306

Zatonutý = zatonulý. Na Mor. Pakli
z-lý nebude, aby na bednu velký kámen
shodili. Kld. II. 171.

Zátop, u, m. = zatopení, die Heitzung,
též dříví na zatopení, das Brennmaterial.
Us. To dříví je dobré k z-pu, na z. Dch.
Dračky na z. dělati. U Rychn. Vk.

Zátopa, y, f. = zaplavení něčeho vodou,
die Uiberschwemmung, Uiberfluthung. Dal.
Jir. 64. Z. luk. NA. IV. 88. Z-pou výmoly
se tvoří. NA. IV. 252., Břez. 198. Náhlá z.;
z. mořská. D. Od přívalů dělají se zátopy
(potopy). Kom. — Z. = zatopení lodí, das
Untersinken des Schiffes, der Schiffbruch.
Eos. — Z. duše. Háj. Z. duší jest modliti
se modlám. Otc. 48. a. Mlýn má z-pu (kolo
vodní jest zpáteční vodou zavodněno). Vys.
— Z. = domluva, der Verweis. Us. — Z.,
y, m., osob. jm.

Zátopek, pka, m., osob. jm. Šd., Vck.

Zatopenec, nce, m. = utopenec, der Er-
trunkene. Bern. — Z., der Uiberschwemmte.
Šm.

Zatopení, n. = zátopa, die Uiberschwem-
mung. Z. sklepů. Us. Pdl. — Z., die Er-
säufung. Bern. — Z., die Heitzung, Feue-
rung. Šp.

Zatopený; -en, a, o, überschwemmt. Z.
louky, Us., rostliny. Rst. 522. Z. důl, Hř.,
sklep. Us. Pdl. Z. mlýn. Šd. — Z., ertränkt,
ersäuft. Bern. Z-ho (utopeného) k životu
přivésti. Koll. Ach, duše má, duše má! Už
je láska zrušená, do voděnky hluboké, už
je tam z-ná. Sš. P. 258. — Z., geheitzt. Z.
pokoj. Us.

Zatopitelný, überschwemmbar, erheitz-
bar. Us.

1. Zatopiti, topím, top, topě (íc), il, en,
ení; zatápěti, ějí, ěj, ěl, ěn, ění; zatopo-
vati, zatápívati, zatopovávati = vodou za-
plaviti, přikryti, überschwemmen, unters
Wasser setzen; pohřížiti, versenken, unter-
tauchen. Jg. — co. Vlny zatopily ostrov,
pole, louky, Ros., zemi. Ď., V. Z. horkosti
pekelné. Kat. 1916. Voda sklepy z-la. Us.
Cožby ten rybník měl z., chci svého sstú-
piti. Arch. II. 16. Řeka z-la mlýny. Šd.
Vlnobití lodí zatopovalo. V. Moře lodí za-
tápí. Troj. — čím. Řeka svou vodou pole
zatopila. Doly vodou z. Doly vodou se za-
topily. Vys. Povrch země proudy lidské
krve z. Vlč. To jest rybníky zatopeno. Vš.
437. Rybník nový, kterýmžto pastvisko z.
chtěli. List z r. 1581. Z-pil mi svým rybní-
kem pravú a svobodnu cestu. Půh. II. 310.
Morava zdvihlou nad výmoly rékou na spó-
sob mora (moře) súsedné zarápala medze.
Hol. 90. — co, se kde. Ludvík v bahně se
zatopil. Koll. Někoho v morskej rovine z.
Hol. 316. Celý svět z-pím v krvi. Zbr. Hry
20. — jak. Besné sa naráz more nad brehy
vyšlou zdvihlo vodou a na ďál bližšé po-
zatápalo krajny. Hol. 67. — se. Z nich nikto
nemohol na spodok mora (moře) ísť, čoby
sa nezatopil. Dbš. Sl. pov. I. 308. — Z. =
teplo učiniti, einheizen, wärmen. — abs.
Kdo zatopí? Ros. Zatopte. Jest již zato-
peno? Us. Sv. Josef dřevo seká, panenka
Maria z-pí. Pořek. ve Slez. Šd.— co: po-
koj. — kde čím: v pokoji, v kamnech

dřívím, uhlím. V kamnech mi zatopil. Er.
P. 357. Menšími kousky dříví z. Us. Dch.
Někomu peklem z., Einem die Hölle heiss
machen. Us. Dch. Aj děvča, zima je ti, dej
sobě zatopiti kůrkama dubovéma, ať tobě
néní zima. Sš. P. 608. — komu. Z. sobě.
Us. Ten mu zatopil (zasolil). Us. Dch., Vrů.
— co komu. Bratřím lázeň z-li. Bl. —jak.
Silně z. Šp. Vévoda ve Švédsku pánům
notně z-pil. Fr. Šbk.

Zátopka, y, f. = sklenník, das Glashaus.
Světz. I. 338.

Zatopovati, vz Zatopiti.

Zatopovávati, vz Zatopiti.

Zátopní, Inundations-. Z. hradby. Čsk.

Zátor, a, m., mě. v Polsku. Vz S. N. —
Z., Seifersdorf, ves u Krnova ve Slez. PL.

Zatora, y, f., dvůr u Bubenče u Prahy.

Zátora, y, m., osob. jm. Šd.

Zatorský mlýn u Hostomic. Krč. ve
Kv. 1884. 438.

Zatošil, a, m., osob. jm. Šd.

Zaťoť = zatnouti. Na Ostrav. Tč.

Zaťouchati = čpěti. — kde. V městech
všude vše zaťouchá a čpí zkaženým vzdu-
chem. Kos. Vz násl.

Zaťouchlý = drobet plesnivý a plesni-
vinou zapáchající, nach Schimmel riechend.
Ta otýpka je nějak z-chlá, že nechce hořeti.
U Rychn.

Zatoulání, n., die Verirrung.

Zatoulaný; -án, a, o, verirrt, U nás jest
od někud z-ný pes. Us.

Zatoulati, zatouliti (zastr. zatuliti), il,
en, ení; zatulovati = zakaliti, zavinouti,
wohin thun; zacpati, zustopfen. Jg. — co
(zavaliti). St. skl. — co komu: ústa (za-
cpati). Us. — se, sich einwickeln. Nevím,
kam se zatoulal. Zatulila sú se ústa jeho.
BO. — co čím Jedno ucho k zemi stúlí
(had) a druhé chvostem zatúlí. Alx. V. v.
225. (HP. 6.). — se kam: v plášť se za-
tuliti (zaviti, zabaliti), sich einwickeln. C.
Pes do cizí vsi se zatoulal, verirrte sich.
Tč. — se čím. Myšlénkami někam se z.
(zatoulati). Sych.

Zatoužení, n., die Sehnsucht. To bylo
první jeho (Tiberiovo) z. po cizím jmění.
Překl. Tac. Let IV. 20.

Zatoužiti, il, ení, sich sehnen, Sehnsucht
empfinden. —po čem. Ó jak by nebyla
zatoužila po skvostných šatech, když byla
tak chtivá. Němc. I. 88. Po koruně císař-
ské z. Šmb. S. II. 286. Zatoužíte po této
zemi. Msn. Or. 152. Aby (židé) tím více po
zbytí litery té břemenné a po přijetí svo-
body z-li. Sš. Sk. 179. — čím. Blaze mně,
když duchem z-žím. Nitra VI. 22. — nad
čím. Hrubý z-žil nad panskou tvrdostí.
Jrsk. — kam: k otčině. Sldk. 282. Škoda
ruži na kaluži, keď môže byť, kde zatúži.
Btt. Sp. 92. — za kým. Nič sa mi voliako
nedarí po vôli, jedno si zařiadam, za dru-
hým zatúžim, milý Bože, ver sa ja usúžim.
Čjk. 48. Neb na co len v srdci zatúžíš . . .
Hol. 67. — Vz Toužiti.

Zaťov, ova, ovo = zeťův, dem Schwieger-
sohn gehörig. Na Slov.

Zaťovsky = zeťovsky, nach Art eines
Schwiegersohnes. Bern.