Předchozí (304)  Strana:305  Další (306) |
|
|||
305
|
|||
|
|||
ném koni. Čes. mor. ps. 115. Na tom místě
se dráha silně zatáčí. Us. Pdl. Z-čil sä orol nad ňou tri razy do kola. Chlpk. Sp. 135. A ta hůl zatáčela se myslivci na hřbetě. Us. Šd. Zatoč se, slunéčko, nad tím domem. Er. P. 197. Štyry stoly přeskočila, na pátém se zatočila, hned do komory skočila; Radši si šablenkú nad hlavú z-čím; Zatočte se (husičky) kolem nad milého dvorem. Sš. P. 84., 375., 422., Brt. P. 49. Zatáčela se za stodolou. Us. Svatopluka dávno učíval, jak by kušou míriť, jak bystrým v pótke za- táčať mal by mečom, jak šíp a obratný za- vracať oštep. Hol. 106. Štěstí se divně z-lo nad nadějí lidskou. Bart. Velmi sebú z-čil v srdci (confractus est corde). BO. — se kudy. To božie slniečko po nebi si kráča, po horách, po dolách všade sa zatáča. Phld. IV. 467. — se proti komu. Troj. — se. Cesta se zatáčí. Dch. Zatoč se, můj vrané koníčku, a objeď třikráte dům. Sš. P. 296. — se k čemu, oč, okolo čeho, o čem =
čerstvě a hbitě k někomu se míti. Ten se k ní zatočil. Ros. Doktor Jan Slovanský zatáčí ustavičně k věcem nepříslušným. Pal. Děj. III. 3. 83. O ženu se zatáčel, aby ji dostal. V. K práci hned se zatoč. Sb. uč. — jak. Vítr zatáčí se do kola. Us. Šd.
Buchty Byly pryč, jako když se chumel zatočí (hned se snědly). Us. Kšť. Cesta zatáčí se pravým úhlem. Us. Zatočím s te- bou po šlaku! Té. Dle jich vůle zatáčí veslom. Lipa 30. Plameny vírem kol něho se zatočily; Myšlénky v podivný se zatá- čely rej, v směs divou; V kruh jím z-li. Vrch. Z krátka s někým z., mit Einem kurzen Process machen, wenig umspringen; do opravdy s někým zatočiti, mit Einem Ernst machen. Dch. Verše vidíš tudy v lehko- nohém se zatáčeti tanci. Vinař. Dyž si na ni zpomenu ve dně nebo v noci, hneď sa se mnú celý svět do kola zatočí. Brt. P. 5, V pravo (v levo) zatočiť! pochod! Čsk. A to jabľčko na druhej strane triráz sa v kolo zatočí a z neho jak to slniečko rannie pa- nička zlatá vyskočí. Btt. Sp. 65. Zatoč se mně galanečko, na dobró noc do kola. Sš P. 619. Aby s nimi dle libovůle zatáčeti mohl. Sš. J. 279. Však jasné, že nebol vinný, oči bystre zatáčal; Bez baveňá na pravú sa zatáča stránku; Bez všeho pře- stáňa sem i tam sa na mysli zatáča. Hol. 15., 100., 416. Jáť tomu tuším, zatočíliť se páni Zajieci brzo za nynější chuti, že jim král diel dá toho dluhu. Arch. IV. 101. Ulysses hrdinsky v boji se zatáčel. Troj. 231. V boji lvovým obyčejem se zatáčeti. Troj 231. Notně jím zatočil. Vz Nepřátel- ství. Lb. S veselou mysľou sa v ňom (v háji) zatočme. Č. Čt. I. 34. Zatočitý = zatočilý, gedreht, gewunden.
Uši jsou údové zatočiti. Ms. bib. Z. roh. Ja. Zatočivý = který zatočuje, drehend. Z.
vichr. Mus. II. a. 9. Zátočka, y, f. = výžlabek, úžlabí na
střeše, die Wiederkehr, Kehle, der Schopf am Dache. D. — Z., v stavit., der Schnör- kel. Nz. Zatojmění, n., das Dafürhalten. Šf. Rozpr.
61. Kottův : Česko-něm. slovník. V.
|
Zátok, u, m., zátoka, y, f. = zatečení,
das Ein-. Hinfliessen. Odpluje nám všecko hoře tichou míru zátokou. Sš. Sm. bs. 109. — Z. řeky = záhyb, místo, kde zatýká do
pole atd., der Busen, die Bucht. Kron. mosk., Aqu., Mus. — Z. mořská = klín moře do země se pouštějící, Busen, m. V., Kom., D. Oceanu zanechavše do z-ky jsme se obrá- tili. Ler. Z. moře. BO. Z-ky k lovení ryb. BO. — Z. = úžina mořská, die Meerenge. Pulk., Vrat. — Z. = moře, das Meer. Koll. — Z., na Slov. = víko, zátka, der Deckel.
Koll. — Z. Na zátokách, jm. louček v Ja- kubčovicích na Opavsku. Šd. Zaťok (= zatěk), ťka, m. = zdrobnělé:
zeť. Ty zaťku, maj dcéru. Phld. IV. 19. Zátoka, y, f., vz Zátok.
Zatokati, zatoknouti, zatokávati, anfan-
gen zu balzen. Tetřev zatokal. Křepelka z-la. Pl. — kde. Vás letos vezmu s sebou na prvního tetřeva, který mně v revíru za- toká. Humory 1883. 3. 18. Zatokávati, vz Zatokati.
Zatoknouti, vz Zatokati.
Za tolej = za tolik. Není ho za tolej,
aby to zaplatil. U Uher. Hrad. Té. Za tolik. Není tě za tolik — nejsi s to.
Mor. Šd. Záton, u, m., die Anfurt. Dipl. 1088. —
Z. (Zátoň, Sdl.), a, m., Otov, něm. Ottau, ves u Krumlova. Vz Tk. I. 23., 61., II. 488., III. 164. Cf. Sdl. Hrd. III. 27., 30., 93., 94., 97. Zátoň, ě, m. = záseka, der Verhau. Plk.
— Z. = přehrada ve stodole, oploteň. Us. —
Z., na Slov. = písečný násep nebo mělčina, die Sandbank. Plk. Zátoní, n. = záseka v lese, der Verhau.
U Uher. Hrad. Tč. Zatôniti, il, ěn, ění, zatôňovati = zatí-
niti, zastíniti, verdunkeln, beschatten. — koho. Všecky krásne dámy zatônila. Zátur. Priat. IV. 115. — co čím. Konáre jeho ľúbozným chládkom zatôňujú vyschnutú zem. Klčk. V. 190. — Cf. Toňa. Zatonouti, ul, utí = utonouti, unter-,
versinken. — abs. Loď zatonula. Us. — v čem: v dluzích. Us. Na mnoze ve vněš- nostech zákona z-li; Nikodem z-nul docela v myšlénce té, že ...; Z. v písmeni; V nej- hlubších bludech zatonou; Zatonuli myšle- ním v zevnějším případě tak podivném. Sš. J. 27. 51., 84., 95., 304. —kde jak. Z-nul v blátě po kolena. Us. Šd. — (s čím) kam = zapadnouti, versinken. Z. do bláta, s vozem do bláta. Us. Šd. Do vod z. Hol. 292. — čím: důl vodami z-nul. Vys. Vz Z. kde. Zatôňovati, vz Zatôniti.
Zatonulec, lce, m., der Verschollene. Šm.
Zatonulosť, i, f., die Versunkenheit. Z.
v nemravy. Sš. 1. 31. Zatonulý, versunken. Troj. — kam.
Byla všecka do sebe z-lá (zabraná). Šml. v Osv. XII. 546. Povaha skoupozvuká a v samu sebe zatonulá (zasmušilá). Sml. — v čem, kde. Lidé v světě a pochotech z-li; Lidstvo v hříších a neblaženství z-lé; Lidé v zevnějšku z-lí; Lidé v nepravosti z-lí. Sš. J. 19., 23., 72., 263. 309
|
||
|
|||
Předchozí (304)  Strana:305  Další (306) |