Předchozí (302)  Strana:303  Další (304) |
|
|||
303
|
|||
|
|||
Zatmavený; -en, a. o = zatemněný, ver-
dunkelt. Bern. Zatmavěti, ěl, ění = tmavým se státi,
dunkel werden. Zatmaviti, il, en, ení, zatmavovati =
zatemniti, dunkel machen, verdunkeln. Zatmavovati, vz Zatmaviti.
Zatměle = tmavě, dunkel, finster, ohne
Licht. Bern. — Z. = nesrozumitelně, un- deutlich, unverständlich. Slova z. postavená. Štr. Něco mistrného a potvorného v mysli své krýti musí ten, kdož z. mluví. V. Z. psáti, Krab., mluviti. Zatmělec, lce, m. = zatemnělec. Šm.
Zatmeliti, il, en, ení ; zatmelovati = tme-
lem zadělati, ein-, aus-, verkitten. — co čím (kam): voskem něco z. Pr. Chym. Voskem dráty kovové do děr z. Vys. Rouru cemen- tem z. Us. Pdl. Zatmělosť, i, f. = tmavosť, temnosť, die
Dunkelheit, Verdunkelung, Finsterniss. Praž. kron. Z. mysli. Ves. 1. 31. Z. duchovní; Dálo se to pro z. zraků vašich duchovních, Sš. II. 128., 147. — Z. = nesrozumitelnosť, die Dunkelheit, Unverständlichkeit. V. Z. některého místa v zákoně. J. tr. A tak pro tu z. (an rozsudkové v slovích patrných, srozumitelných a na jistou věc vynášeny býti mají) ipsa nullitas z toho samého ná- sleduje. Listy z r. 1639. Tč. Zatmelování, n., die Verkittung. Z. vo-
skové. NA. IV. 222. Zatmelovati, vz Zatmeliti.
Zatmělý = tmavý, temný, dunkel, finster,
verfinstert. Nz., V. Z-lý vlas, Čch. Bs. 175., les. Kká. K sl. j. 179. Z. slunce, měsíc, Ros., pokoj, Plk., oči (nevidoucí). Jel. — Z. = nesrozumitelný, dunkel, unverständlich. Z. slovo, V., návěští, Us., kšaft, Har., spor. Wtr. Z. místo zákona. J. tr. V slovích pa- trných a nezatmělých. Bdž. 4. Zatměně = zatměle. Na Slov. Bern
Zatmění, n., die Verfinsterung, Finster-
niss, Eklipse. Z. slunce, měsíce, na měsíci, V., měsíčné. Ms. 1638. Z. ústředné, central, částečné, partial, kruhové, ringförmig, úplné, total. Nz. Vz více v S. N., Stč. Zmp. 214., 218., 219., 220., 298. Z. slunce a měsíce dle prostonárodní pověry u Slovanů. Vz Listy filol. VIII. 155. O pověstech o z. slunce nebo měsíce vz Sbt. Výkl. 63. Zatměnlivosť, i, f., der Obskurantismus.
Šm. Vz Zatmívačnosť. Zatměný; -ěn, a, o, verfinstert. Z. těleso.
Stč. Z. 48. Zatměti, ěl, ění, dunkel werden. Bern.
Zatmíní, n. = zatmění. Ostrav. Tč.
Zatmíti, tmím, tmi, tmě (íc), ěl (il, íl, vz
doleji), ěn a ín, ění; zatmívati = tmavým učiniti, zatemniti, zastíniti, verfinstern, ver- dunkeln, finster machen; tajiti, krýti, oba- lovati, verheimlichen, vertuschen ; se = za- temniti se, tmavější barvu dostávati, dunkler werden; zamračiti se, sich verfinstern, finster werden. Jg. — V. — co: řeč = zatemniti. Ros. Z. něco = tajiti. Ros. — co, koho čím. On zakrývá, zatmívá někoho svou blízkostí. Jel. Zatměte se hvězdy mrákavú. BO. Novou stavbou někomu okna z. Mus. 1880. 492. — Byl. — se. Zatmívá se slunce, |
měsíc, povětří, V., Br., zrak očí, Kram., oko.
Br. Třetina hvězd zatmila se jest. ZN. Slunce se zatmí, měsíc nedá světla svého a hvězdy s nebe budu padati (Mat. 27.). Hus II. 9. — kde. Již se tam zatmívá. Us. Zatmělo se v kase (vyprázdnila se). Us. Kšť. Najednou zatmělo se mi před očima, div jsem se ne- svalil. Us. Šd. Očepil ho, až se mu v očách zatmělo (udeřil ho po hlavě). Slez. Šd. Náhle sa mu oko v slzách zatmeje. Čjk. 69. — jak. Slunce proti obecnému běhu zatmilo se. Št. Kn. š. 10. Aby korbel rozum tvůj příliš nezatmíval. Drsk. Víno sílu dává údóm a tělo zahřívá, ale vtip ku pochope- nie velice zatmívá. Mor. Tč. Již zatmíli sú tak velmě pravdu Krista, že již kazatelé viece jmenují papeže než Krista. Hus II 10. — co komu. Zlořečená múdrosť tohoto světa zatemnila je mnohým pravú múdrosť. Št. N. 80. 27. — odkud. Zatmělo se mně ze všech stran, že mně šohajek můj nej- milejší odešel, nevím kam. Sš. P. 411. — kdy. Zatým sa zponenáhla už okolo 7. hod. zatmievalo. Lipa L 195. Včera se brzo za- tmělo. Us. — proč. Slunce znamenie již mělo, když se jest pro smrť Kristovu za- tmílo. Hus II. 9. Zatmívačnost, i, f. = zatměnlivosť. Šm.
Zatmívání, n., die Verdunkelung.
Zatmívati, vz Zatmíti.
Zatmívka, y, f. = zatmění, zatmívání.
Us Šd. Zatmy m.: za tmy. Vz Tma. Lipa. 258.
Zatnouti, tnu, tni, tna (ouc), ul, ut, utí;
zatíti, zaťati, ťal, ťat, tětí; zatínati = tětí zadati, einen Hieb versetzen; zasekávati, ein-, hineinhauen; poraniti, aufhauen, hau- end verwunden; se = tětím se zaháčiti, sich einhäkeln, einhauen, sich verfangen; pevně stanouti, fest stehen bleiben, stocken, sich verstocken. Jg. V horn. schlitzen, schnei- den, kerben. — abs. Jeden zaťal, hned zkameňal, druhý zaťal, hned zdřevěnal. Sš. P. 42. No zatni už. Dbš. Sl. pov. IV. 29. — co, koho: koně, L., břízu, Jád., šindel (špičku mu udělati), Us, žílu (krev pustiti), Ros., pěsť, zuby, pazoury. Us. Zaťal ho břed (vřed) = popadly ho křeče, padoucí nemoc. Mor. Brt., Vck. Tak ho zaťal (sekl, odbyl), že viac ani nemrknul. Mt. S. I. 110. Zaťala pěstě a zlostně za ním hrozila. Němc. I. 133. Juřík mečem kynul přes Václava, pak ne- vím, zaťal-li koho, čili ne. NB. Tč. 72. Za- tíná zuby a drží stisknuté päste. Sldk. Mart. 17. — komu. Zaťal mu (vybil), až toho měl dosť. Vck. Us. — co, se čím (kam). Z. sekeru n. sekerou do stromu, Jg., pa- zoury do těla, Us., žíly pušťadlem. Ras. Zlobil se tak zatínal zubama (zuby). Us. Šd. Zaťal kosou do země. Us. Šd. Do pravd v knize obsažených se z. MM. Leností po- stáváme, mdlobou ustáváme, všetečností vy- bíháme, urputností se zatínáme (z místa se nehýbáme). Kom. — co komu: ránu (po- raniti ho), Jg, žílu, Ros., Sá., zvěři šlachy (na zadních bězích rozseknouti, heesen). Šp., Ros. Z. komu notnou (ránu). Us. Vck. Ná- ramnú ubohej zatnuli vlasti ránu. Hol. 380. — co, koho kam: v kosť. Med. Už hviždí paloš, drak sa búrne spína, než junák mocne |
||
|
|||
Předchozí (302)  Strana:303  Další (304) |