304

v potvoru zatína. Nitra VI. 12. Valaši za-
tai i si valašky do srubov. Dbš. Obyč. 57.
Hej, sestry, vrany a straky, zatnime do nej
zobáky a roznesme ju na kusy; Prvý bych
si bol zaťal meč do hlavy. Btt. Sp. 76., 208.
Sokol v kořist zatne drápy. Och. Dg. Kv.
1884. 732. Z. zuby v něco; Žal v srdce mu
zatínal spáry; Sekeru zaťal v pařez. Vrch.

— se. Psi se zaťali. D. Vz nahoře. Zlý
kůň, když se zatne, nepotáhne. Č. M. 116.
Pěsti se zatínaly. Us. Zatínati se také =
lekati se, zajíkati se strachy, erschrecken,
vor Schrecken stottern. Na mor. Val. Vck.

— se komu kam: do vlasů. Sych. — co,
se kde. Kotev na dně v moři se zaťala.
Pref. V řeči se zatínati (váznouti). Aesop.
Mysl zatíná se na věcech. Kom. Prax. p. VI.
Zatíná pěstě toliko v kapse. Us. Dch. — co
jak. A jeden z nich päsť tuho zatíná. Sldk.
173. Levici v pěsť zatínal. Hdk. Chtě jej
zatieti po líci. Alx V. v. 1701. (HP. 41.).
Vzal tu starú šabličku a zaťal, ale len opa-
kom (mit der Bückseite). Dbš. Sl. pov. I.
534. — kdy. Zatneš-li na den sv. Abdona
sekyru do stromu, do roka strom uschne.
Kld. II. 305. — co proč. Zlostí zuby za-
tínal. Us. Šd. Židé zlostí zuby zatínali. Sš.
Sk. 165.

Zatnutí, n. = zatětí. I sedlák jedním
z-tím dřevo nesvalí. Na Ostrav. Tč.

Zatnutý = zaťatý.

Zátoč, e, f., der Umweg, Umbug. — Z. =
vír, der Wirbel. Vz Zátočina. V z-či ti báča
chytí číky, jelce. Hdk. C. 281.

Zatočenec, nce, m. = mlž, gryphaea. Krok.

Zatočení, n., die Ein-, Umdrehung, Schwen-
kung. Z. vojska = zatáčka. Čsk. Z tepny
jehlou, die Akutorsion. Nz. lk. Z. v koleně.
Ja. Vz Zatočiti. — Z. = zamotání, zavinutí,
die Einwickelung. Bern.

Zatočený; -en, a, o, vz Zatočiti. Z. vlasy.
Chmel. — jak: dělohy z-né v trubku, ge-
rollt. Rst. 522. Schody šnekem z-né. Čch.
Dg. Kv. 1884. 612. Trubice schoditě z-ná.
Kk.

Zátočice, e, f. = zátoč, zátočina. Na
Váhu, na Váhu, u té z. Hdk. C. 192.

Zatočil, a, m., os. jm. Z. z Löwenbrucku.
Vz S. N. Z. Jan Norbert. 1684. Vz Tf. H.
1. 73., Ją. H. 1. 656., Jir. H. 1. 350.

Zatočilosť, i, f., die Gewundenheit. Uši
mají mnohé z-sti. Sal. Z. nožní. Ja. Z. =
bludiště v uchu. Krok.

Zatočilý = zatočený, gewunden. V. Z.
roh, Ja., úd, Rostl., kořen. V.

Zátočina, y, f. = zátoč, zátočice, der
Umbug, die Krümmung, Serpentine. Z. =
místo, kde v řece zátoka se dělá. Šd. Dyje
(řeka) se svými četnými z-mi. Ddk. VIII.
23. Nepravidelné kouty a z-ny. Mus. 1880.
510. Z. dráhy. NA. IV. 198. — Z. = zátoč,
vír, der Strudel, Wirbel. Z. = místo, kde
voda nad hlubinou se zatáčí. Šd. Utopil se
v z ně. Mor. Šd. Po třetí se spustě v z-nu.
Puchm.

Zátočinka, y, f. = malá zátočina. Šm.

Zatočiti, točím, toč, toče (íc), il, en, ení;
zatáčeti, ejí, ej, eje (íc), el, en, ení; zato-
čovati, zatáčívati, zatočovávati = zavrtiti,
obrátiti, zakroutiti, umdrehen ; zavíjeti, ein-

wickeln, zudrehen, umwickeln; se = otočiti
se, sich umdrehen; živě k něčemu se míti,
emsig, fleisssig worin sein, sich der Sache
annehmen; vlídně se stavěti, sich freundlich
stellen. Jg. — co, koho: kohoutek, vojáka
(prolínati), D., vlasy. Beskyde, Beskyde,
kdo po tobě ide! Černohorský bača ovečky
zatáča. Sš. P. 530. Nesadla si ona pod pras-
licu, lebo nevedela ani nitky zatočiť. Dbš.
Sl. pov. I. 352., Er. Sl. čít. 68. Ostatňú
(stranu) reka zatáča (obtáčí, svírá). Hol.
103. — co, se komu. Z. někomu krk. Jg.,
Jel. Z-la se mně hlava, ich bekam Schwin-
del. Us. Šd., Bkř. Keď mi na um sídu tvoje
sivé oči, hneď sa mi celá zem, celý svet
zatočí. Čjk. 57. — co, se kam: kadeře do
papíru. Us. Někam z. Us. Dch. Z. se v čelí,
in die Front aufschwenken. Čsk. Nepřítel
sem zatáčel. Us. Na pravo, na lävo šabľou
si z-čil. Chlpk. Sp. 90. Zatoč se, slunéčko,
nad ty hory, Er P. 215., na ty lesy, za
dědinu. Slez. ps. Šd. Oči k nebi z. Sldk. —
čím: praporcem, D , mečem, prakem, Chmel.,
zubem. Ja. Já zde vládnout! Věděli by, jak
bych tím zatočil; Z-čil jím. Us. Dch. Pr-
sténkem na prstě z.; Z. sebou kolem ; obu-
chem z. Us. Šd., Tč. Len čo raz koňom
z-čil, šabľou v povetrí mihol: už bol prsten
jeho. Mt. S. I. 54. Janošek mečem zatočil,
po dvanásti hlavách skočil; A jak na ko-
níčka vyskočil, bílým šátkem sobě zatočil;
Kdo tém míškem zatočí, ten si Jenófko vzít
musí. Sš. P. 105., 583., 766. A tu ešte jeden -
raz z-čí zrakma po bohatej přírode mláde-
nec biedny; Do dialky mračnej letia mu
oči, zdá se, že súdiť minulosť chcejú : a zase
zrakma k nebu zatočí, zdá se, že hľadá
svoju nádeju. Sldk. 436., 465. — (co, se)
s kým, s čím. Potřeba jest s tím špatným
chasníkem z. Sych. Ona s ním zatáčí, jak
chce; Počkej, jak já jináč s tebou z-čím!
Z-čí se na dvoře s vozem; Z. se s ním, že
se bude diviti. Us. Šd. Zatáčel s ní (tančil).
U Litovle, Kčř. Z-čil se s ním zrovna svět.
Vlč. Zl. v oh. I. 69. Javor sa vypučí, slu-
niečko vyskočí a Janošík s chlapci kolesá
zatočí. Phld. III. 469. S koněm se z-čil,
hořem sa rozpučil. Sš. P. 94. Janku, s An-
nou zatáčej (tanči). Er. P. 92. A v nedělo
vodpoledňa do hospode nastrojená, aj tak
s ňó chlapci zatáčijó a složebny z kola vy-
vádijó. Brt. P. 114. Z. se s koňem, s vojskem.
Chmel. — na čem. Z. se na koni. Ros.,
Jg. Z-čil se na patě, jakoby ukazoval, že
mu pranic neschází. Němc. 1. 176. Z-čil se
můj syneček na vraném koni. Brt. Ps. 35.
Zatoč sa, Janíčku na vranóm koníčku. Sl.
ps. Šf. II. 52. Z-la se na opatku. Sá. Na
tom našem nátoní zatočil se šohajíček na
vraném koni; Zatoč se, synečku, na vraném
koníčku! Já se nezatočím, až mi dáš vo-
ničku. Sš. P. 367., 411. — co kam (nač).
Rostl. — se kde, kdy: v boji mezi ne-
přáteli se zatáčeti. Us. Zatoč se, má pa-
nenko, okolo mne. Er. P. 94. Zatoč sa ty,
galanečko, okolo mňa, jako vtáček jarabá-
ček okolo pňa. Sš. P. 620. Zatočily se jim
hlavy při té myšlénce. Sá. Nad hlavou je
(kastagnety) zatoč v rej. Vrch. Pod Lideč-
kem na rolí z-čil se švarný junák na vra-