Zatípka = zacpávka, zástrčka, der Schie-
ber. Z u kamen. Slez. Šd.

Zatírač, e, m. = kdo zatírá. Vz Zatříti.

Zatíračka, y, f. = která zatírá.

Zatírati, vz Zatříti.

Zatírka, y, f. = zatírání. — Z. = kyt
na zatírání. Šd.

Zátisa, y, f. = Zátiší. Šd.

Zátisí, n. = krajina za Tisou. Vz S. N.

Zátisk, u, m. = zatištění i co zatištěno,
das Eindrücken, Einschieben, das Einge-
drückte, Eingeschobene. — Z. = truhlík,
kterým se úl zvětšuje, der Einschub bei den
Doppelbienenstöcken. Rozm. o vč.

Zatiskání, n. = zatlačení. Vz Zatisk-
nouti.

Zatiskaný; -án, a, o = zatlačený. Vz
Zatisknouti.

Zatiskati, vz Zatisknouti.

Zatisknouti, sknul a skl, ut, utí a štěn,
ění; zatiskati, zatiskovati = zatlačiti, utla-
čiti, zacpati, eindrücken, einschieben; er-
drücken. — co: uši. Ž. wit. 57. 5., hubu =
zavříti. Mor. Pod. Brt. — koho. Br. — co
kam: vůz pod kůlnu. — co kde: truhlíčku
na úle z. Rozm. o vč. — co čím kam: vosk
prstem do díry, v díru. Us. Jak by do ních
razný uderil hrom, do strachu padnú i zraky
odvráťa a tuhýma si dlaňma zatisknú. Hol.
177. — co komu. Zatiskla mu závisť srdce.
Us. Tč. — Vz Zatisnúti.

Zatisknutí, n. = zatlačení, die Verdrän-
gung, Zudrückung, Verstopfung.

Zatisknutý; -ut, a, o, verdrängt, zuge-
drückt, verstopft. Vz Zatisknouti.

Zatiskování, n., vz Zatisknutí.

Zatiskovaný, vz Zatisknutý.

Zatiskovati, vz Zatisknouti.

Zatísnění, n., die Einengung. Dch.

Zatísněný; -ěn, a, o = zúžený, verengt.
Us.

Zatísniti = ztísniti. Volk. — se komu
kam. V tom strachu chcel vytrhnút hlavu
z hrnca, ale to nešlo, zastrčil si ju ešte
hlbšie dnu a hrniec zatiesnil sa mu doko-
nale na hlavu. DM. Sl. pov. VIII. 17.

Zatisnúti = zatisknouti. Na Slov. —
koho, co. Nezatisni mě, erdrücke mich
nicht. Šd. Zatisni tu svíčku (zatlač), aby
nehorala. Slez. Šd. — komu (se kde).
Srdce sa jej zatislo (žalosť ji sklíčila). Mt.
S. 110. Mať si iba slzu utrela, keď mu už
do tej kapsy toho kus chleba kladla a srdce
jej zatislo, keď synovi kapsu podávala. Dbš.
Sl. pov. III. 44. (To) mu hrdlo zatislo. Dbš.
Sl. pov. VI. 76. Viac hovoriť nemohol, hlas
mu v hrdle zatislo a o chvíľku bolo po
ňom. Frsc. — proč. Mňa prešiel mráz, srdce
mi zatislo od žiaľu. Frsc. Zor. I. 10. — co
za kým. Ráno keď žebrák odchodil, zatisla
mu sama matka za pätami dvere. Dbš. Sl.
pov. I. 84.

Zatisnutí, n. = zatisknutí. Bern.

Zatisnutý; -ut, a, o = zatisknutý. Bern.

Zátisský, zátiský = za Tisou jsoucí, hinter
der Theis gelegen. Z. roviny, Ddk. II. 147.,
Šf. I. 451., župa. Sl. let. III. 143. Vrátili se
s hanbou do z-ho kočovištä svojho. Chlpk.
Sp. 172.

Zátišek, šku, m. = zátiší. V zátišku ne-
schne tak honem jak na větrových místech.
Na Ostrav. Tč. Vz Zátiší, Zátišina.

Zátiší, n. = zákampí, ein windfreier Ort.
Tento dům stojí v z Us. Vz Zátišek. — Z.,
Ort der Zurückgezogenheit, das Stilleben.
Dch., Nz., Msn. Or. 104. Důkaz to života
v z. ztráveného; Již těchto několik neděl
pobytu jeho v z. postačovalo, aby . .. Ddk.
V. 134., 274. — Z., v malířství = předsta-
vení předmětů bezživotných jako: ovoce,
květin, mrtvých zvířat, nářadí atd., vz S. N.
Das Stilleben. Vz Vlšk. 98.

Zátišina, y, f. = místo od větru chráněné,
zátišek, zátiší. Šd.

Zatitěrkovati si, Jändelei treiben. Jel.
Enc. XI.

Zatíti, vz Zatnouti.

Zatížení, n., die Beschwerung, Belastung.
Z. mostu cihlami. Us. Z. náhlé, nenáhlé.
ZČ. I. 238. Stejnoměrně rozložené z. Pcl. 99.
Totalní z. trámu. Pcl. 20., 22. Z. pohyblivé,
nepohyblivé. Pcl. 117. Výška, Čára z. Pcl.
45. Z. spojité, měrné, stejnoměrné, jedno-
stranné, symmetrické čí souměrné, stálé, po-
hyblivé. Zpr. arch. VIII. 15., 58., 105., 106.

Zatížený; -en, a, o, beschwert, belastet.
Z. trám, Pcl. 21., trať. Zpr. arch. VIII. 15.,
54. Vz Zatížení.

Zatížiti, il, en, ení, zatěžovati, beschwe-
ren, Belasten. Šmr. 148. Vz Tížiti. — čemu.
Zatížilo se mlýnu (když jde zdlouhavěji,
buď že není mazán aneb že se mnoho do
kamene dalo). Vys. — co (čím): most ci-
hlami, Us., trám. Zpr. arch. VIII. 45. — kde.
Volumetr na hořejším konci závažím z.
ZČ. I. 309.

Zátka, y, f. = náčiní k zatknutí, k za-
cpání něčeho, der Stöpsel, Pfropf, Spund.
Na Slov.: zátkava, zátkavka, zátkavec. Z.
do putny, Us., při sklenici, do peci, D., do
láhvic, Us., butelková, čepní, korková, lá-
hvová (veliká, silná, slabá), lékární, rosol-
ková (dlouhá, krátká). Kh. Z. = veliký čep
u sudů, když se vypařují: pachole. Šp. Vy-
tahovák na korkové zátky. Cn. Z. papírová,
plstěná, koudelová atd. na prach, broky
neb na kulku v ručnici. Šp. Z. hliněná či
hrnčená, der Thonpfropfen, skleněná, der
Glasstöpsel, plátěná, Šp., do hlavně, der
Muffenverschluss. Sl. les. Z. plátěná slouží
k ucpání otvoru ve špici formy na cukr
před naléváním cukroviny, der Leinwand-
stöpsel. Pta. Z. dřevená, pryžová, tavitelná
(přístroj pojišťovací k parním kotlům). Wld.
Z. drátěná, šroubová, šroubovitá. Us. Pdl.
Páka na zátky, der Spundheber. Šp. Zátku
navrtati, anbohren, odhraditi, vyraziti. Sl.
les. Z. vývrtu, v dělostř., der Mundklotz. Z.
peci (z hadrů) se chytila. Us. Tč. — Z.
v rostlin. = špilečka válcovitá v hořením
dílu dutiny vaječníkové se dělající a pak
prodlužujíc se dolů proti vajéčku jeho ústí
cpající, embolus, der Stöpsel. Rst. 522., 135.
— Z. = zahájené pastviště, die Hägeweide.
Pal. — Z. = zácpa, die Verstopfung. V tom
se z. udělala nad mostem. V.

2. Zátka, y, m., osob. jm. Z. Jan, gymn.
katecheta a čes. spisovatel, nar. 1802,. †.
Vz S. N., Tf. H. 1. 182., Šb. H. 1. 308.