303

Zatmavený; -en, a. o = zatemněný, ver-
dunkelt. Bern.

Zatmavěti, ěl, ění = tmavým se státi,
dunkel werden.

Zatmaviti, il, en, ení, zatmavovati =
zatemniti, dunkel machen, verdunkeln.

Zatmavovati, vz Zatmaviti.

Zatměle = tmavě, dunkel, finster, ohne
Licht. Bern. — Z. = nesrozumitelně, un-
deutlich, unverständlich. Slova z. postavená.
Štr. Něco mistrného a potvorného v mysli
své krýti musí ten, kdož z. mluví. V. Z.
psáti, Krab., mluviti.

Zatmělec, lce, m. = zatemnělec. Šm.

Zatmeliti, il, en, ení ; zatmelovati = tme-
lem zadělati, ein-, aus-, verkitten. — co čím
(kam): voskem něco z. Pr. Chym. Voskem
dráty kovové do děr z. Vys. Rouru cemen-
tem z. Us. Pdl.

Zatmělosť, i, f. = tmavosť, temnosť, die
Dunkelheit, Verdunkelung, Finsterniss. Praž.
kron. Z. mysli. Ves. 1. 31. Z. duchovní;
Dálo se to pro z. zraků vašich duchovních,
Sš. II. 128., 147. — Z. = nesrozumitelnosť,
die Dunkelheit, Unverständlichkeit. V. Z.
některého místa v zákoně. J. tr. A tak pro
tu z. (an rozsudkové v slovích patrných,
srozumitelných a na jistou věc vynášeny
býti mají) ipsa nullitas z toho samého ná-
sleduje. Listy z r. 1639. Tč.

Zatmelování, n., die Verkittung. Z. vo-
skové. NA. IV. 222.

Zatmelovati, vz Zatmeliti.

Zatmělý = tmavý, temný, dunkel, finster,
verfinstert. Nz., V. Z-lý vlas, Čch. Bs. 175.,
les. Kká. K sl. j. 179. Z. slunce, měsíc, Ros.,
pokoj, Plk., oči (nevidoucí). Jel. — Z. =
nesrozumitelný, dunkel, unverständlich. Z.
slovo, V., návěští, Us., kšaft, Har., spor.
Wtr. Z. místo zákona. J. tr. V slovích pa-
trných a nezatmělých. Bdž. 4.

Zatměně = zatměle. Na Slov. Bern

Zatmění, n., die Verfinsterung, Finster-
niss, Eklipse. Z. slunce, měsíce, na měsíci,
V., měsíčné. Ms. 1638. Z. ústředné, central,
částečné, partial, kruhové, ringförmig, úplné,
total. Nz. Vz více v S. N., Stč. Zmp. 214.,
218., 219., 220., 298. Z. slunce a měsíce dle
prostonárodní pověry u Slovanů. Vz Listy
filol. VIII. 155. O pověstech o z. slunce
nebo měsíce vz Sbt. Výkl. 63.

Zatměnlivosť, i, f., der Obskurantismus.
Šm. Vz Zatmívačnosť.

Zatměný; -ěn, a, o, verfinstert. Z. těleso.
Stč. Z. 48.

Zatměti, ěl, ění, dunkel werden. Bern.

Zatmíní, n. = zatmění. Ostrav. Tč.

Zatmíti, tmím, tmi, tmě (íc), ěl (il, íl, vz
doleji), ěn a ín, ění; zatmívati = tmavým
učiniti, zatemniti, zastíniti, verfinstern, ver-
dunkeln, finster machen; tajiti, krýti, oba-
lovati, verheimlichen, vertuschen ; se = za-
temniti se, tmavější barvu dostávati, dunkler
werden; zamračiti se, sich verfinstern, finster
werden. Jg. — V. — co: řeč = zatemniti.
Ros. Z. něco = tajiti. Ros. — co, koho
čím. On zakrývá, zatmívá někoho svou
blízkostí. Jel. Zatměte se hvězdy mrákavú.
BO. Novou stavbou někomu okna z. Mus.
1880. 492. — Byl. — se. Zatmívá se slunce,

měsíc, povětří, V., Br., zrak očí, Kram., oko.
Br. Třetina hvězd zatmila se jest. ZN. Slunce
se zatmí, měsíc nedá světla svého a hvězdy
s nebe budu padati (Mat. 27.). Hus II. 9. —
kde. Již se tam zatmívá. Us. Zatmělo se
v kase (vyprázdnila se). Us. Kšť. Najednou
zatmělo se mi před očima, div jsem se ne-
svalil. Us. Šd. Očepil ho, až se mu v očách
zatmělo (udeřil ho po hlavě). Slez. Šd. Náhle
sa mu oko v slzách zatmeje. Čjk. 69. —
jak. Slunce proti obecnému běhu zatmilo
se. Št. Kn. š. 10. Aby korbel rozum tvůj
příliš nezatmíval. Drsk. Víno sílu dává
údóm a tělo zahřívá, ale vtip ku pochope-
nie velice zatmívá. Mor. Tč. Již zatmíli sú
tak velmě pravdu Krista, že již kazatelé
viece jmenují papeže než Krista. Hus II
10. — co komu. Zlořečená múdrosť tohoto
světa zatemnila je mnohým pravú múdrosť.
Št. N. 80. 27. — odkud. Zatmělo se mně
ze všech stran, že mně šohajek můj nej-
milejší odešel, nevím kam. Sš. P. 411. —
kdy. Zatým sa zponenáhla už okolo 7. hod.
zatmievalo. Lipa L 195. Včera se brzo za-
tmělo. Us. — proč. Slunce znamenie již
mělo, když se jest pro smrť Kristovu za-
tmílo. Hus II. 9.

Zatmívačnost, i, f. = zatměnlivosť. Šm.

Zatmívání, n., die Verdunkelung.

Zatmívati, vz Zatmíti.

Zatmívka, y, f. = zatmění, zatmívání.
Us Šd.

Zatmy m.: za tmy. Vz Tma. Lipa. 258.

Zatnouti, tnu, tni, tna (ouc), ul, ut, utí;
zatíti, zaťati, ťal, ťat, tětí; zatínati = tětí
zadati, einen Hieb versetzen; zasekávati,
ein-, hineinhauen; poraniti, aufhauen, hau-
end verwunden; se = tětím se zaháčiti, sich
einhäkeln, einhauen, sich verfangen; pevně
stanouti, fest stehen bleiben, stocken, sich
verstocken. Jg. V horn. schlitzen, schnei-
den, kerben. — abs. Jeden zaťal, hned
zkameňal, druhý zaťal, hned zdřevěnal. Sš.
P. 42. No zatni už. Dbš. Sl. pov. IV. 29. —
co, koho: koně, L., břízu, Jád., šindel
(špičku mu udělati), Us, žílu (krev pustiti),
Ros., pěsť, zuby, pazoury. Us. Zaťal ho břed
(vřed) = popadly ho křeče, padoucí nemoc.
Mor. Brt., Vck. Tak ho zaťal (sekl, odbyl),
že viac ani nemrknul. Mt. S. I. 110. Zaťala
pěstě a zlostně za ním hrozila. Němc. I. 133.
Juřík mečem kynul přes Václava, pak ne-
vím, zaťal-li koho, čili ne. NB. Tč. 72. Za-
tíná zuby a drží stisknuté päste. Sldk. Mart.
17. — komu. Zaťal mu (vybil), až toho
měl dosť. Vck. Us. — co, se čím (kam).
Z. sekeru n. sekerou do stromu, Jg., pa-
zoury do těla, Us., žíly pušťadlem. Ras.
Zlobil se tak zatínal zubama (zuby). Us.
Šd. Zaťal kosou do země. Us. Šd. Do pravd
v knize obsažených se z. MM. Leností po-
stáváme, mdlobou ustáváme, všetečností vy-
bíháme, urputností se zatínáme (z místa se
nehýbáme). Kom. — co komu: ránu (po-
raniti ho), Jg, žílu, Ros., Sá., zvěři šlachy
(na zadních bězích rozseknouti, heesen). Šp.,
Ros. Z. komu notnou (ránu). Us. Vck. Ná-
ramnú ubohej zatnuli vlasti ránu. Hol. 380.
— co, koho kam: v kosť. Med. Už hviždí
paloš, drak sa búrne spína, než junák mocne