Předchozí (303)  Strana:304  Další (305) |
|
|||
304
|
|||
|
|||
v potvoru zatína. Nitra VI. 12. Valaši za-
tai i si valašky do srubov. Dbš. Obyč. 57. Hej, sestry, vrany a straky, zatnime do nej zobáky a roznesme ju na kusy; Prvý bych si bol zaťal meč do hlavy. Btt. Sp. 76., 208. Sokol v kořist zatne drápy. Och. Dg. Kv. 1884. 732. Z. zuby v něco; Žal v srdce mu zatínal spáry; Sekeru zaťal v pařez. Vrch. — se. Psi se zaťali. D. Vz nahoře. Zlý
kůň, když se zatne, nepotáhne. Č. M. 116. Pěsti se zatínaly. Us. Zatínati se také = lekati se, zajíkati se strachy, erschrecken, vor Schrecken stottern. Na mor. Val. Vck. — se komu kam: do vlasů. Sych. — co,
se kde. Kotev na dně v moři se zaťala. Pref. V řeči se zatínati (váznouti). Aesop. Mysl zatíná se na věcech. Kom. Prax. p. VI. Zatíná pěstě toliko v kapse. Us. Dch. — co jak. A jeden z nich päsť tuho zatíná. Sldk. 173. Levici v pěsť zatínal. Hdk. Chtě jej zatieti po líci. Alx V. v. 1701. (HP. 41.). Vzal tu starú šabličku a zaťal, ale len opa- kom (mit der Bückseite). Dbš. Sl. pov. I. 534. — kdy. Zatneš-li na den sv. Abdona sekyru do stromu, do roka strom uschne. Kld. II. 305. — co proč. Zlostí zuby za- tínal. Us. Šd. Židé zlostí zuby zatínali. Sš. Sk. 165. Zatnutí, n. = zatětí. I sedlák jedním
z-tím dřevo nesvalí. Na Ostrav. Tč. Zatnutý = zaťatý.
Zátoč, e, f., der Umweg, Umbug. — Z. =
vír, der Wirbel. Vz Zátočina. V z-či ti báča chytí číky, jelce. Hdk. C. 281. Zatočenec, nce, m. = mlž, gryphaea. Krok.
Zatočení, n., die Ein-, Umdrehung, Schwen-
kung. Z. vojska = zatáčka. Čsk. Z tepny jehlou, die Akutorsion. Nz. lk. Z. v koleně. Ja. Vz Zatočiti. — Z. = zamotání, zavinutí, die Einwickelung. Bern. Zatočený; -en, a, o, vz Zatočiti. Z. vlasy.
Chmel. — jak: dělohy z-né v trubku, ge- rollt. Rst. 522. Schody šnekem z-né. Čch. Dg. Kv. 1884. 612. Trubice schoditě z-ná. Kk. Zátočice, e, f. = zátoč, zátočina. Na
Váhu, na Váhu, u té z. Hdk. C. 192. Zatočil, a, m., os. jm. Z. z Löwenbrucku.
Vz S. N. Z. Jan Norbert. 1684. Vz Tf. H. 1. 73., Ją. H. 1. 656., Jir. H. 1. 350. Zatočilosť, i, f., die Gewundenheit. Uši
mají mnohé z-sti. Sal. Z. nožní. Ja. Z. = bludiště v uchu. Krok. Zatočilý = zatočený, gewunden. V. Z.
roh, Ja., úd, Rostl., kořen. V. Zátočina, y, f. = zátoč, zátočice, der
Umbug, die Krümmung, Serpentine. Z. = místo, kde v řece zátoka se dělá. Šd. Dyje (řeka) se svými četnými z-mi. Ddk. VIII. 23. Nepravidelné kouty a z-ny. Mus. 1880. 510. Z. dráhy. NA. IV. 198. — Z. = zátoč, vír, der Strudel, Wirbel. Z. = místo, kde voda nad hlubinou se zatáčí. Šd. Utopil se v z ně. Mor. Šd. Po třetí se spustě v z-nu. Puchm. Zátočinka, y, f. = malá zátočina. Šm.
Zatočiti, točím, toč, toče (íc), il, en, ení;
zatáčeti, ejí, ej, eje (íc), el, en, ení; zato- čovati, zatáčívati, zatočovávati = zavrtiti, obrátiti, zakroutiti, umdrehen ; zavíjeti, ein- |
wickeln, zudrehen, umwickeln; se = otočiti
se, sich umdrehen; živě k něčemu se míti, emsig, fleisssig worin sein, sich der Sache annehmen; vlídně se stavěti, sich freundlich stellen. Jg. — co, koho: kohoutek, vojáka (prolínati), D., vlasy. Beskyde, Beskyde, kdo po tobě ide! Černohorský bača ovečky zatáča. Sš. P. 530. Nesadla si ona pod pras- licu, lebo nevedela ani nitky zatočiť. Dbš. Sl. pov. I. 352., Er. Sl. čít. 68. Ostatňú (stranu) reka zatáča (obtáčí, svírá). Hol. 103. — co, se komu. Z. někomu krk. Jg., Jel. Z-la se mně hlava, ich bekam Schwin- del. Us. Šd., Bkř. Keď mi na um sídu tvoje sivé oči, hneď sa mi celá zem, celý svet zatočí. Čjk. 57. — co, se kam: kadeře do papíru. Us. Někam z. Us. Dch. Z. se v čelí, in die Front aufschwenken. Čsk. Nepřítel sem zatáčel. Us. Na pravo, na lävo šabľou si z-čil. Chlpk. Sp. 90. Zatoč se, slunéčko, nad ty hory, Er P. 215., na ty lesy, za dědinu. Slez. ps. Šd. Oči k nebi z. Sldk. — čím: praporcem, D , mečem, prakem, Chmel., zubem. Ja. Já zde vládnout! Věděli by, jak bych tím zatočil; Z-čil jím. Us. Dch. Pr- sténkem na prstě z.; Z. sebou kolem ; obu- chem z. Us. Šd., Tč. Len čo raz koňom z-čil, šabľou v povetrí mihol: už bol prsten jeho. Mt. S. I. 54. Janošek mečem zatočil, po dvanásti hlavách skočil; A jak na ko- níčka vyskočil, bílým šátkem sobě zatočil; Kdo tém míškem zatočí, ten si Jenófko vzít musí. Sš. P. 105., 583., 766. A tu ešte jeden - raz z-čí zrakma po bohatej přírode mláde- nec biedny; Do dialky mračnej letia mu oči, zdá se, že súdiť minulosť chcejú : a zase zrakma k nebu zatočí, zdá se, že hľadá svoju nádeju. Sldk. 436., 465. — (co, se) s kým, s čím. Potřeba jest s tím špatným chasníkem z. Sych. Ona s ním zatáčí, jak chce; Počkej, jak já jináč s tebou z-čím! Z-čí se na dvoře s vozem; Z. se s ním, že se bude diviti. Us. Šd. Zatáčel s ní (tančil). U Litovle, Kčř. Z-čil se s ním zrovna svět. Vlč. Zl. v oh. I. 69. Javor sa vypučí, slu- niečko vyskočí a Janošík s chlapci kolesá zatočí. Phld. III. 469. S koněm se z-čil, hořem sa rozpučil. Sš. P. 94. Janku, s An- nou zatáčej (tanči). Er. P. 92. A v nedělo vodpoledňa do hospode nastrojená, aj tak s ňó chlapci zatáčijó a složebny z kola vy- vádijó. Brt. P. 114. Z. se s koňem, s vojskem. Chmel. — na čem. Z. se na koni. Ros., Jg. Z-čil se na patě, jakoby ukazoval, že mu pranic neschází. Němc. 1. 176. Z-čil se můj syneček na vraném koni. Brt. Ps. 35. Zatoč sa, Janíčku na vranóm koníčku. Sl. ps. Šf. II. 52. Z-la se na opatku. Sá. Na tom našem nátoní zatočil se šohajíček na vraném koni; Zatoč se, synečku, na vraném koníčku! Já se nezatočím, až mi dáš vo- ničku. Sš. P. 367., 411. — co kam (nač). Rostl. — se kde, kdy: v boji mezi ne- přáteli se zatáčeti. Us. Zatoč se, má pa- nenko, okolo mne. Er. P. 94. Zatoč sa ty, galanečko, okolo mňa, jako vtáček jarabá- ček okolo pňa. Sš. P. 620. Zatočily se jim hlavy při té myšlénce. Sá. Nad hlavou je (kastagnety) zatoč v rej. Vrch. Pod Lideč- kem na rolí z-čil se švarný junák na vra- |
||
|
|||
Předchozí (303)  Strana:304  Další (305) |