305

ném koni. Čes. mor. ps. 115. Na tom místě
se dráha silně zatáčí. Us. Pdl. Z-čil sä orol
nad ňou tri razy do kola. Chlpk. Sp. 135.
A ta hůl zatáčela se myslivci na hřbetě.
Us. Šd. Zatoč se, slunéčko, nad tím domem.
Er. P. 197. Štyry stoly přeskočila, na pátém
se zatočila, hned do komory skočila; Radši
si šablenkú nad hlavú z-čím; Zatočte se
(husičky) kolem nad milého dvorem. Sš. P.
84., 375., 422., Brt. P. 49. Zatáčela se za
stodolou. Us. Svatopluka dávno učíval, jak
by kušou míriť, jak bystrým v pótke za-
táčať mal by mečom, jak šíp a obratný za-
vracať oštep. Hol. 106. Štěstí se divně z-lo
nad nadějí lidskou. Bart. Velmi sebú z-čil
v srdci (confractus est corde). BO. — se
kudy. To božie slniečko po nebi si kráča,
po horách, po dolách všade sa zatáča. Phld.
IV. 467. — se proti komu. Troj. — se.
Cesta se zatáčí. Dch. Zatoč se, můj vrané
koníčku, a objeď třikráte dům. Sš. P. 296.

— se k čemu, oč, okolo čeho, o čem =
čerstvě a hbitě k někomu se míti. Ten se
k ní zatočil. Ros. Doktor Jan Slovanský
zatáčí ustavičně k věcem nepříslušným. Pal.
Děj. III. 3. 83. O ženu se zatáčel, aby ji
dostal. V. K práci hned se zatoč. Sb. uč.

— jak. Vítr zatáčí se do kola. Us. Šd.
Buchty Byly pryč, jako když se chumel
zatočí (hned se snědly). Us. Kšť. Cesta
zatáčí se pravým úhlem. Us. Zatočím s te-
bou po šlaku! Té. Dle jich vůle zatáčí
veslom. Lipa 30. Plameny vírem kol něho
se zatočily; Myšlénky v podivný se zatá-
čely rej, v směs divou; V kruh jím z-li.
Vrch. Z krátka s někým z., mit Einem
kurzen Process machen, wenig umspringen;
do opravdy s někým zatočiti, mit Einem
Ernst machen. Dch. Verše vidíš tudy v lehko-
nohém se zatáčeti tanci. Vinař. Dyž si na
ni zpomenu ve dně nebo v noci, hneď sa
se mnú celý svět do kola zatočí. Brt. P. 5,
V pravo (v levo) zatočiť! pochod! Čsk. A to
jabľčko na druhej strane triráz sa v kolo
zatočí a z neho jak to slniečko rannie pa-
nička zlatá vyskočí. Btt. Sp. 65. Zatoč se
mně galanečko, na dobró noc do kola. Sš
P. 619. Aby s nimi dle libovůle zatáčeti
mohl. Sš. J. 279. Však jasné, že nebol
vinný, oči bystre zatáčal; Bez baveňá na
pravú sa zatáča stránku; Bez všeho pře-
stáňa sem i tam sa na mysli zatáča. Hol.
15., 100., 416. Jáť tomu tuším, zatočíliť se
páni Zajieci brzo za nynější chuti, že jim
král diel dá toho dluhu. Arch. IV. 101.
Ulysses hrdinsky v boji se zatáčel. Troj.
231. V boji lvovým obyčejem se zatáčeti.
Troj 231. Notně jím zatočil. Vz Nepřátel-
ství. Lb. S veselou mysľou sa v ňom
(v háji) zatočme. Č. Čt. I. 34.

Zatočitý = zatočilý, gedreht, gewunden.
Uši jsou údové zatočiti. Ms. bib. Z. roh. Ja.

Zatočivý = který zatočuje, drehend. Z.
vichr. Mus. II. a. 9.

Zátočka, y, f. = výžlabek, úžlabí na
střeše, die Wiederkehr, Kehle, der Schopf
am Dache. D. — Z., v stavit., der Schnör-
kel. Nz.

Zatojmění, n., das Dafürhalten. Šf. Rozpr.
61.

Kottův : Česko-něm. slovník. V.

Zátok, u, m., zátoka, y, f. = zatečení,
das Ein-. Hinfliessen. Odpluje nám všecko
hoře tichou míru zátokou. Sš. Sm. bs. 109.

— Z. řeky = záhyb, místo, kde zatýká do
pole atd., der Busen, die Bucht. Kron. mosk.,
Aqu., Mus. — Z. mořská = klín moře do
země se pouštějící, Busen, m. V., Kom., D.
Oceanu zanechavše do z-ky jsme se obrá-
tili. Ler. Z. moře. BO. Z-ky k lovení ryb.
BO. — Z. = úžina mořská, die Meerenge.
Pulk., Vrat. — Z. = moře, das Meer. Koll.

— Z., na Slov. = víko, zátka, der Deckel.
Koll. — Z. Na zátokách, jm. louček v Ja-
kubčovicích na Opavsku. Šd.

Zaťok (= zatěk), ťka, m. = zdrobnělé:
zeť. Ty zaťku, maj dcéru. Phld. IV. 19.

Zátoka, y, f., vz Zátok.

Zatokati, zatoknouti, zatokávati, anfan-
gen zu balzen. Tetřev zatokal. Křepelka
z-la. Pl. — kde. Vás letos vezmu s sebou
na prvního tetřeva, který mně v revíru za-
toká. Humory 1883. 3. 18.

Zatokávati, vz Zatokati.

Zatoknouti, vz Zatokati.

Za tolej = za tolik. Není ho za tolej,
aby to zaplatil. U Uher. Hrad. Té.

Za tolik. Není tě za tolik — nejsi s to.
Mor. Šd.

Záton, u, m., die Anfurt. Dipl. 1088. —
Z. (Zátoň, Sdl.), a, m., Otov, něm. Ottau,
ves u Krumlova. Vz Tk. I. 23., 61., II. 488.,
III. 164. Cf. Sdl. Hrd. III. 27., 30., 93., 94.,
97.

Zátoň, ě, m. = záseka, der Verhau. Plk.

— Z. = přehrada ve stodole, oploteň. Us. —
Z., na Slov. = písečný násep nebo mělčina,
die Sandbank. Plk.

Zátoní, n. = záseka v lese, der Verhau.
U Uher. Hrad. Tč.

Zatôniti, il, ěn, ění, zatôňovati = zatí-
niti, zastíniti, verdunkeln, beschatten. —
koho. Všecky krásne dámy zatônila. Zátur.
Priat. IV. 115. — co čím. Konáre jeho
ľúbozným chládkom zatôňujú vyschnutú
zem. Klčk. V. 190. — Cf. Toňa.

Zatonouti, ul, utí = utonouti, unter-,
versinken. — abs. Loď zatonula. Us. —
v čem: v dluzích. Us. Na mnoze ve vněš-
nostech zákona z-li; Nikodem z-nul docela
v myšlénce té, že ...; Z. v písmeni; V nej-
hlubších bludech zatonou; Zatonuli myšle-
ním v zevnějším případě tak podivném. Sš.
J. 27. 51., 84., 95., 304. —kde jak. Z-nul
v blátě po kolena. Us. Šd. — (s čím)
kam = zapadnouti, versinken. Z. do bláta,
s vozem do bláta. Us. Šd. Do vod z. Hol.
292. — čím: důl vodami z-nul. Vys. Vz
Z. kde.

Zatôňovati, vz Zatôniti.

Zatonulec, lce, m., der Verschollene. Šm.

Zatonulosť, i, f., die Versunkenheit. Z.
v nemravy. Sš. 1. 31.

Zatonulý, versunken. Troj. — kam.
Byla všecka do sebe z-lá (zabraná). Šml.
v Osv. XII. 546. Povaha skoupozvuká a
v samu sebe zatonulá (zasmušilá). Sml. —
v čem, kde. Lidé v světě a pochotech
z-li; Lidstvo v hříších a neblaženství z-lé;
Lidé v zevnějšku z-lí; Lidé v nepravosti
z-lí. Sš. J. 19., 23., 72., 263.

309