Předchozí (306)  Strana:307  Další (308) |
|
|||
307
|
|||
|
|||
Zaťovský = zeťovský, den Schwiegersohn
betreffend. Zaťovstvo, a, n. Když rodičům hrdé z.
sa naskytne (= hrdý zeť), jež si ujistiti chtějí. Něm. Dom. živ. na Slov. Dostal chuť na hrdé z. Dbš. Sl. pov. I. 4. Zaťpati = zacpati, verstopfen. — co
čím. Na Ostrav. Tč. Ve Slez. Šd. Zatra, eufemismus m.: zatracený. Šd.
Zatracapaný = zatracepený. U Něm.
Brodu. Holk. Také na Písec. a j. Zatraceně = proklatě, verdammt. Jg.
Zatracenec, nce, m. = zatracený, der
Verdammte. V. Jdi ke všem z-cům. Us. Spasenci a zatracenci. Štr. Vyvolené své od z-ců jako pšenici od plev odmísí; Jsem-li z počtu z-ců, co sobě vymodlím?; Jsou dvojí lidé na světě, totiž spasenci a zatra- cenci. BR. II. 14. a., 114. a., 592. a. U věč- nosti, v níž koncě nenie, které móž býti z-nci utěšenie?; Milostivě ale nemilosrdně Bóh mučí z-nce; Příde pán zlým velmě hrozný, tak že řkú z-nci horám: Padněte na nás; Z. nic sobě dóstojně k utěšenie nemá. Hus I. 285., 372., II. 13., 391. (I. 296., II. 13., 302., III. 124., 132.). Zatracení, n. = zahubení, das Verder-
ben, die Gefahr. Město je v nebezpečném z. GR. — Z. = odsouzení do pekla, die Ver- daminniss, Verdammung. Věčné z.; místo věčného z. (peklo). V. Jdětež na věčné z. St. skl. Na věčné z. někoho odsouditi, D., poslati. Sych. Ať nás nepodá na z.; Ať vám bude (požehnání) na z. Výb. II. 26., 38. Pod duše své z. mluvil, že jinak nenie; Pod z-niem své duše před dobrými lidmi seznal na téhož člověka. NB. Tč. 108. (Utéci) z. věčného, do něhož se všichni nekající do- stanou ; (Zlí vůdcové) lidi na z. vedou; Soudí a na z. odesýlá; Duši na z. posýlá. BR. II. 13. a., 223., 318. b., 756. b. V z. upadl. Št. Kn. š. 20, První pecnec jest bá- zeň věčného z., toho máme často požívati´. A pán Buoh tehdy ty hřiechy, dluhy neb viny odpuštie, když nad modlitebníky ne- pomstí věčným z-ním neb v očistci muče- ním ; Dajž jim Buoh, aby se právě káli a od věčného z. pokáním byli odvázáni. Hus II. 110., I. 334., 343. (I. 123., 141., 176., 467.). Zatracenice, e, f., die Verdammte. Ctib
H. 95. Zatraceňovati = říkati: zatracený. Slez.
Sd., Puch. Zatracený; -cen, a, o, vernichtet. Ná-
rode zatracených (zahlazených, zahubených). Ben. V. Čím tato studnice z-na muož býti? GR. — Z. = kdo v pekle jest, verdammt; zlořečený, bezbožný, gottlos. Z. chlap, zlo- syn. D. Ať je zatracen! Tkč. Z-ný si na věčné veky. Dbš. Sl. pov. II. 23. I budeš z-ný v příslovie i v pověsť všem lidem, k nimž tě přivede pán; A ovšem ti budú nevýmluvně z-ni, kteříž nikakéž úřadu pa- stýřského nevedú, lidu neučie a sami sě pasú ; Ty budeš zatracen, ač se nepoka- ješ; Ďábel rád by proti vuoli božie, aby každý člověk z-cen byl. Hus I. 458., II. 167., 272., III. 245. (Cf. ib. I. 56., II. 177., 272., III. 141.).— Pozn. Místo z-ný říká se eufemisticky: zatrolený, zatrackaný, neščá- |
pený a p. Bdl. Ať sem za tra-kařem (žer-
tem = z-ný). U Kr. Hradce. Kšť. Cf. Za- trapecený, Zatracepaný, Zatracepený a násl. Zatracepanec, nce, m. = zatracenec
(eufemis). Ten z. si říci nedá. U Kr. Hrad. Kšť. Zatracepaný = zatracený (eufem.), ver-
flucht. Z-á holka! Us. Kšť. Zatracepený = zatracený (eufem.). Šd.,
Dch. Cf. Kakralenský. Zatracevaný; -án, a, o = zatracepaný.
Z. holka! U N. Bydž. Kšť. Zatraciti = zatratiti. Na Slov. Bern.
Zatrackanec, nce, m. = zatracenec (eu-
fem.). Počkej, ty z-če! Mor. Šd. Zatrackaný = zatracený (eufem.). Z. děc-
ko, člověk, duše, dítě. Bdl., Kšť., Šd., Vck. Zatracovačnosť, i, f. = sklonnosť jiné
utracovati, die Verdammungasucht. Krok. Zatracovačný = sklonný k zatracování
jiných, verdammungssüchtig. Krok. Zatracování, n., die Vernichtung; wie-
derholte Verfluchung. Cf. Zatracení. Nz. Zatracovaný; -án, a, o, wiederholt ver-
nichtet; verflucht. Zatracovatel, e, m., der Vertilger, Ver-
wünscher, Verflucher. Z. ducha. Osv. I. 75. Zatracovati, vz Zatratiti.
Zatragati co kam = zatáhnouti, ver-
schleppen. — se kam = zatoulati se. Mor. Śd. Zatrachtilý = zatracený (eufem.), ver-
dammt, verflüchst. To je z. člověk, kluk, frmol. Us. u Kr. Hrad., u N. Kdyně. Kšť., Rgl. Zatraktati koho zač: za vlasy = zata-
hati, ziehen. U Kostel. n. O. Ktk. Zatraktilý = zatrachtilý. To je z. práce.
Us. Kšá. Zatrapecený = zatracený (eufem.). Z.
člověče! Us. Rgl. Zatrápeně = zatraceně (eufem.). Dch.,
Jdr. Zatrápený; -pen, a, o = zkormoucený,
propadený, zatracený, proklatý, verzweifelt, vertrackt, verdammt. Us. Z. dílo, děcko, kluk, Vck., Brt., Tč., Kd., Jdr., věc, ver- flüchstes Zeug! Dch. Z-ná ta jedla, dyž se nic nezelená. Sš. P. 264. Zatrarákati = zatroubiti trara. V po-
sled náramným zatrarákala trúba jačáním. Hol. 29. Z. rohem k radě. Sldk. 124. Zátras, u, m. = zátřes, der Erdstoss. Na
Slov. Loos. Zatřásání, n., vz Zatřásti.
Zatřásaný, vz Zatřásti.
Zatřásati, vz Zatřásti.
Zatřasknouti, vz Zatřesknouti.
Zatřasovati, vz Zatřásti.
Zatřásti, vz Třásti; zatřásati, zatřásá-
vati, zatřasovati = třesením pohnouti, er- schüttern, bewegen; se = drobet se třásti, erschüttert werden, erbeben, erzittern. V. — čím, kým: hlavou, stromem. Us. — D., Sych. Tak mnou zatřáslo, so bin ich er- schrocken. Us. Tč. Starý tur zatriasol plecma otýlenýma. Sldk. 206. Studený strach za- trase údmi. Hol. 8. Jakoby to povetrím za- triasalo. Lipa 268. Koně zatřásli lehkou hřivou. Němc. I. 25. Hruštičkou zatřasu, 309*
|
||
|
|||
Předchozí (306)  Strana:307  Další (308) |