312

men. Jg. — komu. Mouka nám zatuchla.
Sych. — kdy. To našeho věku již zatuchlo
(z obyčeje vyšlo). Zlob. — kde. Mouka
v pytli zatuchne.

Zatuchnuti = ztichnouti, still werden.
Na Slov. — kde. Mäsiar prevalil sa na la-
vicu a spal. I strážny pes vonku zaťúchnul.
Dbá. Sl. pov. VI. 81. — jak. Dvorom pes
triraz zavyl a zrazu zaťúchol. Lipa II. 260.
Žena hneď zaťúchla a odišla do komory.
Dbš. Sl. pov. III. 85.

Zaťukati, zatuhnouti, zaťukovati, leise
anklopfen. — abs. A já nezaťukám, zavo-
lám hlasitě: Otevři, milúnká, už jsu na ná-
sypě. Sš. P. 234. — nač, na koho (čím,
komu). Z. na okno, prstem, klíčem a p.,
Us. Tč., Šd., na dvéře, na stěnu. Us. Šd.,
Dch. Sedeł na okénko, zaťukal na skélko.
Brt. P. 51. Dyž já půjdu k tomu okénečku,
zaťukám já na svú holubičku. Brt. P. 39.
Zaťukal tam na okénko, odevři mně, má
Kačenko; Hněvaj sa ty, hněvaj, třeba sa
popukaj, enom když jdeš podle, na okno
zaťukaj. Sš. P. 112., 234. Mnohá myšlénka
(starosť) mu na bledé čelo zaťukala. Tbz. —
kde. Komu pak nezaťuká v cizině vzpo-
mínka na domov? Tbz.

Zatúkati = troubiti: tú-tú-tú i. e. vy-
trubovati v noci hodiny (rohem). Slov. —
kdy kde. V tom na väži dvanásť razí
trúba zatúkala. Chlpk. Sp. 86. — kam:
v horskou stranu. Phld. IV. 5.

Zatulan, u, m., rostlina, coilantha. Z.
nachový (hořec nachový, hořec červený),
podobný, rusý. Rstp. 1072.

Zatúlání, n., vz Zatoulání.

Zatúlati, vz Zatoulati. Bern.

Zátulek, lku, m. = zátulka. Rostl. I
65. b.

Zátulí, n., die Zufluchtsstätte. Na Slov.
Ssk. Vz Útulek.

Zatulikati, zaturlikati, zatrlikati, zu
trillern anfangen. — na čem: na píščalce.
Na Mor.

Zatuliti, vz Zatoulati.

Zátulka, y, f. = části toulu pošvovité,
žlabovité nebo kýlnaté ku př. u kosatce,
mečíku, česneku, valva, die Klappe. Rst.
522.

Zatupení, n., das Stumpfwerden, Be-
schimpfen. BO.

Zatupený; -en, a, o = drobet tupý, etwas
stumpf. — Z. = pohaněný, beschimpft. Vz
Zatupiti.

Zatupěti, ěl, ění = tupým se státi, stumpf
werden. Kosa se kuje na železe, když ostrosť
zatupí. Us. Tč. Tak hľa človek blúdi, toľ-
kého sa hríchu dopúšťa, jestli rozum za-
tupí, a v kalu hlúpstva tone. Hol. 374.

Zatupiti, il, en, ení, zatupovati = drobet
tupým učiniti, abstumpfen. — co čím. —
Z. = potupiti, beschimpfen. Jg. — co čím.
Z-pil tím město. Na mor. Val. Vck.

Zatupnouti, pnul a pl, utí = zatupěti,
stumpf werden. — kde. Rozbroja ostro-
žhavé pazúre zatuply v samom rozbroji. Sldk.
471., Lipa L 133.

Záturecký, ého, m., osob. jm. Šd.

Zatuření, n. = naduření. Slez. Šd.

Zatuřený; -en, a, o = naduřený, auf-
gebläht. — jak. Je zatuřený jako bocan.
Slez. Šd.

Zaturlikati, vz Zatulikati.

Zatušiti, il, en, ení, zu ahnen anfangen.
— co kde. Moc božská, kterou ve kře-
sťanské nauce přítomnu býti zatušil. Sš.
Sk. 97.

Zatutlání, n. = zatajení, die Verheim-
lichung. Us.

Zatutlaný; -án, a, o, verheimlicht, ver-
schwiegen.

Zatutlati, zatutlávati = ututlati, zata-
jiti, zamlčeti, verheimlichen, verschweigen,
vertuschen, verbergen. V. — co: psaní. Kron.
Bart. Z. list. Bart. Rád by všecko zatutlal.
Us. Dch. Ti kývalové by rádi všecko z-li.
Us. Dch. — kde. V tom domě se všecko
z-lá. Us. Dch.

Zatutlávati, vz Zatutlati.

Zatužení, n., die Befestigung. Z. čeho
klíny. NA. IV. 143.

Zatužený; -en, a, o, befestigt, angezo-
gen. Z. klín. Vz Zatužiti.

Zatužiti, il, en, ení, zatužovati, anziehen,
befestigen. — co: klín, den Keil antreiben.
Šmr. 148. — co čím: klínem. Us. Pdl.

Zatúžiti, vz Zatoužiti.

Zátužka, y, f., vz Zátuha.

Zatužovati, vz Zatužiti.

Zatvárati = zatvírati. Vz Zavříti.

Zatvářeti, vz Zatvořiti.

Zatvírati, vz Zatevříti, Zavříti.

1. Zátvor, u, m., die Versperrung, Ver-
schliessung, der Verschluss. Vz Zátvora.
Z. = srostění řiti, die Afterverschlies-
sung; z. chlopňový (srdce), der Ventilver-
schluss. Nz. lk. Vz Embolie. Čs. lék. —
Z. = truhlík s chlopci na koncích, do ně-
hož chytají zvěř, pasť na tchoře, kuny a p.,
die Falle. Na Mor. Us. Kch., Šd.

2. Zátvor, a, m., Zatwor, ves u Klomína.
PL. Cf. Tk. I. 296., III. 52., 62., 86., V.
122.

Zátvora, y, f, der Verschluss, die Ver-
schliessung. Dch., Rozk. Vz Zátvor. Učinili
veľkú zátvoru z dřeva. Sl. let. II. 15. Kľúč
sa hodil do zámku tak, akoby bol uliaty a
z-ry sa hneď odomkly. Dbš. Sl. pov. 1. 408.
Vrať se tou istou cestou k zátvore pekla.
Ib. II. 18. Pamätaj, čo ti viestili o horách,
o starých hradoch, pokladov z-rách. Hrbň.
rkp. Sp. st. D. — Z. v klášteřích, die Klau-
sur. Nenie dľa vôle cisára, aby reholná z.
porušena bola. Sl. let. III. 145. V tichú za-
sadli z-ru kláštera. Sldk. 227. — Z. = pasť,
die Falle. Vz Zátvor. Us. Bkř. — Z., das
Hinterthürchen beim Bienenstock. Slez. Šd.

Zatvoření, n. = zavření, die Zuschlies-
sung, Zusperrung. Bern. Z. přirozených
otvorů. Čs. lék. III. 54.

Zatvořený; -en, a, o = zavřený, ver-
schlossen, zugeschlossen. Vz Zatvořiti. Z.
dvéře. Na Slov. Tč. K žalobníkóm maj
(měj) vždy jedno ucho z-né a k tým, kdo
sa vymlúvajú, obě otvorené. Na Slov. Tč.
Lidstvo, jemuž brána k palácu pravdy boží
zatvořena byla. Sš. L. 61.

Zátvoří, n , ves. Tk. III. 86., Blk. Kfs.
716.