněně = zatemněle. Bern.

Zatemněnec, nce, m. = zatemněný, der
Verdunkelte.

Zatemnění, n., die Verdunkelung. Z. du-
cha, die Umnachtung des Geistes. Dch. Z.
slunce, měsíce, V., zraku. Sal. Vz S. N.

Zatemněný; -ěn, a, o, verdunkelt, dunkel,
umdüstert. Vědomo má býti, že z-ná neb
nerozumná smlúva více má škoditi prodá-
vači. CJB. 365. Z. učení, Mus. 1880. 61,
představy. Dk. P. 45. Z-ná majíce myšlení.
BR. II. 654. b. — čím. Z-ný majíce rozum
temností. Sš. II. 118.

Zatemněti, ěl, ění, verdunkelt, dunkel
werden; na Slov. také: oslepnouti, blind
werden. — jak. Otec na obe oči zatemnel.
Dbš. Sl. pov. I. 31.

Zatemniti, mni, mně (íc), il, ěn, ění;
zatemnívati, zatemňovati = temným učiniti,
verdunkeln, verfinstern, verdüstern. — co:
oči, Chmel., svou řeč. Ros. Z. pravdu, Ler.,
něčí povahu, Ddk. VI. 210., něčí slávu. Sš.

II. 157. — co, se čím: co stínem; sláva
vlasti těmi skutky se zatemnila. V. On vý-
klady smysl písem zatemnil. Br., BR. II.
246. b. Když se hory zatemňují mhlou, na-
stává nestálé počasí. Pran. Tč. — Kom. —
se. Zatemní se slunce, V., mysl. Lom., noc.

Rkk. — se jak. Představy protivné se čá-
stečně n. zcela zatemňují. Dk. P. 29. —
kde. Památka těchto poslů víry alespoň